,,Chci jít taky!'' Založila jsem si ruce na prsou. Vím, že mám jít zítra do školy a že nejspíš nevstanu, ale potřebovala jsem u toho prostě být, protože jsem tušila, že Harry by mohl něco provést.

,,Už sem, do prdele, řekl, že ne!'' Nasupeně jsem vystrčila dolní ret a probodla ho jedovatým pohledem.

,,Proč ne?'' dožadovala jsem se rozumného vysvětlení, ale Harry zarytě mlčel. Nejspíš si vymýšlel nějakou vhodnou výmluvu.

,,Protože by sis stejně všímala jenom toho šulina a na mě by ses ani nepodívala!'' vyhrkl pobouřeně a k mému překvapení jsem poznala, že mluvil pravdu. Zamrkala jsem a pročísla si nervózně vlasy.

,,Ty jsi vážně myslíš, že Shawn je pro mě důležitější než ty, když ho znám sotva den? Harolde Stylesi, jsi až přehnaně žárlivý, nemyslíš?!'' vyjela jsem na něj dotčeně, protože mě zjištění, že na to třeba jen trochu pomyslel, vyvedlo z míry.

,,Já nežárlim, kurva! Já jen nesnesu, když tě vidim s někym jiným, než se mnou!'' Ubránila jsem se potěšenému úsměvu, protože v tuhle chvíli mi Harry opravdu ukázal, jak mu na mně záleží. To, že je žárlení úplně ten samý pojem, jsem mu raději nesdělila.

,,Harry,'' šeptla jsem směrem k němu a obmotala mu ruce kolem krku. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych se přiblížila jeho rtům, vlepila jsem mu malou pusu a pak se něžně usmála. ,,Slibuji, že s Shawnem nebudu koketovat, pokud si myslíš, že jsem to doteď dělala, ale na oplátku mě vezmi sebou.'' Roztomile jsem zakmitala dlouhými řasami a Harry zatajil dech. ,,Prosím.'' Líbla jsem ho do koutku úst a pohladila ho po ostře řezané čelisti. Harry si povzdechl, ale kývl.

,,Fajn, ale pak dostanu odměnu,'' navrhl a mně zašimralo v podbřišku. Zčervenala jsem a se sklopenou hlavou mu nesměle dala svůj souhlas. ,,Tak pojď.'' Chytl mě za ruku a zavedl ke schodům. Tam mě naposledy letmo políbil a pak jsme v bezpečné vzdálenosti od sebe sešli dolů.

Kluci už čekali v chodbě a o něčem horečně diskutovali. Odkašlala jsem si a oni mi věnovali tázavý pohled.

,,Ty deš jako taky, jo?'' otázal se pochybovačně Louis a já sebevědomě přikývla. ,,V Dacanovým koutu to ale není pro ženský. Kór pro takový jako seš ty, Liv,'' upozornil mě a Harry něco zavrčel, čímž mu naznačil, že rozhodně nemá pokračovat.

,,Do auta se ale nevejdem, Harry,'' řekl mu Liam. Harry si oblékl svou koženou bundu a zamračil se.

,,Každej si vezme svoje auto, ja ji svezu,'' prohodil mým směrem a dal to nehodlal rozebírat. Poslušně jsem ho následovala k jeho černému sporťáku a zapásovala se.

,,Co je to to Dacan?'' zeptala jsem se ho, když nastartoval a otočil se dozadu, aby zkontroloval, jak je na tom zadní část.

,,Něco jako vagabund, lump, rošťák, to máš fuk. Většinou se tam pořádaj malý závody nebo tréninky,'' vysvětlil mi zběžně a vyjel na silnici.

,,Aha, a proč tam jedeme?'' ptala jsem se dál, i když mi to vlastně bylo jasné. Harry se na mě podíval stylem nedělej-že-to-nevíš a já na sucho polkla. ,,Prosím, řekni mi, že nepojedeš,'' zašeptala jsem a v mém hlase byl znát strach.

,,Jasně, že jo! Musím toho blbce vyzkoušet a ježdění je nejlepší způsob. Pokud mu to pude, může do spolku, pokud ne, vychutnám si jeho odchod.'' Zlověstně se zašklebil, ale můj výraz zůstal netečný.

,,Já ale nechci, aby jsi jezdil,'' sdělila jsem mu upřímně.

