Kieran se probudil téměř před obědem. Nikdy nebyl ranní ptáče. Rozespale se protáhl a zašátral po Freyi. Nenahmatal ji. Jen studené povlečení. Vystřelil do sedu. Pravá strana postele byla prázdná. Zamračil se. Nechápal, kam se poděla.

Rozpačitě se zvedl a pocítil náhlý chlad. Rychle se natáhl po mikině. Na jídlo ani neměl pomyšlení, proto vstal a vydal se za Carol. Možná se přece jen pokusily o usmíření. Když se Freya rozhodla něco udělat, nepřemýšlela, prostě to hned udělala. Bylo dost možné, že dostala impulz a svezla se na jeho vlně.

Povzdechl si a šel ji hledat.

*

Podle narůstajícího křiku dětí a obecného povyku pochopil, že mají asi přestávku. Opatrně nakoukl do improvizované třídy. Děti seděly na koberci vzadu místnosti a hulákaly na sebe. Carol seděla u okna a listovala si knihou. Byla netečná ke všemu dění, ale její ruka spočinula na jejím bříšku. Kieran hlasitě polkl.

Vydal se dovnitř. Hned ucítil nepříjemný zápach nevětraného prostoru a opatrně kličkoval mezi řadou židlí. Podlaha byla betonová a byl si jist, že kdyby neměl pořádné boty, cítil by její chlad.
Carol seděla na vypolstrované židli u menšího stolu, kde si položila pracovní pomůcky, zbytečky kancelářských potřeb a hrnek s kávou, ze kterého se stále kouřilo. Děti žádné stoly neměly, zdálo se, že se učí interaktivně a píšou fixy na bílou tabuli, kterou někdo amatérsky zabudoval do zdi továrny.

„Carol?"

Žena se zlatou hřívou, kterou si zapletla do zplihlého copu, sebou trhla, div neupustila knihu z rukou. „Kierane!" zvolala překvapeně. Nemotorně se postavila a prohlédla si ho od hlavy k patě. Nikdy za ní nepřišli do její třídy. Nadzvedla obočí. „Stalo se něco?"

Než Kieran stačil odpovědět, nalepil se na něj Connor. „Kierane! Nazdar! Co tu děláš?!"
Connor se mu věšel na ruky a spokojeně brebentil. „Jsem tu jen na skok."
„Běž za dětma, Connore," poprosila jej Carol přísným pohledem. Mlčky přikývl a vzdálil se. Po očku však stále Kierana sledoval.

„Nic se nestalo, paní Hoodo-"
„Říkej mi jen Carol," přerušila jej hrubě. Něco v jejích očích mu prozrazovalo, že jejich společné příjmení jí Richarda neustále připomíná.
Znervózněl. „Dobře...Carol. Já jen...vlastně nevím, o nic nejde, jen hledám Freyu. Nebyla tady náhodou? Ráno zmizela a nedala mi vědět."

Carol se zamračila. „Ne, tady nebyla."
„A kdyby sem přišla, řekla byste mi to?"
„Určitě."
„Dobře díky, poběžím dál."

Carol pokrčila rameny. Freya nikdy nedokázala vydržet na jednom místě. Už jako batole ji musela strážit jako oko v hlavě, protože tam, kam ji položila, nikdy nebyla. „Měj se."

„Nashle..."

Když se obrátil, aby si šel zase po svém, málem narazil do muže menšího vzrůstu. „P-pardon!" vyhrkl překvapeně. Muž jen mávl rukou a věnoval mu chlácholivý úsměv. Kieran si všiml, že se muž vyparádil. Voněl kolínskou, byl čerstvě oholen a nasadil si i kravatu. Nadzvedl obočí.

Naposledy se ohlédl na Connora, který vyčkával na jeho pohled. Connor mu zběsile zamával a Kieran na něj mrkl. Chlapci, kterému bylo již osm, hrál na tváři blažený úsměv. Těšil se, až se bude před kamarády vychloubat, že se kámoší s dospělákem. Prozatím si k hrudi tiskl svého dinosaura, byl moc stydlivý.

