↑Nahoře je Edward💓

   Kráčela jsem pomalu směrem do ředitelny a při každém dopadu mé gumové podrážky na zem, jsem hlasitě polkla. Urovnávala jsem si své čerstvě nasazené brýle a párkrát si prohrábla vlasy, abych trochu zaměstnala své třesoucí se prsty. Zaklepala jsem na mně už známé dveře a otevřela mi opět tátova sekretářka. Dneska měla pro změnu vlasy spletené do miniaturního copánku a rty přetřené červenou rtěnkou, která se jí vpila do úzkých vrásek okolo pusy. Usmála se na mě a pustila mě dovnitř.
Chvíli jsem čekala před dveřmi do kanceláře ředitele, než jsem se rozhodla vstoupit.

Zavřela jsem za sebou dveře a spatřila tátu s bradou opřenou o sepjaté ruce, jak má pohled zapíchnutý do nějakého papíru na stole. Přistoupila jsem blíže a nervózně ho pozdravila. Odtrhl pohled od stolu a zaměřil se na mě. Tvářil se starostlivě a mračil se.

,,Posaď se!'' přikázal mi a já si nervózně sedla do malého křesílka. Zvedl papír, na který měl po celou dobu přišpendlený pohled, a já zrudla a sklopila hlavu. Byl to ten samý plakát, kterým mávala Glorie u mé skříňky. ,,Co mi k tomu řekneš, Olivie?''

,,Já-No...Víš,'' začala jsem zbrkle. ,,Ono se to-''

,,Liv, já myslel, že tě typy, jako je Harry Styles nepřitahují! Vždyť si nepamatuješ, jak jste tu oba seděli? Já chápu, že už jsi dost vyzrálá na to, aby jsi randila s kluky, ale v tvém případě bych viděl někoho, jako je jeho milý bratr, nebo ten hodný chlapec jménem Brewer, který-''

,,Tati, to je gay!'' přerušila jsem ho a on se zarazil. Mávl nad tím rukou a já protočila očima. ,,Já vím, že se Harry nezdál být dobrým člověkem, ale on je jiný, vážně!'' přesvědčovala jsem ho, ale přesvědčovat tátu, to je jako mluvit do zdi.

,,Prostě ti zakazuju se s ním stýkat. Nekouká z něj nic dobrého. Akorát pije, kouří a bere drogy, to není nic pro tebe!'' Jeho slova mě dost naštvala. Nasupeně jsem se zvedla a opřela se o kraj stolu.

,,Harry nebere drogy a nezkoušej mi tohle zjištění vyvrátit, protože ti to stejně nepomůže! Už mám dost toho, jak mi s mamkou neustále něco zakazujete! Já chci taky žít! Jsem dospělá a celý svůj dosavadní život nedělám nic jiného, než že vás jen a jen poslouchám! Čili ne, neposlechnu tě! S Harrym se budu stýkat dál!'' řekla jsem rozhodně a měla se k odchodu.

,,Pokud tě s ním ještě jednou uvidím, řeknu to matce!'' Zastavila jsem se v pohybu a otočila se. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového vypustil z úst.

,,Myslela jsem, že si vždycky stál na mé straně! Jak můžeš něco takového říct? Poprvé se cítím opravdu šťastná, protože jsem našla někoho, jako je Harry, a ty mi ho chceš zase vzít? Stejně jako mé předchozí kamarády, kteří vám s mamkou nevyhovovali?'' vyčetla jsem mu a setřela si slzu, která mi stekla po tváři. Táta vypadal rozhozeně a smutně zároveň. Povzdechl si a podíval se na své sepjaté ruce.

,,Ano. Jen pro tvé dobro, protože tě mám tolik rád.'' Zavrtěla jsem hlavou a další slzy už ignorovala.

,,Nemáš,'' hlesla jsem. ,,Kdyby jo, zeptal by ses mě za těch dvacet let, co chci nebo si myslím já. A to jsi se nikdy nezeptal!'' Opustila jsem jeho kancelář a rozběhla se ven do školních zahrad.

*

Nechtěla jsem být na blízku nikomu z naší školy, tak jsem se vydala do města. Nevnímala jsem okolí, a jen přemýšlela nad tím, co budu dělat. Musela jsem otce poslechnout, protože vzepřít se mé matce, to je jako kdybyste chtěli uhasit lesní požár jedním kyblíkem vody.
Procházela jsem ulicemi a zvedla oči směrem k obloze. Bylo zataženo a slunce se schovávalo za hustými mraky. Nevěděla jsem kam jít, ale nechtělo se mi nikam, kde by bylo moc lidí. Jedno příhodné místo mě ale napadlo.

