Probudila jsem se na něčím pevném těle a vykřikla, když jsem na stolku uviděla, kolik je hodin.
Spadla jsem z rozkládací pohovky a Harry se s trhnutím probudil. Zděšeně se začal rozhlížet kolem sebe, až se očima pozastavil nade mnou. Obočí mu nechápavě vystřelilo nahoru a já rychle vstala.

,,Pane bože, Harry! Je půl dvanácté! Je čtvrtek! Je škola a my tam nejsme! Bude to divné, když budeme chybět jen my dva, a ještě divnější, když budu chybět já a ani nebudu na svém pokoji.
Emma si bude myslet, že se mi něco stalo, anebo hůř, že jsem někde s tebou a děláme... opět divné věci!'' začala jsem panikařit a chodit sem a tam.
Harry se to snažil pobrat, ale jen sledoval každý můj krok.

,,Liv,'' oslovil mě konečně krátce a já se na něj podívala. ,,Na vysoký se tohle tolik neřeší. Je to normální!''
ujistil mě, ale mě to rozhodně neuklidnilo.

,,To tedy není! Možná pro tebe, pro mě ne! Nikdy jsem úmyslně ve škole nechyběla, a když jsem byla nemocná, počkala jsem až na víkend nebo prázdniny, abych nic nezameškala. Ano, několikrát se mi to vymstilo, ale to je vedlejší. Já nesmím zameškat, co když se to dozví táta?! Nebo hůř... mamka?!'' šílela jsem dál a Harrymu začaly cukat koutky.

,,Ber to jako volno, který si dlouho neměla, ok?  Včera sme usnuli moc brzo na to, abysme si o sobě řekli téměř všechno, takže...'' Naschvál konec věty prodloužil. Vydechla jsem všechen vzduch z plic a sedla si zpátky vedle něj.

,,Asi máš pravdu.'' Promnula jsem si čelo a podívala se na Harryho. ,,Myslíš si o mně, že jsem blázen?'' zeptala jsem se ho nejistě.

,,Jo, ale jen ohledně školy. Si z ní totálně posraná, což nechápu, ale obdivuju na tobě tu trpělivost, a to jak ji s přehledem zvládáš,'' řekl upřímně.

,,Vážně? Protože mně přijde, že mě většina lidí považuje za příšernou šprtku, co se neustále jen učí a vůbec nezapadá.
Asi se divíš, že se takhle chovám, ale u mě je to tak už odmalička.
V naší rodině je nepřípustné mít špatné známky, oblékat se výstředně či poslouchat moc hlasitou hudbu. Nesmíme mluvit hanlivě, nosit výrazný make-up a mamka mi zakazuje nosit i tmavé oblečení.
Naše zvyky jsou někdy až moc přehnané, a proto jsem si asi nikdy nenašla moc kamarádů, i když jsem jich mohla mít tucty.
Mamka mi vybírala lidi, s kterými jsem se mohla bavit a s kterými ne. A kdyby viděla, že mám na sobě jen spodní prádlo, košili a ponožky, vedle mě sedí polonahý potetovaný kluk, který vypadá, že právě opustil nějaký pouliční gang, poslala by mě do severní částí Evropy a musela bych každý den chodit do kláštera!'' vysypala jsem ze sebe v neuvěřitelné rychlosti a Harry stihl jen párkrát zamrkat. Nečekala jsem na žádnou reakci a pokračovala. ,,Nemysli si, taky mě to už někdy nebaví. Být stále slušná, poslouchat a chovat se jako dospělá žena. Až doteď mi nedocházelo, že jsem během dětství musela rychle vyrůst a být mladou dámou už tak časně. Kdybych nevypadala jako dítě, ani bych si tak nepřipadala.
V osmi jsem uměla už francouzsky a německy, učila jsem se zpívat a hrát, malovala jsem portréty a musela mít vždy uklizený pokoj.
Jen jednou jsem se pokusila mamce odporovat a nedopadlo to pro mě dobře.'' Do očí se mi nahrnuly slzy. Tolik jsem měla mamku ráda, a proto mě tolik teď mrzelo, že ze mě chtěla mít jen dokonalou dceru.

