„Tady to vypadá příšerně!" Oznámila Freya, jakmile procházeli dalším zpustošeným a vypleněným městem. Šli už celý den a stále nenašli vhodný úkryt, kde by mohli dočasně pobýt. Všude byly domy polorozpadlé a neobyvatelné. Navíc jim docházely zásoby, a tak museli snížit denní dávky. Na každého to působilo jinak, ale všichni byli protivní a nevrlí.

Zrovna přelézali zděnou zídku, která byla jako jediná ve městě v naprosto bezchybném a vynikajícím stavu. Freya se vytáhla se nahoru pomocí svých silných paží a porozhlédla se kolem. Zaměřila se především na domy, kde by mohli přebývat jiní přeživší. Nikdy si nemůžete být jistí, jestli jsou přátelští, nebo ne. Neměli popravdě moc zkušeností s těmi, kteří se chovali vlídně a nechtěli ostatním ublížit.

Ta pitomá apokalypsa udělala ze všech lidí netvory. I když je pravda, že se mezi nimi dříve pohybovali mnohem horší lidé, kteří zabíjeli z radosti, znásilňovali ženy a děti, odepírali jim svobodu a bezdůvodně a sadisticky je mučili. Teď se lidé spíše obrnili a snažili se přežít v nelehké době. Zase s pomocí násilí.

Co že se to vlastně stalo?

Mezinárodní vztahy se postupně zhoršovaly. Bylo všeobecně známo, že vztahy Severní Koreji a USA byly na bodě mrazu. Bylo jen otázkou času, kdy a jak se vyhrotí. Kim Čong-Un prohlásil, že nebude již tolerovat americké námořnictvo v Pacifiku. Bohužel americké jednotky se nestáhly zpět, Donald Trump chtěl za každou cenu ukázat sílu Ameriky, a že se nenechají jen tak zastrašit.
A tak KLDR vykonala jedno z nejhorších možných řešení, které se kdy v dějinách lidstva mohlo stát. Odpálila atomovou bombu, která dopadla na území USA. Bomba našla svůj cíl poněkud rychle, vše trvalo okolo deseti minut a Washington D.C. vymizel z map.

Veškeré obyvatelstvo Washingtonu zemřelo v jediném okamžiku. Bezbolestnou smrtí, bylo to jako sfouknout svíčku. Samozřejmě prezident i vláda, naprosto všichni zemřeli. Tlaková vlna a radiace se rozšířila až k Oklahoma City. Zprvu se neprojevily žádné symptomy, ale po několika dnech se objevila střevní nevolnost doplněná zvracením a velká únava. Imunita odplula do dalekých krajin, a tak se vypořádat s takovými banálními nemocemi bylo těžké. Senioři a děti zemřeli po dvou týdnech od vybouchnutí jaderné zbraně. Těhotné ženy v tomto pásu hromadně potratily, muži zůstali neplodní.

Symptomy se patrně zhoršovaly, lidem začala téct často krev z úst, uší, nosu. Někteří zemřeli na vnitřní krvácení. Valná většina před tím však ztratila veškeré ochlupení a vlasy. Poslední fází bylo kompletní narušení tkání životně důležitých orgánů. Smrt byla okamžitá.

Hoodovi naštěstí bydleli v Utahu, konkrétně v Salt Lake City, a tak nebyli vystaveni vysokému jadernému záření, nicméně situace byla příšerná. Všechno selhalo a lid se musel spoléhat na sebe, protože neměli žádné vůdce.

Rozpoutala se válka, když KLDR napadlo USA. Evropské státy vyhlásily Severní Koreji válku. Ale USA se nezapojilo, neboť bylo natolik zničeno, že to nebylo možné. Státy musely Koreu potrestat. To, co se stalo USA, se klidně mohlo opakovat a tomu musely zabránit. A tak se národy vrhly na jatka.

„Jak to vypadá?" Houkl Kieran. Freya sebou trhla. Byla natolik zabraná do vlastních myšlenek, že dočista zapomněla se porozhlédnout. Rychle učinila průzkum, když prolétla pohledem okolní domy, které byly napůl rozpadlé a ztrouchnivělé.