Vystoupala jsem po železném žebříku až na střechu a sedla si na samotnou Monu Lisu. Bylo divné sedět na ní sama, když jsem tu předtím byla s Harrym, ale momentálně mi to tak vyhovovalo. Doufala jsem, že to Harry pochopí a bude rozhodnutí mého otce respektovat, ale Harry je přeci jen Harry. Ten řeší věci radikálním způsobem.
Seděla jsem tam nejméně tři hodiny, než mi začala být už opravdu zima a já musela slézt.

Vrátila jsem se zpátky do školy s úmyslem najít Harryho a všechno mu vysvětlit. Nevšímala jsem si zvědavých pohledů, když jsem mířila o volné hodině k jeho partě. Glorie mě už z dálky vraždila pohledem, ale jakmile jsem poklepala Harrymu na rameno a on se na mě zářivě usmál, skoro pukla zlostí.

,,Ahoj, Jiskřičko,'' pozdravil mě a já se začervenala. Poskládal mi z mého příjmení přezdívku, což bych do něj neřekla, ale moc mě to potěšilo.

,,Ahoj,'' opětovala jsem tiše. Bylo mi na nic z toho, co jsem mu musela říct. ,,Mohla-Mohla bych si s tebou promluvit?'' zeptala jsem se váhavě a on kývl.
Celá Picta fiver s Glorií se k nám víc přiblížila a já dodala. ,,O samotě, prosím.'' Zase se stáhli a já s Harrym zašla do prázdné třídy.

,,Jestli chceš mluvit o těch pitomejch plakátech, tak tě můžu ujistit, že je to jen sračka, kterou podpořil Zayn. Ser na to, fakt!'' ujistil mě Harry, ale já zavrtěla hlavou na důkaz, že o tomhle mluvit nehodlám. ,,Stalo se něco?''

,,Ano,'' odpověděla jsem mu a povzdechla si. ,,Mluvila jsem s tátou a on mi jasně řekl, že se s tebou nemůžu dál stýkat. Řekl, že jsi prý špatný pro někoho, jako jsem já, což je hloupost, jelikož jsi jediný, kdo mě přesvědčil o tom, že se nemusím bát smát na ulici. Že se můžu i uvolnit a pomohl mi najít jinou a lepší část Olivie Sparksové!'' Harry se zamračil a chvíli bylo ticho.

,,Ty ho ale neposlechneš, že ne?'' zeptal se a já ztuhla. Mlčela jsem a Harry zatnul pěsti. ,,Že ne?!'' zvýšil hlas.

,,Musím,'' zašeptala jsem a vzlykla.

,,Jak kurva musíš?! Nemusíš!! Nesmíš bejt pořád ze všeho tak posraná, Olivie!'' začal Harry křičet a já sebou leknutím škubla.

,,Řekl by to mamce. Odjela bych, Harry!'' řekla jsem zoufale a on silně praštil do jedné z lavic.

,,Tvoje mamka mě kurva nezajímá!'' řval dál. ,,To mi chceš jako říct, že my dva sme spolu skončili?! Já myslel, že ti na mně záleží, do hajzlu!'' zanadával znovu a další úder schytala lavice hned vedle té první.

,,Záleží, Harry! Ani nevíš, jak moc je pro mě tohle těžké! Nechci přijít o tak skvělého člověka, jako jsi ty!'' rozbrečela jsem se a schovala obličej do dlaní.
Harry se ze všeho hlasitě vydýchával. Byl velmi výbušný, ale nebála jsem se toho, že by mi ublížil. Bála jsem se toho, co mi řekne. Dokázal totiž slovy ublížit víc, než násilím.

,,Asi si už přišla, Olivie. Ale můžeš si za to sama!'' odplivl si znechuceně a s prásknutím dveří třídu opustil. Opařeně jsem stála na místě a nepřestávala brečet.
Proč se mi všechno ze dne na den úplně hroutí? Jako bych přicházela o všechno, co pro mě doteď bylo opravdu důležité.

*

Odemkla jsem dveře do svého pokoje a zastavila se v pohybu, když jsem spatřila Emmu sedět na posteli. Dívala se na mě smutným pohledem a krapet provinile. Byla jsem z ní trochu nesvá a popravdě jsem na ni byla i trošku naštvaná. Zklamala mě ohledně Harryho.

