Mrzí mě, že nemám panenku Molly, a tak s ní nemůžu udělat fotky... třeba na ní časem taky dojde 😁

***

"Harry, díky Merlin, že jsi tady," vydechla si paní Weasleyová.

" Co se děje?" nechápal Harry.

" Měla jsem strach, s tou tvou pamětí a Severus tě někam odtáhl..."

"Šel jsem s ním dobrovolně,  navíc se za ním hodlám vrátit."

"Ale tady ti přeci nic nechybí  Harry, vždy tě tu máme rádi..."

"Paní Weasleyová, cením si toho to mi věřte, ale pokud chci, aby se mi paměť vrátila, měl bych  být tam, kde jsem byl posledně. Prý si snadněji vzpomenu."

" Chápu..." posmutněla a utřela si uslzené oči. Brala Harryho jako syna. Jen těžko se smiřovala s tím, že ztratila Freda a teď ještě odejde z domu  Harry.

"Přijdu vás navštívit," slíbil jí a objal tu dobrosrdečnou ženu. Svým způsobem jí měl vždycky rád jako matku.

"To si piš, nemůžeš jen pracovat," pohladila ho po tváři a pustila, aby si mohl vzít své věci.

Harry vyběhl nahoru do Ronova pokoje. Bohužel nezaklepal a tak přistihl Rona s Hermionou v intimní chvíli.

"Zatraceně, Harry..." vykřikl Ron.

"Sakra," stačila říct Hermiona zatímco přes ně přehazovala deku.

"Ježíš sorry, fakt..." vytřeštil oči.  Netušil, že ti dva spolu už něco mají.

" Běž ven, ať se můžeme obléct, " vyháněla ho Hermiona. Harry přikývl a zabouchl za sebou. Posadil se před pokoj a zády
se opřel o dveře. Po chvíli Ron otevřel a Harry se svalil po zádech do pokoje. Potom se začal smát.

"Jsi v pořádku kámo?"

"Jo," uchechtl se Harry a sbíral se na nohy.  Potom si začal balit věci.

"Takže tam opravdu půjdeš," řekl Ron.

" Jo... musím to zkusit a pokud se mi paměť nevrátí do nějaký doby, tak odejdu. Navíc mi Snape slíbil, že nám pomůže s případem..."

" Dobrej nápad, ale musíme to ještě probrat s vedoucím."

"Jasný, " přikývl Harry.

"A my si napíšeme Harry," řekla mu Hermiona.

"Mějte se," mrkl na ně Harry a zmizel z pokoje mohli dokončit to, co dělali předtím.

Cestou se ještě rozloučil s ostatními členy Weasleovic rodiny a pak se přemístil zpět do místa, kde byl před půl hodinou.

***

Severus na Harryho netrpělivě čekal a když se ozvalo zaklepání na dveře, vystřelil ze svého křesla jako blesk.

"Nečekal jsem, že se vrátíš tak brzy. Domníval jsem se, že se budeš loučit déle..." řekl ledabyle Severus.

" Možná kdybych Rona a Hermionu nevyrušil, tak ano," zrudl.

" Chápu," ušklíbl se. Když tu spolu bydleli, nebyli zrovna tiší spolubydlící."

"Co bys chtěl dělat?" zeptal se Severus.

" Já nevím... co jsme dělávali k večeru?"

"Vařili večeři, poté si dali sklenku, četli..."

Harry se podíval na knihovnu a zrudl.

"Můžeme číst něco jiného," řekl Severus smířlivě.

"Dobře, půjdeme uvařit něco k večeři."

" Obávám se, že tu nemáme moc zásob, uvidíme co najdeme," řekl Severus a vydal se do kuchyně. Harry jej následoval. Po prohledání spíže zjistili, že je tu akorát zelenina a mouka.

"Uvaříme polévku a upečeme chléb."

"To jsem nikdy nedělal."

"Ale ano, ovšem nyní si to jen nepamatuješ. Řeknu ti co máš dělat," řekl mu Severus a Harry přikývl.

Pracovali rychle pomocí kouzel, a tak nebylo divu, že měli večeři hotovou během chvíle. Harryho až příjemně překvapilo, jak jim to spolu jde.

Po večeři otevřel Severus víno a usadili se ke krbu. Nechal muže, aby něco vyprávěl. Když neodsekával každé slovo, jako ve škole, zněl jeho hlas velice příjemně.

