Friday

   Na listopadu miluji to spadané listí a barvy.
Mívám při podzimu nostalgickou náladu a vzpomínám.
I když je to chmurné období, tak ho mám ze všech nejraději. Ve škole se to celý týden točilo jen okolo Popelky a jejího odhalení.
Harry svolal všechny dívky, které na plese nebyly, a já mu pomáhala vybírat.
Samozřejmě žádná neodpovídala Harryho předstávám, ale jak také mohla, když opravdová Popelka jsem byla já?
Nedokázala jsem mu to říct, protože žil v myšlence, že daná dívka je něco jako princezna.
Ne šprtka a zároveň jeho kamarádka, kterou ještě před měsícem nenáviděl.

Přijde mi, že čas tu plyne hrozně rychle. Za chvíli už se blíží podzimní prázdniny a po nich nastane prosinec a Vánoce.
Jsem dohodnutá s Edwardem, že na podzimní prázdniny pojedu s ním a jeho tátou na jejich chalupu, a později se k nám připojí i Em.

Tenhle víkend mi chce Harry něco ukázat, tak jsem docela zvědavá. Řekla jsem mu ale, že se sejdeme až po tom, co si udělám věci do školy, a to se samozřejmě neobešlo bez protáčení očí.
Dnes jsme měli ze středy přesunutou S, čili mám, jak jinak, než radost. Huh, taková ironie, že?

Do učebny jsem vstoupila vskutku nerada a přivítala se s Edwardem. Tentokrát měla být nějaká speciální hodina.
Ještě lepší.
Harry do třídy vešel se svou partou a nenápadně na mě kývl. Rozhodli jsme se, že to bude jen mezi mnou, Harrym, Picta Fiver a Glorií. Nechci, aby se o tom dozvěděli Emma s Edwardem, protože bych si pak připadala blbě.
Nejdřív je Harry nejhorší na světě a pak je to vlastně skvělý kamarád. To asi těžko...

,,Dobrý den,'' pozdravil nás pan učitel Adams. ,,Dnes budeme dělat věc, kterou již všichni-'' zasekl se a podíval se omluvně na mě. ,,-tedy skoro všichni, máte zažitou.'' Zrudla jsem a Harry se na druhé straně uličky uchechtl.
Spražila jsem ho pohledem a narovnala si brýle na dálku. ,,Poprosím slečnu Sparksovou, aby přišla sem ke mně. Alespoň si to zkusíte a naučíte se.'' Pokynul mi rukou a já se vydala za ním. Vůbec netuším, co myslí tím, že se mám naučit, ale raději to nekomentuji. Učitel Adams se na mě usměje a z igelitové tašky vytáhne něco podlouhlého a malý pytlíček.
,,Tohle je dildo a kondom, kdybyste to nevěděla, slečno Sparksová. Vaším úkolem je, kondom na dildo navléknout.'' Na místě zkoprním a polknu. Přesně tohle se dělalo i na střední škole, ale naštěstí jsem se toho vyvarovala.

,,A-A je to nutné?'' vykoktám a pár lidí se zasměje.

,,Ano, měla by jste přeci vědět, jak se prezervativ na mužský penis nasouvá. Didlo je pro Vás penis Vašeho budoucího sexuálního partnera!'' Po jeho slovech víc a víc rudnu.

,,Dobře, tak jdeme na to,'' zašeptám si pro sebe povzbudivě a s třesoucími prsty uchopím kondom do rukou.
Asi dvě minuty se marně snažím najít něco, čím se ta věc otvírá, až mi nakonec pan Adams s úsměvem pomůže. Cítím na sobě zraky všech spolužáků a nervózně kluzkou věc vezmu za želatinový kroužek. ,,To je nechutné!'' ulevím si tiše, a jen ti, kteří mě slyšeli, se zasmějí. Nastává další problém. Jakou stranou ho mám na tu ''věc'' narolovat. ,,Ehm, co teď?'' Podívám se panicky na učitele, a ten, celý červený od zadržovaného smíchu, promluví:

,,Teď rolujte, slečno Sparksová,'' vyzve mě a já v duchu protočím očima. To mi tedy pomohl.
Opatrně přiložím slizkou gumičku na špičku dilda a začnu ji rolovat směrem dolů.
Užuž to vypadá, že mi to začíná jít, když mi podjede ruka a celá ta ''hračka'' spadne na zem.
Zalapám po dechu a zrudnu, když se třída začne smát.