,,Olivie,'' vzdychl otráveně. ,,O tom sme už mluvili. Jezdím víc než jen dobře, tak co máš, kurva, za-''

,,Co mám za problém?'' skočila jsem mu do řeči nevěřícně. ,,Co?'' zopakovala jsem. ,,Bojím se o tvůj život, ty chytráku, to mám za problém. Protože mi na tobě záleží a logicky o tebe nechci přijít!'' zvýšila jsem hlas a naštvaně se zadívala z okna. On snad nepochopí, že by se o něj mohl někdo bát.

,,To ne,'' zavrtěl hlavou. ,,To nemyslíš vážně.'' Než se na něj stačím zase rozkřičet, prudce zabrzdí a vystoupí z auta. Vystrašeně se za ním dívám a pomalu otevírám dveře. Niall a spol. parkují hned za námi a zmateně sledují Harryho.
Rozhlédnu se kolem sebe. Do nosu mě udeří zápach z kanálu a levný alkohol. Nakrčím nos a usoudím, že jsme na místě.

,,No konečně, Stylesi, myslel sem, že už nedorazíte!'' ozve se náhle Shawnův hlas. Stojí opřený o zeď, na hlavě má kapuci a za svitu pouličních lamp mu jeho zářivý úsměv obzvlášť vyniká.

,,Já chodím vždycky pozdě, to si zvykej!'' odbude ho. ,,A teď, proč sme tady.'' Natáhne ruku směrem k Niallovi a naznačí mu, aby mu něco podal. Niall to ihned pochopí a hodí Harrymu do ruky klíče od auta. ,,Každej správnej člen musí umět řídit. Odsud, pod Železnej most a zpátky. Když se mi to bude líbit, seš přijat.'' Dál to nekomentuje, hodí Shawnovi klíče a vrací se ke svému autu. S hrůzou v očích se za ním dívám a modlím se, aby to nedopadlo nějak špatně.

,,A co je výhra?'' zavolá za ním Shawn vyzývavě a Harry se ušklíbne.

,,Vyber si!'' Rozmáchne kolem sebe jednou paží a Shawn se zamyslí. Pak se podívá na mě, usměje se a já zrudnu.

,,Co takhle políbení, Liv?'' zeptá se bez ostychu a já panicky vykoktám něco nesouhlasného.

,,To kurva ne!'' zahřmí Harry a všichni přítomní se na něj nechápavě zadíváme. Ostatní hlavně proto, že nechápou jeho rozčílení, a já kvůli obavě, že má snad strach z prohry. Harry přeci neprohrává.

,,Proč?'' reaguje posměšně Shawn.

,,Protože,'' Harry si něco rychle vymýšlí, aby neprozradil nic, co by mohlo ohrozit jeho postavení. ,,Protože tohle není výhra!'' Ukáže na mě a já protočím očima. ,,Já se zásadně nelíbám a tahle šprtka líbá maximálně tak obaly knih. Vymysli si něco cestou, teď kurva jedem!'' zavelí a zapadne do auta.

,,Škoda no, už sem se těšil,'' mrkne na mě. ,,Liv? Drž mi palce.'' Rozběhne se k autu a já se modlím za oba, i když důležitější je pro mě samozřejmě život Harryho.

Harry se svým černým Porschem 918 zajel k provizornímu startu a Shawn nadšeně pohladil kapotu žlutého Fordu GT.
Niall si nervózně začal okusovat nehty a dal Shawnovi jasně najevo, že mu má dát na jeho nového miláčka pozor. Bylo to krásné auto, ale Harryho Porsche bylo nepřekonatelné.
Oba dva si zkusili síly motoru a Shawn nadšeně vykřikl nějaké slovo, které mi nebylo známé.

,,Někdo to musí odstartovat,'' prohlásil najednou Liam. ,,Liv, jdi mezi ně, prosím.'' Namířil prstem k mezeře mezi dvěma auty a já vykulila oči.

,,Ne! Já se k tomu nepřiblížím!'' řekla jsem dost důrazně. Mohla bych se ušpinit a taky nemám ráda hlasité zvuky motoru.

,,No ták, nikdo jinej to udělat nemůže. Vždycky to dělaj holky, je to zákon,'' přemlouval mě Niall a já si povzdechla.
Došourala jsem se poraženecky těsně před ně a dávala si dobrý pozor, abych byla přesně v mezeře.

