Včera se Adrien velice trápil. Pokaždé, co bylo ticho, slyšel Sabininy vzlyky. Pokaždé, co zavřel oči, viděl rozpadlou rodinu.

Adrien si míchal lžičkou své instantní kafe. Nebyl schopen spánku. Jeho tělo bylo vyčerpané. Adrien byl celou dobu prostě vyčerpaný.

„Mohla jsem ti vlastně udělat opravdický šálek kafe," prolomila nesnesitelné ticho asistentka jeho otce. Otočil se za jejími slovy a jen ledabile pokrčil rameny.

„V pohodě, ale díky." Nezasloužil si opravdové kafe. Nezasloužil si vůbec nic, protože on byl naživu, ale Marinette ne.

Adrien se nedokázal donutit otevřít její deník. Ležel netknutý na Adrienově stole. Pronásledující připomínka toho, co ztratil.

Ahojte, vím, že jsem tu už dlouho nebyla, ale je tu nová kapitola. Nějak se mi chtělo napsat rovnou novou část namísto korektury starých kapitol. Sice je krátká, ale u mě se vše počítá. ☺️