Den před plesem

,,Co to vyvádíš, Liv? Co si tím chceš dokázat? Líbáš kluka, u kterého víš, že to nemá žádnou budoucnost!
Děláš ze sebe něco, co nejsi, a i přesto toho nelituješ? Vzpamatuj se! Ty jsi Sparksová! Ti se netahají s lidmi, jako je on. Kdyby tě viděla mamka, určitě-'' zasekla jsem se uprostřed svého ranního monologu před zrcadlem.
,,Mamka ti ale nikdy nepomohla. Byla ráda, že se Jacob vytratil, a byla by nejradši, kdyby sis našla nějakého bohatého intelektuála v košili a mokasínech.
Ale ty přece nechceš kluky tohohle typu!
Musíš se už konečně rozhodnout. Dnes se zeptáš Harryho, kam si myslí, že váš vztah nevztah vede, a pokud řekne to, co ty očekáváš, prostě se začneš soustředit už jen na školu a zapomeneš na něj. Je to jednoduché...''

Vydechla jsem ztěžka všechen vzduch a napřímila se.
Na sobě jsem měla puntíkatý šedý svetr a bílé kalhoty. Ještě jsem si obula vansky a vlasy spletla do dvou rybích copánků.
Vypadala jsem zase děcky, ale to je můj celoživotní styl. Nehodlám ho měnit do té doby, než objevím nějaký, který se mi bude stejně zamlouvat.

Na Emmu jsem nečekala, protože jí dnes první hodina odpadla, a tak jsem ji zbytečně nechtěla budit.
Z našeho pokoje jsem vyšla tiše a zamířila do učebny chemie.
Těsně u dveří stál Harry a zbytek jeho party s Glorií, kterou držel kolem ramen.
Nebudu se tím zabývat. Určitě to je jen přátelské gesto.
Došla jsem až k nim a všichni se na mě naráz podívali. Harry dělal, že mě nevidí, a Glorie si založila ruce na prsou.

,,Na co čekáš? Na to, až zkrásníš?'' neodpustila si a Niall se uchechtl. ,,Tak to tu budeš čekat ještě hodně dlouho!'' Falešně se usmála a celý hlouček se rozchechtal. Dokonce i Harry. Zrudla jsem a sklonila hlavu.

,,Ne, jen jsem chtěla projít,'' zamumlala jsem a kývla hlavou směrem ke dveřím. ,,Prosím.''

,,Tak to asi nepůjde!'' Opřel se o rám dveří Zayn a sjel mě nepřátelským pohledem. ,,My máme totiž ještě nevyřízený účty, Sparksová. A je mi jedno, co je tvůj fotr zač!'' vyplivl.

,,Zayne, prosím, já chci jen projít. Potřebuji se připravit na hodinu,'' řekla jsem už krapet zoufale, protože mi bylo jasné, že tohle nevypadá vůbec dobře.
Stála jsem uprostřed kruhu, tvořeného šesti lidmi, kteří byli vyšší než já.

,,Zase by ses chtěla šprtat, co? Protože učebnice sou tvoje jediný kamarádky, hm?'' začal si mě dobírat a sešity i s diářem, které jsem měla už připravené v ruce, mi shodil na zem. ,,Něco ti upadlo,'' oznámil mi, jako bych to asi netušila. Okolí se zase zasmálo a Harry se na to všechno díval s kamenným výrazem. Mlčky jsem se sehnula, abych s i vše sesbírala a zaslechla Harryho hlas:

,,Už ani ty s ní nechtěj mít nic společnýho,'' utrousil a Zayn se rozesmál.
Naštvaně jsem se zase zvedla a nenávistně se postavila před Harryho. Byl nejspíš překvapen mým rychlým pohybem, protože ucukl.

,,Najednou, Harry? Najednou děláš, že mě neznáš? Že jsem jen třídní odpad, který škola nepotřebuje, co?'' zasypala jsem ho otázkami a přiblížila se o krok. ,,Na jednu malou chvilinku jsme si snad i pomyslela, že by v tobě mohlo být něco víc, ale opět jsem se mýlila.
Nehodlám kvůli tobě ublížit Edwardovi, takže zvolil jsi si sám, Harry.
My dva jsme nadobro skončili a opovaž se za mnou ještě někdy chodit.
Neodvažuj se na mě ani promluvit a zapomeň na to, že bychom mohli být kamarádi, protože lidi jako ty si nezaslouží mou přízeň!'' Protlačila jsem se přes Zayna a usedla na své místo. Hned po tom zazvonilo a Harry do třídy už nevešel.

