Nemůžu uvěřit tomu, že mi právě v tuhle chvíli nejde usnout, a myslím na to, jak mě Harry, ač jen na pár chvil, políbil.
Všichni říkali, že nelíbá na rty. Sama jsem viděla, jak Glorii odmítal políbit, a najednou mu to u mě nevadí? Můžete mi říct, o co tu jde?
Nějaký jeho další vtípek, nebo pubertální žertík?
Copak si myslí, že mě může jen tak bezdůvodně líbat?
Neměla jsem ani čas se bránit! Neříkám, že to bylo úplně příšerné, že bych to nemohla přežít, ale jde tu o to, že mě bez varování políbil!
Bez varování!
Co kdybych se zrovna nenadechla a on mě tak udusil?
I když to zní opravdu přehnaně i na mě...

Já nevím, co si o tom mám myslet. Nejraději bych se ho na to zeptala sama, ale na to nemám dost velkou odvahu, abych k němu přišla a jen tak prohodila: ,,Harry, řekneš mi prosím, proč jsi mě včera přitiskl na zeď a políbil mě i přes to, že nikdy nelíbáš na rty?''
Ano, už to zcela vidím.
Ne, takhle to nejde.
Budu prostě dělat, že se nic nestalo, a respektovat Harryho přání, abychom spolu vycházeli. Ale můžu s ním vycházet, když mě líbá? To přeci nejde!
Před včerejškem jsme na sebe ještě řvali, a teď se na něj stydím podívat, protože mi dal francouzskou pusu?

Asi mám vážně přehnané reakce... Jiní si z tohohle nic nedělají a Harry už vůbec ne. Pro něj to byla normální činnost, kterou podle mých zdrojů sice neprovádí denně, ale určitě to neudělal proto, že mě má rád nebo tak. Spíše z nutnosti, abych mu to spolkla. Ano, už to mám. Chtěl to prostě rychle skončit, a tenhle zákrok se zdál nejrychlejší...

Ale proč nad tím pořád přemýšlím?

Měla bych raději spát a hodit to za hlavu, jelikož zítra je taky den a jsem si zcela jistá, že se to vysvětlí! Nebo aspoň doufám...

*

Wendsday

   Dnes je středa... Co z toho vyplývá? Že máme dvouhodinovku S. Skvělé. Jak já ty hodiny miluji.
Naštěstí máme před tím ještě chemii a biologii, čili bych to mohla nějak zvládnout.
S Emmou a Edwardem jsme se rozdělili, protože s nimi chemii společnou nemám, a tak jsem si mlčky sedla na své stálé místo. Připravila jsem si na hodinu a pro jistotu se koukla, co budeme probírat. Četla jsem si popsanou stránku z minulé hodiny, když jsem zaslechla ten známý hlas ode dveří.
Bavil se s Niallem a Liamem a já se nedovažovala na daného člověka ani podívat.
Všichni tři prošli kolem mé lavice bez jediného komentáře a pokračovali ve společné konverzaci do učitelčina příchodu.

,,Tak, žáci, koukala jsem se na vaše výsledky, a musím říct, že s mnohými jsem velice spokojená.'' Koukla se na mě a široce se usmála. ,,Ale jsou tu i tací, kteří v chemii plavou, že?'' Podívala se za mě, čili jsem správně odvodila, že se jedná o Harryho a spol. ,,A proto bych pro vás měla návrh.'' Založila si ruce na prsou a rozhlédla se po celé třídě. ,,Každému dobrému studentovi přiřadím toho horšího, a ten se stane i vaším parťákem na laborky. Chci, abyste spolu vycházeli, a žádné hádky! Rozdělila jsem to tak, jak si myslím, že to bude fungovat.'' Dlaň jsem si přitiskla na obličej a povzdechla si. Další rozdělování do dvojic... On mi to ten nahoře dělá snad naschvál! ,,Horan půjde s Adamsovou...'' začala učitelka a Niall za mnou vyjekl.

,,Proboha, ne! Ta mě sežere zaživa!'' zakvílel a musela jsem mu dát tak trochu za pravdu. Adamsová sice byla chytrá, ale vážila nejméně 150 kg a k tomu nosila takové ty krátké sukně s podkolenkami.
Na Nialla se zaculila a zamávala mu. Málem jsem vyprskla smíchy.