Harry si na mě povzbudivě usmál, čímž mě ujišťoval o tom, že bude v pořádku, a Shawn si provokativně přejel jazykem přes své bílé zuby. Zrudla jsem až za ušima a ani na jednoho se pro jistotu nedívala.

,,Fajn, teď zvedni ruce nahoru,'' nabádal mě Liam a já ho poslechla. ,,Až ti řeknu, začneš si pro sebe odpočítávat od deseti až po nulu. Jakmile budeš na konci, prudce připažíš, ano?'' dával mi Liam pokyny a já ho poslouchala s malým zděšením v očích. Co se stane, když to zkazím? ,,Teď!'' křikl a já začala koktavě počítat.

,,Nula,'' šeptla jsem a s trhnutím přitáhla paže k bokům. Obě auta hlasitě vystartovala a rychle mě minula.

Ohlédla jsem se za nimi a silně se kousla do rtu. Prosím, Harry, vrať se mi v pořádku.
V dálce jsem slyšela ještě zlověstné vrčení, které směřovalo na Železný most.
Nemám potuchy, kde to je, ale doufám, že to tam není příliš nebezpečné.
Došla jsem zpět ke klukům a snažila se na sobě nedat znát, že se o Harryho opravdu bojím.

,,Neboj, Liv, Harry se ti vrátí. Nebo spíš stojíš o Shawna?'' poškleboval se mi Niall.

,,Neprovokuj, Nialle, Harry tě může slyšet,'' upozornil ho Liam a já nechápavě pozvedla jedno obočí. Nenápadně mi naznačil, že si z něj střílí, ale i tak to Nialla umlčelo.

Dlouhou dobu se nic nedělo. Já nervózně přešlapovala na místě a kluci si zapalovali cigarety, nebo něco dělali na mobilu.
Zadívala jsem se na nebe, na kterém bylo vidět jen málo hvězd, kvůli smogu, a pozorovala právě letící letadlo. Směřovalo na západ, takže nejspíš do Ameriky. Jednou bych se tam také chtěla podívat.

,,Už je slyším,'' zvolal Louis, který se vyhoupl na posprejovanou zídku. Rozbušilo se mi srdce. Už jen kousek. ,,Vidim je!'' Z ruky si udělal provizorní dalekohled a dále nás informoval: ,,Shawn je první, Harry těsně za ním.'' Cože? Harry přece nemůže prohrát!

,,Klid, znáte Harryho taktiku,'' ukonejšil naše rozpaky Niall.
Pak už jsem je zahlédla.
Shawn se vítězně usmíval, protože ještě netušil, jaký strhující závěr si pro něj Harry nejspíš připravil.

Harry šlápl na plyn, a v momentě, kdy to Shawn nejméně čekal, ho předjel.
Projel pomyslným cílem a elegantně stočil volant doleva. Shawn přejel přes čáru jako druhý a z auta vystoupil zcela ohromený.
Harry k němu natáhl ruku, ve tváři sebevědomý výraz, a v několika větách zhodnotil jeho výkon.
Poté se oba odebrali k nám a Harry se na mě nenápadně uculil.

,,Krásná jízda, jako vždy, Harry,'' složil mu poklonu Niall.
Harry svou radost z vítězství nechtěl dávat najevo, ale poznala jsem, že je rád.

,,Děkuju, podle mýho názoru si nebyl špatnej. Jen se zbytečně moc brzo raduješ. Berem tě, ale zkus si to u mě nějak posrat a letíš!'' vmetl Harry Shawnovi s upřímností do tváře, a ten párkrát zamrkal.

,,Fajn, díky,'' vypravil ze sebe vděčně a zároveň zklamaně. Asi čekal, že porazí šampiona Go Car Festu.

,,Tady máš bundu. Zbytek ti řekne Liam.'' Harry mu hodil do rukou Zaynovu bývalou koženou bundu a tím se s ním prozatím rozloučil. Hvízdl na mě a já ho poslušně následovala.

,,Mějte se, kluci.'' Mávla jsem k nim. Rozloučili se se mnou stejným gestem a Shawn přidal pousmání.

Sedla jsem si vedle Harryho, který beze slova nastartoval a vyrazil. Vypadal, že nad něčím hluboce přemýšlí, a tak, i když jsem měla spousty otázek, jsem se ho na nic raději neptala. Dívala jsem se z okénka a opřela si hlavu o sedačku za mnou.

