Tuesday

   Vstala jsem vcelku rychle, i když mi to dalo hodně přemáhání, jelikož jsem se probudila uprostřed noci a hlavou mi vrtalo, co zítra řeknu Harrymu. Nechci mu říct o té matčině ''nabídce''. Mohl by si to vzít osobně a vážně nestojím o to, abych měla problém ještě s ním.
Oblékla jsem si obyčejné bílé tričko, zastrčila ho do světlých džín a přes sebe si přehodila béžový svetr. Pohlédla jsem na Emmu, která mlčky seděla na posteli a v ruce žmoulala lem svého trička.

,,Děje se něco?'' zeptala jsem se jí váhavě a ona po chvíli zavrtěla hlavou.
Ani za mák jsem jí to nevěřila, ale nechtěla jsem Em ještě víc rozrušovat. Sebrala jsem si své věci a zamířila do učebny historie.

Nesedla jsem si však k pomlácenému Edwardovi s oteklým nosem. Ne. Velmi mě naštval tím, že vše vyklopil mé matce a otci. Nehodlám s ním proto mluvit. Koukal na mě ublíženě, ale já jsem mu rozhodně lítostivý pohled neoplatila. Naopak. Odvrátila jsem od něj oči a začetla se do jednoho úryvku v učebnici. Ze čtení mě ale vyrušil povědomý hlas. Podívala jsem se ke dveřím a usmála se na přicházejícího Harryho. Úsměv mi oplatit a spolu s Niallem, Liamem a Louisem se rozešel k mé lavici. Před zraky všech si sedl vedle mě a ostatní z Picta fiver, kromě Zayna, který na dějiny nechodil, si sedli před nás.

,,Ahoj,'' pozdravil mě a já mu pozdrav překvapeně opětovala. Myslela jsem, že ve škole si hrajeme na tichou domácnost a navzájem se ignorujeme. Nechtěla jsem, aby Harry ztratil svůj pečlivě vybudovaný ''kult vůdce'' na této škole. ,,Se s ním teď nebavíš?'' Kývl hlavou směrem k Edwardovi a já sklopila pohled do svého klína.

,,Zradil mě,'' hlesla jsem. ,,Řekl to mým rodičům!'' Harry se chápavě pousmál a opřel se o opěradlo židle.

,,Stylesi? Ty teď šukáš jeptišky?'' neodpustil si posměšnou otázku Niall a já zrudla.

,,My spolu...My ne... To-'' koktala jsem, dokud mě Harry nepřerušil.

,,Nejlepší kamarádku nepíchám, Nialle,'' odpověděl pohotově. Takže už jsem oficiálně nejlepší kamarádka? Zahřálo mě to u srdce.

,,Cože?! Odkdy je ona-''

,,Od tý doby, cos ty zjistil, k čemu slouží penis. A už drž hubu!'' umlčel ho Harry a Niall se s protočením panenek otočil k tabuli.

,,Ale do Glorie děláš, Stylesi. Tak co je to pak za pravidlo, hm?'' přidal se do konverzace Louis a Harry se falešně usmál.

,,Za prvý, do Glorie dělá každej. Za druhý, Glorie je kurva a ne kamarádka, a za třetí mě neser, nebo ti narvu hlavu do Niallovy prdele a donutím ho, aby se ti rovnou vysral do huby!'' zasyčel Harry s úšklebkem a dál se k tomu nevyjadřoval.
Louis otevřel pusu, aby něco řekl, ale nic z něj nevyšlo. Dokonce mi ho bylo i líto, protože po zbytek hodiny zarytě mlčel a na Harryho se ani nepodíval.

*

Afternoon

   Věci jsem si dala do skříňky a s sebou si vzala jen mobil, protože už zbývala pouze dvouhodinovka herectví.
Přijde mi jako věčnost, co jsem měla herectví naposledy.
Ještě, než jsem však vystoupala po schodech do nejvyššího patra, zastavil mě Edward. Celý den jsem ho ignorovala a ani se na něj nepodívala. Navíc zůstala Em na pokoji, čili jsem neměla nikoho, s kým bych to mohla probrat. Ani Harry nebyl ideální, protože na Edwarda jen sprostě nadával.

