Ráno jsem vystřelila dřív z postele, než ještě stačil zazvonit budík. Musela jsem být dokonale připravená, protože odpoledne jsme měli první dvouhodinovku herectví, a to znamenalo, že předvedu, co ve mně je.
Dneska jsem se taky měla sejít s tátou, jelikož jsem mu slíbila, že se s ním každý týden alespoň jednou uvidím.

Výjimečně jsem si vzala tříčtvrteční světlé džíny a k nim bílé vansky. Do kalhot jsem si zastrčila košili s nádechem meruňkové barvy a nasadila si čelenku stejného odstínu.
Mezitím, co jsem si rovnala věci do své tašky, Emma vstala a doštrachala se do koupelny.
Kroutila jsem hlavou nad jejím přístupem k novému dni, ale nic jsem jí na to neřekla.

*

První hodinu jsem měla historii, na kterou se mnou nechodila Emma, ale jen Edward.
Sedla jsem si s ním do první lavice a ihned si přichystala na hodinu. Doufala jsem, že tenhle předmět nemám společný s tou pěticí potetovaných kluků, ale jak se ukázalo, mé doufání bylo marné.
Až na Zayna Malika nakráčeli všichni čtyři do třídy, včele s hlavním vůdcem, který měl svou ruku omotanou okolo pasu té jedné blondýny z  O Barbies.
Znechuceně jsem si nad celou tou bandou odfrkla a otočila se směrem k Edwardovi.

,,Kolik hodin s nimi budeme muset mít?'' zeptám se ho rázem a on si povzdechne.

,,No, ty kromě sportu a francouzštiny budeš mít skoro každou s Harrym. Se Zaynem se neuvidíš na historii a chemii a s těmi třemi ostatními na angličtině, biologii a umění,'' odvětí stručně Edward a tentokrát si povzdechnu já.

,,Takže Harry chodí také na umění?'' položím mu další otázku a on stačí jen kývnout, než do třídy vejde malý obtloustlý učitel.
Věnuje nám vřelý úsměv na přivítanou a ztěžka usedne za svůj stůl.

,,Dobrý den, milí žáci,'' pozdraví nás a já mu jako jedna z mála pozdrav oplatím.
Ze zadních lavic se ozve posměšná narážka na daného učitele, ale ten to jen přejde nesouhlasným mlasknutím. ,,Dobrá, uděláme si třídní docházku. Jako vždy budu číst jména a vy se ohlaste,'' pokyne nám mile. Třídní docházku jsem nezažila, ani nepamatuji. ,,Andersenová?'' křikne učitel a dívka sedící za mnou, pípne na souhlas.
Moc nevnímám, dokud se neozve mé jméno a učitel nechápavě nahlédne do papíru. ,,Olivie Sparksová? A to je prosím kdo?'' zeptá se a já automaticky zvednu ruku.

,,Ehm, to jsem já. Jsem tu nová,'' oznámím mu a on se opět usměje.

,,Ah, omlouvám se. Nevšiml jsem si vás,'' promluví a podrbe se na zátylku. ,,Přesto Vás rád poznávám a doufám, že se vám u nás bude líbit. Jmenuji se Wooley, a jak už jistě víte, budu Vás učit dějiny,'' představí se a já jen letmo kývnu na souhlas.
,,Styles?'' houkne po chvíli a oba držitele tohoto jména se ozvou.

,,Řekl Styles, ne teplýho přizdisráče, tak drž hubu a radši si sedni, debile!'' zanadává Edwardův bratr a já šokem zalapám po dechu.
Jak se opovažuje mluvit takhle sprostě o svém sourozenci a ještě k tomu před učitelem?

,,Nech to být,'' zamumlá rychle Edward směrem ke mně a doslova ignoruje Harryho narážky.

,,Uklidněte se, pane Stylesi. Musím si vás zapsat zvlášť,'' vloží se do toho pan Wooley a Harry si povrchně odfrkne.
S těmihle dvěma zažiji ještě víc takových chvil, a jsem si jistá, že budou i stokrát horší.