*

Kieran zamířil k Joffreymu. Promnul si ruce, které měl zmrzlé od mrazu a díval se do sněhu, kde zanechal stopy. Rád by pro budoucí generace také něco zanechal, ale bál se, že to nebude možné. Jaká jej vůbec čeká budoucnost? To slovo již pro něj ani neexistovalo. Věděl, že myšlenkami na budoucnost si ji nepřivolá zpátky pouhým zapísknutím, že se právě musí soustředit na přítomnost. Na ničem jiném stejně nezáleželo a navíc s tím ani nemohl nic dělat. Chtěl se naučit žít ze dne na den a nestresovat se tím, co bude za týden, měsíc či rok, ale bylo to těžké.

Všiml si, že k Joffreymu mezitím došla velká spousta lidí. Jeho velké stopy se ztrácely v té záplavě dalších. Připadal do kroku.

Zaklepal. Chvíli se nic nedělo, a tak zvedl ruku, aby pohyb zopakoval. Vtom se však dveře otevřely. Jen napůl. Z dveří vykoukl mladý kluk, jehož oči nepřátelsky žhnuly.

„Co chceš?" zavrčel, když si jej přeměřil pohledem.
Kieran svraštil obočí. „Jdu za Joffreym."
Mladík, který měl na hlavě posazenou čepici s bambulkou, odhalil žluté zuby, když znovu promluvil: „Teď nemá čas."

„Je to naléhavé."
Mladík se zamračil. „Vydrž." A s tím mu zabouchl před nosem. Kieran nevěřil vlastním očím.

Překřížil si ruce na hrudi a netrpělivě dupal nohou. Hloubal, proč mu Joffrey neotevřel sám a co se vevnitř asi děje, když jej tam nechtějí pustit. Sešli se, aby řešili nějaké závažné problémy? Byla radiace už natolik vážná? Nebo přece jen chtěli také odplout?

Než si stačil odpovědět, dveře se znovu otevřely. „Polez," pobídl jej mladík a ustoupil.
Kieran se nerozmýšlel ani minutu a vstoupil. Hned ucítil příjemné teplo. Loupl pohledem po celé místnosti. Joffreyho nezahlédl, ale asi desítka mužů tu nečinně postávala a hleděla na něj s opovržením. Nikdo z nich mu nebyl povědomý. Pak spatřil Nicka. Jeho dlouhý vous dokázal zaregistrovat všude. Nevěděl, jestli se cítil líp, když poznal povědomou tvář, či ne.

Místnost smrděla barvou a v rohu se krčil přímotop. Joffrey si žil zdá se jako v bavlnce. Až na nedostatek nábytku. Výjimkou byla sedačka nacházející se uprostřed místnosti.
Jakmile vklouzl dále, spatřil po své pravici Joffreyho. Stál Kieranovi zády a hleděl z okna. Vypadal napjatě.

„Joffrey?" zvolal opatrně. Myslel si, že Joffreyho upozornili na to, že má návštěvu. Opak byl pravdou.
Carolin bratr se však nakonec otočil. Tvářil se stejně jako mladík ze dveří. Zlobně.

„Co tu děláš, Kierane?" procedil mezi zuby. Zdálo se, že přišel nevhod.
„Jen jsem přemýšlel, jestli tu nebyla Freya. Ráno jsem ji nezastihl a vlastně mi ani nedala vědět, kam jde..."

Joffrey se najednou ušklíbl. „Ach tak! V tom se tedy situace mění!" Byl nadšený. Obával se nejhoršího. Ani ne před dvaceti minutami odsud Freyu eskortovali do bunkru a Kieran se tu tak znenadání objevil, že očekával, že bude dělat problémy. Ale Kieran neměl vůbec ponětí, co se s Freyou doopravdy stalo. A na co přišla.

Kieran nadzvedl obočí. Nedokázal si Joffreyho náhlou změnu nálady vysvětlit.

„Kierane, asi by ses měl posadit. A vy ostatní, zmizte. Informace a úkoly máte, sejdeme se ještě odpoledne," poručil ostatním a rázem byli pryč. Najednou se tady Kieran cítil více stísněně.

Opatrně přešel k modré sedačce a sedl si. Vzhlédl na Joffreyho. „Co se děje?"
Joffreyho mimika se opět změnila. Nyní se tvářil lítostivě. „Nevím, jak ti to říct...doufal jsem, že Freya bude upřímná, ostatně taková, jaké normálně je, ale zdá se, že neměla odvahu."

Kieran seděl na pohovce s malou dušičkou v těle a očekával to nejhorší. Cítil, jak se mu potí ruce, a tak si je utřel do riflí.