,,No, pak ji můžeš pozvat na rande...'' nabídl mu Liam a začal se smát. Niall to raději nekomentoval a zapadl hlouběji do lavice.

,,Payne a Brewer...'' pokračovala učitelka a Liam zalapal po dechu.

,,No, ty máš taky krasavce. Nebo mám říct krasavici?'' neodpustil si Niall a já měla co dělat, abych se nahlas nerozesmála. Brewer byl brýlatý kluk, orientovaný na mužské pohlaví, a nosil výhradně jen barevné úzké džíny a svetříky. I podle stylu mluvy by se dalo říct, že holky ho zrovna nelákají, ale je to škoda, nebyl ošklivý. A navíc je hrozně milý.

,,Uh, kocourku, neboj. Já si tě zaučím!'' ozvalo se z druhého konce třídy a Liam zrudnul. Nevím, jestli vzteky, nebo návalem trapnosti.

,,Churchill a Camdenová...'' Tihle dva se k sobě zase až moc hodili. Churchill je takový ten hezounek s patkou, kterému na známkách kupodivu záleží, a Camdenová je z O Barbies, takže blonďatá kráska, v jejíž hlavě by měl mozkožrout hlad. ,,Dále, Styles a Sparksová. Vy dva máte výsledky jako dva protiklady. Doufám, že tomu bude do konce pololetí jinak, hm?'' Ani jsem se nenamáhala protestovat. Zvykla jsem si, že nás učitelé stále dávají k sobě. Pořád si myslí, že ho něco naučím, ale jak můžu, když je tak nezvladatelný?!

,,Je to fér? Ta tvoje je sice příšerně upjatá, ale je hezká! A kdyby ze sebe udělala holku z 21. století, tak si buď jistej, že by to byla kost!'' zašeptal Niall a Liam mu to odsouhlasil. Harry chvíli mlčel, než se ozvalo:

,,Neříkám, že není hezká, ale jak to můžu posoudit, když pořád nosí ty příšerný hadry a na nose má dalekohled?!'' Jejich poznámky mě mírně zahřály u srdce, ale ta Harryho poslední se mě dotkla.
Tím dalekohledem byly nazvány mé velké brýle s obroučkami, které mám na hodinách, abych viděla lépe na tabuli.
Nemůžu za to, že se bojím nosit čočky.
A navíc to s tím zrakem není tak zlé. Jen se cítím lépe, když je mám na sobě.

Paní učitelka rozdělila i ten zbytek a pak si všichni posedali k sobě. Harry se musel hodně přemáhat, aby se zvedl a došel ke mně.
Celou dobu bylo ticho, až do té doby, co jsme dostali za úkol opakovat nějaké vzorečky. Mně to nedělalo problém, ale Harry v tom dost plaval, a tak bylo přímo mou povinností mu to celé vysvětlit.

,,Ehm, chápeš to?'' začala jsem stydlivě a zvedla k němu pohled. Nasadil svou ledovou masku a jeho oči byly tmavší než kdy jindy. Na sucho jsem polkla a sklopila zrak k sešitu.

,,Ne,'' řekl jen a já se silně kousla zevnitř do tváře.

,,No...A ...Chceš to vysvětlit?'' zeptala jsem se nervózně a zrudla.
Jeden koutek rtů se mu mírně zachvěl, což naznačovalo tomu, že si mé zbrklé chování zjevně užívá.

,,Jo,'' odvětil nazpět.

,,Dobře, tak co přesně z toho ti není jasné?'' položila jsem mu otázku.

,,Zapomeň na to!'' odpověděl mi místo toho.

,,Na co mám přesně zapomenout?'' podivila jsem se.

,,Na to včera,'' řekl okamžitě a já se začervenala ještě víc.

,,Ehm, a proč?'' dostala jsem ze sebe.

,,Protože nechci, aby sis myslela, že to něco znamenalo. Prostě sem se neovlád a udělal něco, čeho...'' Poslední slova už šeptal.