,,Nemám ho rád,'' promluvil po chvíli Harry. Vědoucně jsem se na něj otočila a vyčkávala, co mi k tomu řekne dál. ,,Bere mi něco, co je moje,'' ujasní.

,,Ale on ti mě nebere, Harry. To bych tady teď nebyla s tebou.'' Chytnu ho za ruku a políbím ho na její hřbet. Harry na chvíli ztuhne, ale pak se uvolní a přivře víčka. ,,Jsi přeci můj přítel, Harry. Věř mi,'' zamumlám sotva slyšitelně a položím si naše spojené ruce do klína.

*

Harry mě doveze ke kampusu a natáhne se pro polibek na rozloučenou.
Vystoupím a ohlédnu se za sebe. Přemítám, jestli ho nemám pozvat k sobě, protože teď jsem na pokoji sama, ale nakonec to zavrhnu. Dnes toho už bylo dost.

,,Zítra chci tu odměnu, Olivie,'' houkne na mě a odjede.

Pomalu se ploužím ke svému pokoji, přemýšlím nad dneškem a unaveně si povzdechnu.
Zastavím se na místě, když spatřím Edwarda opřeného o mé dveře, se zakloněnou hlavou a pootevřenými ústy. Nejspíš tu při čekání na mě usnul.

,,Edwarde.'' Pohladím ho něžně po rameni a on se s trhnutím probudí. Kousek odskočím a pomůžu mu vstát. ,,Co tu děláš?'' zeptám se zmateně a on kývne hlavou ke dveřím, čímž mi naznačí, že to nechce probírat zrovna na chodbě.

Vejdeme dovnitř a já si sundám všechny přebytečné vrstvy. Jen v tričku a džínách se posadím na postel a Edward mě následuje. Zvědavě se na něj usměji, ale on zůstává neutrální.

,,Tak, o co jde?'' otážu se jej a on sklopí zrak ke svým dlaním. Chvíli je ticho a já ani nedoufám, že by mohl začít, protože se chová nějak divně, ale pak spustí:

,,Myslel jsem, že to zvládnu. Že když se budu usmívat, dělat, že pro mě už neznamenáš to, co dřív, tak to bude v pohodě. Chtěl jsem se smířit s tím, že budeš mít jednoduše radši Harryho,'' začne hned a já polknu. ,,Ale teď, když vidím, že to mezi Vámi nikam nevede, chci o tebe začít bojovat, Liv. Moje city k tobě se nezměnily. Dovol mi to, prosím,'' řekne naléhavě a chytne mě za třesoucí se ruku. ,,Dovol mi tě milovat, Liv. Slibuju, že tě nezklamu. Že při tobě budu stát a že pro mě budeš tím nejdůležitějším člověkem. Staň se mou dívkou, Liv!''

Znáte ten pocit, kdy se ocitnete v naprosto zoufalé situaci, kdy nevíte, co dělat, protože nechcete nikomu ublížit? A jen na toho člověka zíráte, neschopni slova, a přejete si být úplně někde jinde?
Právě teď jsem se tak cítila já. Dolehlo to na mě. To, že jsem byla s Harrym, a nikdo to nevěděl. Že jsem nebyla sto říct to Edwardovi, protože to byl můj nejlepší přítel a já mu nechtěla znovu ublížit. Nechápala jsem, proč mě najednou chtělo tolik kluků. Proč o mě stál největší lajdák školy, proč mě miloval Edward a proč se mnou flirtoval zcela nový kluk. Nejraději bych teď byla sama.

A tak jsem se rozbrečela...

Přišlo mi to jako nejrozumnější řešení. Hlavu jsem si dala do dlaní a vzlykala jsem. Edward si mě, nejspíš celý zaskočený, přitáhl do náručí a bez jediného slova kolébal. Opřel si hlavu o tu mou, a jen mě pevně držel. Byla jsem mu vděčná za jeho reakci a obmotala mu okolo krku ruce.

,,Promiň, Ede. Prosím tě promiň mi to,'' kuňkala jsem a máčela mu jeho hnědý svetr.

,,To nic,'' šeptal mi do vlasů.

