„Harry?" hřbetem ruky si otřel oči. Dělala jsem, že to nevidím. Na jeho kompliment jsem reagovala uchechtnutím. „Pojď se mnou." Za ruku jsem jej vedla do schodů. Nečekaně čekaně zařval, o co se snažím. Vyškubl se mi a s chladem v očích mě vraždil pohledem.

„Prosím!" Znovu jsem ho chytila a vyloženě jej do dveří dostrkala. „Našla jsem ho, za postelí..." Zavrčel moje jméno a sevřel mi v silném stisku ruku. Potlačila jsem vyjeknutí, jen jsem sykla a vyškubla jsem se mu. Mohla jsem odejít a...
Poučená o jeho síle, chytila jsem jej za obě zápěstí, zatímco mi hleděl do očí, odváděla jsem ho blíž ke komodě, na které zrcadlo stálo.

„Chyběls mi." Stála jsem čelem k zrcadlu, zády opřená o jeho tělo a pozorovala jsem jeho odraz. Když zvedl oči a zaměřil se na zrcadlo, pousmála jsem se a chytila jeho ruce. Posouval dlaně po mém těle až mě objal.

„Přišla jsem za tebou, když tě propouštěli. Ale minuli jsme se. Asi o minutu... Než jsem se vymotala z nemocnice, odjel si... Nevěděla jsem, jak tě najít a bylo mi hloupý, volat tvé mámě. Na ni jsme měli kontakt v papírech..." Snažila jsem se nedat najevo, jak moc to bolelo... Teď už čelem k němu a na špičkách, jsem se dívala do té uhrančivé zelené barvy a chtěla se v ní utopit.

„Pořád chceš, abych odešla?" Musela jsem se zeptat. Ticho kolem nás rušil jen jeho zrychlený dech.

„Mám strach, že teď nebudu chtít, abys odešla. Potřebuju pomoc... Potřebuju -" to mi stačilo. Moje odvaha vzrostla a já měla najednou svoje rty na těch jeho. Hladila jsem jej po zjizveném krku a chtěla, aby si uvědomil, že mi to nevadí. Stisk kolem mého těla zesílil. Jeho tiché „promiň" zamumlané mi do rtů způsobilo, že jsem měla opět chuť jej začít líbat.

„Už to nikdy nedělej." Otočila jsem se čele k zrcadlu. „Nikdy ses mi nelíbil víc..." cítila jsem, jak hořím. A nebyl to jen pocit. Tváře mi znachověly, on se však usmál. Opřel mi bradu o hlavu. „Těžko se tomu věří..." Neušel mi ironicky podtón. „Harry?" „Hm?" „Myslíš, že kdybych lhala, byla bych tady? Myslíš, že jsem tady kvůli lítosti?" „Proč do mě tak vidíš? Mám pocit, že nikdo jinej to neuměl. Ani rodiče..." „Možná proto, že ses mi otevřel. Já nevím, kdo byl Harry Styles z One Direction. Neznala jsem ho a neznám ho. Znám jen Harryho Stylese... Kluka z nemocnice." Což byla pravda. Harry z 1D... Pro mě to byl kluk jen z fotek a koncertů, ne osoba, kterou bych znala blíž ale teď? „Kluk z nemocnice... Chtěl bych vědět, jestli bychom se jinak potkali. Nebo se to stát mělo... Abys mi změnila život." „Myslíš?" „Doufám v to. Protože pokud to tak mělo být, tak..." „Tak co?" „Tak jsem za to rád. Jenže, co když si se mnou jen hraješ? Já nevím!"

Byl jako Aprílové počasí, chlad mu opět čišel z očí, s ohromnou dávkou nejistoty, jsem hleděla do jeho vzteklé tváře. Svým způsobem mě to děsilo i přitahovalo. „Co když se mě bojíš, a proto tu jsi? Nebo cítíš lítost, kvůli tomu a nechceš, abych se nějak trápil. Audrey, podívej se na nás!" Trhnutím mě otočil zase k zrcadlu. „Jsem jako zvíře a ty jsi ta Kráska! Jsi nádherná holka, vše na tobě je nádherný. Vlasy, oči, rty, celá tvář i tělo... Proč by holka jako ty, chtěla mě?" Měla jsem chuť jej praštit. Ne... Chlapovi nestačí naznačovat, chlapa musíte kopnout, aby pochopil...

„Řeknu ti jen tohle; uvědom si co říkáš a jak to říkáš. Já nevím, jak ti mám říct, že s tebou chci trávit čas protože... Harry, co mám udělat, aby ti došlo, že jsem s tebou kvůli tomu, že chci a není za tím žádná lítost? Je mi úplně jedno, jestli máš jizvy nebo ne. O tom to není. A je mi úplně ukradený, kdo co bude říkat, protože je úplně jedno, jestli ty máš jizvy nebo ne, ale až mě někdo uvidí vedle tebe, budou řešit kdo jsem já, jak vypadám a všechno to kolem..." „Myslíš, že mě budou fanoušci chtít?" „Jestli ne, tak to nejsou fanoušci." „Půjdu... Až za tebou přijde rodina, tak jim otevři. Prosím." S pomyšlením, jak narcisticky zní, jsem chtěla odejít. I přes ten stud, co mě stále v nitru svíral, jsem ze sebe tohle vše vyhrkala a on vyrukuje se svou kariérou...

