Hádejte, kdo má za sebou první zkoušku a kupodivu neumřel, ale dal se do psaní? Ano, tušíte správně, že to budu se vší pravděpodobností já! :D Tak, co bych Vám řekla o téhle kapitole. Moc se tam toho neděje, ale to možná buďte rádi, znáte mé zvraty. Jinak nevím, kdy zvládnu napsat další kapitolu. Každopádně se pokusím co nejdříve, ale nemůžu Vám nic slíbit. Snad jen doufejte, že to opravdu bude brzo :D

**********

Když se probudil, na tváři mu hrál letmý úsměv. Ani se mu nechtělo otevírat oči, prostě by jen spokojeně ležel dál v posteli a vzpomínal na včerejší večer na útese. Ale nakonec sám sebe přinutil a oči otevřel. To, co viděl před sebou mu vykouzlilo nový úsměv na tváři, ještě zářivější, než ten poslední.
Ležel vedle Škyťáka, který spokojeně spal. Jeho tvář byla uvolněná a pro Jacka dokonalá. Poklidně zavřené oči, pod kterými se objevovaly pihy jako hvězdy na noční obloze. Tvář měl jemnou, ale už i tak se mu rýsovalo lehké strniště. Takhle by se na něj mohl dívat snad furt a stačilo by mu to. Nakonec si vyžádala pozornost ale jeho hravá stránka, která všem strašně ráda dělala naschvály. Zazubil se a šel ke střešnímu oknu. Potichu jej otevřel a ze střechy si nabral čerstvě napadaný sníh. Dával si pozor a byl potichu, tiše vyčkával jako dravec na svou kořist. Všiml si, jak se Škyťák otočil na bok a odhalil mu tak svůj obnažený krk. To si přímo vyžadovalo, aby mu tam ten sníh dal!
Tiše se přiblížil a vyčkával na správný okamžik. Jakmile se dostavil, sněhovou kouli hodil mladíkovi ke krku a sám ji zasunul až za lem trika. Snad jen pár vteřin poté byl svědkem vyděšeného výkřiku a cukání těla, jak se snažilo dostat mokrou a studenou kouli od sebe.
Jack se začal okamžitě smát, trošku ho to dostalo i do kolen, jak se mladý viking onoho sněhu snažil zbavit a chudák byl tímhle fórkem vyhnán z postele. Svůj smích pak zadržoval, když na něj padnul zamračený pohled. Skousl si ret a snažil se nesmát, i když v duchu se stále popadal za břicho. „Dobré ráno." Vydal ze sebe přidušeně, jak se snažil nesmát nahlas.
„Nedělej ze sebe neviňátko." Ušklíbl se Škyťák a šel k němu. Hned po něm skočil a povalil Jacka k zemi. Ten se snažil bránit, ale Škyťák si vybojoval svoje a začal ho lechtat na holé kůži. Strážce vyjekl a snažil se utéct, ovšem marně.
„Ne, lechtání je zakázáno! Nech mě!" ječel přes celý pokoj a smál se, přitom mu z očí už začaly vytékat slzy a on se snažil nabrat dech.
„Jo tak zakázané? A sníh za krkem, když člověk chce spát, zakázaný není? Jen počkej, já ti to oplatím!" vrčel pobaveně a stále svého vězně lechtal a držel pod sebou. Až když byl Jack v obličeji rudý jako rajče, tak teprve tehdy s lechtáním přestal a nechal ho, aby se z toho útoku mohl vydýchat. „Ještě jednou mi tohle provedeš, tak ten trest bude mnohem horší." Varoval ho pobaveně s pozvednutým obočím, zatímco Jack vypadal jako malé dráče, co se už vzdalo.
„Dobře, příště si na tohle budu dávat pozor." Uculil se nevinně. Natáhl své bledé paže ke Škyťákovi a zakňučel tím, jak chtěl obejmout. Hnědovlásek se pousmál. Prvně z něho slezl na zem a pak si jej přitáhl do objetí. „Příště se probudíš pod hordou sněhu." Zazubil se Jack nad tou představou, v další chvíli ho se od něj ale hnědovlásek odtáhl.
„Jestli to tak bude, vyhlásím ti válku." Zasmál se a pohladil ho ve vlasech. Pak se z objetí ale odtáhl úplně a šel se obléct. Dneska jako náčelník měl před sebou spoustu úkolů a povinností, které musel udělat.
Strážce ale nechtěl, aby jeho milý odcházel. Šel proto k němu a zezadu ho objal. Svou tváří se zabořil do teploučkého dlouhého kožichu. „Nechoď nikam." Zakňučel a nekončil s objetím. Pak zaslechl slova, že musí a on si povzdychnul. Zvednul k němu hlavu. „Je tu něco, s čím bych ti mohl pomoci?" zajímal se.
Škyťák chvíli mlčel, nakonec zavrtěl hlavou. „Nic, na co bych si vzpomněl. Ale víš co? Můžeš jít do arény a sledovat, jak se dětí učí létat na dracích. Možná bys tam mohl pomoci." Usmál se a nakonec dal Jackovi pusu na čelo. „Neboj se, jak budu mít vše hotovo, najdu si tě a budeme mít čas jen pro sebe." Pohladil ho po tváři, pak se rozloučil a s přivoláním Bezzubky odešel za svými povinnostmi.
Jack byl chvíli sám doma. Trošku pouklízel, chvíli se nudil a nakonec si hrál s Vločkou. Když už i tohle ho přestalo bavit, oblékl se do svého oblíbeného oblečení s úžasnou kapucí a měkkým kožíškem, vydal se ven a Vločka poslušně kráčel vedle něho. Nohy ho vedly za sestrou, v onu chvíli se usmíval. Musel ji všechno říct. Určitě tomu nebude sama věřit!