,,Já bych si přála, aby vše mohlo být jednoduší. Přála bych si milovat jen jednoho člověka a nemuset se stále rozhodovat. Jeden mě chce vlastnit, a i když mi nikdy neřekl to, co ty, vím, že pro něj znamenám moc. Ty mi chceš snést modré z nebe, ale já si to nezasloužím!'' sypu ze sebe a zcela si neuvědomuji, jak důvěrná slova mu říkám.

V tom se otevřou dveře a já se odlepím od Edwarda. Co by to bylo za den, kdyby se totálně nepokazil?

,,Co. To. Kurva. Je?!'' procedí skrze zuby Harry, v ruce drží nějaký balíček, kterým teď mrští do koutu, a vrhne se na Edwarda. ,,Co sem ti říkal, debile?! Co sem ti, do prdele, říkal?'' Edward uskočí, ale stejně se nevyhne Harryho silné ráně do obličeje.

,,DOST!'' zastavím začínající rvačku. ,,Prosím, dost!'' vzlyknu. Harry se nasupeně narovná a pak se zaměří na mě. Já zavřu dveře a celá roztřesená se obejmu oběma rukama. ,,Musíte se pořád rvát kvůli mně? Musíte?! Protože já už toho mám dost! Oba dva se smiřte s tím, že můžu být jen s jedním, a-''

,,A to sem kurva že já, Livie!'' skočí mi Harry do řeči a Edward se zamračí.

,,Co? Já myslel, že to skončilo!'' vloží se do hádky samozřejmě taky.

,,Jen mu to řekni, Olivie. Řekni mu, kdo sem!'' vyzve mě přísně Harry a já se se slzami v očích podívám na Edwarda. Vyčkávavě na mě hledí, pěsti má zatnuté a po čele se mu pne hluboká vráska.

,,Harry,'' nadechnu se. ,,Harry je už od prosince můj přítel,'' objasním. Ticho. Tlukot srdce. A zrychlený dech. Edward odevzdaně pokývá hlavou. Ironicky se uchechtne a pak se na mě naposledy zahledí.

,,Děkuju ti. Děkuju, že už to vím.'' Vystřelí z pokoje a nechá nás tam s Harrym stát.

,,Edwarde! Edwarde, počkej!'' Rozběhnu se za ním. Otočí se. Oči má zarudle, rty těsně semknuté k sobě a hruď se mu nadzvedá v nepravidelných intervalech.

,,Já jsem ti věřil, Liv. Věřil jsem, že to pro tentokrát myslíš vážně.'' Zmizel ve svém pokoji a zamkl za sebou dveře.

Doploužila jsem se do svého pokoje a podívala se na Harryho. Seděl na posteli, kloubky na jedné ruce odřené a ve tváři naštvaný výraz.
Zavrtím hlavou a sednu si na židli u stolu. Podepřu si hlavu jednou rukou, a tu druhou nechám volně viset podél těla.

,,Je mi líto, že se to takhle zvrtlo,'' řekne k mému překvapení a já si pro sebe pokrčím rameny. Však jsem jen přišla o člověka, u kterého jsem si byla jistá, že mě miluje.

,,Já jsem si vybrala. Je to moje chyba.''

A to byla pravda. Když jsem Harrymu kývla na vztah, věděla jsem, jaké to ponese následky.
Kdybych si zvolila Edwarda, mělo by to následky menší.
Mohla bych se za to vinit donekonečna, ale stejně bych tím nic nezměnila.
Edward a já jsme podle všeho patřili k sobě. Oba zapálení do učení, vášniví umělci a se stejným smyslem pro humor. Když jsem byla ale s ním, hledala jsem v něm Harryho.
V Harrym zase naopak Edwarda. Možná, že jsem milovala oba, a možná, že ani jednoho, protože jsem doposud lásku nezažila.

Příští den ještě Edward odjel. Nevím, kam. Nevím, proč. Ale vím, za jakým účelem. Jediné, co mi zbylo, byl dopis. Začaly dva měsíce bez mého jediného přítele. A změnilo se toho opravdu moc.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Tak... Upřímně jsem trochu v rozpacích, protože vážně jsem tohle ve své kapitolce nečekala, ale já prostě píšu s tím, že nechám pracovat jen své myšlenky...

♦ Přesto, to, co se teď stalo, je velkou změnou... A já doufám, že nejste moc smutní 😊