Mycroftova pracovna, po Sherlockově pádu

Seděl za stolem, obličej zabořený ve svých dlaních a v hlavě si stále dokola promítal scénu z dnešního dne. Sherlock padající dolů ze střechy. Sherlock ležící v kaluži krve. Zničený John Watson. 

To vše kvůli jeho selhání. 

"Říkal jste, že ho ochráníte, že si nemám dělat starosti. Myslel jsem, že máte plán. Spoléhal jsem na vás!"

Greg Lestrade naštvaně vtrhl do pracovny staršího Holmese a propaloval ho nenávistným pohledem. Nevěděl jestli má držet smutek nebo zuřit. Nechtěl jít proti Sherlockovi, ale v práci na něj shora tlačili a Mycroft ho uklidňoval, jak bude vše v pořádku. A k čemu to celé vedlo...  

"Dával jsem na něj celé ty roky pozor, jak jste chtěl. Myslel jsem, že vám jde o jeho bezpečí. Jak jste tohle mohl dopustit?"

Mycroft na jeho slova nereagoval a jen mlčky zíral na náhodný bod na stole, který si vybral, aby se nemusel Gregovi podívat do očí. Detektiv inspektor frustrovaně zabořil prsty do svých krátkých prošedivělých vlasů.

"Nic k tomu neřeknete? Dobře, tak já tedy řeknu něco vám. Před 6 lety jste mě prosil, abych vašemu bratrovi dovolil řešit případy. Přestože jsme oba moc dobře věděli, že drogy mu nejsou neznámé, povolil jsem to na mou zodpovědnost. Dohlížel jsem na něj, jak nejlépe jsem uměl. A teď když z něj John Watson konečně udělal lepšího člověka, jsme ho ztratili, protože vy Holmesové si myslíte, že jste nejdokonalejší na světě a nepotřebujete ničí pomoc. Je mi z vás na nic."

S těmito slovy Lestrade odešel a nezapomněl za sebou silně praštit dveřmi. 

Následující den, dům Holmesových

Stál nehnutě a zrak upíral k rodinnému domu, který ho vítal svou vínově červenou omítkou. Snažil se oddálit tu chvíli, kdy bude muset vejít dovnitř a říct svým rodičům, že Sherlock už sem nikdy nepřijede. Už spolu nebudou kouřit venku a svádět to jeden na druhého, ani se dohadovat u večeře. 

Jak oznámíte rodičům, že jejich mladší syn zemřel? Jak budou reagovat oni, když někomu, jako je Mycroft, jeho ztráta zlomila srdce. Budou brečet? Křičet? Budou Mycrofta nenávidět a vinit ho ze Sherlockovi smrti? Starší z bratrů si byl vědom, že na to mají plné právo. 

Kovová branka za jeho zády zaskřípala, když se konečně vydal vstříc nevyhnutelnému. Kráčel nejistě po dlážděné cestě, jakoby po ní šel poprvé, přestože znal pečlivě každý její detail. Dřevěné bytelně vypadající dveře s železným kováním se otevřely dokořán, když byl ještě několik kroků od nich.

"Mikey! Co tu děláš? Proč jsi nedal vědět, že přijedeš?"

Vítal Mycrofta nadšený hlas jeho matky, která ho spěchala přivítat. Nejezdil sem často. Naposledy tu byl na Vánoce. V hlavě se mu vybavily vzpomínky na ten den, který z hloubi duše nenáviděl. Nejdříve si se Sherlockem jako dárek dali navzájem svou řeč na pohřeb toho druhého a pak se velmi silně pohádali. Byly to jedny z nejhorších Vánoc a Mycroft si to teď velmi vyčítal. 

"Stalo se něco?"

Zeptala se paní Holmesová, když si její syn typicky nestěžoval na zkrácení jeho jména, a začala si ho starostlivě prohlížet.

"Nepůjdeme raději dovnitř?"

Vyhnul se odpovědi Mycroft a vešel do domu. Svůj deštník pověsil na věšák u dveří a prošel přes kuchyni až do obývacího pokoje, kde na pohovce pospával s novinami jeho otec, kterého svým příchodem probral. 

"Miku! Nečekali jsme tě. Co tě sem přivádí?"

"To syn nemůže jen tak navštívit rodiče?"

Zkusil to Mycroft, ale věděl že to lehce prohlédnou.

"To bys ten syn nesměl být ty. Tak povídej."

Ozvala se za jeho zády paní Homesová a posadila se vedle svého muže.

"Jde o Sherlocka."

Začal pomalu Mycroft a zabral si volné křeslo.

"Co provedl tentokrát? Zase ty drogy?"

Jeho matku okamžitě přešla radost z jeho návštěvy, když slyšela jméno svého mladšího syna. Starší z bratrů se na chvíli odmlčel, zhluboka se nadechl a pak teprve odpověděl.

"Sherlock zemřel."

V domě zavládlo hrobové ticho. Svět jakoby se na chvíli zastavil a vše se soustředilo na dvě slova, která Mycroft právě vyslovil. 

"Co to povídáš Mycrofte? Jak to myslíš, že zemřel?"

Ozval se jako první pan Holmes a nechápavě kroutil hlavou. 

"Sherlock skočil ze střechy, nedokázali jsme ho zastavit. Pohřeb bude za týden. Detaily vám dám ještě vědět. Je mi to líto."

Mycroft vstal dříve, než se jeho rodiče stihli vzpamatovat z prvotního šoku. Nevěnoval jim jediný pohled a rychlým krokem odešel z místnosti. Nechtěl vidět jejich zklamané a vyčítavé pohledy, protože selhal a Sherlocka neochránil. Vina za jeho smrt ho svazovala víc a víc. Nemohl dýchat. Musel ven. U vchodu popadl deštník a k autu skoro běžel. Jen co za sebou zabouchl dveře, poručil řidiči, aby jel ihned zpět do Londýna. 

O týden později, Sherlockův pohřeb

Postával vzadu ve smuteční síni, v ruce pevně svíral papír s nově napsanou smuteční řečí a tvářil se, jako by tam vůbec nebyl. V přední části místnosti stála mezi květinovými věnci rakev s jeho mladším bratrem. Jeho největší noční můra se vyplnila. John Watson právě se slzami v očích četl zlomeným hlasem poslední slova na rozloučenou se svým nejlepším přítelem. V tu chvíli už to Mycroft nevydržel a tiše odešel uprostřed obřadu.  

Když všichni byli konečně pryč, vydal se sám k čerstvě zasypanému hrobu. Mlčky u něj stál a díval se na uhlově černý náhrobek se zlatavým jménem Sherlock Holmes. Náhle na kamennou desku dopadla kapka vody a po ní následovaly další. Začínalo pršet. Mycroft otevřel deštník, který stále nosil při sobě, a beze slova ho položil na bratrův hrob spolu s papírem, na který sepsal svou řeč, kterou nikdy nepřečetl nahlas. Poté také opustil prostory hřbitova.

~~~

Dnes slaví narozeniny náš milovaný Sherlock Holmes. Všechno nejlepší Sherlocku! 

Jistě vám neuniklo, že každá kapitola je zaměřená na určitou postavu. Uvažuji, že by příští mohla být Lestradeova. Byl by o to zájem? Nejspíše to bude poslední část, ale před ní ještě vydám menší bonus ;)

Děkuji za všechna přečtení, hlasy a komentáře.