„Čistý."
„Počkej na mě, pomůžu ti," zavolal a už se škrábal nahoru. Freya trpělivě vyčkala. Kieran pak seskočil dolů a natáhl ruce, aby skočila. Nepochybovala ani na minutu, že by ji nechytil a skočila. Dotkli se nepatrně nosy a na malou chvíli zapomněli, že bojují o své životě a políbili se.

„Hej, máte hlídat přece!" Ozval se chraplavý hlas patřící otci Freyi, když vylezl taktéž na zídku. Odtrhli se od sebe.

„Chyťte jej," poručil jim Richard, když vzhlédli. Connor skočil a bezpečně přistál v jejich náruči.
„To byla zábava, viď?" Uculila se na něj Freya, aby jej rozveselila.
„Ano," odvětil úsměvně a Freya mu rozcuchala světlé vlásky.
„Freyo!" Zaškaredil se a začal si vlasy úhledně spravovat do původní uťáplé pozice.

Jen na něj vyplázla jazyk.

„Jako dítě..." zamumlal Kieran a Freya pokrčila rameny. Bylo jí to fuk. Ráda s bratrem blbla.

„Jdeme," rozhodl Richard, když s matkou přelezli zídku. „Chci být už za městem, než se setmí."
„Kde si usteleme, tati?" Ptal se zvědavě Connor.
„Nejspíš na zemi."
„Paráda, táborák jako za starých časů!" Radoval se.
„S tím ohněm to nebude tak horké,"odvětil mu.
„Proč, tati?"
„Přilákali bychom zlé lidi, Connore."

Freya s Kieranem zrychlili krok, aby vedli jejich malou skupinu, a tak vzdálené hlasy otce a bratra k nim doléhaly tlumeně.
Opatrně našlapovali po cestě, která byla pokryta sutí a zbořenými cihlami. Freya si nechtěla podvrtnout kotník. Vlastně se nechtěla nijak vážně zranit, protože nemocnice se zhroutily, a tak by mohla zemřít, kdyby došlo k vážné nehodě. I na banalitách záleželo, protože by se do rány mohla dostat infekce a to znamenalo konečnou. Opravdu to nebyla legrace.

„Zásoby nám docházej. Nechci zas hladovět," posteskla si, když se zohýbala před trčící zrezivělou trubkou.
„To ani já. Asi budu muset začít lovit, i když to není úplně bezpečné."
„No, tak to nevím, Kierane. Nerada bych snědla zářícího zajíčka, který by mě pak zabil."
„Hm, to máš pravdu. Lovit určitě nebudeme."
„A co houby?"
Kieran zavrtěl hlavou. „Ani lesní plody. Začínají vát větry. Naším směrem. Houby i plody snadno absorbují radionuklidy, takže to nepřipadá v úvahu. Musíme se spolehnout na města."

„Koukni, tamhle je lékárna a v celkem dobrým stavu!" Zvolala najednou Freya a Kieran se podíval směrem, kterým ukazovala. Opravdu tomu tak bylo. Lékárna měla jen zničenou výlohu, ale zdálo se, že ji taky někdo vyraboval. Snad tam něco nechali.

„Jdeme!"

Rozběhli se k obchodu s léky a drogerií. Vlezli dovnitř, aniž by otevřeli dveře. Stejně tam žádné nebyly, jelikož byly vylomeny z pantu a ležely asi metr od samotné budovy. Regály byly poloprázdné a zboží leželo ladem na zemi, částečně rozšlapáno nebo roztrháno. Po podlaze se válely pilulky a papíry.

„Koukni se po něčem užitečným," broukl Kieran a sám se vydal na průzkum.

Freya pomalu obcházela regály a vyhýbala se těm spadlým, protože svou vahou stejně zničily léky, které na nich stály. Skenovala každou polici, až narazila na ibuprofen. Rozhodla se jej vzít, přestože to nebylo nic světoborného. Ještě našla kapky proti kašli a kondomy. Chmátla po nich a strčila si je do kapsy.

