Den plesu/večer

,,Vážně si to nechceš ještě rozmyslet?'' zeptal se mě Edward, když s Emmou stáli na prahu našeho pokoje už v kostýmech. Edward šel za lucifera a Em za ďáblici.
Oběma jim to slušelo a hezky k sobě ladili.

,,Ne, zůstanu tady,'' řekla jsem rozhodně a usmála se.
Em mě naposledy objala a pak už jsem v pokoji zůstala sama.
S povzdechem jsem si sedla na postel a vzala si do rukou knížku o popelce. Ať mi alespoň ona připomene hezký ples s princem, když já žádného prince nemám.

(Úryvek jsem si vymyslela z hlavy😊)

Popelka stála v krásných plesových šatech před dveřmi plesového sálu a urovnávala si růžovou vlečku.
Ve vlasech měla zapletené malé perličky a na živůtku se jí třpytily drobné kamínky.
Vypadala více než skvostně a malé ruměnce ve tvářích jí přidávaly na něžnosti.
Zhluboka se nadechla a poté vstoupila do mohutných mahagonových dveří.
Hudba v obrovském sále ztichla a všechny zraky se přemístily na pohledné děvče schované pod bílou škraboškou...

Jakmile jsem si přečetla poslední slovo, v hlavě mi blikl šílený nápad. No, pro někoho naprosto normální nápad, ale pro mě malinko unáhlený. Nemusí přeci nikdo vědět, že pod tou maskou budu já. Vezmu si ji na sebe a nikdo mě neuvidí. Přeci jsem nikdy na plese nebyla, a tohle je možná poslední příležitost.
Rychle jsem doběhla ke skříni a vzala si poslední zbytky bílých látek a krajku.

Z tvrdého kartónu, který jsem si tajně vzala z výtvarného ateliéru, jsem si vystřihla šablonu škrabošky a pečlivě ostříhala nedokonalé kraje. Pak jsem na kartón opatrně drobnými stehy našila bílou látku a přešila ji perleťovou krajkou. Dozdobila jsem to stejnými blyštivými flitry, jaké jsem dala i na korzet šatů, a práce byla za necelou hodinu hotová.

Rychle jsem se osprchovala a oblékla si čisté spodní prádlo.
Opatrně jsem vklouzla do šatů a pomalu si je zapnula.
Boty jsem tentokrát zvolila malinko odvážnější a na vyšším podpatku. Koupila jsem si je ve městě, když jsem té milé paní z obchodu šla ukázat můj konečný výtvor.
Byly celé stříbrné a s otevřenou špičkou.

Když jsem si je nazula, měřila jsem konečně aspoň metr sedmdesát a chůze v nich byla kupodivu pohodlná. Prošla jsem se po pokoji a šťastně se usmála.
Nechtěla jsem se moc líčit, tak jsem si jen přepudrovala malinko nos, abych se neleskla, a rty si přetřela průhledným leskem.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a párkrát jsem zamrkala.
Mé dlouhé vlasy mi v hustých loknách spadaly až k útlému pasu a má tvář byla oslněná zářivým úsměvem. Nasadila jsem si škrabošku a v tu ránu mi mé jasně modré oči vynikly. Párkrát jsem se zatočila a poté vyšla z pokoje.

*

Písničku v médiích! (Jmenuje se Gravel To Tempo od Hayley Kiyoko a byla bych ráda, kdybyste si ji k tomu pustili :) )

Dobře. Je to horší, než jsem si myslela.
Ples se konal v obrovském divadelním sále, spojeném s tělocvičnou, a musela jsem sejít schody, abych se do sálu dostala.
Stála jsem na chodbě a už slyšela hlasitou hudbu. Polkla jsem knedlík v krku a zhluboka se nadechla.
Jde jen o to přijít tam a ukázat všem, že jsem možná šedá myš, hlásící se při hodinách a vypadající jako dvanáctiletá holka, ale mám také city. A je mi jedno, jak moc trapně budu vypadat. Prostě jen rychle sejdu po schodech, zatančím si s někým, napiji se nealkoholického punče a půjdu. Nic těžkého...