,,To sem netušil,'' zašeptal Harry. ,,Hele, Liv, ať tvoje mamka dělala cokoli, tak to dělala pro tvoje dobro. Jo, je asi nějaká pošahaná, to se na mě nezlob, ale má tě ráda a záleží jí na tom, jak se prezentuješ ve společnosti.
Moje máma to chtěla taky. Chtěla ze mě udělat hodný dítě. Ale věděla předem, že je to marný. Jakmile sem přišel domů s první kérkou, to mi bylo dvanáct, už v ten moment věděla, že se ve mně spletla. Ve třinácti sem se poprvý ožral, a to byl chvíle, kdy ze mě byla opravdu zklamaná. Kór tehdy, když sem jí řekl o tom, že už nejsem panic. Vypadal jsem vyspělejší, než kluci v mým věku. A proto jsem toho tolik využíval.
Když máma pak zemřela, začal sem svoje tělo pokrývat tetkama, abych si do sebe vtiskl aspoň zkurvený vzpomínky. Každý to tetování má svůj význam. Schoval sem se za masku takovýhleho zasrance, protože sem nechtěl všem ukazovat, že mě mámina smrt srazila na kolena.'' Bylo vidět, že se mu o tom těžce mluví, ale pohled mi spadl na černé inkoustové malůvky.

,,Řekneš mi jejich význam?'' zeptala jsme se zaujatě a Harryho to podivilo.

,,Všech?'' nepřestával na mě překvapeně zírat.

,,Ano,'' usmála jsem se a jeho to nejspíš potěšilo.

,,Fajn, tak začnu rovnou tím mým prvním,'' ukázal na drobný nápis na svém pravém zápěstí. ,,Forever fucker,'' přečetl jej. ,,To je moje heslo.'' Naklonila jsem hlavu lehce na stranu a pozvedla obočí.

,,Proč jsi si to myslel už v dvanácti? Mohl si to změnit!'' nechápala jsem.

,,Protože mi to ostatní říkali tak často, že sem tomu jednoduše začal věřit,'' pokrčil rameny. ,,Další jsou klávesy,'' ukázal na předloktí, kde měl do kůže vrytý obrázek pianových kláves. ,,Znamenají, že i když s mamkou odešla i hudba, stále je kousek tý hudby ve mně.'' Přejela jsem opatrně po tetování a všimla si data nad ním.

,,Co znamená to datum?'' Harry chvíli mlčel. Jakoby nad něčím důležitým přemýšlel.

,,Den, kdy máma odešla a já se úplně změnil.'' Lítostivě jsem mu stiskla ruku a ukázala na další číslice.

,,A tohle?'' Harry se na mě zašklebil a naklonil se k mému uchu.

,,Den, kdy jsem vyprstil první holku.'' pochlubil se a já protočila očima.

,,Jsi nechutný. Proč si něco tak nedůležitého v TVÉM životě necháváš vytetovat?'' Harry se odtáhl a úšklebek na tváři se mu ještě víc rozšířil.
Nadechl se k odpovědi, ale nedala jsem mu možnost odpovědět. ,,Nebo víš, co? Raději mi to neříkej.'' Harry se zasmál a já ukázala na další tetování. ,,A ten motýl?''

,,No, původně měl bejt malej, ale byl sem na mol, a tak sem to tomu tatérovi neřekl asi dost srozumitelně. Asi si říkáš, proč sem si něco takovýho nechal vytetovat, ale de o to, že sme uzavřeli sázku se Zaynem. Šlo o něco ohledně Glorie a já to prohrál. Ten, kdo prohrál, si musel nechat vytetovat první věc, která toho druhýho napadne. A ten čůrak řek motýla. Měl sem sto chutí ho tehdy zabít, když sem zjistil, že to tetko mám skoro přes celý břicho!'' Prohlédla jsem si krásně propracovaného motýla s dlouhými tykadly a musela uznat, že na někom jiném by to mohlo působit komicky, ale Harry s ním vypadal senzačně.

,,Kolik jich vůbec máš?'' zeptala jsem se se zájmem, když mi došlo, že kdyby mi chtěl říct všechny významy, budeme tu ještě hodně dlouho.

,,Nevím, po sto padesáti jsem to přestal počítat.'' Vykulila jsem na něj oči.

,,Pane bože,'' zmohla jsem se jen na tahle dvě slova, protože nic víc k tomu říct nešlo.

*

S Harrym jsme odpoledne zamířili do města a nepřestávali se toho druhého ptát na nejrůznější otázky.
Dozvěděla jsem se třeba, že Harry zbožňuje hady a nemá rád hlodavce, protože prý smrdí a nejsou k ničemu užiteční. Pak také, že mu chutnají převážně pálivá jídla a že už si pomalu ani nepamatuje, jak chutná čokoláda. Donutila jsem ho tedy sníst alespoň jednu kostičku a on šokem, jak moc to je dobré, chtěl další a další, než nakonec snědl celé balení.