,,Ahoj,'' pozdravila mě tichým hlasem a já jí pozdrav oplatila. ,,Chtěla bych se ti omluvit,'' překvapila mě svým přiznáním a pokračovala. ,,Promiň za to, jak jsem se k tobě chovala, ale myslím, že mě trošku překvapilo spojení ty a Harry. Ale asi tě má fakt rád, protože-''

,,Není už žádné já a Harry. Nesmím se s ním stýkat!'' skočila jsem jí do řečí a ona se zarazila s otázkou v očích. ,,Rodiče,'' vysvětlila jsem jedním slovem a ona se zatvářila pro změnu chápavě. ,,A děkuji, omluvu přijímám. Ani já jsem se nechovala jako ukázková kamarádka,'' usmála jsem se a Emma vstala. Objala mě a já jí objetí opětovala. Potřebovala jsem něčí pochopení a Emmina náruč mi vyhovovala.

Jednoho člověka jsem tedy na své straně už měla. Potřebovala jsem ještě dalšího. Kudrnatého, hodného a věrného kamaráda, který mi tady na škole nejvíce pomohl.

*

Saturday

Ráno jsem se rychle převlékla do bílého trička, světle modrých džínů a hnědého cardiganu.
Musela jsem stihnout Edwarda ještě před odjezdem. Zamířila jsem k jeho pokoji, ale jeho spolubydlící mi řekl, že už tu není. Vyběhla jsem tedy ven z budovy a rozhlédla se po zaparkovaných autech.
Spatřila jsem Edwardova stříbrného Peugeota a kudrnatou hlavu, sklánějící se ke kufru. Rozběhla jsem se směrem k němu, a jakmile ho zabouchl, stoupla jsem si před něj. Překvapeně zamrkal a ještě než stačil něco říct, začala jsem mluvit.

,,Edwarde,'' oslovila jsem ho a vydechla. ,,Vím, co si asi myslíš, ale zkus nemyslet na to, co se stalo, protože moji rodiče mi stejně zakázali stýkat se s Harrym. Ale jestli jsem přišla o něj i o tebe, tak je to ta nejhorší možná varianta.
Potřebuji tě, Edwarde, protože jsi tu pro mě byl už na začátku, a já se k tobě zachovala bezcitně.
Prosím, odpusť mi to.
Klidně mi řekni do očí, co si o mně myslíš, ale odpusť mi, protože mi přijde, že v poslední době se ke mně všichni obrací zády!'' Znovu jsem se rozbrečela a Edward si mě mlčky vtáhl do objetí.
Mrzelo mě, že jsem mu tolik ublížila, ale věděla jsem, že mi odpustí, protože Edward už takový byl. Dlouho se na nikoho nemohl zlobit. Kromě Harryho...

,,Nemohl bych ti nikdy říct nic, co by ti ublížilo, protože tě mám rád. A taky se omlouvám, protože jsem na tebe byl ošklivý a moc mě to mrzí. Myslím, že jsme si kvit,'' uchechtl se a dal mi nevědomky malou pusu do vlasů. Usmála jsem se na něj a vděčně mu stiskla ruku.

,,Děkuji,'' šeptla jsem a znovu ho objala.

*

Vrátila jsem se zpět do svého pokoje, abych si ustlala postel a připravila něco do školy.
Poslední dva dny jsem zameškala, a to nebylo moc dobré. Rozložila jsem si své učebnice na postel, ale ani jsem se nestihla nic naučit, protože Emma vyskočila z postele a otráveně vzdychla, když zjistila, že se učím. Lekla jsem se jejího nečekaného probuzení.

,,Zase, Liv? Zase?!'' zeptala se pobaveně.

,,Ano, musím dohnat přeci-''

,,Nemusíš nic! Dneska jdeme na party! Musíš se trochu odvázat, a to nepůjde jen tak snadno. Koukni, jak si napjatá! Tak pojď! Máme do večera sice ještě čas, ale musíme koupit nějaké nové věci a oháknout tě. Tak honem! Honem!'' vytáhla mě z postele a já ji nechtěně poslechla.

*

Už nikdy nejdu s Emmou nakupovat. Vybírala mi ty nejhorší možné outfity, a dokonce mě do nich i navlékla. Když jsem jí ale řekla, že s ní nepůjdu, pokud mi dá něco podobného, tak umlkla, a shodly jsme se na tom, že si můžu vzít jedny hezké bílé šaty s dlouhým rukávem a poměrně dlouhou sukní. Jako boty jsem si vybrala roztomilé bílé sandálky na platformě a ignorovala Emmy nesouhlasný pohled.
Prošly jsme tolik obchodů, že jsem si pak ani nepamatovala, kde všude jsme byly.
Na žádnou party se mi rozhodně nechtělo, ale Em se zdála být neoblomná, a tak jsem to raději vzdala.

