Když jsem se probudila, ihned jsem si vzpomněla, co se včera večer stalo. Zastyděla jsem se nad svým chováním a zděsila se, když jsem na sobě ještě uviděla Harryho oblečení. Proč jsem ho zase políbila? Proč jsem mu vůbec odpustila?
Ten člověk mě hrozně mate a bojím se, že mě jednou zmate úplně. Hraje si s mými city a promíchává mi myšlenky v mé hlavě. Jsem z toho zmatenější než chameleon v tubě od lentilek.

Vstala jsem a rychle ze sebe oblečení shodila. Včera večer jsem si to neuvědomila, ale jakmile jsem si jej oblékla, jakoby mě Harry objímal. Jeho silně charakteristická kolínská mi zavoněla samotnou pokožku a povlečení.
Vzala jsem ho za slovo, že oblečení zpátky nechce, a naskládala si ho pečlivě do kufru. Převlékla jsem se do bílých džín, puntikované tmavě modré košile a šedého svetru. Sešla jsem tiše dolů a uviděla samotného pana Stylese sedět v křesle s obličejem zabořeným do dlaní. Přišlo mi blbé tu s ním zůstat, ale ještě horší odejít.

,,Dobré ráno,'' pozdravila jsem a ze slušnosti se zeptala: ,,Jste v pořádku?'' Pan Styles zvedl hlavu a nahodil svůj typický úsměv.

,,Dobré,'' opětoval pozdrav. ,,Ale ano. Jen je toho hodně,'' uchechtl se a já na místě přešlápla. ,,Dáš si snídani?''

,,Ráda. Chcete s tím pomoct?'' otázala jsem se mile a pan Styles zavrtěl hlavou.

,,Ne, v klidu se posaď. Jsi přeci návštěva,'' ujistil mě a zaplul do kuchyně. Přešla jsem tiše ke knihovně a se zájmem si četla názvy knížek.

Zaujal mě popraskaný obal Bílé velryby od Hermana Melvillea. Opatrně jsem knihu vytáhla a pohladila koženou vazbu. Chtěla jsem obrátit na první stránku, ale k nohám mi dopadla nějaká bílá obálka. Sehnula jsem se pro ni a překvapilo mě, co na ní bylo napsané. ''Pro Harryho, Edwarda a Desmonda. Máma Anne.'' Ze schodů se ozvaly kroky, a tak jsem si obálku rychle strčila pod triko a knížku zandala na své místo. Posadila jsem se do křesla a vytáhla mobil.

,,Dobré ráno, Liv,'' pozdravil mě příjemný hlas Edwarda. ,,Jak ses vyspala?''

,,Dobře, ty?'' Zandala jsem mobil zpátky do kapsy a usmála se.

,,Jo, taky to šlo. Táta je v kuchyni?'' Kývla jsem a Edward se vydal za ním. Hned po jeho odchodu se ozvaly hlučnější kroky a vynořil se Harry.

,,Čau, kotě,'' oslovil mě chraplavým hlasem Harry a sedl si vedle mě. ,,Nebudu se tě ptát, jak ses vyspala, protože předpokládám, že ty dva kokoti mě předběhli, ale sluší ti to, takže nejspíš dobře,'' složil mi poklonu a ruce si dal za hlavu.

,,Děkuji, Harry. I ty nevypadáš nejhůř.'' Zasmál se a na tváři se mu objevily dva kouzelné ďolíčky. Uhnula jsem pohledem a zčervenala.

,,Ať chceš, nebo ne, zlato. Něco s tebou dělám a rozhodně ti nejsem lhostejnej,'' zašeptal Harry a kousl se do rtu. Než jsem stačila něco namítnout, pan Styles nás zavolal na snídani.

Sedla jsem si naproti Harrymu vedle Edwarda a pan Styles si sedl do čela stolu. Tiše jsme se pustili do jídla a já stále přemýšlela o té obálce.
Musela to napsat Harryho a Edwardova máma. Nebylo by správné to číst. Dám to panu Stylesovi, a ten o tom rozhodne sám.

,,Harry, volala mi nějaká paní a stěžovala si na tebe. Jak jinak. Prý si ji málem přejel, a když požadovala omluvu, začal si na ní řvát sprostě. Před několika dny měla rozjezděnou zahradu od kol auta, řekneš mi k tomu něco?'' Harry se zastavil v pohybu a polkl sousto.