„Freya se rozhodla oficiálně vstoupit do komunity." Vybalil to na Kierana nakonec jako strhnutí náplasti. Nejvíce se těšil na jeho výraz. Ten byl k nezaplacení.
„C-cože...?"
„Už delší dobu se mnou konzultovala její přičlenění. Bála se ti to říct. Víš, jak jsi na ní a Carol hrozně lpěl, aby se vydaly do Evropy. Ten tlak se už nedal vydržet. Freya si uvědomila, že vše potřebné má tady."

„Počkat, počkat, počkat," vyhrkl Kieran nevěřícně, málem se i uchechtl, jak absurdně mu to znělo. „Tohle musí být blbost. Freya byla právě ta, co tu plavbu stále iniciovala. Musel bych si všimnout, že o ni nemá zájem."

„Lidé umí své pravé city dobře skrývat."

Freya to opravdu uměla. Přesto však vzdorně odsekl: „Ne. Nevěřím tomu. Ani trochu!"
Joffrey otráveně zamlaskal. Myslel si, že to bude být brzy z krku. „Musíš ji nechat jít. Ona už je rozhodnutá."
„Tak kde teda je?!"
„Chtěla se přestěhovat někde, kde se nebudete moct potkávat. Bylo to její přání, které jsem jí samozřejmě splnil. Co bych to byl za strýce. Opravdu touží obrátit kapitolu a začít nový život. Tady. Mezi námi. Tomu jistě rozumíš, Kierane," opáčil razantně, když mu pohlédl do očí.

„To musí fakt nějaká blbost!"
Joffrey vytáhl posledního králíka z klobouku. „Už dlouho to mezi vámi skřípalo. I já si toho všiml. A navíc proč myslíš, že se dnes vytratila a nedala ti vůbec vědět? Protože nechtěla, abys ji přemlouval a sledoval. Když si tak moc myslíš, že to není pravda, zkus se nad tímto zamyslet."

Kieran otevřel na prázdno ústa. Nemohl tomu uvěřit...ale vše tomu nahrávalo. „Takže...takže...je konec?" hlesl zlomeně. Doufal, že pro ni znamenal mnohem víc, než to co udělala. Jako by byl jen kluk na jednu noc. Znali se tři roky a ona jej opustila ze dne na den, beze slov, bez vysvětlení. Cítil se zrazený.

„Je. Freya tu chce zůstat a být právoplatnou členkou, ale věděla, že bys s tím nesouhlasil. Myslela si, že to takhle bude nejlepší. Vybrala si cestu nejmenšího zla. Můžeš se nyní rozhodnout, svobodně a ne na základě nějakého vztahu o tom, co ty chceš dělat! Tohle pro vás chtěla, abyste se rozhoupali podle sebe a nebrali v potaz vaše pouto, které vás jen svazovalo."

Kieran se cítil jako hlupák. Neměl sem vůbec chodit, bylo mu jasné, že Joffrey si jeho bolest užívá. Nechápal, proč mu Carol neřekla pravdu. Bylo mu špatně. Chtěl hned odejít. Možná i z komunity. Byla plná bezpáteřních hajzlů.

„Carol mi ale řekla, že Freyu taky neviděla..." zkusil to ještě. Jeho mysl stále vzdorovala a nechtěla uvěřit, že se na něj Freya vykašlala.
„Carol by nikdy svou dceru nezradila. Už ji prosím neotravuj," zarazil ho až moc tvrdě, čímž donutil Kierana nadzvednout obočí. Joffrey si nemohl dovolit, aby Kieran kolem slídil a pídil se po pravdě. Musel Carol naléhavě zpracovat. Ale ještě se k tomu nedostal.

„Ale pamatuj, Kierane," oslovil jej ještě nakonec Joffrey, „pro tebe jsou naše dveře také otevřeny. Potřebujeme silné a inteligentní jedince a tys prokázal, že jsi loajální a pracovitý. Rozmysli se. Vím, že to teď nebudeš mít lehké a je mi to líto, co se stalo. Věřím, že sis nic takového nezasloužil. Ale víš, jaká je Freya. Jakmile si vezme něco do hlavy, musí to hned udělat."

To byla pro Kierana poslední rána. Nad stejnou myšlenkou ještě před chvílí přemýšlel.
Když se rozhodla něco udělat, nepřemýšlela, prostě to hned udělala. Bylo dost možné, že dostala impulz a svezla se na jeho vlně.