Na pokoji mi dovolila si aspoň uklidit to rozdělané učení a pak mi začala jasně a stručně vysvětlovat, že na večírku, na který půjdeme, se bude muset tancovat.
To pro mě nebylo nic dobrého, protože v tanci jsem byla opravdu levá. Tedy aspoň na ten moderní - nynější. Standardní tance jsem zvládala s přehledem a z taneční jsem si pamatovala i latinskoamerické, ale Hip-Hop, Street dance nebo cokoli tomu podobného, to mi opravdu nešlo.

Em byla výborná tanečnice a ukázala mi pohyby, které se na všech ''mejdanech'' tančí, ale já viděla pouze jen vrtění sedacích partií a na mě až moc svůdné kreace.
Když jsem to zkusila já, Em vybouchla smíchy, protože jsem prý působila, jak vyděšené štěně.
Bouchla jsem ji do ramene a byla na sebe naštvaná.
Myslím, že bych to i slušně zvládla, ale styděla jsem se a tenhle způsob tančení se mi vůbec nelíbil.

Em tedy po zbytek dne mlčela, ale vždycky, když se pak na mě podívala, dostala záchvat smíchu.
Někdy jsem to ani sama nevydržela a začala se smát s ní, ale i tak to bylo ponižující.
Na večer jsme se začaly připravovat. Em si oblékla extra krátké černé šaty a kozačky.
Vlasy si vyčesala do svého typického vysokého drdolu a začala se líčit. Byla jsem na její styl oblékání zvyklá, čili už jsem nic nenamítala.

Já se jako vždy osprchovala, navlékla si silonky a přes hlavu si přetáhla ty bílé šaty. Měly moc příjemný materiál a vypadaly na mně pěkně.
Nelíčila jsem se, jen jsem si mírně navlnila vlasy a vklouzla do bot.
Když jsem vyšla z koupelny, Em nasadila ten svůj falešný úsměv, značící, že takhle tedy ne.

,,Dovol mi udělat jen jednu malou věc, prosím!'' Chvíli jsem mlčela, ale její psí očí mě přiměly k tomu svolit. Byla jsem nucena zavřít ty své a sednout si.
Cítila jsem, že mi dělá něco s vlasy a pak mi prsty něco natírala okolo líček. Dokonce jsem slyšela i zvuk spreje, ale utěšila mě tím, že to byl jen lak na vlasy. ,,Podívej se do zrcadla! Vypadáš úplně bombasticky, a to nejsi skoro vůbec namalovaná.''

S povzdechem jsem se tedy otočila k zrcadlu a překvapením otevřela ústa, které byly přetřeny malou vrstvou bezbarvého lesku. Okolo očí se leskly drobné stříbrné třpytky působící decentně a vůbec ne provokativně, nebo něco podobného.
Ve vlasech jsem měla zapletené malé bílé korálky a lak na vlasy mi vytvořil na každém prameni lesklý povrch.

,,Páni, Em, to je moc hezké,'' zhodnotila jsem její práci. Vypadala jsem jak nevinný andílek a moc se mi tahle menší změna líbila.

,,Já vím. Jsem prostě skvělá, ale teď už pojď!'' zasmála se a mohly jsme vyrazit.

*

Em zaparkovala před nějakou neznámou vilou, z které se ozývaly opět hlasité zvuky hudby.
Oddechla jsem si, že to nebyla žádná party Picta fiver, a nechala se Em zatáhnout dovnitř.
Většina lidí tu tancovala, a jen pár z nich, kteří byli opravdu namol, seděli.
Emma se hned přidala k nějakému hloučku a začala se zkušeně vrtět. Já jsem tam stála jako tvrdé y a jen se rozhlížela po okolí.
Mávla jsem na Em a řekla jí, že jdu raději pro pití. Chtěla jsem si někam sednout a počkat, než se Emma vyřádí a bude chtít zase zpět do kampusu.

Natočila jsem si vodu a Em nalila colu s rumem. Položila jsem její pití na stůl a sama se napila ze svého kelímku. Neměla jsem moc ''party'' náladu a nejraději bych si četla zachumlaná v posteli, ale to bylo nemožné, protože má spolubydlící byla velmi společenská.