Ano, jsou tu ty obavy, že budu vypadat trapně, nebo že se mi budou smát, ale kvůli tomu se přeci neotočím a nevrátím zpět do prázdného pokoje v kampusu. Už jsem tady, mám ušité šaty a hraji si na Popelku. To musí stačit...

Vešla jsem do zadních dveří sálu a rozhlédla se kolem sebe, zatím si mě nikdo nevšiml.
Pomalu jsem doklapala ke schodům a za chvíli už stála přesně u nich. Polkla jsem.
Nade mnou se rozzářil reflektor a srdce mi málem prorazilo hrudník, jak začalo hlasitě bušit. Většina pohledů se přemístila na mě a já zůstala stát na místě.

Podívala jsem se po šeptajících davech a setkala se s několika zvědavými pohledy. Ten svůj jsem sklopila k zemi a mírně si nadzvedla objemnou sukni.
Pomalu jsem začala sestupovat dolů a nepřestávala se koukat na zraky ostatních.
Přes reflektory jsem nemohla rozeznat, kdo je kdo, ale i tak jsem byla nervózní.
Vůbec jsem netušila, o co tu jde a proč na mě všichni zírají.

Sešla jsem až dolů a dav se rozestoupil, aby mi udělal místo. Malinko jsem se uklonila a zamířila ke stolu s občerstvením. Cestou jsem zaslechla pár úryvků z konverzací, jejž mě potěšily:

,,Má nádherné šaty!''

,,Je nádherná celá!''

,,Konečně pořádná maska!''

,,Kdo to je?''

,,Známe ji vůbec?''

,,Patří k nám do školy?''

,,Má krásné vlasy!''

,,Vypadá jako princezna!''

,,Chtěla bych mít taky takový šaty!''

Stále se do mě propalovalo několik pohledů, tak jsem se snažila dívat kamkoli jinam.
Nalila jsem si nealkoholický punč do malé skleničky a urovnala si škrabošku. Zvládla jsem to... Jsem na plese.

Nobody's point of view

  Když neznámá dívka v bílých ručně šitých šatech scházela po schodech dolů, každý v sále si kladl otázku: ''Kdo by to mohl být?''.
Nikoho v žádném případě nenapadlo, že třeba Olivia Sparksová, která nedorazila na ples, protože to bylo vyloučené...
Mnozí z té osoby byli uchvácení, protože ve světle reflektorů se lesklé flitry na jejích šatech rozzářily, a vypadalo to, jakoby zářila ona sama.

Dav si šeptal.
Skupinka blonďatých dívek s růžovými kratičkými šaty ohrnovala nos, ale v duchu záviděla, protože by toužila po tom mít takovou pozornost.
Kudrnatý kluk s rohatou čelenkou, v páru se stejně oděnou vysokou brunetkou, z krásné Popelky nedokázal spustit zrak.
I ramenatý mladík, jenž byl z celé akce otrávený, z rohu místnosti pozvedl svůj smaragdový zrak a změřil si krásku obdivným pohledem.

,,Smím prosit?'' ozvalo se za Olivií a ona se otočila.
Stála před ní mohutnější, vyspělejší a zvrhlejší verze Edwarda Stylese. Harryho by poznala v čemkoli a kdekoli.
I bez těch piercingů a se zakrytými tetováními. Ty velké oči, barvy čerstvě posekané trávy, by nedokázala přehlédnout ani přes masku.

Avšak on ji nepoznal, a jelikož nechtěla prozradit svou identitu, přikývla, a vzala ho za nabídnutou ruku.
Vstoupili doprostřed parketu a začali pomalu tančit.

Liv's point of view

   Harry se pohyboval ladně a kupodivu zkušeně.
Bylo tedy jasné, že má rytmus v krvi. Užuž jsem mu chtěla říct, že tohle jsem tedy nečekala, když jsem si uvědomila, v jaké situaci se právě nacházím.

,,Kdo si?'' zeptal se náhle a zatočil se mnou.
Zamyslela jsem se nad odpovědí a zvedla své koutky mírně nahoru.

,,Osoba, kterou moc dobře znáš, ale vlastně skoro vůbec,'' odpověděla jsem mu tajemně a on nechápavě zvedl obočí.

