Dopluli jsme zpátky ke břehu a utřeli si slzy od záchvatu smíchu. Moc jsme z toho karaoke nestihli, protože jsme se neustále smáli. Už dlouho jsme se tak nepobavila.
Edward vylezl na břeh a napřáhl ke mně ruku, aby mi pomohl. Vyhoupla jsem se na molo a zakymácela se. Stále jsem držela Edwarda za ruku a dalo by se říct, že jsem ho skoro objímala. Zadíval se mi do očí a jeho zelené duhovky kmitaly sem a tam. Začínala jsem být čím dál tím víc nervóznější a málem jsem spadla na zem překvapením, když se ke mně naklonil, aby mě políbil. Malinko jsem ucukla a sklonila pohled.

,,Edwarde... já nemůžu. Promiň.'' Chápavě pokýval hlavou a zklamání překryl svým typickým úsměvem. Netušila jsem, že ke mně Edward chová nějaké sympatie. Že se mu třeba líbím, nebo něco jiného. Myslela jsem, že jsem pro něj jen kamarádka a nic víc. Tohle bylo špatné. Líbala jsem se s Harrym a odmítala Edwarda. Vím, že Edward je pro mě spíše vhodný a mamce by se mnohem víc líbil, ale přeci jen potřebuji více času.

Rozešla jsem se směrem k chatě a na zemi spatřila nedopalek od cigarety, z kterého se ještě kouřilo. Zamračila jsem se a kolem sebe se rozhlédla. Nikoho jsem nezahlédla, a tak jsem nad tím jen pohoršeně mlaskla. Nedopalek jsem štítivě uchopila mezi prsty a típla ho do popelníku na parapetu. S divným pocitem jsem vešla do chaty a zamířila do svého pokoje.
Cestou jsem spatřila pana Stylese, jak sedí s hlavou v dlaních na pohovce a před sebou má sklenku s whiskey. Už jsem to chtěla přejít bez jediného slova, ale nakonec jsem se k němu rozešla a opatrně si sedla do křesla vedle.
Zatím jsi mě nevšiml, a tak jsem ticho nepřerušovala. Najednou ale pozvedl hlavu, a když mě uviděl, překvapeně zamrkal.

,,Oh, Liv, co tu děláš? Myslel jsem, že jste šli s Edwardem ven,'' vyšlo z něj udiveně a promnul si mírně zarudlé oči.

,,Byli jsme s loďkou na jezeře, ale už jsme se vrátili,'' vysvětlila jsem. ,,Jste v pořádku?''

,,Ano-'' řekl dost nejistě. ,,Co jsem ti řekl o tom vykání? Připadám si pak moc staře,'' zasmál se smutným tónem a já zvedla jeden koutek nahoru.

,,Promiň, nemůžu si zvyknout.'' Kousla jsem se do rtu a mlčela. Vlastně jsme mlčeli oba, Desmond v ruce třímal skleničku se zlatavou tekutinou a zamyšleně koukal před sebe, a já se snažila vymyslet cokoli, co by udrželo konverzaci.

,,Nevíš, kde je Harry?'' protrhl ticho svým hlubokým hlasem a já zavrtěla hlavou. ,,Dokáže být přesvědčivý, že ano?' překvapil mě svou další otázkou.

,,Jak to myslít-myslíš?'' přeřekla jsem se a sjela ho zkoumavým pohledem.

,,Mluvím o Harrym. Každou holku si pomalu a jistě dokáže obmotat okolo prstu. Každou, bez výjimky. Neříkám, že i tebe, ale jen tě varuju. Neskoč mu na ty jeho pasti, jinak budeš později litovat.'' Na sucho jsem po jeho slovech polkla.

,,My dva jsme jen přátelé,'' utvrdila jsem ho a nakrabatila obočí.

,,Harry nemá přátele. Harry má pouze a jen ''své lidi'', které občas využívá ke svému prospěchu. Harry nemá rodinu, protože ji nechce. Harry nemá nic. Jen sebe a své myšlení.'' Čím víc jsem se toho dozvídala od pana Stylese, tím víc mi bylo hůř a hůř.
Mluvil pravdu, to bylo evidentní, ale byla to pravda, které jedna má část nechtěla jednoduše věřit.
Než jsem se odhodlala k odpovědi, vešel do místnosti Edward a s úsměvem se posadil ke svému otci. Lehké zklamání, které bylo u něj zjevné, když jsem ho na molu odmítla políbit, bylo ta tam, nebo dobře skryto.

,,O co jde?'' podíval se nejprve na mě a pak na svého otce. Uhnula jsem pohledem a nebyla sto mu odpovědět.

