Ciao! Ano, jak to tak vypadá, ještě jste se mě nezbavili a ani se mě jen tak nezbavíte, muhahaha! Ne, moc se omlouvám za svou předešlou neaktivitu, ale bylo toho strašně moc, navíc jsem jela i na expedici do zahraničí, takže jsem neměla šanci nic psát ani přidávat, jen přemýšlet nad dějem! A jak to tak bývá, čím blíže je konec letního semestru, tím více si uvědomuji, jak nestíhám :D Příběh bude vycházet, to se nebojte, ale nemohu Vám říct, jestli co týden, co dva nebo tak.. Prostě až vyjde kapitola, tak vyjde, do té doby to zvládneme a Vy mě snad nezabijete :D
Mám Vás moc ráda mí milí čtenáři, přeji pěkné Velikonoce a  na přečtenou u dalšího dílu!~

**********

"Cože? Škyťáku, to snad nemyslíš vážně!" Vyjekla Astrid a pravděpodobně by nebyla jediná, kdyby ostatní členy týmu nepředběhla.
"Jo Škyťáku, už jsme nějakou dobu z formy a tady na Blpu přeci jen už máme svůj luxus." Poznamenal Ťafan a společně se svou sestrou se opřel o jejich dvouhlavého draka. "Jo, když jsi tohle po nás chtěl naposledy, postavili jsme Dračí hranici." Dodala Rafana.
"Co?!" Škyťák byl jejich znuděním a nesouhlasem značně překvapen. Myslel si, že by jeho parta za dobrodružstvím vyrazila ihned. Očividně byl ale jediný, kdo toužil znovu po dobrodružství. Byl ten typ člověka, kterého neznámo nikdy nepřestane bavit. "To snad..." povzdychl si a protočil očima. Snažil se přijít na to, jak by svou partu mohl přemluvit. Mohl jim to jako náčelník přikázat, at chcou nebo ne, ale to nebyl zrovna typ jeho domlouvání.
"Chápu, že se Vám nechce hledat můj domov." Vstoupil do toho Jack a opatrně přešel až k nim, v tu chvíli na něho padlo několik zvídavých pohledů. "Pokud Vás to obtěžuje, tak mi bude stačit nějaká loďka nebo tak něco a půjdu hledat sám." V tuhle chvíli doufal, že jeho přítel zůstal stejný, že by ho nepustil na širé moře samotného.
"Ani náhodou." A vsadil na správného draka. Škyťák byl až příliš ochranářský na to, než aby někoho nechal jít na otevřené moře. "Ještě bychom tě znovu našli v ledové pustině. Navíc se blíží krutá zima a kdo ví, jak dlouho by ti trvala cesta, než bys nasel správný kurz." A pak se otočil zpátky na své přátelé, ale najednou viděl, jak si dvojčata prohlížejí Jacka až moc zblízka.
"Hele, zdáš se mi povědomý." Utrousil najednou Ťafan a Rafana mu musela dát za pravdu přikývnutím, zatímco Jack od nich s úlekem odstoupil. Ani on si nevšiml, kdy se k němu stihli tak rychle a nenápadně přiblížit.
"Co?" Nechápal a trhl se svou kapucí, neboť jej zkoumalo jedno z dvojčat. "To není možné." Zakroutil hlavou, ale přemýšlel nad tím, co řekli. Ten Hrůzák u Škyťáka doma si jej pamatoval až příliš dobře a dvojčata měla pocit, jakoby ho znala. Proč ale Škyťákovi nic neříkal a byl pro něj úplně cizím člověkem?
"Nic není nemožné." Upozornil ho Ťafan. "Takže si na nás dávej bacha, malej Jacku." Varoval ho a s tím i se svou sestrou "hrůzostrašným" způsobem odcouvali ke svému draku.
"Dooobře." Nechápal Škyťák ani nikdo jiný z jejich skupiny, tomu se ale nešlo už divit. Na dvojčata a jejich aféry si zvykl už snad každý, kdo je znal. "No tak lidi, copak netoužíte po novém dobrodružství?"
"To víš, že jo Škyťáku." Vložil se do debaty Snoplivec. "Protože po tom minulém dobrodružství, kdy se nás pokusili zabít vlastní draci, teď toužíme po smrti ještě víc!" Zařval vynervovaně.
Jak jinak, od něj trochu podpory nemohl čekat.
"Ale zase musíme brát v potaz, že jen hledáme jeho domov. To by nemuselo být zase tak zlé. A možná bychom narazili i na nové dračí druhy!" Zlatý Rybinoha, i když se mu něco mohlo zdát nebezpečné, touha po nových vědomostech vždy byla silnější.
"To, že u nás máme hnízdo nejrůznějších dračích druhů, to ti nestačí?" Zanadával Snoplivec, ale mladík si s ním nelámal hlavu. Vlastně ho vůbec neposlouchal.
"Tak do toho teda půjdeme." Povolila nakonec Astrid.
"Odkdy za nás ostatní rozhoduje Astridka?"
"Už je to dlouho, co to tak je." Připomněla Snoplivcovi Rafana.
"No dobře, no." Protočil očima a zkřížil ruce na prsou, už nešlo nic změnit, protože už bylo rozhodnuto i s jeho nesouhlasem. "Doufám, že to aspoň bude stát za to a oplatíš nám tu laskavost, Škyťáku!"
Hnědovlásek se jen pousmál a nechal jejich bandu rozpustit. Pak se obrátil na Jacka a poplácal ho na rameni. "Bude to dobré, uvidíš."
Strážce se na něho nervózně pousmál. Pokud si Škyťák vzal něco do hlavy, nebylo z toho úniku. Kvůli němu budou bloudit po ostrovech, aniž by na jejich cíl někdy narazili. Ale to jim už nemůže říct. "Vážně tohle dělat nemusíte." Snažil se ještě jednou, ale bylo to naprosto k ničemu. Proč jim radši neřekl, že jeho domovinu zničili? Proč jim nelhal rovnou od začátku?
"Chceš se podívat po vesnici? S Bezzubkou bychom ti mohli udělat soukromou prohlídku letem." Na jeho očích bylo vidět, jak strašně toužil po volném létání až za hranice objeveného. Aspoň k něčemu ta lež byla dobrá. A tak na jeho pozvání přikývl hlavou a společně s ním naskočil na záda Bezzubky.