,,Harry, jak dobře se znáš s Emmou?'' zeptala jsem se ho, když jsme procházeli kolem hračkářství.

,,S tou tvou spolubydlící?'' Přikývla jsem. ,,Vím, že chodila se Zaynem, kterej s ní byl jen kvůli sexu. Jednou sme spolu šukali, ale to je tak všechno, proč?'' zeptal se mě s nezájmem a já zatajila dech.

,,Probůh, Harry! Řekni mi jediného člověka, s kterým si ještě nespal!'' vyjekla jsem. Vždyť mě před ním Emma ještě varovala. Netušila jsem, že s Harrym měli takový ''vztah''.

,,S tebou.'' Pokrčil rameny a já nechtěně zrudla. ,,Ale tys nešukala ještě s nikým, čili se to vlastně ani nepočítá.''

,,Přestaň říkat to hrozné slovo!'' Zrudla jsem ještě víc a rozhlédla se kolem sebe.

,,Jaký?'' zeptal se mě schválně hloupě. ,,Myslíš ŠUKAT?'' Pokusila jsem se mu zacpat pusu, ale vysmekl se mi.

,,Harry, prosím, jsou tu lidé!'' upozornila jsem ho na procházející a doufala, že bude mlčet.

,,CO ŘÍKÁŠ, LIV?'' začal řvát a pár lidí se na nás podívalo. ,,ŘÍKÁŠ, ŽE SE MNOU NECHCEŠ ŠUKAT?'' Několik z nich si pohoršeně mlasklo a většina jen stála a vrtěla hlavou.

,,HARRY!'' sykla jsem nahlas. ,,Přestaň, prosím! Je to trapné!''

,,Ok, proč si to neřekla dřív?'' Vyplázl na mě jazyk a já ho silně kopla do holeně.

*

,,Fajn, voda nebo cola?'' zeptal se mě Harry, když jsme se procházeli po nábřeží. Rozhodli jsme se, že si zahrajeme To nebo To.

,,Voda. Tu piji častěji. Volila bych Cocacolu, ale je to nezdravé,'' vysvětlila jsem. ,,Pes nebo kočka?''

,,Pes. Nemám rád kočky. Sou neupřímný a smrděj!'' Vyprskla jsem po jeho slovech smíchy a ihned se za to napomenula. Vidět mě mamka, řekla by mi, že se chovám nespolečensky. ,,Můžeš se smát, mně to nevadí. Sluší ti to, když se směješ,'' ujistil mě Harry a já děkovně zvedla koutky nahoru do polo úsměvu. ,,Déšť nebo slunce?''

,,Déšť, miluji, když prší,'' zasnila jsem se. Harry se uchechtl a vyzval mě k další otázce. ,,Blondýnky nebo brunetky?''

,,Cokoli, co se dá ohnout!'' Chtěla jsem mu zase říct, že je čuně, nebo něco podobného, ale srdce se mi málem zastavilo, když jsem viděla vycházet z jednoho obchodu svou matku. Strnula jsem a neměla se k pohybu. Harry se podíval stejným směrem a nejspíš pochopil, o koho se jedná. ,,To je...''

,,...moje máti,'' doplnila jsem ho. ,,Musíme zmizet! Kdyby nás viděla spolu, udělala by přesně to, co jsem ti dneska říkala.'' Opět jsem panikařila. Najednou se moje mamka zastavila a začala se pomalu otáčet.

Bylo jasné, že utéct už nestihnu, protože by mě stejně zahlédla. Zoufale jsem se podívala na Harryho. Ten si mě k sobě přitáhl a nic lepšího ho nenapadlo, než že mě políbit. Cítila jsem něčí pohled, přišpendlený přímo na nás, a snažila se vypadat přirozeně. Jakože jsem úplně jiný člověk, co se jednoduše líbá se svým - klukem.
Vážně jsem teď nazvala Harryho Stylese jako svého přítele? Asi už jsem vážně zoufalá...

Doufala jsem, že mě neprozradí moje oblečení. Stála jsem k ní zády, takže jsem nemohla tušit, jak se asi tváří, či jestli už odešla, ale snad mě nepoznala. Po nekonečné době jsme se od sebe odtrhli a oba se z celé ''akce'' vydýchávali.

,,Už je pryč?'' zeptala jsem se pro jistotu, protože jsem měla strach se otočit.

,,Jo, už asi deset minut. Šla pryč hned po tom, co nás viděla se muchlovat,'' oznámil mi jako by nic a já otevřela pusu dokořán.