,,Jen jsem se Liv ptal, jestli neviděla Harryho,'' řekl jen půl pravdy pan Styles a dopil zbytek ze své skleničky. ,,Už je dlouho pryč.''

,,Asi šel hledat nějakou rychlovku na večer,'' ušklíbl se Edward a mě se jeho jízlivá poznámka kupodivu dotkla.

,,Půjdu se obléct. Zavolejte mě až bude večeře, prosím,'' požádala jsem a rychle vystřelila z pokoje.
Vyběhla jsem schody a během několika vteřin byla u sebe.
Lehla jsem si na postel a vydýchávala se.
Nebylo to kvůli těm schodům, ale kvůli pocitu, že je Harry teď s někým jiným. Nemělo by mě to trápit, ale přeci jen, políbil mě. Mě. A pro něj to je něco osobního. Něco, co nikdy nedělá.
Myslela jsem, že to přeci jen něco znamená. Že by se mohl umoudřit. Být lepším. Ale co když to on přeci jen nedokáže?

*

Večeře probíhala v naprostém tichu. Možná to bylo tím, že se Harry stále nevrátil. Krájela jsem maso na malé kousky a nuceně si je vkládala do úst. Nechtěla jsem být skleslá, ale ať jsem dělala cokoli, zabránit tomu nešlo. Edward vypadal docela spokojeně a pan Desmond byl nejspíš duchem nepřítomný. Možná by bylo nejlepší, kdyby se už Em objevila, protože ta dokázala vždycky navodit skvělou atmosféru.
Dojedla jsem a talíř odnesla do kuchyně, kde jsem ho naskládala do myčky spolu s dalším špinavým nádobím. Opřela jsem se o pult s mramorovou deskou a povzdechla si. Dneska toho už bylo dost.

Morning

Probudila jsem se kolem sedmé hodiny a chvíli se jen tak povalovala v posteli. Když mě to už přestalo bavit, vyčistila jsem si zuby a oblékla si bílé tepláky s růžovou mikinou. Dostala jsem chuť se projít ještě za šera, a tak jsem si oblékla bílé adidasky a vyšla ven. Jakmile jsem vydechla z úst horký vzduch, kolem mě se rozprostřely malé obláčky páry.

Šlapala jsem po úzké cestě kolem lesa s rukama zabořenýma v kapsách a přemýšlela. Myšlenky mi odbíhaly stále k jednomu nedořešenému případu jménem ''Harry'' a vymýšlely si všechno možné, aby mě přesvědčily o tom, jak moc je Harry špatný. Stoupala jsem po kopci stále výš a výš, koukala se na své bílé boty a nevnímala nic okolo sebe.

Až teprve, když jsem došla na úplný vrchol, zvedla jsem hlavu a nadskočila leknutím. Přede mnou stál překvapený Harry s cigaretou v puse a na sobě měl svou typickou koženou bundu. Změřila jsem si ho pohledem a tázavě pozvedla obočí. Celý večer se neukázal, tipnu si, že ani přes noc nepřespal v chatě, a najednou se jen tak zjeví přede mnou.

,,Harry, kde jsi byl?'' zeptala jsem se s náznakem dotčenosti v hlase.

,,Copak? Scházel jsem ti?'' Ironicky se uchechtl a zašlápl tenkou tyčinkou ještě nedokouřenou.
Zatvářila jsem se krapet ublíženě a povzdechla si.

,,Znovu se tě ptám, kde jsi byl?'' Harry se povýšeně napřímil a oblízl si spodní ret.

,,Zkurveně daleko od tebe. Nepřišlo mi totiž, že bych ti nějak zvlášť chyběl,'' zněl naštvaně, ale zároveň sklesle.

,,Můžete mi říct, co to s vámi chlapy je?! Nejdřív mi tvůj táta vlastně skoro do očí řekne, že bych se s tebou neměla bavit, protože mě jednoho dne stejně odkopneš, jelikož ti na mně vůbec nezáleží. Pak mě Edward málem políbí uprostřed mola a nakonec mi začneš vyčítat něco, co vůbec nechápu? Pane Bože! Na to já už vážně nemám! Takže mi řekni, o co tu běží, jinak přísahám, že-''

,,Edward tě málem políbil?'' Harry zatnul pěsti a celé jeho tělo se ještě více napnulo.
Mohla jsem dokonce slyšet, jak mu sem tam luplo v prstech, když silně přitlačil na své odřené klouby.

,,To je jediné, co slyšíš? Ano, malém ano, ale nedokázala jsem mu to oplatit, protože bych se pak vůči tobě cítila špatně!'' vyjela jsem už i já rozhořčeně a místo zaťatých pěstí jsem zaryla nehty hluboko do dlaní.