,,Co by? Ta kráva byla v době závodů na silnici. Bylo to tam jasně vyhrazený!'' protestoval Harry. ,,A pak mi začala říkat, jak jsem nevychovanej fracek, tak jsem jí řekl, že je to píča, co se mi přisrala pod auto.'' Pokrčil rameny, jako by ho to netrápilo.

,,Harry, uklidni se! Copak si neuvědomuješ, co děláš? Co se to s tebou stalo, synu?'' zeptal se smutně pan Styles a Harry si odfrkl.

,,Hlavně si nehraj před Olivií na starostlivýho fotra. Dávno už tomu tak není.'' Harry se naštvaně zvedl a odešel. Tiše jsem seděla se skloněnou hlavou a pan Styles si povzdechl.

,,Neřeš ho, tati. Chová se tak, protože je špatný už od dětství. Toho nezměníš,'' promluvil Edward a já se zamračila. Nelíbil se mi tón, jakým Edward o Harrym mluvil. Ať byl Harry jakýkoli, od malička špatný nebyl.

,,Edwarde, tohle neříkej.'' Edward s panem Stylesem udiveně zvedli hlavu.

,,Cože? Ty se ho zastáváš?'' zeptal se nevěřícně Edward.

,,Možná. Nepřijde mi to vůči němu spravedlivé. Prošel si stejně těžkým obdobím jako ty a snažil se ho přejít jiným způsobem.'' Samu mě překvapilo, co jsem to právě vypustila z úst. Edward se nadechl, aby něco řekl, ale nedala jsem mu možnost. ,,Smím si s vámi promluvit, pane Stylesi? Osamotě.''

,,Jistě, ale tykej mi,'' vyšlo z něj zaraženě a oba jsme se naráz zvedli. Edward už nic neříkal, a jen tiše s mírně pootevřenou pusou seděl.

Zašli jsme do malé pracovny a pan Styles se opřel o svůj dřevěný stůl. Ruce si založil na prsou a vyzval mě k tomu, abych mluvila.

,,Prohlížela jsem si vaši knihovnu a čistě náhodou na mě vypadla tahle obálka.'' Z pod svetru jsem vyndala bílý papír a pan Styles se napřímil. ,,Byla neporušená, a tak mi došlo, že ji ještě nikdo nečetl,'' odmlčela jsem se. ,,Myslím, že je od vaší ženy pro Edwarda, Harryho a Vás. Měl by jste jim to přečíst.'' Podala jsem mu dopis do rukou a on si ho s třesoucími prsty převzal.

,,Anne,'' zašeptal tiše a chtěl obálku otevřít. Obrátila jsem se k odchodu, ale zastavil mě. ,,Ne,'' prohlásil. ,,Měla bys nám to přečíst ty. Jak vidím, už něco o naší rodině víš a Harry si to spíše poslechne od tebe, než ode mě. Navíc chodíš na to herectví,'' uchechtl se smutně a obálku mi vrátil. ,,Pokud tedy chceš?''

,,Jste si jistý?'' odpověděla jsem mu otázkou a on kývl. ,,Pak to přečtu ráda,'' pousmála jsem se a sklopila pohled.

*

Všichni tři seděli na hnědé kožené sedačce s neurčitým výrazem ve tváři. Harry nechápal, o co jde, stejně jako Edward. Mlčky na mě hleděli a čekali. Koukala jsem na smetanově bílý papír v mé ruce, posetý spousty písmenky, a váhala. Nevím, co v tom dopise stojí, ale nechci se znovu dívat na hádku mezi těmito třemi muži.

