Došli jsme za zámek, kde bylo vyhrazené místo pro trénink nováčků. Sedli jsme si na lavičky a sledovali je. Nikde jsem neviděla Kazukiho. ,,Amayo, neříkala si, že tu bude i Kazuki?" zeptala se Ennie trochu sklesle. Její tón mě opravdu dost překvapil. ,,Říkal to," řekla bez zaváhání. ,,Určitě přijde," usmála se babička. ,,Yuki, co se děje?" zeptala se po chvilce Luna. ,,Nic," usmála jsem se, co možná nejveseleji. Všichni se na mě okamžitě koukli. ,,Bolí to?" zeptal se Erik. ,,Mám dojít pro Ame?" přidala se Ennie. ,,Nene, to je dobrý," snažila jsem se je uklidnit. ,,Pojď se mnou," chytla mě Luna za ruku. ,,Kam a proč?" divila jsem se. ,,Brzy se vrať Yuki," řekla s úsměvem Amaya.

Luna mě odtáhla do zámku. Ptala jsem se ji stále dokola, kam mě to vláče, ale neodpověděla mi. Před schody jsem se zastavila. ,,Yuki pojď, no tak," naléhala Luna. ,,Ale kam mě to vedeš?" ,,Musíš jít za Kazukim." ,,Proč? Kde je?" Zmateně na mě koukla. ,,Takže to nevíš? Je stále na ošetřovně." ,,Co? Ale Amaya říkala-," ,,No jo, myslel si, že už na tom bude líp, ale stále není. Jdeš za ním?" koukla na mě. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Šla jsem za ním a Luna se vrátila zpátky. Cestou jsem narazila na Antonia, taky nebyl v nejlepší kondici. Ukázal mi, kudy mám jít a sám se vrátil na jeho pokoj. ,,Yuki!" zavolala na mě Ame. Otočila jsem se na ni, ,,ano?" ,,Jak je ti? Nenašla jsem tě na pokoji, pak mi Luna řekla, že chceš vidět Kazukiho." ,,Je mi dobře, díky tobě," usmála jsem se, ,,můžu za ním, že?" ,,To víš že, jo, ze všech tady uvidí tebe nejraději," šťastně se na mě usmála, ,,pojď se mnou, nesu mu léky na bolest. Pro tebe mám taky. Nevím proč, ale tu bolest nedokážeme odstranit," omluvně se na mě koukla a podala mi malí prášek a sklenku vody.

Zaklepala na dveře pokoje a otevřela je. Kazuki stál u okna a koukal na zadní zahradu. ,,Jak se cítíš Kazuki?" ,,Lépe než před tím," pokusil se o úsměv a pak se koukl na mě. Vypadal překvapeně, že tam jsem taky. Pak se otočil zase na Ame. Podala mu stejný prášek a druhou sklenici vody. ,,Ta bolest by měla do pár minut ustat," usmála se na nás oba, ,,Yuki, s tebou potom musím ještě mluvit, přijdeš za mnou do knihovny?" ,,Dobře," usmála jsem se. Tak a ještě zjistit kde je, pomyslela jsem si. Ame jen kývla a hned odešla. ,,Co se děje, Kazuki?" zeptala jsem se, když se zase otočil k oknu. ,,Proč si to udělala?" zeptal se tiše. ,,Teď tě nechápu," řekla jsem zmateně. ,,Mohlo to dopadnout hůř," otočil se ke mně a ukázal na teď už zahojenou ránu od kopí. ,,A co jsem měla dělat jinýho?" řekla jsem naštvaně. ,,Nechat mě." Zarazila jsem se. Nevěděla jsem, jak mám reagovat. ,,Super vědět," otočila jsem se a chtěla odejít, ale zamotala se mi hlava a klesla jsem k zemi. ,,Yuki!?" ,,Jsem v pohodě," stoupla jsem si. Začala mě hrozně bolet hlava, ale nechtěla jsem dát nic znát. Kazuki se na mě utrápeně koukl. Otočila jsem se a už odcházela. ,,Yuki?" zaslechla jsem, když jsem opět klesla k zemi.