,,Lituješ,'' doplnila jsem ho.
Malinko mě to píchlo u srdce a za ten pocit jsem se okamžitě zastyděla. Nezáleží mi na tom, tak proč tam uvnitř, ano? ,,Ale proč na rty, když-''

,,Já kurva nevím! Sám sem se divil, že sem to vůbec udělal po tom, co sem-'' odmlčel se. ,,Prostě to neřeš, zapomeň na to, a jako by se nic nestalo, jo?''

,,Ano,'' opravila jsem ho a zároveň odsouhlasila jeho prosbu. Mohla jsem tušit, že to nemyslel vážně.

,,Fajn, tak-'' začal, ale přerušilo ho zvonění na přestávku. Povzdechla jsem si a zvedla se ze židle.
Raději jsem to dál nekomentovala a odešla na hodinu biologie. Tenhle den nezačal moc dobře.

*

  Všechny normální hodiny skončily a ty dvě ''nenormální'' právě začínají. Sedím vedle usmívajícího se Edwarda, který mi vypráví o něčem, čemu vůbec nerozumím, a tak se snažím aspoň kývat.
Doufám, že se mě na nic nezeptá, protože opravdu nevím, jak by vypadala má výmluva. ''Promiň, neposlouchala jsem tě, protože jsem právě myslela na tvého bratra, který mě včera čistě náhodou políbil, i když se všude říká, že nelíbá na rty.'' Ne, to by asi nešlo.

,,-a tak proto se Emmy na to nikdy neptej!'' zasmál se a já se přidala k němu, protože by bylo trapné se nezasmát. Avšak ještě trapnější je, že nevím, o čem mluvil.

,,Tak, děcka, dnes dáme trochu vážnější řeč.'' Ani jsem si nevšimla, že pan Adams vešel do třídy. ,,Už jsem se o vás dozvěděl pár informací, ale chtěl bych vědět veškeré vaše sexuální zkušenosti. Je mi totiž zcela jasné, že s vašimi rodiči to řešit nechcete, a tady se nemáte za co stydět!'' promluvil otevřeně. Všichni souhlasně přikývli a začali si šeptat. ,,Začneme jednoduše. Na jakou metu jste se dostali do patnácti let?'' poslal slovo po kroužku. Můžete mi někdo prosím říct, proč se nás na to ptá zrovna on? A teď ještě horší otázka. Co znamená jaká meta?

,,Stylesi?'' vyzval učitel Adams Harryho a já se na něj po očku podívala.

,,No, tak to vám asi mohlo dojít, když sem říkal, v kolika už sem šukal,'' řekl jednoduše a třída se zasmála. Pan Adams si povzdechl a Harry pokračoval. ,,První meta je pusa, čili to sem zmáknul už ve školce. Druhá meta je líbání, to přišlo jen párkrát a nevím, kdy. Zbytečnost. Třetí meta je osahávání, a to jsem zvládl v jedenácti - dvanácti. Netuším. Čtvrtá meta: Orál, prstění, to přišlo až po pátý metě, ve čtrnácti - patnácti, a nakonec páta meta: Sex. To mi bylo třináct. Komplet,'' vysypal ze sebe bez jediných zábran a já vykulila oči. Přišlo mi, že ty mety ale vyjmenovával naschvál, kvůli mně. A za to jsem mu byla vděčná.

,,Uf, no, Edwarde?'' oslovil Eda pan Adams, a ten jen pohoršeně mlasknul nad svým bratrem.

,,První pusu jsem dostal ve dvanácti. Ve čtrnácti jsem se poprvé líbal a ostatní mety přišly až po patnácti,'' řekl jednoduše a já se usmála.

,,Glorie?'' Královna blonďatých hlaviček si přestala pilovat nehty a zaculila se.

,,Já to mám jednoduchý. Až na první a druhou metu, kterou sem zvládla ve dvanácti, mám do patnáctky zmáknutý všechny,'' zazubila se a dál nás neřešila.

,,Prostě děvka!'' neodpustil si Harry a Glorie se na něj zašklebila.

,,No, tak třeba ty, Liv,'' vydechl ztěžka pan učitel Adams a já se začervenala.