,,Liv! Prosím, vyslechni mě!'' dožadoval se pozornosti a pohled na něj mě k tomu přinutil. Úlevně si oddechl a pokračoval: ,,Vím, že jsem udělal hroznou chybu. A mrzí mě to. Hlavně kvůli tobě!'' ujistil mě. ,,Ale já jednoduše nechtěl, aby si byla další holka, která se dostala na seznam mého bratra. Věř mi, nic bych proti Vám dvěma neměl, kdyby Harry nebyl grázl a neměl tak hroznou minulost. Kdyby neubližo-''

,,To už jsem slyšela! Víš moc dobře, že už takový není. Alespoň kvůli mně!'' přerušila jsem ho a založila si ruce na prsou. Edward svěsil ramena a opět zesmutněl.

,,Promiň, kéž by ses mě taky takhle zastávala.'' V ten moment mi ho bylo opravdu líto a veškerý vztek ze mě vyprchal. ,,On měl vždycky víc. Vždycky to všechno líp uměl a měl větší temperament než já. A proto jsem mu většinou záviděl. Nechci tě před ním varovat, nechci ti říkat, že jsem lepší než on, protože to není pravda.
Ne, říkám ti upřímně, že mu zase závidím. Získal si oporu v holce, která je báječná, krásná, chytrá a vtipná. V které jsem našel věrnou kamarádku a doufám, že i stále nacházím,'' odmlčel se a promnul si trochu navlhlé oči. Soucitně jsem udělala krok vpřed a vzala ho za ruku. ,,Budeš mě nenávidět ještě víc, protože jsem udělal nehoráznou blbost. Zvolil jsem si zase špatně a moc mě to mrzí. Chci jen odpuštění, Liv, protože na tvém odpuštění mi strašně záleží!'' Nechápala jsem ho, ale dál se na něj zlobit nešlo. ,,Líbila jsi se mi už od toho momentu, co jsem ti hrál na klavír. Tolik jsi se mi líbila, že jsem každý večer přemýšlel nad tím, co ti řeknu, až tě uvidím. Abych nezněl trapně nebo hloupě. Ty sis se mnou ale normálně povídala a já se do tebe den ode dne víc a víc zamilovával.
To, co ti tady teď říkám, jsem vůbec nepromýšlel, a tak to proto zní hloupě, ale myslím to vážně. Všechno. Miluju tě, Liv, a jsem idiot, vím to, ale nepřenesl bych přes srdce, kdybys mě začala už navždy ignorovat. Tak mi to všechno, prosím, odpusť.'' Díval se na mě zoufale, zatímco já se snažila zklidnit své srdce. Tolik mě tím překvapil, že jsem oddechovala, jako bych uběhla dvacetikilometrový maratón. Netušila jsem, co mu na to říct. Vůbec jsem neměla slov.

,,Edwarde, já-''

,,Nemusíš mi tu zdlouhavě a citlivě sdělovat, že to stejně necítíš, protože to vím. A nežádám to po tobě. Jen mi řekni, že mi odpouštíš,'' zašeptal. ,,Prosím tě.'' Nejdříve jsem jen kývla a setřela si slzu, která se mi samovolně svezla po tváři.

,,To je přeci samozřejmé, Edwarde. Mám tě ráda a nechci o tebe přijít!'' Objala jsem ho a on kolem mě obmotal své paže. Cítila jsem se tolik provinile. Tolik mě mrzelo, že jsem mu ty city nemohla opětovat, ale možná jsem se lásky k němu bála. Bála jsem se jakékoli lásky.

,,Děkuju.'' Odtáhl se a upřímně se usmál. Oči měl zarudlé a nos stále napuchlý. ,,Tak si užij herectví. Pa,'' rozloučil se se mnou a zmizel. Chvíli jsem jen stála na místě a přemýšlela nad tím, co se to tu právě odehrálo. Pak jsem se otočila a ztuhla. Nahoře stál Harry a mračil se. Automaticky jsem zavrtěla hlavou a tiše promluvila:

,,Slyšel si to?'' Kývl a ještě usilovněji zatnul obě své pěsti. Došla jsem k němu a zaklonila hlavu, abych se mu mohla dívat do očí. ,,Já-''

,,Cítíš to stejně?'' přerušil mě.

,,Ne,'' povzdechla jsem si, ale bolelo mě to říct. ,,Necítím.'' Zkoumavě se na mě zahleděl a pak lehce natočil hlavu do strany směrem ke dveřím do divadelního sálu. Mírně jsem se usmála a na důkaz, že jsem pochopila, co mi tím chce naznačit, jsem ho následovala.

