Elliot držel jemně anděla v náruči. Její pobledlá popálená tvář, křečovitě sevřené oči. Cítila jsem její bolest. Krvácející rány se ne a ne zacelit. Byla na tom snad stále hůř. Položila jsem jí chladivý kámen na čelo a druhou položila na nejhorší ránu, kousek od srdce, které stále bilo, slabě. Nic se nedělo. ,,Ne, proč se nic neděje? Erika jsem uzdravila! Proč Jessie ne!?" Křikla jsem a do očí se mi hrnuly slzy, zatím jsem je ale udržela. Otočila jsem hlavu k Lucy, jen se na Jessie koukala. Také nevěděla, proč se můj dar najednou neozývá. ,,Je pozdě," řeknu nakonec. Elliot křečovitě sevře Jessino tělo v náruči. ,,Je mi to líto," řeknu tiše, vím, jak to bolí. 

Tohle všechno pro to, abych ztratila tu, která mi tady tak pomáhala, smála se se mnou, byla jako moje sestra. Ztratila jsem ji, stejně jako obě kněžky. ,,Myslela jsem, že jí dokážu pomoct, ale selhala jsem! Slíbily jsem si, že zůstaneme spolu!" Povzdechla jsem si. Jak jsem si myslela, nejsem tak silná, Elliot není jediný, komu po tvářích stékají horké slzy. Někdo mi položil ruku na rameno, Luna. ,,Prosím, Jessie, neopouštěj mě!" Říkal Elliot už po třetí. ,,Je mi to líto, Elliote," koukla jsem na něj. Nepouštěl ji. Dokud ho nepožádala Lucy.

,,Co chceš dělat?" zeptala jsem se opatrně. ,,Zkusím to já." ,,Ale já myslela, že dokážeš vracet život, jen když je dotyčný zraněn láskou,"řekla Ennie. ,,To není pravda. nesmíš věřit všemu, co zaslechneš. Stejně jako Yuki můžu vrátit život jakémukoliv andělovi. Člověku nikoli, ale my andělé můžeme mít nesmrtelný život, pokud chceme," řekla s mírným úsměvem. Položila si Jessinu hlavu na nohy a chytla její tváře do rukou. Vzala jsem Elliota kousek stranou. Koukala jsem stále na ducha Lucy. Zavřela oči a něco potichu odříkávala, jako tenkrát Luna, když se mě snažila uzdravit. Kolem Lucy se začala omotávat spleť čtyř barev, barev Živlů. 

Pak nás všechny na chvíli pohltila barevná záře. Když si naše oči znovu přivykly na sluneční svit, uviděli jsme mezi námi jen Jessie. Lucy byla pryč. Andělé před námi se rozhlíželi kolem, zase si šeptali. Elliot se rozeběhl k andělovi, který stále ležel na studené zemi. Když Jessie vzal do rukou, vykřikla, ,,au! Sakra!" ,,Jessie! Jsi zpět!" Křikl Elliot celí bez sebe. ,,No, jo," usmála se a pohledem zaletěla ke mě, ,,prý tě mám hlídat, Snížku," zasmála se. ,,Proč?" Divila jsem se, došla k ní a objala ji. ,,Řekla to Lucy, její síla se prý vyčerpala, vrátila se do chrámu." 

Poprosila jsem všechny přátele, aby se postavili za mě a popřípadě mi kdykoliv pomohli. Byli pro, abych konečně změnila tuhle zemi. ,,Takže, má ještě někdo problém s tím, že se obě skupiny andělů znovu sjednotí?" Řekla jsem klidně a zdvihla hlavu výš. Nikdo neodpovídal, zase. ,,Bože. Nechci, aby jste zapomněli na své kněžky, ale chci, aby jste se zase spojili. Vytvořme společně svět, ve kterém neexistuje nenávist! Udělejme to pro Ameterasu a Eleanor!" Mezi anděli se konečně ozval souhlasný šepot. ,,Uděláme to pro slávu naší andělské říše!" Křikl jeden ze strážných. ,,Udělejme tak na památku našich nejsvatějších!" Přidal se vyhnaný. ,,Pojďme společně vytvořit vysněný svět klidu a míru!" Ozval se další hlas. Všichni se začali smát, povídat si spolu. Souhlasili se mnou. Díky Bohu.