Milý Harry, Edwarde a Desmonde,

   dlouho jsem se rozmýšlela o tom, co Vám vlastně napsat.
Vím, že na mě budete ještě dlouho naštvaní, protože jsem Vás opustila, ale musíte vědět, že ani pro mě to není lehké.
Opouštím tři výjimečné osoby, na kterých mi tolik záleží, a za pár měsíců si to ani nebudu pamatovat. Je mi jasné, že ze začátku to bude problém. Pro vás pro všechny. Ale nejvíc pro Harryho. Ten mě bude proklínat nejdéle.
Bude mi to vyčítat a nenávidět mě. Ale chci, abys věděl, Harry, že i když se stane cokoli, vždycky tě budu milovat.
Ano, nadělal jsi mi hodně starostí a přidělával zbytečné problémy, ale to tě dělalo mým Harrym. Nikdy nebyla chvíle, kdybych měla Edwarda raději, protože jsem vás pořád milovala stejně. Edward byl pokaždé milý, tichý a hodný. Pomáhal mi a udělal všechno, co jsem mu řekla. A za to mu děkuju. Ale ty jsi mi byl zase vždycky blíže, Harry. Měli jsme k sobě daleko hlubší vztah a já v tobě viděla sebe. Ne ve všem, ale ve většině ano.
Ta neustála chuť zkusit něco nového. Vím, že mi nikdy neodpustíš, že jsem tě tu nechala, ale jedno mi slib, nesnaž se být sám. Neodstrkuj od sebe lidi a dovol jim, aby tě měli rádi. Dovol jim poznat tvou pravou tvář, díky které jsem poznala toho nejúžasnějšího kluka na světě. Stejně tak ty, Ede. Ale o tebe strach nemám. Ty se s mou smrtí vyrovnáš rychleji a půjdeš dál, ale Harry ne. On bude všechno držet v sobě a nikdy se toho pocitu nezbaví. A kvůli tomu se mi tolik nechce odejít.

Desmonde, lásko, ty na to sám stačit nebudeš, tak si najmi aspoň hospodyni. Bůh ví, kdy si to čtete, takže informační body vynechám. Nedovol Harrymu, aby ti zmizel ze života. Dělej cokoli proto, aby sis ho udržel. Nesnaž se z něj dělat Edwarda, protože to on není. On je on a ani bych nechtěla aby byl stejný, protože má svůj vlastní dar, s kterým se narodil.

Kdybyste tak věděli, jak moc mi budete chybět. Harryho ustavičná chuť se hádat. Edwardovy zvědavé dotazy a Desmondova píle. Doufám, že tam nahoře budou mít nějakou televizi, kde budou promítat průběh Vašeho života. Vím, že mnohokrát budu brečet a budu nespokojená, ale každý příběh má šťastný konec, a pokud ne, ten příběh ještě neskončil...

S láskou, Vaše: Milující máma Anne

Dočetla jsem vzkaz a na pár chvil pohlédla před sebe. Edward mlčel a malinko se usmíval. Desmond se tvářil přibližně stejně, ale Harry vypadal, jakoby mu právě někdo vyčetl všechny špatné vlastnosti, co má. Nevěděla jsem, jestli je naštvaný, jestli bude brečet či nadávat, ale jen se tiše zvedl a odkráčel pryč.
Mlčky jsem stála a svírala dopis v ruce. Letmo jsem přitom nahlédla do obálky a uviděla další kousek papíru. Předtím jsem si ho nevšimla, ale teď mě úplně bil do očí.

,,Děkuju ti, Liv. Vážím si toho, že jsi nám to přečetla,'' usmál se pan Styles a Edward ho doplnil i svým poděkováním.

,,Není zač. Půjdu teď s dovolením do svého pokoje a pokusím se to nějak vstřebat,'' vysvětlila jsem a již přečtený vzkaz položila před pana Stylese. Samotnou obálku jsem si nechala a vyběhla po schodech nahoru. Druhý papír jsem vyndala a přečetla si velkým písmem ''Harry''. Musel být tedy pro něj. Zamířila jsem k jeho dveřím a s nervozitou v hlase se zeptala, jestli mohu dál. Harry něco zamumlal, ale brala jsem to jako souhlas.

Vešla jsem do mně už známé místnosti a spatřila Harryho s hlavou v dlaních sedět na kraji postele. Přešla jsem k němu a pohladila ho jemně po rameni. Chápu, jak to pro něj muselo být těžké. Všechno to vysvětlovalo. Ještě se ze ztráty své matky nevzpamatoval, zatímco Edward už ano. Proto si vytvořil tu chladnou masku. Skrýval za ní veškeré své pocity.

,,Byl tam ještě další vzkaz jen pro tebe, Harry. Měl by sis ho přečíst.'' Ukázala jsem mu dopis a Harry zvedl hlavu. Tiše seděl a hleděl na mou ruku.

,,Přečti mi ho, prosím,'' požádal mě ještě tišeji a já kývla. Rozevřela jsem papír a znovu začala předčítat.