„Díky za upřímnost," vydal ze sebe ztěžka a urychleně se postavil. Ani se neohlédl a vystřelil z Joffreyho domku jako raketa.

Celou cestu k jejich pokoji běžel a na rtech cítil slzy.
Odvahu vylézt z pokoje nalezl až další den.

*

Tentokrát se vypravil za Oskarem. Kromě toho, že se chtěl opravdu přesvědčit, že Freya vstoupila do komunity, byl Oskar jediným člověkem, ke kterému měl pořád blízko. Doufal, že společně vymyslí, co si počít dál.

Čekal na něj před branou. Oskar odešel s výpravnou skupinou hledat zásoby. Ještě se nevrátili. Kieran pochodoval sem a tam a snažil se na Freyu nemyslet. Věděl, že mají problémy, ale nikdy by jej nenapadlo se s ní rozejít. Možná to dělal i proto, že už na světě nikoho neměl. Rodiče byli dávno mrtví, Hoodovi se postupně rozpadli a Freya...ne, nechtěl se dál mučit.

Vtom se brána otevřela. Skupina vedená Nickem prošla dovnitř. Batohy měli napěchované a obličeje zkřivené únavou a mrazem.

„Oskare!" zvolal a zvedl ruku, aby si jej všiml. Oskarovy oči se vypoulily, ale vzápětí se zase tvářil neutrálně. Došel ke Kieranovi.
„Úspěšný den?"
„Docela."

Dlouze na sebe hleděli. Ani jeden nevěděl, jak proti rozpačitému tichu bojovat.

„Jak se daří?" vydal ze sebe nakonec Oskar. Tušil, že se to od něj očekává, i když vůbec neměl náladu o tom mluvit. Kord když na Kieranovo trápení měl velký podíl. Odkašlal si.
„Neviděl jsi ji?" vydechl nešťastně Kieran.
Zavrtěl hlavou.
„Ale víš, kde je?"
Přikývl. Alespoň v tom nelhal.
„A...mohl bys jí doručit vzkaz?"

Oskar na něj soucitně pohlédl, ale vzápětí jeho rysy ztvrdly, když si vzpomněl na slova Freyi. Kieran by mu určitě rozbil hubu, kdyby se dozvěděl pravdu a snažil by se jejich plány překazit. To však nechtěl. Konečně se po dlouhé době někde našel. Věděl, že tu patří. Že tu může konat dobro. Začít znovu. Jedině takhle se může polepšit a v posmrtném životě žít s Tracy a Josie. Musel odčinit jejich smrt. Podpora Joffreyho a zachraňování amerického národa se zdálo jako dostatečně významný počin. Hodný spasení.

„To není dobrý nápad."
Kieran se zamračil. „Myslel jsem, že jsme kamarádi."
„Jsme. Ale žádáš po mně příliš."
„Nemyslím si."
Oskar semkl čelist. „Prostě od toho vycouvej, Kierane. Je konec!"
„Chci po tobě jen maličkost!"
„No jasně! A zítra to bude zase něco, příště zase a pořád dokola, dokud tě za ní nedovedu, co?!"

„Co tě tak žere? Jen jsem se zeptal!"
Oskar si prohrábl své rezavé vlasy. „Nemíchej mě do toho prosím. Prostě se s tím smiř. Už ji nikdy neuvidíš, o to jsme se postarali!"

Kieran svraštil čelo. „Fajn. Měj se."

Oskara ještě hodnou chvíli sužoval vztek, že si ani neuvědomil, že se prokecl.

Kieranovy oči temně zářily. Musel zjistit pravdu. Co Freye nakecali? Co jí museli říct, že najednou úplně otočila?

*

Tři dny Joffreyho i Oskara pozoroval. Oči se mu klížily kvůli nedostatku spánku a začínala jej pekelně bolet hlava. Ale nemohl si odpočinout.
Nalhával si, že když bude sledovat každý jejich krok, možná pochopí, co Freyu přimělo sejít ze stezky.