*****

"Takže tu pořádáte i dračí závody? Wow, to musí být něco!" Vyjekl, když společně s těmi dvěma šílenci proletěli pod skalnatým útvarem, do kterého se jen tak-tak vešli. "Vsadím se, ze vím, kdo je nejrychlejší!" Ušklíbl se a poplácal hnědovláska po rameni.
"My už jsme dlouho nezávodili." Odpověděl mu a vyrovnal Bezzubkův let, aby na chvíli byli v klidu. "Jednu dobu jsem se raději vytrácel před otcem, než abych měl poslouchat jeho proslovy o svém budoucím náčelnictví a pak, jsem se stal náčelníkem, takže závody spíše startuju. Celkem ironie."
"A co tvůj táta na to? Určitě na tebe musí být pyšný."
"Asi by byl." Škyťákův hlas najednou nabral na smutku a Jack pochopil, ze přestřelil.
Takže Kliďas zemřel? To byla rána i pro něj, i když o dost menší, než kterou musel snášet Škyťák. "M-Moc se omlouvám."
"To nic." Odpověděl mu klidným, avšak zadumaným hlasem. Bylo mu jasné, že na něj vzpomíná. "Někdy přemýšlím nad tím, jestli jsem aspoň trochu dobrý jako byl on." V tu chvíli zabručel i Bezzubka, jakoby slyšel a cítil rozpolcení svého jezdce.
"Určitě.... Určitě shlíží na každý tvůj krok a provází tě tím vším novým." Snažil se mu nějak zvednout náladu.
"Díky." Hnědovlásek se na něj očkem podíval a on na chvíli mohl vidět jeho úsměv, dokud se neotočil zpátky, aby sledoval cestu před nimi. "Nevím proč, ale zdá se mi, že tě znám už dlouho a přitom to je jen pár hodin."
Jack se jeho slovům nuceně zasmál. Toužil mu tolik říct pravdu, ale věděl, že je to nemožné. Nevěřil by mu. Možná si sám v jednu chvíli vzpomene. A tak se raději podíval na ostrov pod sebou. Ani to nečekal, ale jeho oči zahlédly na vrcholku pahorku dům. Jeho starý dům, kde vyrůstal se svou rodinou a na jeho pastvinách dával pozor na ovce. "Hele, ten osamocený dům na pahorku pod skálou..." začal a počkal, až Škyťák obrátí Bezzubku tím směrem. "Bydlí tam někdo? Zdá se mi to jako pěkné místo pro život." A čekal, co k tomu jeho kamarád řekne. Možná ho tak přivede na cestu vzpomínek.
"Před pár lety tam bydlela rodina pastýřů. Rodiče, syn a dcera." A Jack napjatě čekal, co ze sebe vypustí. "Ale jednoho dne se ten hoch utopil. Jeho ztráta rodinu strašně zasáhla. Rodiče se chtěli odstěhovat, ale jejich dcera to odmítla, a tak, když už byla schopna se sama o sebe postarat, se oni odstěhovali a ona zůstala. Prý to tu nemohla opustit, protože věřila, že se jednou její bratr vrátí."
Jackovi to celé znělo jako nějaká místní legenda pro děti, ale věděl, že to tak není. Byla to jen jinak řečena pravda, což ho dost bolelo. "Znal jsi toho kluka?" Teď musel zjistit, jak na tom je.
Ale místo rychlé odpovědi se dočkal jen tichého letu. "Ani nevím..." zašeptal Škyťák a to Jacka dorazilo ještě více. Vůbec si na něj nepamatoval? Nepamatoval si toho chlapce, který zachránil svou malou sestru před utonutím a sám přitom zahynul přímo před jeho očima?
"Tak to je smutný příběh." Snažil se zamaskovat všechno to, co ho srazilo na kolena. "Je mi jí líto. Teď tam žije sama?"
"Myslím si, že jo. Párkrát jsem ji viděl ve vesnici, aby si nakoupila jídlo, nebo věci, ale jinak moc mezi lidi nechodí." Odpověděl mu a pak stáhl Bezzubku už jinou stranou, aby nelétali dlouho na jednom místě.

