„Henry... Omlouvám se za ten včerejšek. Nechtěla jsem na tebe tak vyjet, ale já nevěděla, co tím myslíš."

„V pohodě. Zapomeneme na to."

„Vážně mi nechceš říct, co jsi tím myslel?"

„Radši ne. Můžu tě pozvat na zmrzlinový pohár s ananasem? Na usmířenou."

„Neměla bych se spíš já omluvit tobě? Ale samozřejmě nic nenamítám."

„Takže jako dřív? Jen ty a já."

„A vanilková zmrzlina se šlehačkou a ananasem."

„Ty se nikdy nezměníš. Pořád myslíš na jídlo."

„To máme my holky prostě v genech."