,,Mno, zvládla jsem jednou ve čtrnácti první metu a pak až za dva roky druhou,'' šeptla jsem. První pusu v životě mi dal Jacob a taky první letmý polibek v šestnácti. Vlastně to byl první a poslední kluk, který se mi líbil a kterého jsem tak trochu milovala. Seznámili jsme se na jednom hudebním táboře a mamka mě v té době chtěla skoro zabít. Museli jsme spolu chodit tajně, a tak jsme si jen dopisovali, protože Jacob bydlel až v Oxfordu.
Už vím, proč vztahy na dálku nefungují.
Psali jsme si čím dál méně a má první dětská láska skončila v sedmnácti. Doteď je to mé malé tajemství. Nebylo to takové to vášnivé líbání, jaké se vidí ve filmech. Ne, byl to jen jeden malý něžný polibek, na který nezapomenu.

,,To je dobré,'' usmál se mile učitel. ,,Nialle?''

... A tak to pokračovalo dál. Cítila jsem se víc a víc divně, protože už od rána se mě dotklo to, co mi řekl Harry.
Zničehonic mě políbí a pak chce, abych na to zapomněla? Mám já tyhle výlevy zapotřebí? Už aby byl ten Haloweenský ples, aspoň bych na vše zapomněla a myslela jen na masku. Už zbývá jen deset dní...

*

Vešla jsem do potemnělého pokoje a ani mě nepřekvapilo, že tu Emma nebyla. 
Sedla jsem si na postel a povzdechla si. Celý den jsem byla myšlenkami jinde, a to se mi většinou nestává. Vzala jsem si diář a nalistovala stránku, na kterou jsem psala naposledy.

Harry Styles:

  Proč jsem z toho člověka tak zmatená?
Proč mě nutí nad ním přemýšlet, i když nechci?
Nikdy jsem se ve škole nemusela nutit k tomu, abych se začala soustředit, ale kvůli němu se mi to dneska stalo!
Je to jakoby vysílal nějaké divné signály směrem ke mně, které by značily omluvu, ale zároveň varování.
Varuje mě snad před sebou?
Tak proč mě líbá, když mě pak varuje?
Prý to byl omyl, který se neměl stát, ale já mu nevěřím.
Nějaký důvod to mít musí a já na něj přijdu. Musím na ten důvod přijít, protože to je jedna z věcí, kvůli které nemůžu spát...

Zaklapla jsem diář, který teď sloužil, jako provizorní deníček, a znovu si povzdechla.
Deníček jsem si už dopsala, takže by bylo fajn koupit si nový. O víkendu zajdu do města na menší nákup. Stejně musím do města kvůli masce.

Převlékla jsem se do tmavě modrých tepláků a bílého svetru.
Sedla jsem si do tureckého sedu na postel a pustila se do učení. Udělala jsem si nejprve úkoly, pak si zopakovala látku z posledních hodin a nakonec celkové opakování. Asi v půlce mě vyrušilo klepání na dveře. Nejdříve mě napadla Emma, ale ta má přeci klíče a není ten typ, co na ně zapomíná.

,,Už jdu,'' zavolala jsem, když ten dotyčný nepřestával klepat. Otevřela jsem a zůstala stát zaraženě na místě, když jsem spatřila Harryho.
Nedivte se, že jsem ho hned poznala. Umím Edwarda a Harryho lehce rozlišit.
Harry má piercing ve rtu a v obočí. Navíc má spousty tetování, které mu leze z pod triček, a jeho postava je urostlejší, ramenatější a svalnatější, než ta Edwardova.
Tím nechci Edwarda nějak potopit, to ne, ale Harry působí takovým tím přitažlivým, hrozivým dojmem, kdežto Edward vypadá jako rozumný a vzdělaný hoch.
Řekla jsem právě, že je Harry přitažlivý? ,,Harry, co ty tu děláš?'' vykoktala jsem a Harry se napřímil.

,,Chci si s tebou promluvit,'' řekl. Pozvala jsem ho nervózně dál a sundala si svůjdlouhý vytahaný svetr, abych nevypadala tolik domácky. Bílé tričko sice takénepůsobilo přímo honosně, ale nic se jím nedalo zkazit.     
Oba jsme se posadili na postel a já na Harryho pohlédla.
Tvářil se zamyšleně a mračil se, čímž se mu mezi obočím vytvořila hluboká vráska.