Milý Harry,

   píšu tenhle dopis jen tobě, protože nechci, aby ho slyšeli i Edward a Desmond.
Předpokládám, že první jsi už slyšel, a teď se všechno snažíš pochopit. Zlato, i když jsem na tebe byla mnohokrát naštvaná a řekla jsem ti, jak špatný jsi, tak to nebylo proto, že bych to myslela vážně, ale aby ses poučil. Ty jsi se pak cítil vinen, a to bylo to, čeho jsem chtěla dosáhnout. Až odejdu, už tu nikdo takový nebude, aby tě od srdce podusil a řekl pravdu. Desmondovi se budeš akorát tak smát a rozhodně se nebudeš cítit provinile. Já jen doufám, že se v tvém životě někdo takový objeví a ty mu dáš šanci, stejně jako mně, do tebe nahlédnout. Moc ráda jsem ti naslouchala, Harry, protože jsem měla pocit, že to říkáš jen mně. To, že odejdu, to neznamená, že se změníš. Že se uzavřeš a bude z tebe zlý Harry. To já nechci. Chci, aby jsi nadále maloval a hrál na klavír, protože to umíš báječně.

Myslím, že bychom si měli navzájem odpustit, Harry. Já ti odpustila ten večer, kdy jsi se ve třinácti vrátil přiopilý domů a sdělil mi, že už jsi o to přišel. Dokonce jsem ti odpustila i to, jak si na mě pak křičel. Odpustila jsem ti všechno špatné a bojuju i s tím, že si se rozhodl odmítat lásku. Tak ty mi odpusť, že jsem tě tu nechala. Jinak nebudu už nikdy v klidu spát...

Miluju tě: Máma ❤️

Znovu jsem dočetla a pohlédla váhavě směrem k Harrymu. Ten svižným pohybem vstal a přešel k velké skříni. Rozmáchl se a vší silou do ní praštil. Jakmile jí uštědřil jednu ránu, následovala druhá a třetí. Vyděšeně jsem se dívala na to, jak si Harry ničí klouby na rukou a opakuje jednu a tu samou větu. ''Já ti už dávno odpustil, tak kde do hajzlu seš?!''
Ještě než stačil do skříně opět praštit, rozběhla jsem se k němu a chytla ho za ruce. Odtáhla jsem ho dál a mohutné chvějící se tělo posadila zpátky na postel. Harry se pomalu vydýchával ze své divoké reakce a nepatrně vrtěl hlavou. Pohladila jsem ho po rameni a on pootočil hlavou a propálil mě tím svým zeleným pohledem.

,,To bude dobrý, Harry,'' utěšila jsem ho a Harry se uchechtl. ,,Copak?''

,,Proč tu seš? Proč mi pomáháš? Proč, když sem takovej?'' Rozhodil nechápavě rukama a sykl, když klouby zavadil o roh postele.

,,Možná právě proto, Harry. Protože vím, že takový doopravdy nejsi. Nechci tě měnit, ale z nějakého důvodu mám potřebu ti pomáhat. A nenáviď mě za to, odstrkuj mě od sebe, ale jednou pochopíš, že jsem to myslela dobře. I já ti odpustila, Harry.'' Sklopila jsem pohled a koutkem oka zahlédla, jak se Harry malinko usmívá.

,,Děkuju... Vážím si toho, že seš tak upřímná, že to myslíš vážně a že tu vůbec právě teď seš. Nikoho jinýho bych tu teď neviděl radši.'' Srdce se mi hlasitě rozbušilo a tváře zbarvily dočervena. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to Harry řekl. A nepoužil ani jedno sprosté slovo.

,,Vždycky ti budu říkat pravdu a nenechám tě samotného,'' ujistila jsem ho a po chvíli ticha si mě Harry přitáhl do objetí.
Oba nás to překvapilo, protože jsme proti sobě pořád válčili a neměli se rádi. Ubližovali si navzájem a pociťovali jeden k druhému obrovskou nenávist. Ale v tuhle chvíli jsme si oba slíbili pevné přátelství. Stali jsme se ''spojenci'', protože každý jednoho potřeboval. Nezdálo se to, ale já a Harry jsme měli něco podobného. Něco, co nás propojilo a sblížilo. A i když se to zdá divné, tak jsem ráda, že je Harry takový, jaký je...

*

Četla jsem si na posteli, když mi někdo zaklepal na dveře. Vpustila jsem ho dál a spatřila Edwardovu kudrnatou hlavu. Usmála jsem se a on mi úsměv široce oplatil. Sedl si ke mně a já zaklapla knihu.