Severus by si Harryho nejraději posadil na klín, tak jako dřív, ale slíbil mu, že se bude držet zpátky a to hodlal dodržet, i když to bylo těžké.

Strávili večer příjemným rozhovorem, a když už se Harrymu začaly klížit oči, vydali se každý do svého pokoje.  Nahoře na schodišti ho Severus chytil za ruku. Harry překvapeně zamrkal.

"Chci ti jen poděkovat, že jsi tomu dal šanci," řekl a stiskl mu dlaň v té své.

" Ehm jo... není zač..."  řekl a rychle zmizel do svého pokoje.

To bude ještě na dlouho... povzdechl si Severus a odešel do své ložnice, kterou ještě donedávna obývali spolu.

***

Harry se ukládal ke spánku a držel v ruce lahvičku lektvaru. Bezesný spánek.

Bohužel již neúčinkoval tolik jako dřív. 
Od bitvy míval Harry noční můry. O Voldenortovi, o souboji, o všech mrtvých. Věděl, že lektvar pravděpodobně nezabere, ale stejně si ho vzal. Ještě než usnul na pokoj zakouzlil tišící kouzlo, aby Snapea nebudil, pokud by křičel. Podle očekávání se opravdu moc nevyspal, tak jako vždycky. Jenže nevěděl, co s tím. Jeho přátelé mu s tím už nedokázali pomocí. Dokonce ani lékouzelnice, kam docházel, si nevěděla rady.

***

Druhý den ráno vzal si Harry životabudič ze svých zásob, aby dokázal nějak fungovat. Kruhy pod očima mu to však nevymazalo.

Při snídani si ho Snape bedlivě prohlížel. Něco se mu na mladíkovi nezdálo. Rozhodl se, že si s ním brzy bude muset promluvit.

Po snídani ho vzal Harry sebou do práce. Nejdřív se sešli s Willsonem, vedoucím oddělení bystrozorů. Spolu s nimi stál v kanceláři i Ron a snažili se muže přesvědčit, aby Snapea přibral k vyřešetřování. Muž však váhal. Vždyť ještě nedávno byl Snape na černé listině a teď by jim měl pomáhat?

" Pokud nestojíte o mé postřehy, půjdu... jen jsem si všiml, že na té nástěnce máte chybu," zvedl se Severus k odchodu.

Willson se otočil na plánek za sebou. Bylo zde mnoho fotografií Smrtijedů, míst a nejrůznější lístečky s poznámkami.

"Co tím myslíte?"

Severus se ušklíbl přešel blíž k tabuli a prst zabodl na fotografii rozpadajícího se domu.

"Měl jsem na mysli toto."

"To místo jsme dávno vyloučili, je to rozpadlá ruina, nikdo tam není," oponoval mu Willson.

"Pro ostatní se tak má jevit, nicméně je již mnoho let pod Fideliem," ušklíbl se Severus.

"Náš odeklínač tvrdil, že není," zamračil se vedoucí.

"Potom je neschopný, " odfrkl si Severus.

" Vy se tam můžete dostat?" napadlo Willsona.

" Jistě. Není to ovšem jen Fidelius, co dům chrání.  Bude tam čekat překvapení v podobě několika nepěkných kleteb."

"V tom případě, prosím spolupracuje s námi, " řekl Willson a ukázal na židli před sebou. Severus krátce přikývl a posadil se. Poté začali plánovat přepadovou akci.

***

Později musel ještě Harry dopsat hlášení z předchozích případů. Měl toho pořádnou hromadu. Nesnášel papírování a tak to vždycky nechával na poslední chvíli. Severus ho mezitím nerušeně pozoroval a přitom předstíral, že si čte jeden ze spisů. V polovině hromady si Harry povzdechl a zahofil pero.

" Děje se něco?" zeptal se Severus.

" Jo sakra. Nesnáším to,  už mám ruku celou v křeči... " třel si Harry dlaň. Severus pozvedl jedno obočí...

Šance na trochu sblížení...

" Mohu?" zeptal se a odložil spis.

"Eee... co přesně?" nechápal se Harry.

"Masáž ruky, pomůže ti to," pousmál se Severus.