Jak Flee poslouchala jeho vyprávění, usmívala se jako sluníčko a nadšeně čekala na další slova, která ze sebe vypustí. Jack všechno popisoval strašně živě a detailně, u onoho vyprávění ovšem nezapomněl mávat rukama a měnit hlasy od jednotlivých lidí. Pro jeho malou sestřičku to bylo vlastně jedno velké divadlo.
„A pak jsme prostě celou noc proseděli na útese. Jeden vedle druhého a koukali na nebe s hvězdami a na Blp. Bylo to tak kouzelné, mám dojem, že na tuhle chvíli nikdy nezapomenu." Vydechl nakonec šťastně, když vše povyprávěl a teď se mohl v klidu usadit na židli.
„Sluší ti to." Jack se na ni nechápavě podíval a pozvedl obočí. „Být šťastný a konečně mít opětovanou lásku." Vysvětlila mu s hřejivým úsměvem a podala mu hrnek s čajem. Jack se na ni usmál, Flee však poznala, že myslí na svého milého, a tak odvrátila zrak k drakovi, který ji zrovna dělal nepořádek u krbu. Válel se v uhlí a špínu roznášel všude kolem. „Doufám, že si to po něm uklidíš." Koukla na svého bratra s povytaženým obočím.
Ten jakoby se vzbudil z myšlenek. Chvíli na ní nechápavě koukal, pak se ovšem otočil směrem ke krbu, odkud vycházel randál. „Vločko!" vyjekl, když viděl svého draka špinavého od saze. Ten se na něho potutelně usmál a pokračoval ve špinavém rochnění dál. „Vločko, ne! Nech toho! Fuj je to! Nesmíš!" zvedl se ze židle a hnal ho pryč z domu sestry. Vločka tohle celé ale začal brát jako hru na honěnou. Pokaždé, když od něj Jack byl na dosah ruky, dával mu naději, že ho chytí. Ihned na to se ale dal na útěk. Zastavil se vždy po několika metrech, aby zjistil, jestli ho jeho jezdec následuje nebo ne a celé se to opakovalo několikrát. „Vločko no tak! Zastav!" snažil se ho po dobrém uklidnit, ale drak neposlouchal a vesele před ním utíkal dál do doby, dokud do něčeho nevrazil.
Nebo spíše do někoho.
Bezzubka se na zmateného a špinavého draka nechápavě podíval a něco zamručel. Pravděpodobně by ho asi nechal jít, kdyby se z dálky neozval Jack. „Bezzubko, chyť ho!" křikl udýchaně. Na to zareagovali oba dva draci. Vločka útěkem, Bezzubka nelítostným pronásledováním.
„Jacku?" Škyťák se koukal na svého přítele také s nepochopením v očích. Pak ale viděl, co ti dva draci provádějí a jakou paniku způsobují mezi místními. „Co se to sakra děje?" dožadoval se vysvětlení, na které se vší pravděpodobností měl jako náčelník právo.
Strážce na to jen zvedl ruku a sám se předehnul, aby se v klidu mohl vydýchat. „Chtěl... chtěl jsem ho..." odmlčel se, aby nabral dech. „Jen ho potřebuju umýt! A on mi utíká!" nikdy by si nemyslel, že mu běh dá tak moc zabrat. Hned na jeho slova se ale ozvali draci. Bezzubka vítězně držel Vločku, který se mezitím snažil utéct. Až pak si Škyťák všiml, jak byl, ještě nedávno, bělomodrý drak špinavý.
„Ah tak." Pochopil a koukal na draky. „Tak můžeme ho umýt a rovnou i vyčesat, pokud si na to troufneš." Zazubil se.
„To by bylo moc fajn."

