Tu noc jsme spali všichni neklidně. Sigel s Yngvi, jako by ze spánku vytušili změnu. Trico se převalovala z boku na bok a nespokojeně cosi mumlala. Ethel naproti tomu spal jako mimino hozené do vody Ysttreckého jezera. Vypadal po těch dnech bez nás neskutečně strhaně. Bylo by mi ho skoro až líto, kdyby na nás hned tak nevyjel. Pravdou je, že zatímco my jsme drželi pospolu a užívali si víceméně i nějakou tu zábavu, on trčel se sadistickým grizzlym, co nemá rád lidi, a posluhoval mu kdoví čím. Ráno se ho musím vyptat, jak se mu podařilo utéct, i když počítám, že ho napadne samotného nám tu jistě úžasnou historku vyprávět.

Vzbudil jsem se, když slunce teprve vysílalo pár paprsků tepla, ale ještě jich nebylo natolik, aby prosvítily les. Všichni kolem mě ještě dospávali, ale já už samou nervozitou z očekávané hádky nemohl znovu zabrat. Zvedl jsem se tedy, tiše se oblékl a šel se projít.

Cestou jsem nasbíral pár bobulí k vylepšení snídaně a doplnil vodu v blízkém potoce. Vrátil jsem se, až když už byli všichni na nohou.
„Tady je ten náš hrdina. Už jsem si myslel, že jsi zdrhnul," vyprskl Ethel a založil si ruce na prsou. „Drahoušek tady povídal, že jste teď spolu. Co mi k tomu řekneš ty?" Odfrkl si a čekal na mou odpověď.
„Ano, jsme spolu," řekl jsem prostě a neubránil se zčervenání. Proč si člověk v nejhorších chvílích vzpomene přesně na to, na co nemá?

Nahá Trico mi v představě ležela na hrudi a lehce oddechovala, jak ji pravidelný tlukot mého srdce ukolébal ke spánku. Prstem jsem ji jemně opisoval linku jejího dokonalého prsu. Zavrtěl jsem hlavou, abych vzpomínku zahnal.

„To jsem si mohl myslet. Nebyl jsem pryč ani chvíli a ty jsi mu hned dala? Jsi fakt nemožná, Trico!" vztekal se. „Zatímco já se trápil, co s vámi teď asi je, ty sis tady užívala? To nemáš vůbec žádnou soudnost? Kdo jsi sakra? Kde je ta holka, do který jsem se zamiloval?" řekl nakonec už trochu klidněji. „A ty!" řekl a ukázal na mě napřaženým ukazováčkem. „Myslel jsem, že jsi lepší člověk. Měl jsem dojem, že víš, jak to s ní mám."

Jeho slova pro mě byla jako sůl do čerstvě utržené rány. Jistě že jsem věděl, že je tohle všechno špatně. Proč jsem se tomu měl ale bránit, když všechno tak hezky vycházelo? Až doteď.

„Chceš k tomu něco říct?" houkl Ethel směrem ke Trico. Její bratr se na ni jen soucitně podíval a společně s Yngvi jen nervózně přešlapovali na místě.
„Nevím, co říct," řekla a nervózně si mnula ruce. „Snad jen to, že mě to mrzí," zamumlala a nepřestávala se dívat do země, jako by tam ležela všechna moudrost světa.
„To je teda výborný," řekl a tleskl dlaněmi o sebe. „To vskutku úplně mění situaci. Bravo, Trico," řekl sarkasticky a svá slova doplnil ještě sarkastičtějším potleskem.
„Nech ji být," vložil jsem se do toho. „Jak měla asi vědět, že se vrátíš?" řekl jsem a okamžitě toho zalitoval. Přilil jsem jen olej do ohně, místo abych jej uhasil. Ethel mě propaloval pohledem a já nevěděl, jestli mě dřív zabije těma očima, nebo po mně skočí a vlastníma rukama mě ušrktí. „Nikdo nevěděl, co bude," snažil jsem se to zlepšit, ale marně.
„Nemůžete se přes to nějak přenést chlapi?" přerušil nás právě včas Sigel. „Poperte se, podejte si ruce, je mi to jedno. Musíte se ale dát do kupy. Musíme začít spolupracovat. Všichni," dodal Sigel.
„Až se mi ona omluví a jeho pošle do prdele, pak se o tom možná budu bavit. Do tý doby chci aspoň nějaký zasraný vysvětlení!" zuřil Ethel.
„Trico," oslovil ji bratr. „Řekni něco. Jsi jediná, kdo tenhle spor může vyřešit."
Trico jen zavrtěla hlavou a dál dělala, jako by tam nebyla.
„Budeš si muset asi vybrat, sestřičko. Máme důležitější věci na práci, než nějaký tvý podělaný milenecký pletky. Zachraňujeme tady naši ves, sakra. Na to už jsi zapomněla?" rozzuřil se Sigel.
„Myslím, že mě napadá jedno řešení, ale nevím, jak se vám dvěma bude zamlouvat..." zamumlala a s nadějí vepsanou ve tváři se podívala se na mě a Ethela.