Harry se tvářil nedůvěřivě, ale ruka ho bolela a tak souhlasil. Severus přišel k němu a chtěl aby mu Harry položil ruku do dlaně, což mladík váhavě udělal. Odkudsi Severus vytáhl lahvičku s volným olejem a začal mu jej pečlivě vtírat do dlaně. 

Tu a tam zatlačil a kroužil palci až z toho byl Harry trochu mimo. Když mu došlo, co vlastně Snape dělá, překvapeně zamrkal.

Vždyť on se s tou rukou v podstatě mazlí, sakra...

Střetli se pohledem a mladík zrudl. Poté mu ruku vyškubnul a rychle vstal.

"Asi bychom měli jít domů, už je pozdě, " zamumlal a spěšně opouštěl kancelář. Severus se pro sebe pousmál a jal se ho následovat.

***

Trvalo téměř tyden než vše pořádně naplánovali.
Spolu s Harrym Ronem a Severusem se budově přemístili další čtyři bystrozoři. Strategicky se rozmístili kolem a potom Severus vstoupil dovnitř. Rychle odklonil kletby, které se na něj vrhaly a pak vešel do centra dění. Byli zde dva Smrtijedi a čekali na něj s hůlkami v rukou.

"Snape, ty zrádný červe," zavrčel jeden z nich a vrhl na něj Avadu. Severus se stačil vyhnout a to už ten druhý zesílal jiné kouzlo.

Smrtijedi však byli překvapeni, když se do místnosti připojili Potter s Weasleym a dalšímu bystrozory. Za pár okamžiku bylo po boji a Smrtijedi svázaní kouzlem na zemi. Než se přemístili na ústředí Severus znovu zapečetil dům a prodal obvyklé kletby, protože existovala možnost, že se sem znovu někdo vydá.  Bylo to vždy zabezpečené místo pro všechny Smrtijedy.

Na ústředí mu Willson gratuloval.

I Harry si s ním potřásl rukou. Weasley se na něj zubil, zatímco po práci otevírali láhev Ohnivé. Dnes si všichni zaslouží malou oslavu, a od zítra budou opět pátrat po dalších jeho bývalých spolubojovnících.

S dobrým pocitem se s Harrym přemístili domů. Oba potřebovali sprchu. Severus mu nabídl, aby šel první a přitom vzpomínal na chvíle, kdy se sprchovalu společně...

***

Kdyz Harry vyšel ven jen v ručníku omotaném kolem boků a jeste poměrně mokrý,  Severusovi z toho pohledu vyschlo v krku. Byl okamžitě vzrušený a v očích se mu odrazila touha. Harry vykulil oči a zrudl.

"Něco jste slíbil," řekla přitiskl se ke stěně jakoby se bál, že se na něj Snape vrhne. Muž se prudce nadechl a vydechl. Zavřel oči a když je znovu otevřel, byl opět klidný.

" Kéž by to bylo tak jednoduché Harry..."

"Ale já fakt nemůžu, " zašeptal Harry.

"Nevyčítám ti to, ale nemůžeš se divit, že mé tělo na tebe reaguje. Ani ne před třemi měsíci jsme byli milenci v každé smyslu slova. Když tě tu vidím takto polonahého, toužím po tom si tě znovu vzít."

Harry vytřeštil oči a naprázdno pokl. Nejraději by se snad stal součástí zdi, jak se na ní vehementně tlačil.

"Nemusíš mít obavy, dokážu se
ovládat," pousmál se Severus a chytil jej za bradu.

" Já..."

"Půjdu si dát sprchu a ty bys mohl zatím připravit něco malého k večeři," řekl Severus a zapadl do koupelny. Harry utíkal tryskem do svého pokoje a srdce mu bušilo ve spáncích.

Sakra, bojoval jsi z Voldemortem, přece tě nerozhodí Snape?

Ale celé to bylo znepokojující. Podle vseho byl ten muž dřív jeho milenec a skutečně po něm toužil. Jenže dokud to nebylo takhle jasné, zdálo se to abstraktní. Nyní to však dostávalo jasné obrysy a Harry netušil co si s tím počít.

Jakmile Severus vešel do sprchy,  musel se zbavit toho přetlaku v rozkroku. Shodil ze sebe kalhoty a zkušenými tahy ruky se přivedl k vrcholu během chvíle, stačila k tomu jen vzpomínka na Harryho polonahé vlhké tělo v ručníku.