Chytit draka byla jeden problém, dostat ho ovšem do domu k řádné koupeli byla věc druhá a možná i trošku náročná, protože on se bránil zuby drápy, aby nemusel pod vodu. Pro Vločku tohle koupání bylo mučení. Myslel si, že tohle je to nejhorší, co ho kdy potkalo! No jo, ale to ještě nezažil česání a kartáčování jeho drsné srsti! Bezmocně mručel a snažil se vykroutit, ale kluci se ho drželi vší silou a Bezzubka mu k útěku taky moc nepomáhal.
„No tak Vločko, klid, drž! Ještě chvíli vydrž a dostaneš za to odměnu!" rozmlouval s ním Jack, ale na drakovi bylo vidět, že raději odměnu odmítne a uteče hodně daleko od tohohle mučení! „Hele, moc na mě nemruč, jo?! Kdyby ses neválel v těch sazích a pak ještě neutíkal skrz všechno bahno a kaluže, které jsi potkal, tak to tady dojít nemuselo!" rozmlouval s ním, za to si ale vysloužil pohlavek od dračího ocasu. „A to bylo za co?! Já jenom chci, abys vypadal pěkně!"
Škyťák se tomuhle dialogu, kdy ovšem nahlas mluvila jen jedna strana, upřímně a pobaveně zasmál, na to se na něj Strážce uraženě podíval. „Jsem opravdu rád, že tě tady bavím!" zamručel a založil si ruce na prsou.
„Ale no tak." Usmál se. Povolil Bezzubkovi, aby Vločku z toho hrozného vězení propustil. Ten, hned utekl pryč, do nejvzdálenějšího rohu místnosti, k náležité kontrole svého těla. Škyťák přišel k Jackovi a zezadu ho objal. „Snad teď nebudeš trucovat." Zamručel vesele.
„A co když jo." Zachmuřil se Jack a hrál uraženého.
Pokrčil rameny. „Já nevím, ale možná mi odpustíš, když ti udělám něco dobrého k jídlu? A taky, že dnešní den mám vyhrazený už jen pro tebe?"
Na tahle slova Jack slyšel a jeho trucování bylo ihned pryč. V objetí svého milovaného se otočil čelem k němu a ukradl si jeho rty jen pro sebe. „Tak ti bude odpuštěno." Odpověděl a ještě jednou Škyťáka letmě políbil. Pak ho ale nechal jít do kuchyně, i když ve svých myšlenkách na něj stále myslel a měl ho před sebou.

„Co vlastně děláš po klidnýchvečerech, jako je tenhle?" zajímal se Jack, když spolu seděli před domem asledovali nádhernou zimní oblohu plnou hvězd.
„Chodíme s Bezzubkou naokolní noční lety. Krajina v noci, osvětlený Blp, všechno je to strašněkrásné. Hlavně ten klid, co kolem sebe máš." Vydechl skoro zasněně, jakoby nyníseděl na zádech svého dračího bratra a létal s ním.
„Asi se tady nenudíš, co?Každodenní noční výlety s Bezzubkou, šéfování vesnice, trénování draků jakožtojejich trenér,..." začal se smíchem jmenovat Jack.
„Musím ale přiznat, že v poslednídobě ale ty noční výlety moc nepořádáme. Od té doby, co jsem se stal náčelníkem,na ně nebyl moc čas." Zaslechl Bezzubku, který ležel vedle něj. Jemně hopohladil po hlavě a pousmál se. To Jack s Vločkou nemohl udělat. Nejenževřešťan stále trucoval, ale taky byl zalezlý někde v koutě a pravděpodobněvymýšlel plán, jak se svému jezdci za tohle pomstí.
„A nemáš třeba chuť nanoční výlet?" zajímal se s pozvednutým obočím a úsměvem na tváři. „Mohli bychomse třeba jenom projít, možná i proletět, pokud mě Vločka na sebe nechánasednout a nevyhodí mě ze sedla v prvních pár metrech." Zasmál se tépředstavě a Škyťák s ním.
„Pokud ale nechceš, tak-"
„Škyťáku, ale já na tenvýlet chci!" uklidnil ho a vstal na nohy. „Opravdu. Chci si užít každou chvílis tebou. Každý okamžik si zapamatovat!" uculil se a podal mu ruku. „Notak, prosím. Pojďme za nějakým dobrodružstvím!" žádal ho a dlouho ani nemusel.Hnědovlásek nakonec s úsměvem povolil.