„Ne." „Cože?" „Zůstaň se mnou. Přes noc... Nechci tu být sám, chci tu být s tebou. Chci spát s tebou v posteli, chci tě celou noc držet s vědomím, že jsi moje."

„Tvoje?" Zírala jsem na něj s pootevřenými rty. Mluvil a já jen mlčky poslouchala. Vše co řekl bylo... Opravdové? Nelhal, v ničem. Opět mi odvaha vzrostla, šeptem jsem sama ze sebe dostala, že i já jej potřebuju. A... Že jej miluji? Nechtělo se mi věřit, že jsem to řekla, přiznala... „Miluješ mě?" Skrze řasy jsem na něj pohlédla. Opět jsem byla v jednom ohni ale i tak se mi povedlo, položit mu stejnou otázku.

„Kdyby existovalo silnější slovní spojení, řekl bych jej. Ale neexistuje." „Možná se to vážně mělo stát. Ten řidič, nehoda, moje praxe -" „My." Skočil mi do řeči. „Miluju tě." Šeptla jsem a schovala obličej v jeho hrudi „Stydíš se mi to říct?" „Miluju Tě!" „Miluju Tě." Zamumlal mi do rtů a letmo mě políbil. „Jediný co mi vadí, je ten šílenej výškovej rozdíl. Asi všude budu muset dát bedničky, nebo -" „Bedničky?!" „Tak ne, budu se sklánět..." Měl mě omotanou kolem pasu, kolem očí měl vrásky od smíchu a pobaveně se culil. Ani nevím, jak se to stalo, najednou jsem ležela v jeho posteli a poslední kousek oblečení zmizel někde na zemi...

„Dámy a pánové! One Direction!!" Seděla jsem na pohovce v obyváku a společně s Katie u Lux jsme sledovali The late late show. Oběd byl uvařený, holky pojedly a já, zelená jako brčál se třepala v Harryho mikině. Vydržela jsem chvíli, pak si šla lehnout. Nebylo mi dobře už pár dnů, trpěla jsem ranními nevolnostmi, které buď přešly a nebo mi bylo zle celý den. Začínala jsem mít určité podezření, ta noc s Harrym... Ochranu jsme neměli a on se jaksi nestihl vysunout. Možné to bylo... Jen nevím, jestli by to bylo vhodné. Nevím, kdo by to bral hůř, jestli on, jeho rodiče či moji. Asi naši... Nelíbila se jim ani představa, že po měsíci– plus mínus – jakési letmé známosti se od nich odstěhuju za Londýn, druhý aspekt nesouhlasu byl ten, že to byl právě zpěvák. No, přežili to ve zdraví a hned, jak se víc Harrym seznámili, nám sem strčili Katie. Pro kterou to bylo ale jakési vysvobození.

Jak se dostalo na veřejnost, že chodím s Harrym, ve škole ji začalo peklo. Šikana s ohromnou razancí, jak ta psychická, tak i fyzická. Došlo to tak daleko, že ji máma odhlásila ze školy a po oblítání nějakých věcí se rozhodlo, že nastoupí další rok, do stejného ročníku jen na jiné škole, soukromé. Kde tohle snad nebude. Co se mé osoby týkalo, tak i já přerušila studium. Díky Laře a Sandy se na světlo dostala moje adresa a rodiče z toho byli na prášky. Až pod výhružkou soudního stíhání ze strany Harryho to vše ustalo a rodiče, preventivně prodali dům a tentokrát se nastěhovali do většího bytu v soukromé ulici. Přišlo mi, že jediný kdo si s z toho nic nedělal byl brácha. Dodnes plní titulní strany bulvárů jako kluk s drzým úšklebkem a zvednutým prostředníčkem.

Lou s Tomem odjela, nám dali Lux. Dokud já byla na škole, Harry s ní a pak s Katie trávil čas sám. Teď se to prohodilo. Poslední jeho volný měsíc jsme zmizeli ve Francii v malebné vesničce. Nikdo o nás nevěděl, nikdo si nás nevšímal... Teď byl pro změnu on skoro pořád pryč, přes celá dopoledne. Ve studiu s kluky, teď v show to bylo jeho první oficiální vystoupení po víc, jak půl roce. Moderátor ho mohl umačkat.

To bylo vše, co jsem viděla. Usnula jsem hned, co mi hlava padla na polštář a vzbudila se až ve chvíli, kdy zespodu zněla nějaká komedie a slyšela jsem Harryho, jak se o něčem baví s holkama.

„Ahoj." Zamumlala jsem mu do zad. S pozdravem a dotazem, co se děje si mě ustaraně prohlížel. S univerzální odpovědí, že mi nebylo jen dobře jsem se k němu tulila a on s lehkým náznakem provokace brblal, že jsou doma děti...

Uběhl další týden. Harry byl od rána do večera pryč. Jen jsme se míjeli v posteli, holky si vzala Lou i se smečkou od Louise. Využila jsem klidu, že se o nikoho nemusím starat a objednala se k doktorovi. Praktický mě s nakrčeným čelem a ustaraným výrazem odeslal ke gynekologovi.