,,Tak, o co-''

,,Víš, co mě sere?'' skočil mi do řeči a já zavrtěla rychle hlavou. ,,To, že si stále vyčítám, jak sem se k tobě choval. Jak se k tobě vždycky zachovám a pak na to furt myslím. Nebo spíš na tebe, a to je divný. Nikdy sem na žádnou holku nemyslel dýl než patnáct minut!'' dostal ze sebe a frustrovaně si prohrábl kudrnaté vlasy. ,,Zní to tak zkurveně debilně, že snad ani ty to nepochopíš!'' ulevil si a vyšel z něho hlasitý povzdech.

,,Já to ale chápu, Harry,'' zašeptala jsem a on se na mě zaujatě podíval. ,,Já... na tebe také myslela,'' začala jsem váhavě. ,,A to kvůli tomu, že stále nechápu, proč jsi mě políbil...''

,,Protože v tu chvíli sem chtěl. Měl sem pocit, že to prostě musím udělat!'' vysvětlil a já jen opařeně hleděla do jeho tváře. ,,Já nevím, co se to děje, ale tohle bylo fakt divný. Nikdy sem ten zasranej pocit neměl!'' Trochu zvýšil hlas. ,,Ta pitomá slohovka byla o tobě,'' přiznal se a já zvedla koutky mírně nahoru.

,,Já vím,'' hlesla jsem. ,,A byla moc hezká,'' pochválila jsem mu ji a on se uchechtl.

,,Seš neuvěřitelná. I potom všem dokážeš bejt milá!'' řekl nevěřícně a pak zvážněl. ,,Chceš asi vědět pravdu, co? Pravdu o tom, proč nerad líbám holky na pusu.'' Kývla jsem. ,,To kvůli mámě. Zase. Vždycky před spaním ke mně přišla a řekla mi nějakou pohádku s takovým tím posraným, šťastným a lehko předvídatelným koncem,'' zasmál se ironicky. ,,Většinou to skončilo polibkem a mamka řekla, že polibek je jasnej projev lásky. A na to já nehraju. Ani na pusy. Je to něco, co lidi víc spojuje, a nechci ty polibky zbytečně rozhazovat, když vím, že láska je sračka. Poslední pusu mi v životě dala mamka, než umřela. A tak sem to bral. Jen ona mi projevila lásku, i když mateřskou.
Láska je svině a největší svině je ten nahoře. Bere si k sobě jen ty, který máme rádi, a nás nechává, abysme se tu užírali jako kreténi!'' ulevil si nakvašeně Harry. ,,Seš jedinej člověk, kterýmu se to nebojím říct. Ale to je všechno, Liv. Nic víc. Jen důvěrný přátelství, nebo tak. Nemůžu dovolit, aby ses do mě třeba nedej bohu zamilovala, jasný? Já na lásku nemám čas, kór po tom, co sem tátovi musel slíbit, že - Ale to je už jiná pohádka,'' odmlčel se a já se snažila pochopit jeho slova.

,,Já se do tebe nezamiluji, neboj. Jsme jen důvěrní přátelé. Jak si řekl,'' zašeptala jsem, ale těmi slovy jsem si nebyla jistá. Přátelé se nelíbají. Bylo to jen jednou, ano, ale i přesto. Byl to můj druhý polibek v životě a první opravdový, a to už něco znamená.

,,Jsem rád, že to chápeš.'' Další ticho. Dlouhé ticho. Párkrát jsem na Harryho pohlédla a občas na sobě cítila jeho pohled.
Až nakonec jsme se pohledy setkali. Dívala jsem se na něj trochu roztřeseně a on svými zelenými duhovkami přeskakoval z mých očí na mé rty. Začalo mě to ještě víc znervózňovat a zachvěla jsem se, když se ke mně přisunul blíž.

V ten moment jsem nevěděla, co dělám, protože nikdy bych nedovolila, aby mě Harry Styles přeci znovu políbil, ale něco mě k němu táhlo. Chtěla jsem jednou v životě zkusit něco špatného.
Naklonil se ke mně se stálým upřeným pohledem a do tváře mě udeřil jeho horký dech. Pak se ale odtáhl a bleskově vystřelil z pokoje.

Zklamalo mě to víc, než kdyby mě políbil...

Dylan O'Brien/ Dylan Brewer