*****

Když nastala noc, Jack nemohl zahmouřit oči. Stále musel přemýšlet nad tím, co se kolem něho dělo. To, že se dostal nějakým zázrakem do minulosti, ale skoro nikdo si ho nepamatuje, ho nenechávalo myslet na nic jiného. Proto tiše vstal z postele, aby nikoho kolem sebe neprobudil a otevřeným oknem se vytratil do temné noci, kdy vesnice už dávno spala.
Procházel se a byl zcela sám se svými myšlenkami. Sem tam se ozval mohutný chrapot draků nebo Tlamouna, ale to ho vůbec nerušilo. Jeho kroky ho vedly, bůh ví kam, a než stačil jakkoliv změnit směr, všiml si, že stojí před domem, kde bydlela jeho sestra. Několik minut na něj koukal bez jakékoliv hlásky a nakonec přimhouřil oči. Určitě ani ona si na něho nebude pamatovat.
„Přejete si něco?" ozval se najednou tichý hlásek, který pro Jacka byl jako silná rána. Poznal by ji snad úplně všude, tak moc se za ní chtěl otočit a obejmout ji, říct jí, že mu tolik chyběla! Ale to nemohl.
„Omlouvám se, byl jsem zamyšlený, když jsem tady šel." Řekl, aniž by se k ní otočil čelem. Kdyby ji viděl, už by se asi vážně rozbrečel.
„Tyhle noční toulky znám." Odpověděla mu a podle zvuku dřeva si Jack myslel, že si právě sedla na pár schůdků vedoucích z domu. „Moje myšlenky jsou někdy tak hojné a silné, že mi nedají spát. Ale když vyjdu ven a podívám se na to krásné nebe, cítím samotu a klid a sem tam se ozve nějaký ten noční zpěv přírody, je mi hned lépe. Nechcete to zkusit?"
„A-Asi ne, nechci Vás tady otravovat, je to Vaše místo a já bych tu neměl-"
„Moment." Zašeptala, Jack se neodvážil se otočit, i když slyšel blížící se kroky. Musela jít k němu. „Váš hlas,... něco mi strašně připomíná." A než se nadál, dívka stála před ním, jeho obličej měla jemně chycený ve svých dlaních a upírala na něho velké dětské oči zaslepené obrovským smutkem. Jeho malá sestřička vyrostla do nádherné dívky a nebýt té dávné události na jezeře, tak by pravděpodobně teď od ní musel odhánět všechny kluky, kteří by o ni projevili zájem.
A po té chvíli, která byla ve skutečnosti krátká jako máchnutí ruky, ale pro ně dlouhá jako několik hodin, se dívka šokem od něj oddělila, jakoby nevěřila tomu, co právě před sebou vidí. „Jacku?" vyšlo z ní krátkým a trhaným výdechem. Ani on nemohl věřit, že slyší své jméno vycházející z jejích úst. Najednou i on se dostal do takového šoku, že nemohl nic říct. „J-Jsi to opravdu ty?" v očích se jí objevily první slzy, které na sebe nenechaly dlouho čekat a skutálely se po její zmučené, avšak přesto krásné, tváři. "U všech bohů." Zajikla se dívka. Kdyby před chvílí neměla své ruce na jeho tváři, myslela by si, že je to jen duch. Pouhá iluze jejího dlouho mrtvého bratra. Okamžitě ho objala pevným sevřením a rozplakala se. Jak dlouho si myslela, že je mrtvý? Nechal ji tu pět let! Celých pět let v depresi a černé realitě, kdy ji všichni říkali, že už se nevrátí.
A teď? Byl tady, držela ho v objetí, plakala mu na rameno. Bála se, že když se odtáhne, on ji zmizí před očima.
Tak jako tehdy.
A Jack jí pevné objetí vrátil. Jeho objímal strach z toho, že kdyby ji pustil, už si na něj nikdy nikdo nevzpomene. Ona nyní byla jediným světlem v řadě temných událostí. "Ach, Flee." zašeptal a pohladil ji ve vlasech, stále si ji držel blízko sebe. "Bál jsem se, že i tys zapomněla."