*

,,Tak držím palce. Ukaž jim, kdo je tu herec, Liv!'' povzbudí mě Edward a přátelsky na mě mrkne.

Emma mě radši obejme a pošeptá mi, že to zvládnu. Jsem ráda, že mám kamarády tohohle typu.
Dneska máme mít hodinu v menším divadélku a učitel Watkinson, který nás bude mít na herectví, pokládá prý každou hodinu nějaký úkol. Jsem zvědavá, co mě čeká, a tak se nedočkavě nahrnu ke dveřím do malého sálu.

Před vstupem čeká už houf lidí, a tak se k nim zařadím. Matně si všimnu Harryho, který stojí ležérně opřený o stěnu. Ihned uhnu pohledem, když zjistím, že se začíná otáčet.
Nemám zapotřebí, aby si třeba myslel, že ho nějak okukuji.
Školou se rozlehne hlasité zvonění a my vejdeme do dveří. To, co ale spatřím, mě přinutí zakrýt si oči.

Přede mnou se zjeví vysoký a vcelku pohledný muž s krátkými hnědými vlasy a pokřiveným úsměvem. Avšak, ten muž, je dočista nahý.
Ne, že bych nikdy neviděla nahé mužské tělo, třeba ve filmech nebo časopisu, ale teď jsem to opravdu nečekala.
Pořád se zakrytýma očima začnu couvat, než narazím do něčí hrudi. Nemám čas se ani podívat, kdo ten dotyčný člověk je, když mě vyruší hlas pana Watkinsona.

,,Ah, vy budete slečna Sparksová. Ta nová. Jsem rád, že vás poznávám.'' Dojde ke mně a podá mi ruku. Mezírkou mezi prsty zahlédnu, jak ostatní už sedí na svých místech. Nejspíš jsou tu na to zvyklí.
Oh, bože, kam jsem to zavítala?

,,Ehm, hm...ano...já vás...taky,'' zamumlám koktavě, ale napřaženou ruku nepřijmu.

,,Ale snad se nestydíte, slečno Sparksová?'' zeptá se pobaveně a člověk, do jehož hrudi jsem narazila, se za mnou uchechtne.
Ihned poznám nakřáplý tón hlasu a zrudnu.

,,Ne...já jen...je to,'' odmlčím se. ,,Neobvyklé?'' Spíš položím otázku, než abych dokončila celou větu.

,,V herectví určitě ne, slečno Sparksová,'' odvětí a odendá mi ruce z obličeje. Hlavu mám však vztyčenou, abych se nemusela podívat dolů. ,,Vaším úkolem, milí žáci,'' promluví hlasitěji pan učitel Watkinson směrem k ostatním. ,,Bude zahrát divadelní scénku, kde se budete muset svléknout. Může to být monolog, dialog, ale budete muset být nazí.'' Vyvalím na něj oči. Jsem jediná, kdo má ústa zcela dokořán, protože moji ostatní spolužáci se o něčem náruživě baví. Nejspíš k danému tématu.

,,Ale-Ale, o tom nepadlo ani slovo. Proč bychom-,''

,,Protože pokud chcete být herečkou, slečno Sparksová, musíte podstoupit vše.
Co když dostanete roli, kde se budete muset odhalit a vy ji nepřijmete jen kvůli tomuhle? Co když těch rolí bude víc a vy přes svůj ostych každou odmítnete a způsobíte tak, že se v životě do žádného filmu nedostanete?'' Polknu a roztřeseně se usadím mezi ostatní.
Proč po mně chtějí něco takového? Nehodlám se svlékat a už vůbec ne před nimi! To už snad radši tou herečkou nebudu.
,,Čas máte do příštího úterý a byl bych rád, kdyby se zapojili všichni. Ten, kdo úkol nesplní, přijde o potřebné body!'' Zoufale se kousnu do rtu a periferně zahlédnu, jak se holka vedle mě usměje od ucha k uchu. No, to snad není možné, ona z toho má snad ještě radost!

