S Ameterasu a dalšími strážnými anděly jsme se vydali na druhou stranu zámku. Jeden z andělů vepředu otevřel menší dřevěné dveře. Byly tam schody, vedoucí tmou někam pod zámek. Šla jsem hned za Ameterasu a za námi zbytek. Došli jsme až dolu a tam bylo zrcadlo, podobné tomu v mém pokoji. ,,Yuki,mohla bys ho otevřít?" prosebně se na mě usmála. ,,Nevím jak?" koukla jsem na ni. Usmála se ještě víc a chytla mě jemně za ruku. Dovedla mě blíže k zrcadlu a položila naše ruce na studené sklo zrcadla. Můj přívěsek od Kazukiho začal v tu chvíli jemně modře zářit. Klidné sklo zrcadla se proměnilo v bouřlivou hladinu vody. Ameterasu dala naše ruce zase dolu. ,,Jsi talentovaná, otevřela jsi bránu hned na první pokus," usmála se na mě. Tázavě jsem na ni koukla. ,,Já nic neudělala, byla to tvoje práce Yuki," řekla, než prošla zrcadlem. Šla jsem hned za ní.

Vyšla jsem opět ze skály. Ame mě stáhla za rukáv dolu, abych nebyla na očích. "Louka", na které jsme se objevili, byla do tvaru kruhu. Kolem byly postaveny dřevěné chatičky a mezi nimi se tyčily stromy. Viděla jsem jen anděly a nikoho jiného. ,,Paní Ame, musíme jim hned pomoct. Velitel byl zraněn," řekla Luna. Divila jsem se, kde se tu vzala? ,,Dobře. Luna, Yuki půjdou spolu s Erikem, Jasem a Ennie dovést všechny zraněné do zámku. Vy ostatní za mnou!" řekla klidně ale při tom rozhodně a hned se s ostatními anděly vydala na pomoc. S Lunou jsme běžely jako první na kraj lesa, který byl hned za chatkami. Zbytek nám byl v patách. Za jednou z chatek jsme se schovali. Rozdělili jsme se do dvou skupin. Já s Ennie a Erikem jsme šli pomoct zraněným zpět do zámku a Luna s Jasem je ošetřovali, protože ti dva jsou z mála andělů, kteří mají léčivé schopnosti. ,,Yuki, pomoc Erikovi najít Kazukiho," křikla na mě z druhého rohu chatky. Když řekla jeho jméno, hrozně ve mně hrklo. Kývla jsem na souhlas a spolu s Erikem jsme vyběhli zpoza chatky hledat Kazukiho. Běželi jsme podél kruhu stromů, ale i tak jsme se nevyhnuli pár útoků. Naštěstí byl poblíž Erik a každý z útoků odrazil.

Zahlédla jsem Kazukiho jak s těží odráží útoky třech vyhnaných andělů najednou. ,,Chytej, Yuki," otočil se na mě Erik a hodil mi jeden z jeho mečů. ,,Je to dobrý nápad?" ,,Pokud se nebudeš bránit, bude to špatný. Zvládneš to," povzbudivě se na mě usmál. Uklidnila jsem se, tedy tak jak to situace dovolovala, a běžela těsně za ním směrem ke Kazukimu. ,,Dolu!" křikl Erik. Kazuki se na něj nechápavě otočil a pak se skrčil. Erik v tu chvíli uchopil kopí a jedním pohybem všechny tři poslal k zemi. ,,Yuki, odveď ho!" ,,Dobře," dala jsem si jeho ruku kolem ramen a pomohla mu vstát. Nevzpíral se. Položila jsem ho k chatce mimo dosah vyhnanců a prohlédla si jeho zranění. ,,To není dobrý, Kazuki." ,,Musíš odsud," bylo mu sotva rozumět. ,,Zapomeň! Nenechám tě tu!" řekla jsem rozhodně. Rozvázala jsem si šátek, který jsem měla na krku a uvázala s ním ránu na jeho ruce. Měl celou levou ruku od krve. ,,Yuki pozor!" křikl namáhavě a stáhl mě dolu. Do dřeva chatky se zabodlo kopí od rudé krve.