Moc se všem omlouvám, ale měla jsem problémy s internetem😔 Ale držte se... Matt to dokázala opravit! 😂

Saturday

   Poslední dva dny byly jedno velké peklo. Nejenže jsem se snažila Harrymu co nejvíce vyhýbat, ale taky jsem dělala, že ho neznám. Měla bych se začít soustředit na jiné věci, protože Harry mě od toho všeho jen zdržuje.
Cítím se skoro vinně, když si představím, že bych ho dokázala i znovu políbit. Je to někdo mně cizí. Někdo, kdo se ke mně vůbec nehodí, a navíc sám řekl, že chce jen důvěrné přátelství. Já ale nestojím ani o to, když vidím, jak se dokáže chovat. Zrovna včera jsme měli umění a měli jsme namalovat něco, co nás naplňuje. Namalovala jsem se tedy, jak stojím na jevišti, a svýma očima jsem vykreslila to, co cítím, když hraji. Harry ke mně přišel a obraz si prohlédl, pak jen zavrtěl hlavou a odfrkl si:

,,Vážně si myslíš, že jednou budeš herečkou? Přestaň snít. Nemáš na to.''

Tomu on říká to důvěrné přátelství?

Tomu říká to usmíření?

Pokud ano, tak s ním nechci mít už nikdy nic společného... Počkat... Mám pocit, že to už jsem říkala.

Povzdechla jsem si a oblékla se do puntíkatých tříčtvrtečních kalhot, obyčejné bílé blůzky a přes sebe si hodila béžovo šedý svetřík.
Při odchodu jsem si ještě obula kožené sandálky, aby vynikla má nová francouzská pedikúra, a přes rameno si přehodila kabelku. Dnes jsem se rozhodla koupit si něco na ples, protože už se pomalu, ale jistě, blížil, a já vždycky všechno beru trochu více vážně.

Musela jsem MHD, jelikož své auto nemám a ani ho mít neplánuji. Pravda je taková, že se aut bojím... Vzpomínáte si, jak jsem mluvila o Jacobovi aneb o mé první dětské lásce?
Neskončila proto, že bychom si mi dva přestávali psát... Ne, tak jsem to řekla mamce, abych jí dala za pravdu, že vztahy na dálku nefungují.
Nikdy Jacoba neměla ráda. Říkala o něm, že je to příliš velký rebel a drzoun. Což on byl. Ale to byl právě jeden z důvodů, proč jsem se do něj zakoukala.
Bylo mu jedno, co si o něm lidé myslí, a rád odsekával všem dospělým, protože to byl typ člověka, co si myslel, že jedině on má pravdu. Říkám, že byl, protože hlavním důvodem, proč nemám ráda rychlé jízdy autem, nebo samotná auta, je... Jacobova smrt.
Miloval rychlé projížďky a bohužel jednou se svým autem nevybral zatáčku a naboural. Než stačila záchranka přijet, Jacob zemřel... Hodinu před tou jízdou jsme si telefonovali a malinko se pohádali. Od té doby jsem si slíbila, že nikdy nevlezu za volant, a budu jezdit jen v bezpečně vypadajících autech.

Utřela jsem si jednu slzu, která mi vyklouzla zpod víčka při vzpomínce na tmavovlasého Jacoba a povzdechla si.
Musela jsem zahnat špatné vzpomínky a rozveselit se nákupy. Nastoupila jsem tedy do autobusu a při cestě jsem se snažila myslet na cokoli jiného. Začala jsem myslet na Edwarda a na to, jak moc milý je.
Je to sice můj nejlepší kamarád, ale myslím, že by v tom mohlo být i něco více.
Občas ho přistihnu, jak na mě kouká, a vždy, když se zasměji, začne se smát se mnou.
Možná, že mě pozval na ples i z jiného důvodu než jen z kamarádství.

Vystoupila jsem a docela mě překvapilo, když jsem spatřila obrovskou prosklenou budovu s malými světýlky a předčasnou halloweenskou výzdobou. Netušila jsem, že je tu až tak veliké obchodní centrum.
Vešla jsem do točitých dveří a rozhlédla se kolem sebe. Už odmalička jsem do nákupních center chodila s mamkou a vždycky mě fascinovalo všechno to množství ozdob, plakátů, reklam, hudby, světel a lidí. Jsem ráda v nějaké společnosti, která je na úrovni. Cítím se pak jako doma.