,,Děláš si ze mě legraci? To jsme tu jako deset minut byli úplně zbytečně, jen proto, že-'' Přerušil mě vyzvánějící telefon a já ho s povzdechem vytáhla z kapsy. Tiše jsem polkla, když na obrazovce zablikalo telefonní číslo mamky. Harry mi naznačil, ať to vezmu, a já tedy hovor přijala.

,,Mami?'' řekla jsem váhavě a zacpala si druhé ucho, abych lépe slyšela.

,,Liv?'' oslovila mě nazpátek. Nezněla nijak naštvaně, ale to ona nikdy. Je jako klid před bouří. ,,Kde teď jsi?'' otázala se a já zpanikařila.

,,No... v kampusu. Proč?'' dostala jsem ze sebe a mamka pohoršeně mlaskla. Nejspíš kvůli té odmlce.

,,Protože jsem se rozhodla, že se na tebe přijedu na chvíli podívat. Byla jsem teď poblíž. Jsem tam za deset minut, dobře?'' Odsouhlasila jsem jí to pouhým pípnutím, a jakmile jsem zavěsila, plácla jsem se do čela.

,,Máma je v kampusu za deset minut a myslí si, že já tam jsem už dávno. Do deseti minut to nestihnu, protože nemám auto, a autobusem to bude ještě delší. Tohle není dobré, Harry! Když se setká s Emmou, tak ta jí řekne, že jsem tam nebyla celou dobu, a mamka mě doslova zavraždí!'' Harry se rozhlédl kolem sebe a já si to vyložila tak, že mě třeba neposlouchá, ale rozešel se k nějakému černému vozidlu a skoro chlápka, sedícího za volantem, vykopl. Koukala jsem na něj opařeně a on mi dal jasně najevo, že mám naskočit. Neměla jsem na vybranou, tak či tak bych byla buď deportována, uškrcena nebo jinak usmrcena.

Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a Harry chlápkovi vrazil do rukou docela velký balík peněz. Nejspíš jako útěchu, že mu teď ukradl auto a vyhodil ho na chodník.
Muž se na vše koukal s vykulenýma očima, a kdyby mi právě teď nešlo o život, asi bych se tvářila stejně.
Harry nastartoval a plnou rychlostí se rozjel po jedné z ulic směrem do kampusu.
Držela jsem se pevně sedačky a zavírala oči vždy, když auto prudce zabrzdilo.
Jeli jsme nad povolenou rychlost, já se klepala jak zmoklý ratlík uprostřed lesa a pro Harryho to byly menší závody, které musel zajet včas.

Cesta byla vskutku příjemná, až na to, že jsme málem přejeli nějakého jezevčíka, vjeli do zahrady, abychom se vyhnuli policistům, a přišli o obě zrcátka, když to chtěl Harry vzít zkratkou přes hodně úzkou uličku.

Brilantně zaparkoval přesně před vchodem do kampusu a pomohl mi dostat se ven. Pořád jsem se třásla a strachem mi málem zešedivěly vlasy, ale dojeli jsme včas, nikde jsem totiž neviděla matčino auto.
Vběhla jsem rychle do budovy a zamířila ke dveřím do našeho pokoje.
Harryho jsem nechala stát na parkovišti s tím, že mu to později vysvětlím.
Musela jsem se bleskově převléknout, abych nepůsobila moc podezřele. Oblékla jsem si bavlněný bílý svetr a džíny kávové barvy. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, a jakmile jsem dosedla na postel, mamka vtrhla do mého pokoje.
V obličeji měla nečitelný výraz, ale i tak jsem tušila, že jí něco nehraje.

,,Ahoj, mami. Proč si tak-'' odmlčela jsem se. ,,Napjatá?'' Mamka se malinko uvolnila, ale rty měla těsně semknuté k sobě.

,,Myslela jsem si, že tu nebudeš,'' řekla s povzdechem a sedla si vedle mě.

,,Co? Proč bych tu neměla být?'' nechápala jsem.

,,Protože jsem myslela, že jsem tě zahlédla ve městě,'' promluvila tiše.

,,Ale to je hloupost. Celou dobu jsem byla tady,'' přesvědčovala jsem ji a vypadalo to, že mi věří.

,,Ano, máš pravdu. Přeci jen, ta dívka tam byla s nějakým ne moc vhodným chlapcem, takže jsem to ihned vyloučila,'' ujistila mě.
Trochu mě píchlo u srdce, když naznačila, že Harry neodpovídá jejímu vkusu.
Kdyby ho lépe poznala, určitě by se jí zamlouval. Mamka dokáže být i dost chápavý člověk, když chce.