Připadal si jako na horské dráze. Jednu chvíli toužil Freyu pochopit, druhou jí proklínal za její ohavné opuštění a jindy zase bědoval, že mu chybí. Ale čím déle byla pryč, tím víc byl naštvaný. Ba v něm krev vřela!
Ze všech lidí kolem měl zrovna o ní nejlepší mínění. Spoléhal na ni a vážně si dokázal představit, že by spolu byli do konce života. Nevěděl, jestli jako pár, ale spokojil by se i s nerozlučnými kamarády.
Tím více se s jejím nečekaným odchodem nemohl prostě smířit.

Oskar zrovna vešel do Joffreyho domku. Dveře se zabouchly. Žaluzie se zatáhly. A Kieran měl po ptákách. „Kurva práce," neodpustil si naštvaně.

Rozhodl se, že už nebude otálet. Postavil se. A vyrazil.
Sníh mu zase křupal pod nohama a v přikrčení přiběhl k Joffreyho domku. Ohlédl se. Nikde ani dušička. Obešel dům a zastavil se u okna, které mělo vést do rekonstruujícího obýváku. Tu modrou sedačku nedokázal dostat z hlavy.

Žaluzie nebyla dotáhlá. Chybělo deset centimetrů. Kieran se škodolibě usmál. Opatrně vykoukl a spatřil pouze jejich trupy. Stáli před pohovkou a o něčem živě diskutovali, neboť pohazovali rukama a jejich těla se vlnila.

Jenže nic neslyšel. A čím déle tam stál, tím více pochyboval, co tu vlastně dělá. Možná že se přece jen honil za něčím, co neexistovalo. Honil se za duchem Freyi a nechtěl se jej vzdát. Nešlo o jejího ducha. Šlo o nový začátek. Posun. Tím, že nechtěl Freyu ze svých myšlenek vypudit, znamenalo, že se stále držel jako klíště starého života. Ale ten byl pryč.

Sklopil pohled. Ta pravda s ním otřásla. Vážně se bál učinit první krůčky. Své krůčky. Připadal si, jako by skákal bungee jumping. Ten krok do neznáma v něm vyvolával pocity hrůzy. Možná se Freyi tak držel, protože pro něj představovala jistotu a bezpečí. Jenže teď byla pryč.

Jako by jej ta myšlenka bodla, a tak rychle zvedl hlavu a vypoulil oči. Obývák byl prázdný.

„Nechceš nám něco vysvětlit, Kierane?"

Polkl. Zavřel oči. Znovu je otevřel. A obrátil se.

Oskar i Joffrey před ním stáli s rukama přeloženýma na hrudi. Ani jeden nebyl nadšený, že jej tu přistihli slídit. I když...nepopírali, že v to doufali. Čekali, až udělá chybu.

„Z-zatoulal jsem se."
Joffrey naklonil hlavu na stranu. „Buďme k sobě upřímní, ano?"
Přikývl.
„Obdržel jsem několik stížností, Kierane..."
„Stížností?"
„Ano. Představ si. Kierane..." pokroutil nad ním hlavou, „já chápu, že je těžké se s rozchodem vyrovnat, ale tím, že pronásleduješ naše občany, sleduješ je na každém kroku...to je moc."

Kieran nedokázal nic říct. Cítil se najednou hrozně malý. Kromě Oskar a Joffreyho sledoval i Carol s Connorem. Možná její nový přítel byl ten, kdo si stěžoval. Viděl ho s Carol nesčetněkrát.

„Takové chování tady není tolerováno," promluvil nakonec přísně, když propíchl Kierana pohledem. V hloubi duši se však nesmírně radoval. Zabil dvě mouchy jednou ranou. Freyu zpacifikoval a co nevidět přistoupí na jeho hru a Kierana se konečně zbaví. Musel se ale ovládat. Kousl se do jazyka, aby byl ve střehu.

„Co to znamená, Joffrey?" vydechl s těžkým srdcem. Vyčkával na svůj ortel, byť věděl, jaký bude. Zhluboka se nadechl. A připravoval na nejhorší.

„Budeš vykázán. Oskare, prosím..."

Oskar poslušně pokývl. Přistoupil ke Kieranovi a s chladnou hlavou jej eskortoval do prozatímního pokoje. Zítra bude oficiálně vynesen rozsudek. Ve velkém stylu.

Joffrey je oba sledoval a kvitoval to s povděkem. Oskar prokázal svou loajalitu a Kieran byl přemožen. Jednou se o něm děti jeho dětí budou učit. Stane se velikánem novodobých dějin.

Zvesela si pískal, až jeho radost ztlumily zavřené dveře.