Nejdříve jsem zamířila do známých butiků, kde nakupujeme většinou s mamkou. Čili Marks and Spencer, Mango nebo Michael Kors.
O peníze jsme se nestarala, ale všechno bylo až moc decentní a obtažené.
Nechtěla jsem jít za učitelku. Nechtěla jsem jít ani za nějakou příšeru, nebo mít až moc odvážně šaty jako ostatní.
Chtěla jsem něco výjimečného a bylo mi jasné, že tady to nenajdu.

Vyšla jsem tedy z obrovského nákupního domu a vydala se po úzkém chodníku podél malých krámků.
Doufala jsem, že narazím na nějaký menší butik nebo prodejnu kostýmů, ale zastavila jsem se u jednoho bazaru.
Nakoukla jsem do obchodu skrze skleněnou vitrínu a spatřila staré harampádí, figuríny, nábytek, omšelé plyšáky a spousty dalších věcí.
Kdyby tu se mnou byla mamka, řekla by mi, ať jdu okamžitě pryč, protože se nehodí, aby holka mého postavení chodila do takovýchto obchodů.
Je zvláštní, že jsem už několikrát měla zcela jiný názor na svět než mamka.
Byly jsme tak rozdílné a přitom všichni tvrdili, že na chlup stejné.

Bez rozmýšlení jsem vstoupila do obchodu a usmála se, když se nade mnou ozvala zvonkohra.
Rozhlédla jsem se po celém prostoru a setkala se s pohledem nějaké staré paní.
Malinko jsem se začervenala a pozdravila.

,,Co byste si přála? Nejsem zvyklá, že by sem chodilo moc lidí,'' zeptala se mile a usmála se.
Bylo na ní vidět, že je unavená a mírně posmutnělá. Bylo mi jí líto.

,,Já... Snažím se najít něco na Halloweenský ples, ale kupovat si celý kostým se mi nechce. Ani nějaké šaty z obchodního centra.'' Pokrčila jsem rameny a rozhlédla se kolem sebe. ,,Poradíte mi, prosím?''

,,Ráda,'' usmála se. ,,Pojďte za mnou!'' vyzvala mě a zaplula někam dozadu do skladu.
Šla jsem pomalu a nejistě za ní a nepřestávala se kolem sebe rozhlížet. Po chvíli se zastavila a rozsvítila malé světlo v rohu místnosti. Světlo ozářilo obsah pokoje a já pohledem sjela na zem, kde se povalovaly různé smotané látky, krabice a bedýnky.
,,Umíte šít, slečno?'' zeptala se mě, když jsem odpoutala zrak od podlahy.

,,Ano,'' odvětila jsem. ,,Proč?''

,,Nechám Vám všechny tyhle látky klidně zadarmo. V těch krabicích jsou různé ozdůbky a serepetičky, z kterých si můžete vybrat a ušít hezký kostým. Hodně štěstí.'' Znovu se usmála a já na ni zůstala opařeně hledět.

,,Vy-Vy mi to dáváte jen tak?'' podivila jsem se.

,,A proč by ne? K čemu to bude starý bábě, jako jsem já! Jen si to vezměte!'' ukázala na věci.

,,Moc-Moc vám děkuji, ale i přesto Vám zaplatím. Jsem typ člověka, který-''

,,Já nic nechci... Opravdu. Možná mi jen přineste třeba fotku z toho plesu, abych viděla, jak jste si poradila,'' řekla skromně a okolo očí se jí vytvořily malé vějířky vrásek.

*

Měla jsem plné ruce tašek, protože jsem si opravdu všechno od té milé paní vzala, když na mě někdo zavolal. Ten hlas jsem poznala okamžitě, a proto jsem ještě víc zrychlila.

,,Do prdele stůj, Olivie!'' zakřičel na mě a hned potom se ozvaly těžké kroky těsně za mnou.
Stoupl si přede mě a já narazila do jeho mohutného těla.

,,Můžeš mi prosím tě říct, co tady děláš?'' osočila jsem se ihned na něj a byla opravdu rozzuřená, protože jsem chtěla stihnout autobus, který jezdil v opravdu nepravidelných intervalech.

,,Jdu za tebou,'' odpověděl malinko zamračeně. ,,Pojď, svezu tě do kampusu, ať se s tím netaháš. Potřebuju si s tebou pokecat,'' vypálil na mě a já se ironicky uchechtla. Nechápavě zvedl obočí a já ho zpražila pohledem.

