Drahá Chloé,

Tenhle dopis byl ten, o kterém jsem si nikdy nemyslela, že bych ho mohla bývala dopsat. Doopravdy vlastně nevím, co ti říct. Mé pero váhá, co napsat a já jakobych uvízla.

Vím, že cítíš pocit viny kvůli všemu, co jsi mi kdy provedla a kvůli tomu, co se se mnou děje. Vše to dosvědčuje. Cítíš se provinile, i přestože to neukazuješ. Takže to, co se ti snažím říct, je, předpokládám, děkuji.

Beru to trochu zpět, v jednu chvíli jsem tě nemohla vystát. Chovala ses ke mně hrozně. Já se chovala hrozně k tobě. Koloběh pokračoval dokola a dokola a donekonečna. Nemohly jsme to změnit– nebo jen nechtěly. Nejsem si přesně jistá v čem, ale měla jsi pravdu. Ten cyklus byl v podstatě nekonečný a nekončící.

Dokud neskončil.

Dokud si jednoho dne tvůj úhlavní nepřítel nepřisedl k tobě do tvého nemocničního pokoje na celý den, takže jsi nebyla sama a nezbláznila ses žalem.

Vážně jsi mě překvapila. Nikdy jsem to nečekala.

A přesto jsi byla jeden z mála lidí, kteří mě šli navštívit, stáli při mém boku a nelitovali mne.

Hádám, že jsem to opravdu potřebovala. Nezacházelas se mnou, jakobych umírala. Chovala ses ke mně stejně s možná trochu větší péčí, než si uvědomuješ. Viděla jsem ti to na očích. Starala si se, ale neseděla jsi u mě a hodiny nebrečela. Díky tobě jsem se cítila celkem normálně, řekla bych.

Takže děkuji. Díky, že jsi byla sama sebou, Chloé. Nikdy bych nečekala takový konec, to jsme byli doposud opravdu my. Až do tohoto okamžiku.

Kamarádky, ale vlastně ne úplně tak kamarádky. To jsme úplně my a líbí se mi to.

Jestli je tu jedna věc, kterou ti chci říct, je to toto; tvoje dobrota nebude zaměněna za slabost. To ti slibuji.

Vím, že pro sebe máme navzájem každá jiný význam, ale i přesto chci, abys věděla, že jsi pro mě byla speciální, stala ses mi speciální.

Myslím si, že jsi vážně úžasná a přenádherná a složitá. Slibuji, že jednoho dne to někdo uvidí a přijme tě, celou, pro tebe. Musíš jen počkat.

Slibuji, že vše bude dobré.

Nikdy ti nebudu moci dostatečně poděkovat. Děkuji, děkuji, děkuji. Ryze se srdce to tak myslím. Jsem potěšena, že jsem měla tu čest mít Chloé Bourgeoisovou v mém životě, i když jen na chvíli.

Takže uvidíme se v příštím životě! Vážně doufám, že můžeme být lepšími kamarádkami –troufám si říct nejlepšími kamarádkami –v našich příštích životech. Pro nás v tomto a pro nás v tom příštím.

Navždy,
Marinette.

P.S. Odpouštím ti, Chloé. Je v pořádku si odpustit taky.