,,Aha, tak už si mluvila s tátou?'' dělala jsem, že mě to opravdu zajímá, ale vlastně jsem nevnímala vůbec nic. Myslela jsem na včerejší noc a dnešní zběsilou jízdu.
Harry byl velmi dobrý řidič, a tak jsem se tolik nebála, ale stejně, já a rychlá auta, to je jako voda a oheň.

*

Mamka odjela až večer a Emma se na pokoji neukázala. Chtěla jsem se z nějakého důvodu omluvit Edwardovi, protože to byl přeci jen můj jediný kamarád tady, když nepočítám Em. A Harryho jsem jako kamaráda úplně nebrala. Byl jako důvěrný spojenec, nebo tak něco. I když to je hodně hloupé přirovnání.

Nevím, jak si Harryho vztah se mnou vysvětlit. Jsme tedy kamarádi, nebo něco víc než kamarádi? Protože jsem si jistá, že Harry ani neví, co je to opravdový vztah mezi holkou a klukem, protože on v tom vidí jen... sex.
Jak já tohle slovo nemám ráda, vždycky zrudnu, když to vyslovím nebo na něj jen pomyslím.

Převlékla jsem se do pyžama a šla si lehnout. Neměla jsem ani chuť si číst. Jen jsem koukala do stropu a přemýšlela. Myslela jsem na to, jak mě Harry přenesl přes tu vodu, jak mi o sobě řekl spousty věcí, nebo jak mě políbil a pak kvůli mně jel takovou rychlostí.
Je až neuvěřitelné, jak jsme se k sobě chovali ještě v září, a teď? I když u nás je to pokaždé jinak. Hádáme se skoro pořád, ale myslím, že to vždycky nějak ustojíme... Alespoň doufám...

*

Vstala jsem brzo, abych se připravila na páteční vyučování, a oblékla se. Na sebe jsem si vzala opět svetr s černými puntíky a bílé džíny. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a obula si normální conversky. Emmu jsem nikde neviděla, ale nijak mě to netrápilo. Zjištění, že s Harrym byla... v posteli, u mě vyvolalo pochyby o její osobnosti a povaze.
Vyšla jsem na chodbu a zamířila do školní budovy. Všude okolo mě o něčem vzrušeně konverzovali studenti a já to pro jistotu a pro svoje bezpečí ignorovala.
Šla jsem pomalým krokem ke své skříňce a chtěla ji otevřít, když mě někdo neznámý málem připravil o prsty, jakmile dvířka prudce přibouchl. Jen tak tak jsem stačila uhnout. Podívala jsem se na viníka téhle nehody a ani mě nepřekvapilo, že to byla Glorie.

,,Ty malá nechutná přechytralá děvko!'' vyprskla na mě a já se musela pobaveně zasmát, když mě nazvala tak, jak mě nazvala. Že to říká zrovna ona, když přišla o poctivost ve třinácti se svým učitelem.

,,Ano?'' Přeslazeně jsem se usmála a ona zatnula zuby.

,,Přestaň se laskavě lepit na Harryho! On patří k nám a nedovolím, aby ho měnil někdo jako ty!'' Nechápavě jsem pozvedla jedno obočí výše a ona mi vrazila do rukou nějaký plakát.
Na plakátě byla fotka se mnou a s Harrym, jak se líbáme na Go car festu.

,,Kde jsi to-''

,,Je to všude!'' prskala dál. ,,Ještě jednou tě s ním uvidím, tak ti vyškrábu oči!'' zasyčela a odkráčela na svých vysokých podpatcích. Protočila jsem nad tím očima a raději se podívala na ten plakát. Líbáme se tam s Harrym. Já šprtka, on flákač, co se nelíbá. To je dvojka.

Podívala jsem se okolo sebe a zoufale si povzdechla, když jsem ty plakátky viděla snad úplně, ale úplně na každé nástěnce, dveřích a skříňce.
Jenomže to nejhorší mělo teprve nastat.
Když jsem totiž mířila do učebny, ze školního rozhlasu se ozvalo, abych se dostavila do ředitelny, a vzhledem k tomu, že znám svého otce moc dobře, poznám, když je naštvaný...
A teď tedy rozhodně naštvaný byl.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Já se moc omlouvám, myslela jsem, že díl bude už zítra, ale onemocněla jsem. Měla jsem skoro 40cítky horečky a mám pitomou angínu 😪 Takže jsem ležela a snažila se zůstat naživu 😂

♦ No, snad už to bude jen lepší, ale mám pocit, jako bych polykala včely 😭😭😭 Mám vás ráda💕