,,A může to být i striptýz?'' zeptá se po chvíli a namotá si pramen svých delších blonďatých vlasů na prst. Nejspíš bude z O Barbies. Trhavě se po jejích slovech nadechnu, ale s protočením očí to nechám plavat. Tady už můžu čekat prostě všechno.

,,No můžeš, Carley,'' ozve se... Styles. ,,My budeme jenom rádi,'' olízne si rty a já znechuceně nakrčím obočí. Aby se tenhle tupec nepřidal. Údajná Carley se zahihňá a učitel jen kývne v souhlasu.

,,No, je na vás jak to pojmete,'' řekne nakonec a posadí se do svého křesílka. ,,A teď si musíme trochu proplesknout nové maso,'' začne, a mně je jasné, kam tím míří. Třeba mi konečně zadá něco normálního. ,,Slečno Sparksová, pojďte sem.'' Ukáže na místo vedle sebe a já s pohledem zabodnutým do stěny za ním k němu dojdu. Nakloní hlavu na stranu a přimhouří své tmavé oči. ,,Zahrajte mi situaci, kdy se dívka rozejde se svým klukem, protože zjistí, že ji podváděl. Určitě jste nějakou podobnou situaci už zažila, tak to bude o to snazší.'' Zrudnu, když vysloví poslední větu. Vlastně tu ještě nikdo nebyl, ale to se neodvažuji říct.

Sednu si na malou bedničku doprostřed pódia a na malinkou chvíli zavřu oči, abych se vžila do role. Nakrčím obočí, aby se mi na čele vytvořily hluboké vrásky plné starostí a do tváře si vženu zoufalý výraz.

,,Proč si to udělal?'' promluvím zastřeným hlasem, který už budí dojem zraněné dívky. ,,K čemu?'' ptám se v samostatném monologu s velkou dávkou poraženosti. ,,Mohla bych se tě zeptat, jaké to bylo. Jak jsi si to užil, a jestli se cítíš po tom líp. Ale neudělám to... A víš proč?'' položím řečnickou otázku a nahlédnu do davu. Všichni mě napjatě sledují, včetně učitele. ,,Protože by to akorát vypovídalo o mé slabosti. Vypovídalo by to o tom, že jsem zlomená a jen díky tobě, chápeš to? Chápeš, že ty jsi zavinil tu bodavou bolest na prsou? A že ty jsi mi vzal tak důležitý orgán, který lidem zajišťuje život? Zničil jsi ho! Roztříštil a hodil do všech možných koutů světa!'' přidám mírně na hlasitosti. Nechci moc přehrávat, a tak se pouze snažím převtělit do oné holky, která si tímhle musela projít. ,,A proto se tě ptám,'' opřu svou ruku o koleno a navlhčím si suché rty. ,,Stálo ti to za to? Stálo ti to za to vidět mě teď takhle? V téhle situaci? V téhle pozici? Vždyť já chtěla jen normální vztah! Jen normálního kluka, kterému nepůjde jen o to jedno a to samé! Myslela jsem, že jsi schopný počkat. Že počkáš kvůli mně! Kvůli tomu, že mě miluješ!'' Frustrovaně si prohrábnu vlasy. ,,Jenomže tak to není, viď? Nemiluješ mě, že jo?'' počkám si na ticho a pak se ironicky uchechtnu. ,,Mohla jsem to tušit. Mohla jsem vědět, že jsem byla jen další na tvém tučném seznamu. Ach bože, jak moc jsem byla blbá a naivní. Ale víš co?'' otáži se do nepřehlušeného ticha. ,,Změnil jsi mě. Dočista si mě změnil a podepsalo se to na mně. Už nikdy nebudu tak hloupá. Už nikdy nikomu nepodlehnu tak, jako tobě! Změnil jsi mě a nikdy ti to neodpustím.'' Dramaticky skloním hlavu a nechám se odměnit obdivným potleskem.

Když se znovu podívám na dav přede mnou, přijde mi, že se na mě dívají s větším souhlasem. Jako by si mě právě teď zařadili mezi ty lepší.

,,Páni!'' hlesne pan Watkinson. ,,Tohle jsem nečekal. Těším se, až nám předvedete můj zadaný úkol!''