,,To nedává smysl!'' zaprotestoval.

,,Dává, jen to není přímá odpověď,'' odpálkovala jsem ho.

,,Když říkáš, že tě znám, proč si tě sakra nepamatuju?'' ptal se dál.

,,Víš, mě je lehké přehlédnout, ale ještě snadnější je na mě zapomenout,'' hlesla jsem a dodala: ,,A co tu děláš ty, Harolde Stylesi? Myslela jsem, že takovéto společenské akce tě nelákají.''

,,Jak si mě poznala?'' podivil se. ,,Zatím seš první.''

,,Jsi ten typ člověka, kterého naopak přehlédnout nejde,'' usmála jsem se a on se ke mně přidal.
Všimla jsem si, že mu v tvářích také sídlí dvě hluboké jamky, které jsou ještě kouzelnější než ty Edwardovy, protože se nevidí tak často.
Spatřit Harryho upřímně se smát, to se moc nevidí, ale když jo, stojí to za to.

,,Seš tu s někým, nebo sama?'' položil mi další otázku.

,,Sama, ty?'' navázala jsem, abych rozvedla konverzaci.

,,Sám, ale původně sem hledal jednu holku, která nakonec zůstala na pokoji, protože sem se jí chtěl omluvit,'' povzdechl si a mně došlo, že mluví o mně. ,,Nechápu, proč na ten blbej ples nešla, myslel sem, že jí na tom záleží!''

,,Třeba k tomu měla nějaký osobní důvod,'' řekla jsem tiše a odtáhla se, protože písnička skončila. ,,Smím vědět příčinu toho, proč se jí chceš omluvit?''

,,Protože sem vypatlanej kretén a ona je pro mě až moc dobrá. Chtěl sem kamarádku, protože sem měl pocit, že mi fakt rozumí, ale posral sem to. Neustále to posírám a ji už to unavuje. Nemám na dobrý vztahy štěstí.'' Pokrčil rameny a já chápavě přikývla.

,,Možná, anebo se jich bojíš. Děkuji za tanec.'' Uklonila jsem se a měla se k odchodu, když mě chytl za ruku.

,,Počkej!'' zadržel mě. ,,Myslím, že my dva sme se hledali. Nechceš si jít povídat někam více do klidu?'' navrhl a já mu to s přimhouřenýma očima odsouhlasila.
Vyšli jsme na školní zahrady a vydali se po písčité cestě, po které jsem šla ještě dnes ráno a potkala Glorii. ,,Řekneš mi, kdo si?''

,,Nemůžu.'' Zavrtěla jsem hlavou na jeho dotaz a on si povzdechl.

,,A proč?''

,,Protože nechci, abys věděl, kdo jsem,'' odvětila jsem jednoduše.

,,Smím aspoň hádat?'' Pozvedl obočí.

,,Dobře, ale nezaručuji ti přímé odpovědi,'' zasmála jsem se a on zklamaně mlaskl.

,,Fajn, budou mi muset stačit ty nepřímý...'' vydechl. ,,Dnes sme se viděli?'' otázal se a já při vzpomínce na jeho dnešní chování malinko posmutněla.

,,Ano, viděli,'' odpověděla jsem mu trochu zaraženě a nezastavovala se.

,,Kde?'' zeptal se vzápětí.

,,Mou podmínkou je, že budu odpovídat jen ano, nebo ne,'' upozornila jsem ho a on protočil očima.

,,No jo. Viděli sme se teda ve škole?''

,,Ano...''

,,Pozdravil sem tě?''

,,Ne...'' Což byla částečně pravda, protože mi řekl jen uštěpačnou poznámku, a tím to haslo.

,,Bavil sem se s tebou vůbec někdy?'' zněl netrpělivě.

,,Ale ano, bavil.'' Přikývla jsem a pousmála se. Tolik hádek, tolik slov.

,,Byl sem na tebe zlej?''

,,Ano.''

,,Hodně?''

,,Ano.''

,,Byl sem na tebe i hodnej?''

,,Ano,'' uchechtla jsem se. Palcem a ukazováčkem jsem naznačila, jak málo, a on se uchechtl se mnou.

,,Omlouvám se ti, asi sem nevěděl, s jakou skvělou osobou mám tu čest,'' složil mi poklonu a já se začervenala. ,,Chodíš se mnou na nějaký hodiny?''

,,Ano.'' Skoro na všechny, Harry, ale to ty snad ani nevíš.

,,Francouzština?''

,,Ne.''

,,Chemie?''

,,Ano.''

,,Dějiny?''

,,Ano.''

,,Doprčic, takhle toho moc nezjistim,'' zachechtal se a já se k němu přidala. ,,Vyspal sem se s tebou už? Protože já spal skoro se všema, takže-''

,,Ne, proboha, Harry!'' zasmála jsem a praštila ho pěstí do ramene. Ušklíbl se a zkoumavě se na mě zadíval.

,,Ten smích bych si přece pamatoval,'' zašeptal.

,,Mockrát si mě neslyšel se smát.''

,,Ale tvoje oči už sem zblízka někdy viděl. Sou tak jasně modrý.'' Zadíval se mi hluboko do blankytných duhovek a zorničky se mu rozšířily.
,,Připomínáš mi něčím Olivii, to je ta holka, kterou sem tu dnes hledal.'' Po jeho slovech jsem ztuhla.
,,Ale ona je přeci v něčem jiná. Stále mě okřikuje a napomíná,'' začal si mluvit pro sebe a podíval se někam před nás. ,,A vždycky, když na mě zvýší hlas, nakrčí ten svůj nos a vypadá přitom strašně roztomile. Občas sem ji viděl se i smát. Aby se nesmála hlasitě, tak si zacpe nos a... Promiň, vůbec nevim, proč ti to řikám.'' Mávl nad tím rukou a já překvapeně zamrkala. Netušila jsem, že si všímá takových detailů.

,,Možná proto, že mi to chceš říct.'' Mile jsem ho pobídla, aby pokračoval.

,,Jo, dokázal bych o ní mluvit hodiny, což nechápu. Je tak panovačná a umíněná, bože, ale možná, že právě to se mi na ní líbí!'' Prohrábl si vlasy a zatřepal hlavou. Jeho slova mi vzala dech. ,,To je teď fuk, chci zjistit, kdo seš, takže... Patříš do O Barbies?'' svedl hovor jinam.

,,Proboha ne!'' řekla jsem dost důrazně.

,,Okay, promiň,'' uchechtl se. ,,Takže Normalis?''

,,Ano.''

,,Ne, neřikej mi, že patříš mezi ty šprty!'' zasténal a já kývla. ,,No, ty krávo! To bych do tebe neřek! Taková hezká holka a život tráví nad knížkama,'' pronesl nevěřícně. Hezká holka...

,,Ale, Harry. Knížky jsou skvělé, podle mého názoru.''

,,Je to slyšet, podle toho, jak mluvíš,'' poznamenal. ,,Hraješ na nějakej nástroj?''

,,Ano,'' řekla jsem jednoslovně, ale bylo mi jasný, že to mu stačit nebude. ,,Na kytaru. Ty?''

,,Klavír.'' Vykulila jsem oči a on se zasmál. 

,,Ty umíš hrát?''

,,Jo, kupodivu umim, ale nikdo to stejnak neocení, tak je to jedno.'' Pokrčil rameny.

,,Možná by to lidé ocenili, kdyby tě slyšeli hrát. Zkus někdy zahrát ve škole a uvidíš.'' Mrkla jsem na něj a Harry se zazubil.

,,Tak dobře, ale-''

,,VŠICHNI SE VRÁTÍ DO TANEČNÍHO SÁLU. BUDEME VYHLAŠOVAT KRÁLE A KRÁLOVNU PLESU!'' přerušil Harryho hlas mého taťky alias ředitele.

,,Bože, ta píčovina furt ještě existuje?'' Zakoulel očima a společně jsme zamířili zpátky.