,,Já se moc omlouvám, ale-'' zaseknu se. ,,-tohle není nic pro mě.'' Sklopím pohled a třída se začne smát ještě víc. Nikdy mi snad nebylo víc trapně. Učitel nic neříká a jen na to celé kouká s neurčitým výrazem ve tváři.

,,Držte huby, kurva! Tak nikdy na péro nenasazovala kondom, to je toho. Vy ste určitě taky nebyli nijak zdatný, jak na vás koukám!'' ozve se zadní lavice a vysoká postava se zvedne.
Dlouhými kroky dojde až ke mně a zvedne umělou chloubu ze země. ,,Pocem!'' nakáže mi mírně a já se k němu pomalu přišourám. Vezme mé ruce a společně doděláme můj zadaný úkol. Koukám na něj překvapeně, ale v duchu se usmívám.

,,Děkuji,'' pípnu, když se vracíme zpátky do lavic.

*

,,Docela mě překvapilo, že můj bratr pomáhal někomu, jako jsi ty.'' Vrtěl nevěřícně Edward hlavou, když jsme seděli při obědě. Em se někde zdržela, a tak jsme začali jíst bez ní. ,,Vždyť tě přece nemá rád!'' mumlal si dál a z nějakého důvodu mě tahle slova zabolela.

,,Také mě to překvapilo, ale bylo to od něj kupodivu milé,'' usmála jsem se a napila se sklenice chlazené minerálky.

,,Ale on není milý, chápeš to?!'' vyjel z ničeho nic Edward a já sebou cukla. ,,Promiň, to jsem nechtěl,'' omluvil se zběžně a zbytek oběda jsme už raději oba mlčeli

*

Saturday

  Vstala jsem o něco později a převlékla se do světle růžového svetru, bílých džín a béžových conversek.
Všimla jsem si, že moc lidí tenhle styl nepreferuje a nosí úplně něco jiného, ale nehodlám se tím řídit.
Mně se to líbí, a to je hlavní.
Rozložila jsem si všechno učení na postel a zaměřila se nejprve na angličtinu a poté na dějiny. Em mezitím vstala, osprchovala se, upravila se, nalíčila si obličej a oblékla.
Když viděla, že se učím, otevřela pusu, aby něco řekla, ale pak ji raději zase zavřela. Jen se tiše se mnou rozloučila a odešla z pokoje.

Do učebnice historie jsem se tak začetla, že jsem přestala vnímat svoje okolí.
Mám ráda historii a zrovna jsem četla o krásné královně Sissi.
O tom, jak měla dlouhé vlasy a jak se zamilovala do Františka Josefa I.
Byla to obrovská láska, protože původně se jejich svatba neměla vůbec konat, jelikož si František měl vzít její sestru, ale Sissi ho natolik okouzlila, že se rozhodl pro ni.

,,Můžeš mi říct, co se zase učíš?'' ozval se nakřáplý hluboký hlas a já leknutím vykřikla. Pozvedla jsem hlavu a zpražila pobaveného Harryho pohledem. ,,Zjevně mě ráda vidíš,'' uchechtl se a já zhluboka vydechla.

,,Jsi normální? Víš, jak jsem se lekla? Musíš klepat, Harry!'' vysypala jsem ze sebe a sundala si velké brýle. Harry se ušklíbl a vzal do rukou můj diář.

,,Páni, netušil sem, že ho budeš používat,'' podivil se a otevřel ho. Jen jsem pokrčila rameny a pokračovala ve čtení učebnice.
Jako bych na Harryho zapomněla, zopakovala jsem si všechno z předešlých hodin a k tomu něco navíc.
Harry byl celou dobu podezřele zticha, a když jsem na něj pohlédla, stále zamyšleně hleděl do mého diáře.

,,Štve mě jeho arogantní postoj a neustálé připomínky na mou osobu. To, jak se vždycky povýšeně napřímí a probodne mě tím svým uhrančivým zeleným pohledem. Nemám ráda jeho povahu, protože si myslí, že může všechno. Nemám ráda celého Harryho Stylese, až na jednu malou část. Tu, v které má uschované vzpomínky na svou matku. Jedině tyhle vzpomínky z něj dělají člověka, jinak je to ztracený případ.
Chtěla jsem mu pomoci, ale teď už vím, že jemu pomoci není. On už tímhle zůstane, a nakonec bude litovat dne, kdy mi řekl ta hrozná slova. Kdy mě ponížil, i když si všichni mysleli, že je to jen v rámci divadelní scénky,'' promluvil po chvíli a já ztuhla.
Otevřela jsem pusu, abych něco namítla, ale on pokračoval.
,,Harry Styles je nevypočitatelný pyšný sobec, který nechápe, že lidé mají také city.
Nedokáže být empatický ani ohleduplný k okolí. Je jen zaslepený sám sebou a na lepidlo, které ho tak zaslepilo, neexistuje žádné ředidlo! Harry Styles má ledové srdce, které je tvrdší než diamant. Nenávidím ho. Nenávidím ho hned z několika důvodů! A jeden z nich je, že ho stále potkávám...'' Jeho hlas začínal být nepříjemně chladný, a i když jsem chtěla něco namítnout, nešlo to. Všechno jsem to psala ještě před tím, než jsme se my dva skamarádili, ale i tak je hodně věcí z toho pravda.

,,Harry, je to už déle, co jsem to-,''

,,Proč jsem z toho člověka tak zmatená? Proč mě nutí nad ním přemýšlet, i když nechci? Nikdy jsem se ve škole nemusela nutit k tomu, abych se začala soustředit, ale kvůli němu se mi to dneska stalo. Je to jakoby vysílal nějaké divné signály směrem ke mně, které by značily omluvu, ale zároveň varování. Varuje mě snad před sebou? Tak proč mě líbá, když mě pak varuje? Prý to byl omyl, který se neměl stát, ale já mu nevěřím. Nějaký důvod to mít musí a já na něj přijdu. Musím na ten důvod přijít, protože to je jedna z věcí, kvůli níž nemůžu spát...'' Zamrazilo mě, když Harry vstal. Diář položil na mou postel a párkrát se prošel po pokoji. Vypadal dost nervózně a stále si prohraboval své vlnité vlasy.
Neodvažovala jsem se nic říci, ale rozptylovalo mě, že jen mlčel a chodil po místnosti. ,,Proč nemáš ráda rychlý auta?'' vypálil znenadání a já otevřela pusu, abych mu odpověděla, ale nakonec jsem se rozhodla raději zeptat.

,,Proč se mě na to ptáš?'' Nakrčila jsem obočí a on se zastavil.

,,Já se ptal první!'' zaprotestoval.

,,A já chci jako první vědět odpověď!'' trumfla jsem ho a Harry protočil očima.

,,Sere mě, že do mě tak zkurveně vidíš! Přijde mi, že mě nutíš se měnit! Taky chci o tobě vědět nějaký tajemství! Něco, co nikdo neví. Tohle není fér!'' postěžoval si a rozhodil rukama. Kousla jsem se do rtu a chvíli přemýšlela.

,,Já do tebe nevidím, Harry. Vidím jen to, co ty chceš. Nic víc,'' objasnila jsem danou situaci a on nespokojeně mlaskl.

,,To není ta odpověď, kterou sem chtěl!'' zavrčel a já si povzdechla.

,,Později ti to řeknu,'' navrhla jsem, ale Harry rozhodně zavrtěl hlavou. ,,Strašně se mi o tom těžko mluví, Harry. Pochop mě! A já si prostě nejsem ještě stoprocentně jistá, jestli ti můžu věřit!'' Už jsem mírně přibrala na hlasitosti.

,,Cože?!'' reagoval podrážděně.

,,Ještě před pár týdny jsme se nemohli ani vidět! Já nevím, prostě -chce to ještě čas, ano?'' navrhla jsem znovu, ale to se Harrymu zřejmě nelíbilo.

,,Dnes jsem tě chtěl vzít na projížďku a pak tě vzít na závody. Půjdeš?'' Dostala jsem strach, jen ze slova projížďka, a na sucho polkla.

,,Ha-''

,,Tak půjdeš?!''

,,Kamkoli. Jen se vyhněme rychlým autům a závodům,'' zašeptala jsem.

,,Proč?! Kurva, řekni mi to! Je to kvůli mně? Bojíš se, že to neuřídím? Protože to se fakt bát nemusíš, sem nejlepší řidič z okolí!'' ujišťoval mě a já se nepřestávala smutně dívat. Tolik toho nechápe a chápat ani nebude. Nechci mu nic říct, protože je tak příšerně paličatý. Je to věc, která je jen čistě má a osobní. Nemůžu vědět, jestli to Harry neřekne první holce, kterou vezme do postele.

,,Kvůli tobě ne, Harry. Já jen prostě nemůžu.'' Harry zatnul pěsti.

,,Nevěříš mi, co?'' vyplivl naštvaně.

,,Ne,'' řekla jsem popravdě. Chvíli bylo ticho, než se Harry zprudka nadechl. Na malý moment jsem měla pocit, že ho má slova zasáhla, ale pak opět nasadil kamennou tvář a pravil:

,,Pak tu nemám, co dělat!'' Otočil se na patě a s prásknutím dveří odkráčel.
Po tváři se mi svezla jedna malá slza, kterou jsem rychlým pohybem setřela. Proč prostě nemůže pochopit, že potřebuji čas? Proč?

*

Procházela jsem se ulicí Londýna a přemýšlela. Cítila jsem se jako v černobílém filmu, protože všude bylo šero. I v hlavě jsem měla šero a urputné ticho.
Ruce jsem měla založené na prsou a chumlala se v krémově béžovém kabátě s kožíškem. Dívala jsem se jen na špičky svých conversek a snažila se nevnímat hluk kolem sebe.
Z jedné strany houkalo policejní auto, z druhé jsem slyšela hádku dvou mladých lidí a za mnou někdo hlasitě telefonoval. Bylo mi nějak úzko a cítila jsem se sama. V tomhle byl nejlepší můj děda. Vždycky, když viděl, že mi není dobře nebo jsem smutná, vzal si mě na klín a vyprávěl mi o svých zážitcích na vojně. Nebo o něm a babičce. Jenomže děda tu teď není a nemůže mě rozveselit. Je až ve Švýcarsku a já jsem tady. Měla bych to zvládnout sama, ale jak?

Předtím bylo jednoduší, když jsme se s Harrym pohádali, protože to jsem neznala ještě jeho lepší stránku. To jsem ho ještě neměla ráda, ale teď myslím, že je to opravdu skvělý přítel. Mám ho ráda, ale nemůže mě nutit do věcí, které nechci.

Zahnula jsem do jedné tmavší ulice a nadávala si, že jdu takhle pozdě večer sama. Potřebovala jsem se ale dostat do kampusu, a tudy jsem předtím šla, když mi přijel autobus. Prostě to jen rychle projdu a nebudu dělat žádné ukvapené závěry.
Po chvíli jsem začínala mít divný pocit, že tu nejsem sama. Zaslechla jsem zpoza rohu nějaké hlasy, a tak jsem se k nim pomalu a tiše vydala. Zastavila jsem se u okapu a štítivě vytáhla antibakteriální ubrousek. Položila jsem ho na okap a jednou rukou se o něj opřela.

,,Ty svině zkurvená!'' Do uší mě zasáhl povědomý hlas a cukla jsem sebou. Rozeznala jsem jen matné obrysy, ale nedokázala jsem určit, komu hlas patří.

,,Může ti to bejt jedno, stejně budeš za rok touhle dobou v píči!'' Další hlas mi byl úplně neznámý, ale pohoršeně jsem se zamračila nad výběrem slov obou jedinců.

,,Pořád sem největší hrozba! Nikdo mě neporazil! Nemůžeš mi vzít moje postavení, ty hajzle zasranej!'' Chraplavý britský přízvuk se mi začal přiřazovat k jedné jediné tváři, ale doufala jsem, že tomu tak není.

,,Každej tu na tebe zapomene, Stylesi. Budeš pouhou minulostí. Vyser se na to dřív, než bude pozdě!'' Nic z toho jsem nechápala, ale zalapala jsem po dechu, když jsem zaslechla až moc mně povědomé jméno.

,,Kdo tam je?!'' křikl Harry a já se rychle schovala za roh. Tohle není dobré. Nesmí vědět, že jsem tu byla a že jsem slyšela něco, čemu vůbec nerozumím. ,,Ptám se, kurva, kdo tam je?!'' Zaslechla jsem kroky mířící ke mně a nenapadlo mě nic lepšího, než se rozběhnout stejnou cestou, jakou jsem přišla. Byla jsem ráda za ty conversky, protože na lodičkách bych moc daleko nedoběhla a bylo by slyšet každé klapnutí. ,,Stůj!'' ozvalo se za mnou naštvaně a těžké kroky zrychlily. ,,Stůj, do prdele!'' Ani po těchto slovech jsem nezpomalila a uháněla stále dál.

Harry má nejspíš výdrž, na to, že kouří, pije a chodí hodně pozdě spát. Nejspíš je vytrénovaný z toho, jak neustále kopuluje s děvčaty.
Nakonec mě stejně doběhl a prudce strhl k sobě. Narazila jsem do jeho hrudi a snažila se z jeho sevření vymanit, aby mě nestihl poznat.

,,Olivie?!'' vypadlo z něj překvapeně, když se mu podařilo mě zklidnit. ,,Co tu do háje děláš? Víš, jak je to nebezpečný, kurva?!'' Okamžitě přešel na starostlivý tón a já pozvedla obočí.

,,A že zrovna tebe zajímá, co se se mnou děje!'' podivila jsem se. Harry zatnul čelist a zabodl se do mě nebezpečně chladným pohledem.

,,Na rozdíl od tebe jo!'' vyplivl jedovatě.

,,Nevím, co zase máš! Nemůžeš mě nutit do věcí, které dělat nechci!'' bránila jsem se a konečně se mi podařilo mu vysmeknout. Budu mít pořádnou modřinu na zápěstí.

,,Chtěl sem zkurvenou pravdu, jasný?! Nic víc! Ale je vidět, že mi prostě pořád nevěříš. Co mám do prdele udělat proto, abys mi začla věřit?!'' zeptal se a panicky na mě pohlédl.

,,Já nevím. Nevím, jak mi to můžeš dokázat. Možná tím, že budeš trpělivý a dáš mi čas. Mám tě moc ráda, Harry, protože vím, že je v tobě něco víc, než ty sám-,''

,,Cos to řekla?'' přerušil mě. ,,Zopakuj to!''

,,Řekla jsem, že tě mám moc ráda a že si myslím, že v tobě je-,''

,,Se zkurvenejma citama jdi do prdele, Livie! Mě nezměníš. Nikdy! Já sem hnusnej sráč a vždycky hnusnej sráč budu! Nesnaž se ze mě dělat Edwarda!'' řekl opravdu ošklivým tónem hlasu a já otevřela pusu, abych něco namítla. ,,Vypadni, než si tě přehodím přes rameno a strčím do auta! Noční projížďku bys asi neuvítala, co?!'' zeptal se posměšně a pak se zase otočil.

Se smíšenými pocity jsem se rozešla rychlým krokem pryč a nechápala z našeho rozhovoru vůbec nic. Myslela jsem, že mu na mně záleží a že chce slyšet, že ho mám ráda.
Copak mu nechybí pochopení? To nedovolí nikomu, aby ho měl rád?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Trochu kratší, ale příští už zase prodloužím :) Všem se omlouvám za menší neaktivitu, ale snažím se psát i MDB a nechci, aby to stálo úplně za prd...

♦ Taky moc děkuju za všechny ohlasy, votes a krásné komentáře. Vážím si jich!

♦ Nemůžu uvěřit, že mi počet sledovatelů tak stoupá. Už se blížíme pomalu, ale jistě, k 1000! ♥♥♥ Třeba jednou toho tisíce opravdu dosáhnu! Joooooo!♥♥♥