Dívka se od něj odtáhla a hledala v jeho očích odpovědi na své otázky. "Kde jsi celou tu dobu byl?" Fňukla a otřela si slzu, která bloudila po jejím obličeji. "Kde jsi celou dobu byl, když jsem tě volala?!" Zvýšila hlas, ale neřvala na něj, pouze se dostavil pocit zpufalství. "Když ses nevynořil z té vody, myslela jsem si, že už jsi vážně navždy odešel!"
"Flee," oslovil ji a nyní to byl on, kdo ji setřel slzičku z tváře. "Ale já vážně odešel." Nemělo cenu lhát vlastní sestře, ještě k tomu, když ona byla jediná, která si ho pamatovala. "Možná mi teď nebudeš věřit, ale byl to Měsíc, kdo mě přivedl mezi živé."
"Ale to je přece hloupost. Mrtví se nemohou vrátit zpět mezi živé." Odmítla tuhle zprávu.
"Ne, myslím to vážně. Dal mi moc tvořit z mrazu a zimy. A taky koukej, jak mi vlasy změnily barvu! A oči, jsem jako personifikace zimy!" Křikl radostně Jack, a aby mu sestra věřila, vytvořil ze sněhu malého zajíčka, sestřino nejoblíbenější zvířátko z dětství. Stačilo na něj už jen dýchnout trochu mrazu a zvířátko opatrně zakmitalo ušima.
Flee nemohla věřit svým očím a jakmile se zajíček pohnul, jí se zatajil dech. A když začal okolo ní hopsat, z dívčiny opět byla malá hravá holčička s úsměvem na rtech. Točila se za sněhovou stopou a v očích se jí roztancovala radost a něco, co dávno v dětství ztratila.
Jack se smál s ní a také sledoval zajíčka, dokud se neschoval ve sněhové noře. Tehdy oba dva vydýchávali svůj smích. "Už mi věříš?" Zeptal se opatrně.
Jeho mladší sestra nečekala už na nic jiného. Okamžitě ho s úsměvem na rtech objala. "Vítej doma, bráško." Promluvila, když se od něho oddálila. "Zítra ráno to musíme říct ostatním! Škyťák tomu nebude věřit! Víš, čím vším si ten kluk prošel! Tomu neuvěříš ani ty!"
Ale Jack její radost musel rychle zastavit. "Škyťák si mě nepamatuje." Zašeptal potichu a v jeho hlase se odrazil smutek.
"Cože? Jak je to možné? Byli jste tak dobří kamarádi!"
"Nepamatuje si mě nikdo krom tebe a jednoho draka. Dvojčatům přijdu povědomý, ale nic víc." Pokrčil rameny a zničeně se sesunul k zemi. "Zítra odlétám s celou skupinou, aby našli můj domov. Lhal jsem jim, že mě někdo musel unést z mé domoviny."
"Ale Jacku, proč jsi jim neřekl pravdu?"
"Jakou pravdu? Měl jsem na něho vypálit, že jsem mrtvý kluk pocházející z jeho rodného ostrova, ale nějakou záhadou jsem oživl a on si mě vůbec, ale vůbec nepamatuje?" Když to tak řekl, Flee mu musela dát za pravdu. Přisedla si k němu a ruku mu dala kolem ramen, aby si ho vzala více k sobě.
"Tak, co chceš dělat?"
Jack si povzdychl. Měl jen holou kostru plánování a ani ji neměl dotaženou do konce. "Začnu se všemi úplně od začátku a až se vrátíme z neúspěšné mise najít můj domov, mohla bys mi pomoci s domyšlením plánu. Flee svého nalezeného bratra objala. Věděla, jak těžká cesta ho čeká, než si zase vytvoří jejich staré dobré pouto. "Budu tu pro tebe." Šeptla a s tím mu slíbila, že se postará o jiný zbytek věcí.

**********

A když jsme u toho konce, u předešlé kapitoly jsem vyčetla komentáře, že chcete, aby Jack měl draka, a tak nechávám na Vás výběr. Jestli máte představu, jaký drak by to mohl být, klidně piště a já Váš nápad klidně použiju. Pokud chcete a nebude Vám vadit, že nechám zrodit zcela nového draka, tak dejte vědět! Každý názor je zde vítán! c: