Milá Beruško,

Původně jsem si nebyla jistá, komu zápisky věnovat. Bylo tu mnoho možností, víš? Mojí budoucnosti. Mé minulosti. Chlapci, kterého miluji. Nikomu. Kdekomu. Nebo prostě tomuto deníku. Pak jsem si vzpomněla na tebe. Věděla jsem, že to musíš být ty.

Moje imaginární kamarádka. Má superhrdinka. Kouzelná Beruška!

Je to trochu hloupé psát mému imaginárnímu kamarádovi, ale pak si vzpomenu, co vše pro mě znamenáš a necítím se tak špatně.

Když jsem byla malá, vzpomínám si, že nejšťastnější jsem byla, když jsem s tebou byla za dobrodružstvím. Vždy jsme zachránily Paříž. Vždy jsme zachránily den. Chybí mi to. I když si nebyla skutečná, ty vzpomínky jsou pro mě. Stále na tyto časy až dodnes vzpomínám.

Byla jsi vším, čím jsem vždy chtěla být já. Silná, talentovaná, krásná a milována. Vždy jsem chtěla být jako ty, takže až dospěji, doufám, že si tento deník přečtu zpětně a uvidím, jestli jsem těchto cílů dosáhla. Není jednoduchý úkol žít jako ty. Není jednoduché být neustále nebojácná, ale snažím se být. Pokusím se být někým, na koho budeš pyšná. Vzhlížím k tobě.

Komu jinému psát, než tobě, Beru?

Navždy,
Marinette

P.S. Omlouvám se za inkoustové šmouhy a skvrny. Uklouzla jsem, poslední dobou jsem byla nesmírně nemotorná. Jakobych ztrácela kontrolu nad svým vlastním tělem.

Ahoj, dnešní kapitolu jsem sepsala poměrně rychle, protože tu zase chvíli nebudu (budu na vesnici bez Wi-Fi 😂😂) a chtěla jsem se opět posunout o další kapitolu.
Lidi.... kapitoly se sice budou prodlužovat, ale už jsme za polovinou všech kapitol 😢😢
Příběh ovšem ještě nekončí, bude co číst, nebojte 🙂🙂
Já už se s vámi rozloučím nebo řeknu něco, na co je ještě čas 🤭😮
Ahoj 😜