Tohle by mohl tedy být Arakiel :d lepší jsem opět nenašla...

Myslel jsem, že se mi zastaví srdce. Nechtěl jsem věřit tomu, co jsem viděl. Běžel jsem za Erikem a opatrně mu nadzdvihl hlavu.

Koukl se těmi svými ubrečenými zelenými oči do těch mých. Tentokrát mi srdce vynechalo par úderů.

,,Co se stalo?" Ptala se ho Lucy roztřeseným hlasem.

,,Oni... Vtrhli sem a... a... Bylo jich pět... Všichni v černých hábitech... Odvedli jí!" Vykřikl a popadl mě za kapuci. ,,Arakieli, oni odvedli Carly!"

,,Eriku, uklidni se, prosím." Řekla Lucy klidně. Pomalu vzala jeho ruce do svých a dávala je společně dolu.

Donutila chlapce, aby si sedl na kraj postele. Trochu se uklidnil, ale nestačilo to k tomu, aby nám všechno v klidu vylíčil.

Rozhodla se, že mu donese něco k pití a tak odešla do kuchyně.

Snažil jsem se s ním navázat kontakt, ale on se mnou komunikovat nechtěl. Pak jsem to uslyšel...

Křik!

Byla to ona!

Dívka, která byla chráněna mými křídly.

S Erikem v patách jsem běžel do kuchyně.

Ztratil jsem dech hned potom, co jsem se ocitl před děním. Byl to...

Vím, že jsem toho staršího muže někde viděl, jen jsem si nemohl vybavit kde. Když se na mě ale Lucy otočila se slzami v očích, uvědomil jsem si to.

Byl to její otec!

Držel jí za ruku, kterou měla od ramene po konečky prstů od krve. Prosila mě pohledem, abych jí pomohl.

Udělal jsem dva kroky k nim a on promluvil.

,,Stůj, démone!" Zakřičel na mě a přitom se mu hlas třásl.

,,Nejsem žádný démon!" Povzdechl jsem si. ,,Jsem anděl... Její anděl. A jak to, že mě vidíš?" Ukázal jsem na dívku a pak na sebe a během chvilky stál vedle nich.

Muž zalapal po dechu, hodil Lucy na zem a na mě vytáhl nůž, který měl celou dobu schovaný v kapse modré mikiny.

Nečekal jsem něco takového a on mě bodl do ramene. Ihned jsem měl bílou košili od krve a ruku též. Muž zaváhal, když jsem neprojevil ani známku bolesti. Sykl něco mezi zatnuté zuby a opět vyrazil proti mě.

Nevěděl jsem, co mám dělat. Nechtěl jsem mu ublížit, i když by si to zasloužil za to, co celé ty roky dělal Lucy, vlastní dceři.

Nevím, co mě to v ru chvíli napadlo jako první...

Vzal jsem mu nůž z ruky a chtěl ho bodnou, stejně jako on mě a Lucy. Jenže se dívka postavila před otce.

Jen tak tak jsem ruku zastavil a probral se z transu. Překvapilo mě, co jsem se chystal udělat.

Než jsem stihl dát ruku s nožem podél těla, chňapl po ní černovlasý muž. Ve chvíli kdy ho měl opět v ruce, otočil se jak nejrychleji dokázal a bodl dívku vedle něj.

Srdce mi vynechalo několik úderů...

Útočník utekl zadním vchodem...

Díval jsem se jen na ní...

Na to, jak jí z rány v břiše teče další a další krev...

Přiběhl do kuchyně i Erik a rychle spustil:

,,Ten chlap byl jedním z únosců Carly!" Pak si ale všiml toho, jak držím Lucy.

Ona i já jsme byli pokrytí krví od hlavy k patě.

,,Ale ne..." Vydechl neschopen dalšího slova. Rychle se vzpamatoval, ,,dojdu pro obvazy a další věci, co se nám budou hodit." odběhl znovu někam pryč.

Chtěl jsem, aby si pospíšil. Nesměl jsem o ní přijít.

Její otec... Byl jeden z těch, co unesli mou jedinou kamarádku a teď ublížil i dívce, na které mi neuvěřitelně záleželo! Situace začala nabírat špatný směr. Všechno do sebe začalo zapadat.

Nejdříve to s Carly... Teď Lucy...

Bylo jen otázkou času, kdo přijde na řadu jako další.

Jejich skupinka nešla jen po andělech, ale i po jejich chráněncích.

Co jsou zač!? Co si myslí, že dělají!? A jak to, že nás vidí!?

V duchu jsem se modlil, aby mi jí nevzali. Nevím, co bych bez ní dělal. Dobře, asi by mě zabili, ale na to jsem teď nemyslel.

Uběhla snad celá věčnost, když se hnědovlásek vrátil s lékárničkou.