*

,,Tak co?'' Doběhl mě Edward, když jsem mířila k ředitelně. Ukázala jsem mu palec dolů a on nechápavě pozvedl obočí.

,,No, zahrála jsem jim a líbilo se, akorát-'' zaseknu se. ,,Mým prvním úkolem je se svléknout a něco zahrát.'' Edward vykulí oči a přinutí mě tím tak se zastavit.

,,Jako proč? To jen jako ty?'' zeptá se váhavě.

,,Ne, všichni. Ale...'' Stydlivě se podrbu na hlavě. ,,Já se nechci svlékat! Jsem na svůj věk strašně nevyspělá, a to nemyslím tělesně, ale psychicky.'' Edward si mě mlčky vtáhne do objetí, a dokonce i sám sebe tím gestem překvapí. Obejmutí mu však oplatím a s nadějí v očích se na něj podívám. Kéž by mi mohl pomoct.

,,Tak se nesvlékej,'' řekne zcela vážně a já nechápavě pootevřu ústa. Doobře tohle jsem nečekala. ,,Řekni mu osamotě do očí, co si o tom myslíš, a uvidíš.''

,,Opravdu?'' zeptám se nevěřícně.

,,Opravdu. Dokaž mu, že herectví je tvoje natolik silná stránka, že nebudeš potřebovat odhazovat oblečení!'' Věnuje mi povzbudivý úsměv a já mu ho po nějaké době oplatím. Přesně tohle zítra udělám.

*

Zaklepu na vstupní dveře ředitelny a otevře mi je zavalitější usměvavá dáma s malým drdůlkem na hlavě. Slušně pozdravím a ona mě bez řečí vpustí dovnitř. Nejspíš jí o mně táta říkal. Vejdu do prostorné místnosti, které dominuje mohutný pracovní stůl z třešňového dřeva a skříň ze stejného materiálu.
Táta zvedne pohled od papírů a usměje se na mě. Urovná si kravatu a pokyne mi, abych si sedla.

,,Ahoj, zlatíčko,'' promluví, když se pohodlně usadím. ,,Tak, jak to zatím jde?''

,,No...'' Nechce se mi mu říkat o té události s úkolem od pana Watkinsona, ale jeho naléhavý pohled mě utvrdí. ,,Jaksi jsem neočekávala, že mým prvním úkolem na hodině herectví bude se svléknout.'' Táta našpulí rty a zamračí se. Ví, jaký problém s tím mám, a tak už kvůli tomu se bude snažit přijít na nějaký způsob, jak se z toho vykroutit.

,,V tom případě, jestli nechceš-''

,,Zvládnu to, tati!'' ujistím ho. ,,Nebudu se svlékat, ale zvládnu to po svém. Věř mi!'' Jen kývne a pak se opět usměje.

,,Jsem na tebe hrdý. Dostat se na tuto školu je opravdu něco. Kór, když si odmítla mou pomoc a protekci. Jsi skvělá, Liv.'' Mé tváře nabudou růžovější barvy a já se děkovně uculím.

,,Ty také, tati.''

Chvíli si ještě povídáme, než se rozhodnu jít na svůj pokoj, abych si připravila na zítra.
Mé kroky začnou být nejisté v ten okamžik, kdy za dveřmi uslyším více hlasů, než jen ten Emmin. Když pak dveře otevřu, překvapením zalapám po dechu.

Na mé posteli sedí všichni členové Picta fiver a na lůžku mé spolubydlící moji dva kamarádi.

Matthew Davis jako pan učitel Watkinson:)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tááááááááááááááááááááááááákže?🖤

♦️ Za prvé: Jsem moc ráda, že mi píšete tak milé komentáře, a to u všech mých rozepsaných příběhů😊😁

♦️ Snažím se vydávat, co nejčastěji, ale škola, učení a znáte to, mi v tom trochu brání🙄 Ale snažím se... pozor!😄

♦️ Nic víc Vám asi neřeknu, protože mě nic nenapadá, ale zkráceně moc děkuju za víc než 50K, u  I love my teacher 😍! Jste božííííí!🦄