Nobody's point of view

Jakmile ta slova dolehla až k uším vysokého mladíka s vlnitými vlasy, na malý moment, jako by ho bodlo uprostřed hrudi.
Přesně tam, kde sídlí srdce.
Z nějakého důvodu ho zaujala.
Byla zcela jiná, než holky, které denně potkával na mejdanech či chodbách. Měla v sobě jakýsi vzácný dar, jímž viděla do jeho nitra.
Chtěla z něj vzít ten zbytek dobra, který tam zůstal, a pomalu ho rozvíjet, až by z něj byl zase ten kluk před matčinou smrtí.
Nikdy nebyl hodné dítě. Naopak. Moc zlobil a dělal špatné věci, ale aspoň věděl, co je to láska. Co je ta emoce, kterou mu jeho matka věnovala.

Neodvážil se vejít do třídy a čelit pohledu na zničenou Olivii Sparksovou, protože věděl, že to zase pokazil.
Už to vypadalo docela nadějně a on to musel zničit. Věděl, co Olivie chce. Moc dobře to věděl.

Chce nějakého romantického hrdinu, který by se s ní líbal při západu slunce a chodil s ní bruslit. Tohle nebyl on. Vždyť by byl schopný jít i na pitomý ples, aby jí dokázal, jak ho mrzí, co udělal. Ale tohle už nezachrání ani plesem, protože teď tu byl jeho bratr.

Edward si dokázal najít holku, s kterou by byl schopný být až do konce života. Jednou mu to pokazil a tentokrát by měl být lepším. Třeba právě Liv a Edward měli tvořit nový pár. Třeba byla Liv pro Edwarda tou pravou láskou do konce života...

...Jenomže tahle myšlenka byla pro Harryho kupodivu zdrcující...

Olivie's point of view

,,Liv!'' ozvalo se za mnou, když jsem vycházela ze školy. Otočila jsem se a usmála se na běžícího Edwarda.

,,Co se děje?'' zeptala jsem se, když ke mně doběhl a na tváři měl posmutnělý výraz.

,,Já... Je mi to líto,'' začal krapet udýchaně. ,,Ale na ten ples budu muset vzít asi Emmu, protože jinak by nešla. Nehodlá jít na ples bez doprovodu a je pořád na dně ze Zayna. Je mi to moc líto. Chtěl jsem tam jít s tebou,'' sdělil mi sklesle. Neměla jsem se čemu divit. Ještě dnes ráno jsem byla v podobné situaci.

,,To je v pořádku,'' usmála jsem se. ,,Půjdu sama a pak se tam s vámi sejdu.''

,,Vážně ti to nevadí?''

,,Ne, pořád tam budete se mnou, jen já budu bez partnera. Tak nebudu tancovat, to nevadí,'' zasmála jsem se, ale uvnitř mě to trošku mrzelo.

,,To si piš, že budeš tancovat! Já si pro tebe dojdu!'' mrkl na mě a společně jsme se tomu zasmáli.

*

  Nejdůležitější byl teď kostým.
První část už jsem měla hotovou. Ve městě jsem si koupila obyčejný bílý korzet, který jsem pak prošila stříbrnými a zlatými flitry.
Jelikož bych se nedovážila jít bez ramínek, musela jsem si je tam přišít. Horní díl jsem měla, ale potřebovala jsem ještě spodní, sukni, kterou jsem si předkreslila.

Mým cílem bylo všechny bílé látky, které jsem dostala, zakomponovat do mohutné sukně, a přes celý objem ještě přešít bílý mušelín.
Byla to výzva, avšak šít jsem se učila s mamkou a nejednou jsem si něco šila sama.
Emma byla někde se spolkem Normalis, takže jsem měla na svou práci volný celý pokoj.
Zamkla jsem a rozložila si na zem všechny potřebné věci. Pak jsem otevřela pravé křídlo skříně a zavěsila o něj jedno ramínko, na kterém se už vyjímala první část tvořená zdobeným korzetem.

Z domova jsem si přivezla jen ruční šicí strojek, který se krásně vešel do tašky, čili jsem měla zaručené, že to bude hotové rychleji. Načrtla jsem si návrh a podle něho jsem začala nejprve skládat sukni.
Každý kus látky jsem přišpendlila, aby finální vzhled držel pohromadě. Když jsem měla sukni poskládanou, mohla jsem začít ručním strojkem sešívat lemy k sobě.