,,Nenazývej to tak! Podle mě je to hezká tradice,'' bránila jsem ji a znovu zaslechla hlasitou hudbu, která po chvíli už ztichla.
S Harrym jsme se přemístili do klidného kouta sálu a sledovali dění na prostorném pódiu.
Táta stál u mikrofonu a přebíral si od své sekretářky obálky s výsledky. Doufám, že nebude vadit, že jsem nevolila, protože bych nerada někoho ochudila o tak vzácný titul.

,,Stejně je to sračka!'' ulevil si Harry a já pohoršeně mlaskla.

,,Vítám vás, milí studenti, již na několikátém Haloweenském plese, a je mi ctí, že vám mohu oznámit Vaši novou královnu a krále!'' Ozval se hlasitý potlesk. ,,V této obálce mám výsledky.'' Ukázal na smetanově bílý papír ve své ruce a opatrně jej rozlepil. ,,A králem plesu se stává...'' Začaly napínavé vteřiny ticha, dokud táta nevyslovil osobu, která radost s okolím moc nesdílela. ,,Princ ve zlaté masce!'' Jediný člověk, který měl zlatou masku a šel za prince, byl právě Harry.
Byli jsme vlastně jediní, kteří měli škrabošku.

,,No vidíš! Jdi tam!'' povzbudila jsem ho a začala tleskat s davem.
Otráveně vešel na pódium a potřásl si s ředitelem.
Nechal si nasadit korunu a všem kývnutím poděkoval.

,,Kdo je to?! Ať se odhalí!'' ozvalo se z chumlu. Harry se ošil a pohlédl na mého tátu.

,,Odhal se!'' zakřičel někdo další.

,,Myslím, že to nebude nut-''

,,V pohodě!'' přerušil ředitele dříve, než stačil svou myšlenku doříct.
Došel k mikrofonu a nadechl se. ,,Možná, že je jedině dobře, když vám ukážu, kdo sem, protože pak všichni uvidí, že i typy lidí, jako jsem já, můžou stát tady na tomhle místě.'' Chytl prsty jeden konec zlaté škrabošky a přetáhl si ji přes hlavu. Ozval se hromadný údiv a pár lidí dokonce něco vypustilo z úst.

,,No kurva! To je Harry Styles!''

,,Ten je z Picta Fiver!''

Ozývalo se ze všech stran, dokud můj otec nezakročil.

,,Uklidněte se, je načase vyhlásit i královnu!'' zahřměl jeho hluboký hlas celým sálem a lidé v něm se utišili. ,,Letošní královnou je...'' Opět chvíle napětí. Jak já to nemám ráda. ,,Krásná Popelka v bílých plesových šatech a maskou!'' Začala jsem tleskat, ale pak jsem si uvědomila, že ta Popelka v šatech jsem já... Já jsem byla zvolená za královnu!

Loudavým krokem jsem se vydala k jevišti, a stejně jako Harry si nechala nandat korunu.

,,Masku dolů! Masku dolů! Masku dolů!'' začalo křičet celé publikum a já polkla.
Nechtěla jsem, aby všichni věděli, kdo se za tím vším skrývá.
Aby Harry věděl, že tu celou dobu si povídal se mnou, a Edward a Emma mi pak vyčítali, že jsem jim lhala. Uchopila jsem do rukou mikrofon a odvážně řekla:

,,Jako každá správná Popelka, musím být utajená po celou dobu plesu.'' Nadechla jsem se a po očku koukla směrem k Harrymu. ,,A jako každá správná Popelka se taky musím vytratit před půlnocí...'' Konec věty jsem nechala nedokončený, mikrofon vrátila tátovi, který vůbec netušil, o koho se jedná, a vyběhla ven.
Mířila jsem, co nejrychleji ke kampusu, a rychle si sundala boty, aby se mi běželo pohodlněji.
Běžela jsem nejsvižnějším tempem a během to zběsilého úprku jsem si ani nevšimla, že mi z ruky padá jedna stříbrná lodička, stejně jako opravdové Popelce...

*

Sunday

  Když jsem se probudila, Emma už byla na nohou, což se nikdy nestává, a líčila se. Protřela jsem si rozespalé oči a párkrát zamrkala.

,,Emmo?'' oslovila jsem ji a ona na mě pohlédla. ,,Jsi v pořádku?''