Vešli jsme do velkých bílých dveří a každý si sedl někam jinam. Nechtěli jsme spolu budit pozornost, už tak jsem to po těch plakátech měli nahnuté. Naštěstí někdo roznesl drb, že je to photoshop, protože lidé chtěli vědět, jak by vedle sebe vypadaly dva úplné opaky. Okolí tomu uvěřilo a přestalo se to proto řešit.

,,Vítám Vás na další hodině,'' začal pan učitel Watkinson. ,,Dneska si vyberu pro změnu čtyři dobrovolníky. Bude vás to bavit, slibuju,'' ujistil nás předem. ,,Hra se jmenuje Druhé já. Dva z vás budou mezi sebou vést normální obyčejný dialog na libovolné téma a další dva budou hrát vaše druhé já, tedy myšlenky. Bude tam krásně vidět, co si myslí tamti a co zase ti druzí. Pak se vystřídáme. Takže... kdo chce jít?'' Nikdo se nepřihlásil, a tak jsem váhavě zvedla ruku. Pan učitel Watkinson se usmál a pokynul mi, abych šla dopředu. ,,Věděl jsem, že ty se toho nebudeš bát.'' Uchechtla jsem se a stoupla si vedle něho. Harry dělal, že tam není, a raději koukal do mobilu. Protočila jsem nad ním oči. ,,Stylesi?'' oslovil ho přeslazeně pan Watkinson a Harrymu bylo jasné, že se tomu nevyhne. ,,Ty už si dlouho nebyl, tak pojď!'' přikázal mu a on si otráveně povzdechl. Pak se přihlásil ještě Ben a Carley. Dalo by se říct, že ti nejaktivnější. Plus tedy Harry. ,,Skvělé! Teď si zvolte, kdo bude kdo a co budete představovat!''

,,Tak nejdříve povedeme dialog my s Benem a pak se vystřídáme, jo?'' rozhodla Carley a já kývla. Harry se k tomu nevyjadřoval, a jen si sedl na pódium.

,,A téma?'' otázal se učitel a já se zamyslela.

,,Co třeba první rande?'' nadhodila jsem. Všichni kromě Harryho souhlasili, a tak se mohlo začít hrát. Ben a Carley si naproti sobě stoupli a já si sedla vedle Harryho.

,,Proč pořád mlčí? To se nudí, nebo co? Mám navázat rozhovor, nebo mám čekat, než začne on?'' začala jsem popisovat Carliiny myšlenky.

,,Kurva, to je nuda. Tak řekneš už něco?'' pokračoval Harry a já ho zpražila pohledem.

,,Ehm, tak co škola?'' zeptala se Carley a Harry se ironicky uchechtl.

,,Ty vole, tak tohle bude ještě dlouhý. Na nic trapnějšího se zeptat nemohla?'' Šťouchla jsem Harryho loktem, ale ten tomu nevěnoval pozornost. Ben zrudl a bylo na něm vidět, že neví, jak pokračovat.

,,Jo, jde to. Nepropadám,'' zasmál se a Carley na oko taky.

,,Tohle je trapas. Vůbec nevím, co říct. Ale aspoň už se snaží vtipkovat...'' promluvila jsem pro změnu já.

,,Tohle je v prdeli. Pokouším se tu o vtipy, takže to ještě víc posírám. Že sem se na to radši nevysral!'' Okřikla jsem Harryho, protože se mi nelíbilo, jakým způsobem to hrál.

,,Stylesi! Ztrapňuješ mě tu!'' osočil se na něj Ben a pak zase zčervenal.

,,Soráč, no. Už přestanu.'' Protočil Harry očima. Děkovně jsem se na něj usmála.

,,Víš, první rande vždycky bejvaj trapný, tak co kdybychom to jako rande nebrali?'' zeptal se nervózně Ben a Carley se rozzářila.

,,Dobře, zkusíme to znova,'' souhlasila. Něco mezi nimi jiskřilo.

,,Jo! Bod pro mě!'' prohlásil Harry a ostatní žáci na židlích se zasmáli.

,,Konečně to začíná vypadat nadějněji,'' řekla jsem za Carley.

,,Řekni mi o sobě něco,'' začal nezávazně konverzovat Ben.

,,Co bych mu tak měla říct? Určitě něco plácnu a bude si myslet, že jsem divná,'' promluvila jsem ztrápeně. Už jsem zase byla ve svém živlu.

,,No, není toho na mně moc zajímavýho. Ráda zpívám, tancuju a mám ráda romantický slaďárny,'' uchechtla se.