Zamířila k šuplíkům, které patřily tehdejšímu personálu. Prohledala je, ale nic důležitého v nich nenašla. Snad jen několik obvazů a náplastí. Vše pečlivě hodila do batohu. Pak se zarazila, když si všimla na zemi pohozené lahvičky průhledné tekutiny. Něco jí říkalo, aby se sehnula a zvedla ji. Učinila tak.

Penicilin, stálo na lístečku.

„Páni..." hlesla vzrušeně.
Tohle jim mohlo opravdu pomoct!

Neváhala ani minutu a pečlivě si lahvičku penicilinu uschovala do batohu. Troufla by si říci, že to byla ta nejcennější věc v dnešní době. Zrovna když si zapínala popruhy na ruksaku, vyrušily ji divně skřípající zvuky otevírajících se dveří. Na místě ztuhla. To nemohl být vítr. Vchodové dveře byly sice vylomené, ale venku panovalo bezvětří.

Měla zkontrolovat všechny místnosti. Do té pro zaměstnance ani nepáchla. Nejradši by si vrazila silnou facku! Takhle neopatrná!

Pomalu se otočila. Dívčiny rudé vlasy zavlály, když se kolem ní něco mihlo. Nestačila ani vykřiknout. Jekot jí uvízl v hrdle.
Silný náraz něčeho tvrdého zapříčinil to, že prudce upadla k zemi. Skácela se na zadek a bokem narazila do skříně, do které dřívější pracovníci uchovávali léky. Sykla bolestí, ale jinak zachovala klid.

Před dívkou stála nějaká žena s rozcuchanými mastnými vlasy, které jí spadaly při prudkém pohybu do obličeje. Vypadala hrozivě, protože oči měla podlité krví a chyběly jí nějaké zuby. Freya nedokázala odhadnout, kolik ženě mohlo být let, ale novým způsobem žití výrazně zestárla ve tváři a hrozivě pohubla. Kdyby byla Freya pobožná, myslela by si, že si pro ni přišla smrtka.

Freya se opatrně zvedla na nohy a podívala se na ženu. Nejevila žádné známky pohybu. Jen tam postávala na svých vratkých tyčkách a propalovala Freyu pohledem. Možná se potácela v drogových mlhách. Freya nervózně polkla.
Možná je nějak psychicky nemocná...

Pomalým, skoro až mučivým tempem se vydala kolem ní. Nechtěla v její přítomnosti strávit už ani sekundu. Naháněla jí strach, koneckonců jí i naskákala husí kůže.

„Vrať mi to!" Zakřičela žena pisklavým hlasem, který by roztříštil výlohy obchodů na míle daleko.
„Co?" Vydala ze sebe Freya nechápavě. „Nic nemám, dovol m-"

Znovu do Freyi naštvaně strčila, ale neodtáhla se. Zaryla jí extrémně dlouhé a zanedbané nehty s hlínou pod nimi do předloktí, až dívka vyjekla. Snažila se jí setřást, ale na svou váhu byla jaksi silná. Držela se Freyi jako klíště. Freya začala panikařit. V uších jí pískalo jako v lokomotivě.

„Nesahej na mě!" Freya ji kopla do holeně, čímž částečně uvolnila její stisk, a tak se ženě vytrhla. Freya se znovu rozběhla pryč, ale žena ji chytila za batoh a strhla zpět. Freya opět upadla a zaskučela.

To snad není možné! Kde bere ten kostlivec sílu?!

„Vrať mi tu láhev!" Vřískala hystericky žena a sápala se na Freyu, jež se pod ní zmítala. Žena jí zaryla své drápy do obličeje. Tahala ji za vlasy, až se Freya bála, že jí je vytrhne i s kořínky.

„Freyo!" Uslyšela starostlivý výkřik Kierana a modlila se, aby vymyslel něco, co by je dostalo pryč od šílené ženy.

„Dej mi ji, ty hnusná špíno!" Nějakým obratným a hbitým pohybem Freye sundala z ramenou batoh a začala se v něm prohrabovat. Freya se odplazila pryč a potlačila slzy. Nechtěla dát najevo, jak moc ji vyděsila. Otřela si z tváře krev. Nevěděla, jak moc špatně ty škrábance vypadají.