*

Za oknem už byla tma, když jsem dokončila poslední steh, a tak jsem si vytřepala brnící prsty.
Teď mi už jen zbývalo přišít objemnou sukni ke korzetu s ramínky a měla jsem hotovo.
To však chtělo kelímek kafe a nějakou čokoládovou tyčinku. Mamka tu není, čili nebude vadit, když si pro jednou vezmu něco nezdravého.
Emma mi poslala SMSku, že se dnes nevrátí, protože šla na večírek, a přespí u nějaké kamarádky.
Divím se, že chce někam jít před tak náročným plesem, ale vyhovovalo mi to, protože jsem si mohla o samotě vyrábět masku.

Převlékla jsem se z domácích tepláků do šedých džínů, bílé košile a tmavě modrých bot Vans. Zamkla jsem náš pokoj a s peněženkou v ruce sešla do přízemí, kde se nacházela menší kavárna.
Objednala jsem si horké marcipánové Latté a k tomu dva čokoládové dortíky.
Všechno jsem si vzala zase zpátky nahoru a málem mi kafe i s dortíky spadlo, když jsem uviděla, kdo stojí před mými dveřmi.

,,Olivie, já-'' začal sklesle, ale já ho zarazila dřív, než bychom se začali zase hádat.

,,Prosím, Harry, odejdi,'' požádala jsem ho třemi slovy a přistoupila ke dveřím. ,,Dnes jsi toho udělal už dost!'' Zamračila jsem se na něj a rychle vklouzla do pokoje. Zbrkle jsem zamkla a opřela o dveře. Slyšela jsem jeho zrychlený dech a zavřela oči. Po chvíli dech utichl, a bylo jasné, že Harry odešel...

*

V půl druhé ráno jsem šaty měla kompletně hotové. Vypadaly nádherně a byla jsem na svou odvedenou práci pyšná. Chtěla jsem jít za popelku, protože přesně tak si tady v té škole připadám.
Jako šedá myš, která nezapadá mezi ty naparáděné dívky a lidi ze zcela jiné společnosti.
Popelka také nezapadala, ale v tom slova smyslu, že se nikdo se služkou bavit nechtěl.
Se mnou se skoro taky nikdo nebaví, a zapadám? Vůbec...
Popelka měla různé přezdívky, stejně jako já.
Byla komandovaná od svých sester, stejně jako já od několika jedinců. Pomlouvaly ji a nechtěly ji nikam pustit, protože se nehodila tam, kam chodili ti lepší.
A potom, jednoho večera, měla příležitost vyniknout.
Vypadala jako princezna, a to bych chtěla. Aby všichni viděli, že ta šprtka, co se stále hlásí při hodinách, dokáže být na jednu stranu i hezká...

Šaty, které si Liv ušila💓

Den plesu

Větší zmatek v celém kampusu ještě nevládl.
Všude jen plakáty s tím, kdo se stane letošní královnou a letošním králem. Netušila jsem, že to existuje i na vysoké...
Přijde mi to jako zbytečnost.
Vyberou někoho, kdo je nejoblíbenější, a na ty, kteří oblíbení nejsou a mají i přesto krásnou masku, se zapomene.
Celý ples mi už ani nepřišel tak skvělý jako například před týdnem, kdy jsem se na něj těšila.

Oblékla jsem si chlupatý béžový svetr a na sebe si dala jako obvykle bílé rifle.
Šaty jsem pečlivě schovala, aby si jich Em nevšimla, a nazula si obyčejné hnědé conversky.
Vyšla jsem na chodbu a ucukla sebou, když se ozval hlasitý smích.
Z jedné strany proletěl plakát a z druhé přede mnou přistál chomáč smotaných konfet.
Rychle jsem se dostala před kampus a spatřila, jak se skupinky lidí nadšeně baví o večerní akci.
Někteří pokřikovali a někdo i dokonce tančil.
Prodrala jsem se menším davem a zamířila k vrbě.
Po cestě jsem po své pravé straně zahlédla blonďatou skupinku holek, jak míří ke mně.
Malinko jsem zrychlila, abych nemusela čelit zase namyšlené Glorii, ale k mé smůle se to nepodařilo a včelí královna mě dohnala.

,,Hej, šeredo! Pojď sem!'' zavolala na mě, i když byla pouhé tři kroky ode mě. S protočením očím jsem k ní přistoupila a zvedla mírně zrak, protože na vysokých jehlách byla opravdu vysoká.

,,Přeješ si?'' zeptala jsme se slušně a ona si založila ruce na prsou.