Jako naschvál se mi chtělo čůrat, tak jsem se zeptala nějakého normálně vypadajícího kluka, kde bych našla toaletu.
S úsměvem mi řekl, že v druhém patře třetí dveře vlevo. Můj orientační smysl nebyl moc spolehlivý a taky se to ihned potvrdilo, protože jsem vstoupila do něčího pokoje.
Vypadal jako každý normální pokoj, a dokonce měl i koupelnu.
Pokrčila jsem rameny a jednoduše si zašla na záchod sem.
Z bezpečnostních a hygienických důvodů jsem si na prkýnko ale raději dala toaletní papír a důkladně si umyla ruce. Chtěla jsem z té malé koupelny vyjít, ale zabránil mi v tom něčí hlas. Vlastně dva hlasy.

,,Hele, nechci nic víc, než si jen dobře zašukat, tak nemel a dělej svou zkurvenou práci, jasný?'' Poznala jsem mužský hlas, který působil krapet podrážděně.

,,Dobře, ale nemůžeš mi říct alespoň, jak se jmenuješ? Abych věděla, čí jméno mám vzdychat.'' Druhý hlas byl ženský a snažil se působit svůdně. Bylo evidentní, k čemu to tu směřovalo a já nechtěla být té události svědkem.

,,To ti může bejt u prdele. Vzdychej si, koho chceš, stejně jako já!'' Chvíli bylo ticho.
Slyšela jsem jen nějaké táhlé zvuky, jakoby si někdo stahoval oblečení. Klíčová dírka tu u těchto dveří nebyla, a tak jsem ani nemohla zjistit, kdo v tom pokoji je.
Panicky jsem se rozhlédla po malém prostoru a kousla se do rtu. Musela jsem odsud pryč, protože jsem ty dva nechtěla nijak ''rušit'' svou přítomností. ,,Ne, žádný líbání, kurva!'' ozvala se další nadávka a mně se nechtěně vybavil obraz Harryho.

Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Dobře, teď prostě jen otevřu dveře, omluvím se a rychle opustím tuto místnost i dům. Zavolám si taxíka a odjedu v klidu zpět do kampusu. To zvládnu. Podívám se na nějaký pěkný film, zavolám mámě a poté v klidu usnu.

Odhodlaně jsem tedy otevřela dveře a zůstala opařeně stát, když jsem před sebou uviděla dobře známou osobu, svlečenou do půli těla, a nějakou černovlásku, která si právě stihla sundat růžovou minisukni.
V tu chvíli mi to, co jsem viděla, přišlo hrozně líto, protože by mě nenapadlo, že hned den poté, co jsme se pohádali, on půjde do postele s nějakou... lehkou holkou, slušně řečeno.

,,Li-Livie, co tu-'' začal koktat Harry a já ho umlčela zdvižením své pravé ruky.

,,Šla jsem jen na záchod, nenechte se rušit!'' pronesla jsem kysele a černovláska se upřímně usmála. Asi nebyla moc chytrá.

,,Děkujeme!'' řekla bez známky humoru v hlase, když jsem vycházela ze dveří. Jindy bych se snad i smála, ale teď jsem už nic nevnímala. ,,Milá holka, viď?''

*

Seběhla jsem schody rychle dolů a pracně se dostala přes všechen ten tančící dav ven. Vytáhla jsem mobil a zavolala si taxíka. Potřebovala jsem, co nejdříve pryč od tohohle příšerného domu. Proč musel být na stejné party? Ve stejném domě? Proč?!

,,Livie, počkej!'' zavolal Harry za mnou, když stále ještě polooblečený vyběhl z vchodových dveří. ,,Nech si to vysvětlit, kurva! Já bych to nikdy-''

,,Mlč, Harry! Já už od tebe nechci nic slyšet! Nic!'' zakřičela jsem a naskočila do žlutého auta. ,,Prosím, jeďte, co nejrychleji!'' poprosila jsem tlustého muže za volantem a on mlčky přikývl. Nevědomky jsem se ještě otočila a uviděla Harryho uprostřed silnice, jak se zatnutými pěstmi něco nahlas volá.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Tak, kulíšci, dověděla jsem se, že chcete CHARACTER ASK! Tak se ptejte na jednotlivé postavy! ♥♥♥

♦ Ten, kdo bude mít nejvíce otázek, tomu věnuji kapitolku 😁! Jo, to není moc velká cena😂, ale já nikdy moc kapitolky nedarovávám. Tak... šup! Pište!😊

♦ Miluju Vás!💗