,,Promiň, mám někam namířeno a nehodlám poslouchat někoho, jako jsi ty!'' odpálkovala jsem ho a chtěla jej obejít.
Harry mi v tom jedním pohybem zabránil.

,,Řekl sem kurva, abys šla se mnou! Potřebuju si s tebou promluvit a omluvit se za to, jak sem se choval!'' procedil skrz zuby a já si nahlas povzdechla.

,,Vidíš to, Harry? Zase mi rozkazuješ. Zase se chceš omlouvat! Myslíš, že to má ještě cenu?'' optala jsem se unaveně. Všechny hádky s ním mě unavují.

,,Jo, kurva má, protože sem to všechno strašně posral! Neměl sem zbaběle odejít, ale já... do píči... já nesnáším vše, co je s láskou spojený, a líbání je, rozumíš? Je!'' Gestikuloval při tom vysvětlování rukama a tvářil se rozhořčeně.

,,Harry, myslíš, že sex-'' začervenala jsem se po tom slově. ,,-není spojený s láskou? Ano, ty jsi promiskuitní typ člověka, takže to tak třeba necítíš, ale pohlavní styk a vše okolo toho je založeno na lásce. To spojení dvou těl, všechna vášeň, to k tomu patří, Harry!'' dala jsem velký důraz na jeho jméno a dodala. ,,A teď mě omluv, za chvíli mi jede autobus a potřebuji ho stihnout.''

,,Za prvý,'' začal. ,,Co je to promiskuitní? Za druhý, já tě svezu, říkám, že tu mám auto. A za třetí, dobře, máš pravdu, hlavně si se mnou promluv,'' zněl netrpělivě a já se na něj podívala s pochybným výrazem ve tváři. Ví, spousty výrazů, ale zrovna tenhle ne?

,,Promiskuitní znamená, že člověk často střídá své sexuální partnery. Čili sex bere jako denní činnost, a ne jako součást vztahu. Čím jezdíš?'' zareagovala jsem na jeho požadavek.

,,Porsche 918,'' zamumlal, a bylo vidět, že přemýšlí nad mým označením.
Pak ukázal někam za sebe a já se tím směrem podívala. V ten moment mi bylo jasné, že v tomhle nikam neodjedu.

,,V žádném případě. Ne. Já pojedu autobusem!'' Po zádech mi přejel mráz.

,,Proč? Sem sakra dobrej řidič, prosím tě! Vyhrávám pouliční závody,'' oznámil mi, a tím mě ještě víc vyděsil.

,,No právě! Ne, s tebou já do něčeho takového nevlezu!'' Stále jsem odmítala.

,,Tak mi řekni alespoň důvod, kurva! Bojíš se mě, nebo co?'' Rozhodil nechápavě pažemi a já si skousla dolní ret.

,,Tebe ne,'' hlesla jsem. Zkoumavě se na mě podíval a pak mě z ničeho nic chytl za ruku.
Rychlými kroky se rozešel směrem k černému sportovnímu vozidlu a já se zděsila.

,,Harry, pusť mě! Prosím! Ne, já do toho nevlezu!'' začala jsem vyvádět a cukala sebou. Harry se zastavil a vítězně se usmál.

,,Fajn, pustím tě, ale ty mi slib, že se mnou půjdeš na ten pojebanej ples, kterej se má konat v naší škole.'' Opařeně jsem na něj hleděla a zaměřila se na jeho rty, které právě vypustily tahle slova.

,,Co jsi to řekl?''

,,Řekl sem, že chci, abys se mnou šla na Halloweenskej ples! To je důkaz, že se ti chci omluvit. Půjdu někam, kam se mi vůbec nechce, jen proto, že to chci napravit.
Vím, že to pořád zkurveně posírám, ale já za to nemůžu!'' vysvětlil a já na něj nepřestávala udiveně koukat.

,,Je to od tebe milé, ale já s tebou nikam nepůjdu.'' Vytrhla jsem se mu a on se zamračil. ,,Už mě pozval tvůj bratr. A rozhodně to nehodlám rušit, jen kvůli tobě!''