,,Jdeš na ples?'' položila mi otázku, do které jí nic nebylo, a já váhavě kývla. ,,Varuju tě! Opovaž se tam ukázat! Nikdo tě tam nechce, tak pochop, že bys tam byla k ničemu!'' vyplivla jedovatě.

,,Co máš se mnou za problém, Glorie? Nic jsme ti neudělala!'' bránila jsem se. Narovnala si své růžové průsvitné tílko a falešně se usmála.

,,Snažíš se změnit Harryho. Ale to se ti nepovede... Patří mezi nás, a ty tu jen zamořuješ vzduch! Táhni tam, odkud si přišla!
Anebo na sebe aspoň neupozorňuj a hleď si svých nechutných učebnic! To ti jde nejlíp!'' prskala na mě.

,,Můžeš se uklidnit? Nenechám si od někoho, jako jsi ty, nic diktovat!'' osočila jsem se i já a ona se zašklebila.

,,Vážně? To by si ale měla, aby to s tebou nedopadlo špatně!'' zasyčela a odkráčela na svých převelikých podpatcích.

Teď už se mi kór na ten ples nechtělo. Proč bych tam vlastně chodila?
Glorie má na jednu stranu pravdu. Nikdo mě tam nechce.
Edward se s Emmou zabaví a má přítomnost jim scházet nebude. Harry...
Harry tam stejně nebude, a dal mi jasně najevo, že ho nezajímám. Zbytek Picta Fiver mě nenávidí a Glorie a spol. to samé. Nepůjdu tam... Ani by mi ty šaty neslušely.

*

,,Cože?! Liv! Proč?'' vyjekl Edward, když jsem mu tu novinu oznámila.

,,Já... Nikam se mi nechce. Jsem unavená a půjdu si brzo lehnout. Promiň,'' omluvila jsem se a dodala. ,,S Emmou si to určitě užijete.''

,,Ale...'' povzdechl si. ,,Dobře, nebudu tě nutit. Je to tvá volba,'' řekl posmutněle a pak mě objal.
Jeho objetí mi vždy dodalo energii a i teď jsem se po něm cítila líp.
Klidně ať mě nenávidí celý svět, ale nenávist od Edwarda by mě srazila na kolena. Je tak milý, pozorný a hodný. Nezaslouží si, aby na něj byl Harry tak zlý. Přebral mu přítelkyni jen proto, že se nudil a chtěl se mu jakýmsi způsobem pomstít.
Jak to mohl udělat vlastnímu bratrovi a ještě k tomu dvojčeti?

,,Děkuji ti za to, že tě mám, Ede,'' usmála jsem se na něj. ,,Nevím, co bych tu jinak dělala.''

,,Já děkuju za tebe, Liv. Jsi skvělá!'' S ním si tak opravdu připadám.

Nobody's point of view

Zapnul si poslední knoflíček u košile a přes sebe si přehodil brokátový kabát, který zdůraznil jeho široká ramena.
Sundal si lesknoucí se piercingy a pečlivě zakryl všechna tetování.
Přes oči si dal ještě zlatou škrabošku, která kontrastovala s jeho smaragdovýma očima, a povzdechl si. Podle jeho názoru vypadal směšně, ale kdyby ho vidělo okolí, jen by obdivovali, jak krásně vypadá. Jak elegantně. Jak hezky.

Potřeboval napravit chybu, kterou způsobil už poněkolikáté. Potřeboval té dívce dokázat, že má na sobě tuhle příšernost jen kvůli ní.
Představoval vysněného prince z pohádky, a bez všech piercingů a se zakrytými inkoustovými obrázky se podobal svému bratrovi.
Byl sice tělesně zdatnější a urostlejší, ale vypadal slušně, a ne jako vagabund, jak ho jindy označovali.

Naposledy se zhlédl v zrcadle a poté opustil místnost. Jeho přátelé už tam dávno byli, protože mohli pít alkohol zadarmo ve škole, a to si samozřejmě nenechali ujít.
Niall navíc usiloval o místo krále plesu a Glorie chtěla být královnou. Všechno bylo zmanipulované a hrála tu roli jen oblíbenost a množství peněz...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Příště se těšte na opravdu dlouhou část...
Snažím se psát, ale je toho hodně, a od příštího víkendu to bude snazší a budu psát častěji. Teď musím jet ještě mimo civilizaci, jak tomu říkám...

♦ Děkuju za velkou podporu, mám vás ráda!😊❤️