"Střední škola je v pohodě." poučovala Amy její starší sestra Emma, která bude po prázdninách chodit do druháku na nějaké kadeřnické škole. Emma je extrovertní pohodářka, rozhodně netráví přestávky kreslením a čtením knih, jasně, že pro ní musí být škola absolutně v pohodě.

Emma je prostě jiná než já, říká nám to každý. Jsme úplné protiklady, ale stejně si naštěstí docela rozumíme. Rozdíly se projevovaly už od dětství, kdy Emma kreslila růžové princezny a jejich koně s copánky zapletenými v hřívě a já kreslila pestrobarevné jednorožce, draky a podobné bytosti. Emma si vždy hrála s panenkami, ale já měla velkou sbírku plastových draků. Naštěstí jsme to pokaždé zvládly spojit dohromady. Nakreslily jsme třeba scenérii s princeznami na jejich koních bojujících proti drakům a elfům. A nebo, když si hrála Emma s panenkami, dovolila mi zapojit do hry moje draky. Vlastně ty draky opatruju jako oko v hlavě, pořád je ještě mám všechny na poličce- je jich přesně 32.

Amy  zrovna seděla v pokoje a četla, ale nemohla se soustředit, protože nemohla odvést myšlenky od jejího nástupu na střední uměleckou školu, který se mimochodem konal ZÍTRA! Bála se, že si nenajde žádné kamarády, že jí dají špatnou spolubydlící a možná se trochu bála, že bude zase ta samá Amy jako na základce. Skoro neviditelná, s nálepkou outsider. Do teď jí to docela vyhovovalo, ale chtěla se možná trochu změnit.  Vlastně se na střední dost těšila. Znamenala pro ni novou příležitost a možná i nové kamarády.

"Amálko, večeře!!" volala na mně máma. Sešla jsem dolů až do kuchyně a poslušně jsem si vzala svou brokolici s brambory, ale přestože brokolice bylo snad moje nejoblíbenější jídlo, nedokázala jsem sníst ani kousek.

Vrátila jsem mamce plný talíř, ta na mně s ustaraným pohledem pohlédla a já zamířila s prázdným břichem přímo do postele a skoro hned se projevila unavenost, která se ve mně skoro celý den hromadila a já konečně usnula.

Ráno jsem se rychle nasnídala a dobalila jsem si svůj kufr- na vrch jsem dala dva své nejoblíbenější draky. Jistě, nejraději  bych si je samozřejmě vzala všechny, ale Emma konstatovala, že bych byla podivínka a že nikdo si s sebou na intr nebere 32 plastových draků. Dokonce navrhla, že jestli chci mít nějaké kamarády, ať si vezmu maximálně dva a pečlivě je schovám tam, kde se nikdo nemá nikdy šanci dostat. Takže jsem si vzala jen Belzebuba a Jupitera. Belzebub je červený drak s vínovými fleky a Jupiter je zase spíš oranžový s červenými fleky. Asi přiznávám, tohle je fakt divný, ale ačkoli jsou něco jako můj talisman, musím je vzít s sebou. 

Pak jsem si musela rychle vybrat nějaké oblečení. Všechny magazíny říkají, že si máte vybrat oblečení, ve kterém se cítíte pohodlně a dobře. Vyházela jsem celou skříň(ve které toho už mimochodem opravdu nic na vybírání nebylo, protože jsem všechno už sbalila do kufru a musela bych ho celý vyházet) než jsem něco takového našla- obyčejný šedý svetr a džíny.

Potom byl čas vyrazit, takže mamka nastartovala auto, dala do něj můj kufr a vyjely jsme.