,,Do prdele!'' odplivl si Harry naštvaně. ,,Ten kretén! Ten hajzl nepřestane srát!'' mumlal si pro sebe Harry. ,,Fajn, tak si s ním jdi! Klidně si spolu dělejte, co chcete, ale pokud s ním půjdeš, Olivie, tak-'' zasekl se a já pozvedla obočí.

,,Tak co?'' vyzvala jsem ho. Harry byl chvíli zticha, pak pohlédl na své auto a nakonec na mě.

,,Tohle auto může jet přes 340 km/h. Pokud s ním půjdeš, dnešní závod pojedu na plno, a bude mi kurva jedno, jestli se mi něco stane, nebo nevyberu zatáčku!'' Cítila jsem, jak se mé tělo otřáslo pod ledovým chladem, který se od beder dostal až k zátylku.

,,Proč-Proč mi něco takového říkáš? Mně na tom nezáleží, co budeš dělat. Já jsem Edwardovi něco slíbila a svůj slib dodržím!'' stála jsem si za svým, ale už bez sebemenší jistoty.

,,Jo? Okay! Jak chceš! Ale až se rozmrdnu o nějakej barák, mysli na to, že si tomu mohla zabránit!'' Falešně se usmál a otočil. Zamířil ke svému Porsche a narovnal si černou koženou bundu s nápisem svého spolku.
Když nasedal, začala jsem mít strach. Ne, protože by mi na něm až tak záleželo, ale nemohla jsem dopustit, aby ten idiot-další libra-zemřel, kvůli mně.

,,Harry, počkej!'' zavolala jsem na něj, ale on bez reakce nastartoval. ,,Harry!'' vykřikla jsem znovu zoufale a pak naštvaně odhodila všechny tašky na zem. Rozběhla jsem se naprosto neelegantně za ním a ještě než stačil vyrazit, zastoupila jsem mu cestu a rukama se opřela o kapotu. ,,Víš, co? Dobře! Půjdu s tebou na ples a odmítnu chudáka Edwarda, ale zapomeň na to, že ti někdy odpustím tohle všechno!'' Harry otevřel dveře a z Porsche vyskočil.
Pomalými kroky se vydal ke mně a já pokračovala: ,,Jsi sobecký vyděrač a myslíš si, že můžeš mít všechno, ale to je omyl, milý Harry. Ty nemůžeš mít všechno a nikdy mít nebudeš. Například mě si nezískáš, protože nejsem, jako ostatní naivní holky, které-''

A pak to přišlo...

Ten nádherný pocit, který se vám vryje do paměti...

Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového zažiji zrovna se samotným Harrym Stylesem, který se od začátku roku stal mým největším nepřítelem. Nenávidím ho už jen proto, že mi způsobuje všechny ty smíšené pocity naráz. Že mě neohlášeně líbá a vydírá a já se mu už ani nebráním.

Jako právě teď...

Líbám se na asfaltové silnici se skoro dvoumetrovým zlotřilcem, který se ke mně musí sklánět, přičemž já ještě stojím na špičkách. Líbám ho vášnivě a nedokážu se zastavit, protože to něco, co mě nutí toho člověka líbat, to něco není v mé hlavě, ale v mém srdci.

Možná je to tím, že jsem se nikdy předtím opravdově nelíbala, nebo Harry umí líbat opravdu dobře na to, že se tak dlouho nelíbal, ale je to daleko lepší, než když to vidíte ve filmech.
Tam to vypadá jen jako něco nahraného, ale tahle realita je stokrát krásnější.

Nevím, proč se líbám s někým, kdo ke mně nic necítí, a ani já vlastně ne, ale nějakým způsobem jsme my dva propojení.
Možná těmi momenty, kdy mi vyprávěl o svých chmurných myšlenkách a zážitcích.
Možná jsme propojení proto, že se oba dva navzájem nenávidíme a mezi nenávistí a láskou je velmi tenká hranice...

...ale tohle přeci není láska, Liv. Já nemůžu nic cítit k člověku, jako je Harry, a on nemůže cítit něco k osobě, jako jsem já.

I přesto se však nedokážu odtrhnout. Jako by mě on sám svým vlastním magnetem přitahoval a nedovoloval mi se oddělit...

Tohle nejsem já...

Tohle není Olivia Sparksová...

Tohle, to uvnitř, co mě to nutí dělat, to je nová verze Olivie Sparksové...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Dnes kratší, ale já musela už něco vydat... omlouvám se 😭!