,,Proč? Proč bys do prdele měla? Myslíš, že když sem tě párkrát  políbil, že to jako něco kurva znamenalo? Ani hovno, Livie. Jen sem chtěl zkusit, jaký je to cucat se se šprtkou.
Docela dobrý, ale nic záživnýho. A co teprv ten večer, kdy sme se objímali v pokoji?
Stačilo pár dalších posranejch sladkejch slov a dovolila bys mi dostat se ti do kalhotek. Třeba příště, zlato, aspoň se něco-'' Vrazila jsem mu facku přímo doprostřed tváře a ze všech sil se snažila zadržet horké slzy. Nastalo ticho, a myslím, že jsem se i jednu dobu bála, že mi to Harry oplatí, ale nedošlo k tomu, protože byl překvapený z mé reakce.

,,V životě jsem potkala mnoho slabochů, Harry, ale zatím tě nikdo ještě nepřekonal.'' Můj hlas zněl tiše, vyrovnaně a chladně. ,,Tvoje matka se na tebe právě teď dívá, a víš co říká?'' Naschvál jsem udělala krátkou pauzu. ,,Tohle není můj syn. Tohle není můj Harry.'' Otočila jsem se a s rukama v kapsách pomalu kráčela zase zpět. Neslyšela jsem za sebou kroky, neslyšela jsem nic, až na tiché prozpěvování ptáků v korunách stromů.

,,Livie, stůj! Prosím! Já to tak nemyslel!'' Na malý okamžik jsem zaváhala, ale s víčky stisknutými těsně k sobě jsem pokračovala dál. ,,Já- Já nemůžu přijít ještě o tebe.'' Tahle věta zněla zoufale a dalo mi dost přemáhání se neotočit. Ale nemohla jsem ho nechat znovu vyhrát.

*

   Zaklepala jsem na lakované dveře s vyrytým nápisem a ozvalo se tiché dále. Opatrně jsem vzala za kliku a vešla. Seděl na posteli a se zamyšleným pohledem koukal na své propletené ruce. Na chvíli pozvedl hlavu, aby se na mě mohl pousmát a poté ji zase sklonil. Sedla jsem si vedle něho a nepatrně si povzdechla.

,,Chtěla bych se ti omluvit,'' začala jsem zlehka.

,,Za co?'' optal se zmateně.

,,Že jsem tě nepolíbila, Edwarde. Nejde o to, že bych nechtěla. Ale... asi se bojím,'' řekla jsem a konečně se na něj podívala. Oči nabraly odstín zelenější, než kdy dřív, a na malý moment, jako bych viděla ty Harryho.

,,Čeho? Toho, že budeš litovat?'' odpověděl mi otázkami.

,,Možná... anebo taky toho, že nevím, co ode mě čekáš. Proč jsi to chtěl vůbec udělat?'' řekla jsem upřímně a otázku mu položila také.

,,Protože jsem v tobě našel spřízněnou duší. A v jednu chvíli mě napadlo, že to možná cítíš stejně.'' Konec věty zašeptal a já překvapeně zamrkala. ,,Myslíš, že mám šanci?''

,,Šanci na co?''

,,Šanci na vztah. Na vztah s tebou.'' Na okamžik jsem zapomněla dýchat, ale po pár vteřinách se mi dech navrátil.

,,Tím jako myslíš nás dva?'' podivila jsem se a Edward kývl. Nastalo ticho, při kterém jsem si vzpomněla na Harryho. Na jeho bezcitná slova, na to, jak mi bez jediné emoce řekl, že o mě nemá zájem. Že jsem jen další na jeho seznamu.
Proč bych nemohla být s Edwardem? Vždyť je to lepší verze Harryho. Milejší, velkorysejší a kamarádštější. Našla bych několik nedostatků, to ano.
Dokonce se bojím, že mi i Harryho povaha u Edwarda chybí, ale já bych nedokázala unést i jeho odmítání a urážení. ,,Myslím, že to chce opravdu čas. Že se k tomu postupně dostaneme, ale přeci oba nechceme na nic tlačit. Čas nám pomůže,'' rozhodla jsem nakonec a Edward se souhlasně usmál.

,,Jo, to máš pravdu. Jsem rád, že mě úplně nezavrhneš,'' řekl se stálým úsměvem na tváři a já se uchechtla. Chvíli jsme ještě seděli, než jsem se rozhodla vstát a pomalu zamířila ke dveřím. V půli cesty jsem se ale zastavila v pohybu, otočila se a rychle se vrátila k Edwardovi. Nechápavě se na mě díval, ale já se k němu opatrně sklonila a věnovala mu malou pusu na rty.
Překvapeně zamrkal a nadechl se, aby něco řekl, ale dřív než se k tomu zmohl, už jsem byla pryč.

