Nemocnice svatého Bartoloměje, před Sherlockovým pádem

Sherlock seděl uvnitř, netrpělivě si pohazoval s míčkem a čekal až dorazí Moriarty. Nikdy by nepřiznal, že jím v tu chvíli lomcovala nervozita, ale kdo by nebyl nervózní, když jeho plán na přežití, není zrovna dvakrát dokonalý. Ten, který vymyslel s Mycroftem, musel zavrhnout, jelikož šance na úspěch byla nulová. Naštěstí měl ale ještě jednu osobu, které mohl důvěřovat a svěřit jí do rukou svůj život.

John Watson. Jeho nejlepší přítel a bývalý armádní lékař možná navenek působil obyčejně a nudně. Ve skutečnosti to byl ale člověk velmi výjimečný s mnoha zkušenostmi z války. Jejich plán sice nebyl o mnoho lepší, ale byla tu možnost úspěchu. Molly našla jemu podobné tělo, jeho síť bezdomovců byla připravena uzavřít okolí a John měl na starost Mycrofta. Jeho bratr musel uvěřit, že Sherlock zemřel.

Zdlouhavé ticho prořízl zvuk SMSky, která však nebyla od Moriatyho.

Jak to vypadá? -JW

Ještě nedorazil. Co Mycroft? -SH

Brzy se ke mně připojí. Je vše připraveno? -JW

Ano, divadlo může kdykoliv začít. -SH

Vyjde to, že ano? -JW

Sherlock chvíli váhal s odpovědí. Nebyla jiná cesta, muselo to vyjít, i když neměli dostatek času na lepší přípravy. Odepsat nakonec nestihl, jelikož byl přerušen zprávou, jež oznamovala Jimův příchod.

Už je tu. Začínáme. Ať se děje cokoliv, drž se plánu! -SH

Hodně štěstí. Setkáme se dole. -JW

Stál na okraji střechy Nemocnice svatého Bartoloměje a čekal na příjezd svého nejlepšího přítele, který měl za úkol přivést sem jeho staršího bratra. Až teď Sherlockovi začínalo plně docházet, co se chystá udělat. Díval se pod sebe a připravoval se na to, že se za chvíli bude muset oddat té prázdnotě pod ním a doufat, že dopadne správně.

Nedaleko nemocnice zastavilo černé londýnské taxi a Sherlock vytočil Johnovo číslo, jak se na tom předem domluvili. Ozvalo se bouchnutí dveří a Sherlockův pohled se stočil na dvě malé postavy nedaleko budovy. V tu samou chvíli John zvedl hovor. Přestože museli hovořit dle scénáře, oba věděli co chce ten druhý říct, aniž by to museli říkat nahlas. 

"Johne?"

"Sherlocku? Jsi v pořádku?"

"Stůj! Zůstaňte přesně tam, kde jste. (Vše jde podle plánu.) "

"Sherlocku?"

"Podívejte se nahoru. Jsem na střeše."

"Proboha... (Vypadá to hůř, než jsem čekal.)"

"Nemůžu sejít dolů, takže to budeme muset udělat takhle. (Je to jediná možnost, jak to udělat.)"

"Co se děje? (Zvládneš to?)"

"Omlouvám se. Všechno je to pravda. (Musím, abychom mohli zastavit Moriartyho.)"

"Co?"

"Všechno co říkají. Vymyslel jsem si Moriartyho."

"Proč to říkáš?"

"Jsem podvodník." 

"Sherlocku... (Buď opatrný.)"

Rozhovor těch dvou ještě chvíli pokračoval a pak konečně nastala ona osudná chvíle. Vše bylo připraveno. 

Sherlock se zhluboka nadechl. Nesměl ukázat slabost, muselo to vypadat opravdově a k tomu bylo třeba projevit co nejvíce odhodlání. Odhodil mobil stranou, naposledy se podíval na Johna a poté bez zaváhání ladně skočil dolů. Volný pád ledovým vzduchem vypadal, že trvá věčnost, ale ve skutečnosti to bylo jen vteřin. 

Místo tvrdého betonu zachytila dole jeho tělo obří nafouknutá matrace. Sherlock ani neměl čas se vzpamatovat ze svého pádu a hned musel vyklidit pole. Molly z okna hodila mu podobné tělo, které se jí podařilo sehnat. Jen co Mycrofta srazil cyklista, jeho bratr rychle nahradil mrtvolu na chodníku a poslední dějství celé této divadelní hry mohlo začít. 

"Jsem doktor. Nechte mě projít, prosím. Je to můj přítel. Prosím..." 

John se k němu konečně probojoval přes dav lidí, co měli za úkol dělat křoví. Sherlock ale svého přítele předem neupozornil na jednu věc. Když si lehal na chodník, vsunul si pod ruku míček, aby zastavil puls v ruce. John proto žádný nenahmatal a zpanikařil, takže jeho herecký výkon byl díky tomu více přirozený.  

Zatímco John křičel na Mycrofta, Sherlock v duchu oslavoval. Žije. Jejich plán vyšel.