Seděl na zadním sedadle vedle Johna v typickém černém londýnském taxi. Toto místo obvykle zaujímal jeho mladší bratr. Ten byl ale právě v nemocnici svatého Bartoloměje, kam s Watsonem směřovali. Cesta utíkala pomalu a, i když to nebylo poznat, Mycroftovy nervy byly napjaté k prasknutí.

Jejich plán se sesypal jako domeček z karet a on si toho byl moc dobře vědom. Jak by také mohl být úspěšný, když ho s Sherlockem dali dohromady teprve včera pozdě večer. Byl to plán plný děr, který mohl velmi lehce ztroskotat na spoustě věcí a to se také stalo. Jejich šance byly nulové. Moriarty je měl v hrsti už dlouhou dobu. Věděl, že Sherlock je Mycroftovo slabé místo, a díky tomu dostal "britskou vládu" na kolena.

Během posledních měsíců ztrácel starší Holmes pevnou půdu pod nohama. Jim Moriarty si s ním pohrával jako kočka s myší zatímco Mycroft balancoval na tenkém ledě, který pomalu ale jistě praskal. Stačil jeden pád, aby se vše potopilo do hlubokých temných vod. 

Vystoupili právě z taxíku, když Johnovi zazvonil mobil.

"Johne?"

"Sherlocku? Jsi v pořádku?" 

"Stůj! Zůstaňte přesně tam, kde jste."

"Sherlocku?"

"Podívejte se nahoru. Jsem na střeše."

"Proboha..."

"Nemůžu sejít dolů, takže to budeme muset udělat takhle."

"Co se děje?"

Mycroft sledoval svého mladšího bratra neschopný jakéhokoliv pohybu. Nemusel se ptát, co se Sherlock chystá udělat. Stačil jeden pohled na střechu a věděl to moc dobře. 

"Omlouvám se. Všechno je to pravda"

Sherlockův zlomený hlas zlomil v Mycroftovi poslední části naděje. Plán selhal. On selhal. Jeho bratr právě prožíval poslední okamžiky svého života a on s tím nemohl nic udělat, jen bezmocně přihlížet. K čemu mu byla všechna ta vládní moc, když nemohl zastavit sebevraždu svého bratra?

"Co?"

"Všechno co říkají. Vymyslel jsem si Moriartyho." 

"Proč to říkáš?" 

"Jsem podvodník."

John chvíli šokovaně mlčel a Mycroft jen nevěřícně kroutil hlavou. Sherlock stále šířit tu ničivou lež i ve svém posledním okamžiku. Mycroft věděl, že jeho bratr byl v tomto směru vždy silnější. Uměl potlačit emoce, tak jak mu to vždy vtloukal do hlavy, přitom on sám je potlačit nedokázal. Záleželo mu na Sherlockovi. Kdyby ho jeho vlastní selhání tak neochromilo, nejspíše by se teď snažil dostat na střechu dříve, než to Sherlock udělá, i když věděl, že už nemá žádnou šanci to stihnout. 

"Sherlocku..."

"Noviny tvrdí pravdu. Řekni to Lestradovi. Řekni to paní Hudsonové a Molly. Řekni všem, co tě budou poslouchat, že já vytvořil Moriartyho, pro mé vlastní záměry."

Více už z hovoru starší Holmes nevnímal. Věděl, co se brzy stane, a nebylo jak to zastavit. Jeho ruce pevně svíraly násadu deštníku, když sledoval svého bratra, jak odhazuje telefon a chystá se vydat svůj život na pospas betonové dlažbě pod ním. Ticho prořízl Johnův srdcervoucí výkřik Sherlockova jména, zatímco se tělo slavného detektiva řítilo bez zábran vzduchem přímo k zemi. 

John okamžitě vyrazil k budově nemocnice a Mycroftovi se konečně vrátila schopnost pohybu. Nemeškal ani vteřinu a pokusil se také rozběhnout. Už viděl tělo svého bratra na chodníku, když pocítil prudký náraz a bolest v boku. Než se nadál ležel na zemi a John se k němu během pár vteřin skláněl.

"Mycrofte? Mycrofte! Vstávejte, musíme k němu!" 

Snažil se mu Watson pomoci na nohy, ale šlo to pomalu, jelikož Mycroft už nebyl nejmladší a na rozdíl od Sherlocka nebyl díky své práci v kondici. Když se konečně dostal ke svému bratrovi, byl již okolo hlouček kolemjdoucích lidí, včetně doktora z nemocnice, který se marně pokoušel nahmatat puls. 

"Jsem doktor. Nechte mě projít, prosím. Je to můj přítel. Prosím..." 

John se snažil prodrat davem přihlížejících a dostat se ke svému nejlepšímu příteli. Podařilo se mu chytit Sherlockovu ruku, jen aby i on konečně pochopil, že srdeční tep Sherlocka Holmese již nadobro zmizel. Doktoři Sherlocka otočili na záda, aby ho mohli naložit na přijíždějící nosítka, a tím odkryli jeho zkrvavenou tvář a mrtvě prázdný výraz očí.

Mycroft do nich pohlédl. Hrály několika odstíny, takže se nedalo určit, jaké barvy přesně jsou. Odrážela se v nich Sherlockova nejednoznačná osobnost, jeho změny nálad, nadšení z nového případu, soustředění, dedukce... To vše však teď bylo navždy pryč. 

Mohl jen bezmocně sledovat Johnovo bezvýsledné snažení a to jak se zničeně sesunul na zem. Oba nevěříce přihlíželi tomu, jak bezvládné tělo nezničitelného Sherlocka Holmese odvážejí do útrob nemocnice. 

"To vy! Všechno je to vaše vina! To vy jste mu o něm dal všechny informace. To kvůli vám skočil!" 

Rozkřičel se John na Mycrofta, který si byl toho všeho vědom. Selhal. Nedokázal ochránit svého mladšího bratra. Neudělal nic, aby ho zachránil. To John mluvil do telefonu a snažil se alespoň něco udělat. Byl bratr k ničemu. Vždy Sherlocka jen poučoval a poroučel mu. Mohl se vůbec označovat bratrem? A jak tohle řekne rodičům? Co si o něm pomyslí, až zjistí, že je za tohle zodpovědný?

Odolné srdce Mycrofta Holmese bylo právě zlomeno.