Nepotřebné věci vyhazovala žena ledabyle ven. Vypadala dost šíleně, protože na tváři měla křivý úsměv a zorničky jí cukaly každé do jiného kouta oka. Zkrátka šilhala. Když vyhodila jejich společnou fotku, kterou si s Kieranem pořídili v Paříži, vybouchla.

„Co si o sobě myslíš!" Zaječela Freya dramaticky a vrhla se pro změnu ona na ni. Shodila ji na zem, přičemž žena upustila ruksak. Netrápilo ji, že si narazila hlavu o podlahu. Freya jí vlepila facku, ale zarazila se, když sebou žena přestala házet. Zadívala se směrem, kterým její oči koukaly. Po podlaze se kutálela lahvička s penicilinem a ona byla jako v transu, když ji pozorovala. Přejela si jazykem po suchých a popraskaných rtech. Vypoulila oči.

Nakonec žena vyrazila po čtyřech jako kočka. Odhodila Freyu na stranu a hmátla po lahvičce. Začala vítězně výt jako vlci na měsíc a skákat. Na jednu stranu Freya cítila lítost. Očividně byla žena závislá, a jak je známo, se závislostí se bojuje opravdu těžko. Ale Freya ten penicilin potřebovala. Život je boj, a nehodlala se vzdát jen pro to, že to nějaká narkomanka potřebuje!

Vtom přiběhl Kieran připravený zaútočit na každého, kdo může Freye držet nůž u krku. Zarazil se, když si všiml strašidelné ženské, která obdivovala prostou lahvičku čiré tekutiny. Pohlédl Freyu a ujistil se, že je v pořádku. Kývla, ale nemohla nezaregistrovat, že naštvaně polkl a zaťal ruce v pěst, když si všiml jejích škrábanců na obličeji.

„To je moje! Našla jsem to první!" Štěkla Freya po ní, když se postavila na nohy. Chtěla situaci vyřešit sama. Nepatrně se jí zatočila hlava, a tak se chytila pultu, aby udržela rovnováhu. Rozmrkala mžitky a zhluboka se nadechla.

Bláznivá dívka se na ni nenávistně zadívala a přitiskla si láhev na prsa. Prskla jako kočka a rozběhla se pryč. Daleko však neutekla. Cestu jí zatarasil Kieran. Prostě do ní strčil, až se zakymácela dozadu. Využil příležitosti a sebral jí z rukou lahvičku.

Narkomanka zavřískala tak vysokým hlasem, že Freya pochybovala o tom, jestli je lidský. Začala si drásat kůži na předloktí a škubat si vlasy z hlavy. Dostala záchvat vzteku. Vyřítila se na něj.

„Pozor!" Stihla Freya jen varovně zakřičet.

Kieran měl však pohotové reflexy. Zastavil šílenou ženskou dříve, než na něj stačila skočit. Prostě se skrčil, a když přízrak skočil, přeskočil jej a tvrdě dopadl na podlahu, kde se rozplácl jak široký, tak dlouhý. Žena nespokojeně zaječela a obrátila se na dvojici.

„Táhni, ty obludo. Tohle nedostaneš!" Přikázal jí přísně Kieran.
Freya mu chtěla vysvětlit, že se určitě tak snadno odradit nenechá. Ale narkomanka zasyčela jako had a vyběhla ven.

„Jsi v pořádku?!" Kieran se ke své dívce přiřítil a starostlivě ji prohlédl.
„Jo...," hlesla stále nevěřícně.
„Kruci, tahle rána dost krvácí!" Zaklel a začal se hrabat v kapse. Nakonec vytáhl kapesník a začal dívce stírat krev, která jí kapkala po tváři.

„Táta mě zabije," pronesla myšlenkami úplně jinde. Pak se zadívala na poloprázdný regál.
„Prosím tě, co to plácáš?"
„No fakt. Zničila jsem si další oblečení."
„Hlavně že se ti nestalo nic vážného," namítl jí.
„Nojo..." zamumlala jen, „pojďme odsud. Nechci tu být už ani minutu."

Zvedli se a rychle opustili napůl zbořenou lékárnu. A ženiny šílené oči je hněvivě pozorovaly.