Adrien se krčil u stolu v restauraci. Alya a Nino jej prakticky vyvlekli z domova. Přesto tu nechtěl být. Byl stále sklíčený.

Nino si k němu sedl zprava, popíjejíc sodu z modrého kelímku. Podal Adrienovi svůj nápoj s brčkem a úsměvem. Adrien mu zvořile úsměv opětoval. Alya podala na stůl ubrousky a usadila se do své obvyklé pozice naproti Ninovi. Adrien byl donucen zírat na prázdné místo, které kdysi bývalo Marinette.

Kdyby měl chuť k jídlu, brzy by ji určitě ztratil, protože ho pocit strachu naprosto deprimoval. Adrien nebyl hladový. Byl unavený a smutný. Alya a Nino mluvili o výšce, na kterou se oba přihlásili. Adrien nechal svého otce se rozhodnout, na kterou vysokou školu by měl jít. Chtěl více než cokoli jiného, aby zapomněl na vzpomínky o dívce, kterou kdysi miloval.

Brzy přinesli pizzu. Adrien se přinutil k jedení, aby mohl udělat své přátele šťastnými. Nějaká část jeho byla ráda, že ho s sebou vzali. Nějaká část jeho se však cítila, jakoby je obtěžoval.

Adrien, stěžující si na bolest hlavy, kráčel domů. Ještě než odešel, Alya ho za jeho nezdravou dietu pěkně vyhubovala. Chtěl si znova přečíst Marinettin deník. Jakmile došel domů, rozložil první papír, který byl vstrčen dovnitř knihy. Začal opatrně číst slova.

Milá Beruško,

Už nejsem vůbec hladová. Všechno mě bolí a připadá mi, jakoby už i mé kosti byly unavené. Ale nesmím přestat bojovat.

Je tu tolik věcí, pro které musím žít.

Navždy,
Marinette.

Ano ano, jsem stále naživu 😅😅. Ale teď toho mám hrozně moc, asi jako každý, a vůbec nestíhám. Mám rozdělané velké množství osobních cílů a projektů a navíc se blíží pololetí, ale i přesto se budu snažit být zde teď aktivnější. Alespoň v to doufám. ☺ Potěšilo by mě, kdyby jste mi zde zanechali nějaký pěkný komentář, co si o příběhu myslíte a jak na vás působí. Snad jsem vám udělala po dlouhé době menší kapitolkou radost, protože to by mě potěšilo ze všeho nejvíc. 😊♥