,,Skvělý, tak tu do postele jen tak nedostanu,''  neodpustil si Harry, ale k jeho štěstí se tomu většina zasmála. Dokonce i učitel.

,,Slaďárny?'' zeptal se pobaveně Ben.

,,Jo, mám je ráda už dlouhou dobu!'' zasmála se.

,,To bych do tebe neřekl, přišlo mi, že tě romantika nebere,'' řekl už vážně.

,,Nevíš toho o mně hodně,'' zašeptala. Ben udělal krok vpřed.

,,A prozradíš mi všechno?'' Ti dva se k sobě začali nebezpečně přibližovat a mohlo by to zajít i dál, kdyby se do toho nevložil Harry.

,,Ale no tak! Nemá tohle bejt hra pro čtyři lidi?!'' začal protestovat. Učitel Watkinson se zasmál a zatleskal.

,,Tohle bylo úžasný. Splnili jste to, co jsem chtěl. Vy dva jste mezi sebou normálně už začali konverzovat a nebrali ohledy na svoje myšlenky. A vy, Harry a Liv, vy jste dokázali být tiše a nechali je v tom samotné. A toho si moc cením,'' ohodnotí celý výkon pan Watkinson. Všichni se usmějeme a on ukáže na mě s Harrym. ,,Teď vy dva!'' Zvednu se a Harry to po mně zopakuje. Stoupneme si naproti sobě a Carley nám zadá téma:

,,Manžel se snaží manželce říct, že ji podvedl, a ona něco tuší, protože poslední dobou jim to neklapalo.''

,,To je super, Carley!'' řekne uznale učitel a ona se potěšeně usměje.

,,Jak asi začít... Mám na to jít rovnou? Nebo chvíli počkat?'' Ben hned začal hrát.

,,Zlato?'' osloví mě váhavě Harry. Vím, že to jen hraje, ale znělo to hezky, když to řekl takhle vážně. ,,Já ti musím něco říct,'' oznámil mi a já pozvedla obočí.

,,Konečně už se dozvím, co se to celou dobu mezi námi dělo. Společně to pak vyřešíme a všechno bude jako dřív,'' mluvila zase Carley s nadějí v hlase.

,,Vyspal sem se s jednou holkou,'' vypálil hned. ,,Bylo to nečekaný, pohádali sme se, tak sem to neřešil. Doteď mě to zkurveně mrzí, fakt!'' zněl krapet zoufale. Kdybychom právě teď nehráli, myslela bych si, že mluví vážně.

,,Cože?'' hrála jsem. ,,Co si to říkal?'' dělala jsem, že jsem mu nerozuměla, abych přidala na dramatičnosti.

,,Do háje! To je snad hluchá? Dělá mi to naschvál?!''

,,No... vždyť už sem to řek. Vyspal sem se s jednou holkou,'' zopakoval to samé. Dívala jsem se na něj a docela ho i obdivovala. Hrál to skvěle. ,,Fakt mě to mrzí, Livie. Já nechtěl. Pohádali sme se a byl sem tolik nasranej, že sem nepřemejšlel nad tim, co dělám. Je na hovno, že ti to říkám takhle, ale myslim, že bych jindy nedostal odvahu!'' Chvíli bylo ticho. Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl, a pak se zarazila. Harry nehrál. Harry mi tu právě říkal pravdu.

,,Chceš-Chceš mi říct, že i po tom, co jsi mi namlouval, jak moc ti na mně záleží, jsi jednoduše šel a-'' Nemohla jsem uvěřit tomu, že to opravdu myslel vážně. A ještě mi to řekl takhle. Tvářil se frustrovaně a snažil se to urovnat lítostivým pohledem, ale nepomáhalo to.

,,Jak mi to-''

,,Kurva, já sem v tu chvíli vážně netušil, co dělám! Prostě sem to neřešil! Zapomněl sem na tebe a nemyslel!'' skočil do řeči Carley, a ta se zarazila. Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou.

,,Po tom-Po tom, co jsem všechno prožila, bránila tě a doufala, že mi neublížíš, ty jsi to udělal?'' Do očí se mi nahrnuly slzy. Tak moc mě ty oči pálily. Byla jsem šťastná, že se do toho vložil pan Watkinson.

,,Mládeži, vy už jste herci! Vážně! Gratuluju všem čtyřem. Jste opravdu dobří!'' prohlásil nadšeně, ale já s ním nadšení rozhodně nesdílela. Popadla jsem svou tašku, krátce se rozloučila a vyběhla ze třídy dřív, než mě stačil Harry zadržet.