,,Jasně, že jsem. Proč bych nebyla?'' usmála se na mě.

,,Vstala si dříve než já. To je na tom to divné.'' Zívla jsem si a pořádně se protáhla.

,,Je dvanáct, kotě, tak dlouho nespím ani já!'' zasmála se a já na ni vykulila oči. ,,No, vlastně spím, ale jen výjimečně!''

,,Dvanáct?'' zpanikařila jsem. ,,Přijdeme pozdě!''

,,Klid!'' zastavila mě v pohybu mírným hlasem. ,,Je neděle.'' Oddychla jsem si a sedla si zpátky do vyhřáté postele.

,,Tak... Jaký byl ples?'' navázala jsem nenápadně rozhovor.

,,Jo, fajn,'' hlesla Emma a nanesla si na rty červenou rtěnku. ,,Titul královny vyhrála nějaká neznámá holka a pak zdrhla,'' řekla s nezájmem a našpulila rudou pusu. ,,Neuvěříš, kdo vyhrál titul krále.'' Naschvál jsem mlčela a dělala hrozně napnutou. ,,Harry. Harry Styles!''

,,Cože?'' vyjekla jsem šokovaně, jakože mě to vážně překvapilo. ,,On tam byl?''

,,Jo!'' odsouhlasila mi to Emma. ,,A byl fakt sexy. Musíš uznat, že je sexy, i když je to debil!'' Koukla na mě po očku a já se začervenala.

,,Emmo!'' okřikla jsem ji.

,,Co je?! Jen se ptám!'' Zacukaly jí koutky.

,,Tak ty se jen ptáš? Pak ti asi nebude vadit-'' nedokončila jsem naschvál větu. ,,-když po tobě hodím polštář!'' Opravdu jsem jej po ní vrhla a odstartovala tak polštářovou bitvu, která se u nás dvou zdála být na denním pořádku.

,,Ty potvoro!'' smála se Emma a svalila se ke mně na postel.

*

  Vyšla jsem z kampusu a chtěla jít k vrbě, když mě zarazila jedna malá drobnost.
Je to světle růžové, je to z papíru a je to všude. Přesně tak.
Růžový plakát s mou fotkou.
No, ne úplně s mou, ale jsem na ní v bílých šatech, a jako Popelka.
Někdo to musel vyfotit, když jsem stála na jevišti. Vzala jsem jeden plakátek do ruky a přečetla si, co na něm stálo...

''KDO JE ZÁHADNÁ KRÁSKA Z PLESU? POPELKA ANEB KRÁLOVNA ROKU X*!''

Koukala jsem na to vyjeveně a vlastně ani nemohla věřit tomu, že někdo chce znát pravou tvář mé Popelky. Pobaveně jsem se nad tím usmála a jeden plakát si strčila do tašky.

,,Liv!" ozvalo se za mnou.

,,Edwarde,'' vydechla jsem a přátelsky ho objala. ,,Em říkala, že ples byl skvělý. A co tobě? Líbil se?"

,,Jo, ale chyběla si nám," poznamenal. ,,Už si slyšela o té kočce z plesu?"

,,Ano, je to všude." Ukázala jsem na plákaty polepené lavičky, stěny, koše a nástěnky. ,,Napadá tě, kdo by to mohl být?"

,,Netuším, ale dnes odpoledne přijdou do tělocvičny všechny holky, co byly na plese. Zúží se nám počet holek a pak odvodíme, kdo byla letošní královna,'' vysvětlil Edward a já polkla.

,,Aha, a kdo to chce tak moc vědět?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Zvědavci a král plesu přece," ušklíbl se Edward.

,,Harry?" podivila jsem se a Edward kývl.

,,Jo, co se tak divíš, Sparksová?" Tenhle tu tedy chyběl.

*Když napíšu X, znamená to, že daný údaj nechci zmiňovat.

-----------------------------------------------------

♦️ Kočičáci, omlouvám se za pozdní vydání, ale škola je teď o hubu. Navíc dopisuju na mobilu, a to úplně nenávidím.
Tak se mějte a díky za přečtení <3