,,Jen jsem se přišel zeptat, jestli nechceš jít na loďku? Se projet,'' navrhl a ruce si strčil do kapes.

,,Vy máte loďku?'' podivila jsem se Edward přikývl. ,,Páni, tak to je skvělé! Jen se obléknu a můžeme vyrazit,'' souhlasila jsem a Edward se zatvářil potěšeně.

Hned na to opustil můj pokoj a já se převlékla do šedých džín, růžového svetříku a černých conversek. Přes sebe jsem si dala bílého bombera a vlasy si svázala do culíku. Seběhla jsem dolů a vyšla ze srubu.
Spatřila jsem Edwarda u mola, jak odvazuje podlouhlou pramici a mává na mě. Došla jsem k němu a vyčkávala, co se bude dít, protože v mém případě je zcela možné, že do té vody zahučím.

,,Jsi připravená, Liv?'' zeptal se vyzývavě a já pokrčila rameny. Jak mám být u tohohle připravená? Edward se uchechtl a pokynul mi, abych do loďky naskočila. Opatrně jsem vstoupila dovnitř jednou nohou a pramička se zakymácela. Chytla jsem balanc a rychle do ní vklouzla i tou druhou. Pomalu jsem si sedla a úlevně vydechla. Já a studená voda, to nejde dohromady. Nejsem ten typ, co i v téhle zimě je schopný se jít vykoupat.
Edward se ke mně přidal a odrazil nás od mola. Křečovitě jsem se chytla malé dřevěné lavičky a uklidnila se až teprve, když jsme se přestali kymácet. ,,Copak, bojíš se vody?''

,,Tak trochu. Hlavně té studené.'' Zasmála jsem se tiše a urovnala si bundu. No, trochu...
Edward se na mě zkoumavě zadíval a koutky zvedl jen lehounce nahoru. Jeho pohled nebyl tak palčivý, tak hluboký a uhrančivý jako ten Harryho. Když se na mě tímhle způsobem podíval Harry, měla jsem pocit, že mi srdce prorazí hrudník a tváře shoří, jak se do nich rychle nahrne krev.

,,Nechceš si zahrát nějakou hru?'' zeptal se zničehonic Edward a já pozvedla zvědavě obočí.

,,Klidně, ale jakou? Jsme skoro uprostřed jezera, moc her se tu hrát nedá.'' Zacpala jsem si nenápadně nos, abych nevyprskla smíchy.

,,Třeba karaoke výzvu nebo něco broukacího,'' navrhl pobaveně Edward a já kývla na souhlas.

,,Jen neumím moc dobře zpívat.'' Kousla jsem se do rtu a Edward nad tím mávl rukou. ,,Dobře, tak začni,'' vyzvala jsem ho a on protočil očima.

,,Isn't she lovely. Isn't she wonderful. Isn't she precious. Less than one minute old. I never thought through love we'd be. Making one as lovely as she. But isn't she lovely made from love,'' zanotoval hezky Edward a já se nad tím ušklíbla.

,,Isn't She Lovely od Stevieho Wondera. To bylo opravdu těžké, Edwarde.'' Protočila jsem panenkami a ironicky se uchechtla. Edward se ke mně přidal a za chvíli už jsme se smáli nahlas.
Ani nebyl pořádný důvod, ale v ten moment, jako by to byl ten nejlepší vtip na světě.

Nobody's point of view

   Ramenatá postava s kratšími vlnitými vlasy zatnula ruce v pěst a smaragdovým pohledem propalovala dřevěné plavidlo, houpající se na hladině jezera. Byla to žárlivost, která sžírala Harryho Stylese při pohledu na svého bratra a Olivii. Nechtěl si to připustit, ale vadilo mu, když ji rozesmíval někdo jiný, protože od té doby, co měl šanci ji poznat, měl pocit, že ji zná lépe než ostatní. Stejně jako ona jeho...

Ano, byla to žárlivost, která zapříčinila, že se Harry rozešel směrem k lesu a zmizel. Rychlým krokem se vzdaloval pryč od jezera, chaty a Olivie.
Zapálil si cigaretu a vydechl hustý oblak kouře. Vadila mu tahle neznámá emoce. A ještě víc mu vadilo, že za ni mohla zrovna ona...