*

Seděla jsem na posteli a snažila se soustředit na učení. Nešlo to. Všechny moje myšlenky směřovaly k němu. Úplně všechny. Emma tu naštěstí nebyla. Odjela s tanečním sborem na nějakou soutěž, čili jsem na pokoji byla úplně sama.
Navíc byla Em už od rána divná, zajímalo by mě, co se jí stalo. Neustále mlčela a jednou jsem ji zahlédla dokonce i brečet. Samota mi naštěstí nikdy nevadila, zvykla jsem si na ni. Ticho protrhlo klepání na dveře. Věděla jsem, kdo to je. Vždycky chodil pro omluvu.

Vešel.

Bylo mi to jedno. Nehodlala jsem se s ním znovu hádat. Ne. Já už se na něj ani nechtěla podívat.

,,Liv, prosím. Vyslechni mě!'' Mlčela jsem. ,,Tak fajn, klidně nemluv, ale aspoň poslouchej!'' odmlčel se. ,,Sem čůrák, to je evidentní, ale s tou holkou sem se vyspal po tý chatě, kdy si tě zavolal táta. Víš, jak si mě nachytala s tamtou holkou? Tak ta byla až druhá, ještě před tím- Sakra, Liv! Já se tu snažim bejt upřímnej, protože chci, abys mi věřila. Kdyby bylo na mně, neřekl bych to vůbec, ale chtěla si upřímnost!'' zvýšil hlas a začal pochodovat po pokoji. Bolelo to. Všechna ta slova. ,,A proč bych se ti za to měl vlastně omlouvat? Vždyť sme jen kamarádi, ne? Jen kamarádi, nic víc! Protože o nic víc nejde a ty to víš! Já se nechci cejtit provinile za něco, co tobě může bejt u prdele! Proč ti tak vadí, že šukám jiný holky?'' Pořád jsem neodpovídala. Není to snad evidentní, Harry? Líbali jsme se. Viděl jsi mě ve spodním prádle. Nějakým způsobem se mi líbíš a řekl jsi mi, že mě máš rád, proč by mi to nemělo vadit? ,,Tak mluv už, do prdele!!'' rozkřičel se. Trhla jsem sebou, ale nijak nezareagovala. ,,Tak víš, co? Je mi u píči, jestli budeš chodit s Edwardem. Je mi u píči, jestli se do něj zamiluješ! A je mi jedno, je mi kurva jedno, jestli s ním budeš i to... no! Klidně ať si tě vezme celou. Nestojíš mi za to! Mám svůj život a nebudu si ho zatěžovat holkou, jako seš ty!'' vyprskl jedovatě a práskl dveřmi. Pořád jsem mlčela a nechala si po tvářích jen stékat slzy.
A kde je to milé ''Jiskřičko''? Kde jsou ty chvíle, kdy jsem pro něj byla nesmírně důležitá a chtěl si upevnit mou důvěru k němu?

Co jsem komu udělala, že musím trpět tohle? Byla bych mu to i časem odpustila, že strávil noc s jinou dívkou, ale to co mi řekl? Proč? Nemusel. Proč se tak mění?
Je jako roční období. Někdy pochmurný jako podzim. Jindy zase chladný jako krutá zima na Sibiři. Pak dokáže zčistajasna rozkvést jeho milá a upřímná povaha, jako sněženky kvetoucí brzy z jara. A na závěr je mi úplně otevřený a říká mi všechno, jako širé moře, na které svítí letní slunce. Takový on je.
Teď byl bezcitný a nemilosrdný, stejně jako při Napoleonově ruském tažení krutá zima, jež ho připravila o tisíce vojáků i pocit vítězství.

Harry byl složitý hlavolam, který jsem nedokázala vyřešit ani já. Občas se mi povedlo dostat se přes první problém, ale pak nastal druhý a po druhém následoval třetí. Byl plný zádrhelů a až teprve teď jsem si uvědomila, že jsem celou dobu chtěla být já ta první, která ho rozluští. Která ho změní.

Momentálně jsem ale nechtěla nic. Musela jsem opět poslechnout svou matku. Protože opustit svůj sen jsem nehodlala. A nechtěla jsem jí ani říct, že měla pravdu. To by nemuselo totiž skončit jen u utěšování...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ S tímhle dílem moc spokojená nejsem, ale potřebovala jsem to trošku rozvést, abych pak mohla navázat.

♦ Odpusťte mi ho 💓💓💓