Plácla jsem se do čela, jakmile jsem byla na chodbě, a raději se vydala ke svým dveřím. Zavřela jsem za sebou a na chvíli přimkla víčka těsně k sobě. Proč jsem to udělala? Vždyť jsem to udělat nechtěla! Je to jen kamarád! Oči jsem zase otevřela a málem dostala infarkt, když jsem na posteli viděla sedět Harryho.

,,Co tady děláš?!'' vyjela jsem na něj, pořád ještě v šoku.

,,Olivie, prosím. Já to tak nemyslel. Já nechci, aby to, co se mezi námi děje, nějakým způsobem končilo. Protože-''

,,Harry, odejdi! Už si toho řekl dost!'' skočila jsem mu do řeči a promnula si čelo.

,,Olivie,'' oslovil mě zoufale a pokusil se přiblížit. Couvla jsem a smutně nakrčila obočí.

,,Právě jsem dala pusu Edwardovi,'' vyšlo ze mě znenadání a Harry strnul. Olivie Sparksová, co to jako mělo znamenat?

,,Prosím?'' zareagoval otázkou a vstřebával mou informaci.

,,Řekl mi, že se k sobě hodíme a že bychom to měli vlastně zkusit,'' pokračovala jsem a Harry se opřel o stěnu. Vydýchával má sdělení a mračil se víc a víc.

,,Proč mi to říkáš?'' zavrčel. ,,Chceš, abych žárlil?! Abych žárlil na toho zkurvysyna? Protože do prdele jo! Žárlím na něj jako svině! Bere mi něco, co mám rád a na čem mi záleží! Je mi jasný, že kdyby sis mohla vybrat, brala bys jeho!'' Prohrábl si vlasy a jeho vysoké tělo se po pokoji procházelo sem a tam.

,,Nevybrala,'' pípla jsem, když už začal skoro dupat. ,,Nevybrala bych si ho, protože není ty.'' Harry se zastavil. Pohlédl na mě a zhluboka se nadechl. Díval se mi do očí a hledal známky pochyb či neupřímnosti. A když nic nenašel, dlouhými kroky se rozešel přímo ke mně a ruku mi položil na zátylek.
Zkušeně si mě k sobě přitáhl a přisál se mi na rty. Líbal mě tak zuřivě, že jsem se bála, že upadnu, jak se mi podlamovaly kolena, ale Harry si mě vyzvedl a přinutil mě tak obmotat nohy kolem jeho pasu.
Klepaly se mi z toho všeho ruce. Bylo to něco nového, ale líbilo se mi to. Prohrabovala jsem Harrymu vlasy a užívala si ten krásný nový pocit. Harry svými dlaněmi sklouzl z mých zad o něco níže a zastavil se přesně na bedrech. Chvíli čekal a ptal se tak, jestli může pokračovat. Zavlnila jsem se v bocích a natiskla se na něj víc, čímž pochopil, že smí.
Sjel dlaněmi až na můj zadek a silně ho zmáčkl. Vzdychla jsem a Harry se jazykem dostal dovnitř mých úst. Propletl ho s tím mým a nepřestával přejíždět svýma rukama od krku až po stehna.

,,Liv?! Liv! Jsem tady!'' ozvalo se z chodby a já se od Harryho ihned odtrhla. Emma. ,,No tak! Máme spolu pokoj!'' hulákala dál nahlas a její hlas se začal přibližovat.
Šla nahoru po schodech, takže bylo jasné, že Harry už nemůže opustit můj pokoj dveřmi, protože by ho zahlédla. Chytla jsem ho za ruku a otevřela rychle okno. Byli jsme jen v druhém patře, čili se mu nemohlo přeci nic stát.
Skoro jsem ho z toho okna vystrčila, protože Em vtrhla do pokoje a s nadšením mě vítala. Harry přistál hladce, a ještě než odešel, poslal mi malý polibek a mrkl.
Začervenala jsem se a okenice zavřela, aby nám nebyla zima. Objala jsem Emmu a už jen poslouchala její vyprávění.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Sry, sry, sry! Jsem špatná a příšerná a prostě hrozná, ale vždycky, když už jsem chtěla začít psát, nešlo to. Musím se do toho zase dostat! A slibuju, že to bude už brzo 💓 Miluju vás!

♦ Btw, navštivte pls můj Instagram. Rozhodla jsem se zapojit do soutěže, abych se dostala na Slavíka, tak mi když tak dejte srdíčko k poslední fotce 💓! Moc děkuju! ☺️

♦ Instagram: Klára Mattanelli/Mattie_Styles