„Pojďte se projít, vy dva," houkla a hlavou pokynula mně a Ethelovi, abychom ji následovali. Mlčky jsme šli za ní hlouběji do lesa. Ethel vypadal, že pohár jeho trpělivosti už brzy přeteče.
„Tady už by to mělo stačit," řekla a zastavila přesně u toho stromu, kde jsme se s Ethelem včera střetli poprvé. „Než se začnete vztekat a znovu hádat, chci vám říct jediné - mám vás oba dva ráda a nechtěla jsem vám ublížit," řekla a podívala se na Etha. „Etheli, dlužím ti vysvětlení a jedno pro tebe mám. S Altem se známe odjakživa, naše matky jsou kamarádky. Zažila jsem s ním to, co s tebou nemám nikdy šanci dohnat. Milovala jsem tě, v tom jsem nelhala, ale neměla jsem jinou možnost, než tě Gaarovi nabídnout. Neodpustila bych si, kdybych se Altovo matce musela podívat do očí a přiznat ji, že jsem tam jejího jediného syna a svého nejlepšího přítele nechala napospas," řekla a smutně se za mnou ohlédla. „Samozřejmě mě až potom napadlo, že jsem se měla obětovat, ale měla jsem takový strach, Etheli," řekla a smutně se na něj podívala. Ethel vypadal, že o něco málo roztál. „Když jsi byl pryč, bylo mi hrozně. Nemohla jsem spát, nechtěla jsem jíst a pořád jsem si tvůj odchod vyčítala. Nesčetněkrát jsem v hlavě plánovala, jak se pro tebe tajně v noci vrátím, nebo se za tebe půjdu nabídnout. Cesta ale pokračovala a já věděla, že jsme ztratili už příliš mnoho času a jsme příliš daleko na to, abych se stihla nepozorovaně vrátit," řekla a na chvíli se odmlčela. O tomhle jsi mi neřekla, Trico. „Pak se ale všechno změnilo. Uvědomila jsem si, že nemá cenu plakat nad rozlitým mlíkem a pokusila jsem se jít dál... Alto," oslovila mě a Ethel se ošil. Na tuhle část se zřejmě moc netěšil. „byl jsi mi ohromnou oporou už od samého začátku a já ti, tak jako tenkrát ještě doma, úplně propadla. Uvědomila jsem si, že jsi stál vždycky při mě a vždycky i budeš. Zamilovala jsem se do tebe, Alto. Dala jsem našemu vztahu konečně šanci a ono to, světě div se, vyšlo. Pravdou ale je, že jsem na Ethela úplně nezapomněla. Zjevoval se mi ve snech, kde jsi mi s mou samotou a výčitkami pomoct nemohl. Chyběl mi. Pořád mi chybí," dodala a podívala se na něj. „Nevím, jestli je člověk schopný lásky ke dvěma lidem, ale přesně tenhle pocit teď prožívám. Miluju vás oba a nenuťte mě prosím, ať si mezi vámi znovu vybírám. Víte přeci, že posledně to dopadlo tragicky," řekla a na nás oba se jemně usmála. „Navrhuji tedy, usmiřte se kluci, prosím. Kvůli mně. A pak to můžeme zkusit všichni spolu. Co myslíte?"

Koukal jsem na ni jako vyoraná myš a Ethel zrovna tak. To jsem od ní teda nečekal. Miluje nás oba. Celou tu dobu, vracelo se mi v hlavě znovu a znovu. Nikdy nebude jen moje.
To budeme spolu jako chodit všichni tři? Jak si to vůbec celé představuje?

„Zbláznila ses?" ozval se jako první Ethel. „To ode mě teď očekáváš, že se budeme milovat i my dva s tímhle prckem? Budeme se vodit za ručičky a předstírat, že jsme jedna šťastná trojice? Pěkně stupidní nápad. Co tam máš dalšího?" odeskl naštvaně.
„Nic dalšího tam nemám," řekla a propletla si se mnou prsty. Pohladila mě na nich bříškem palce a usmála se na mě. „Co na to říkáš ty, Alto? Jsi ochotný to kvůli mně zkusit?"
Podíval jsem se do jejich zelených očí, které mi byly tak důvěrně známé. Viděl jsem v nich naději. Lásku. Prosbu. Nemohl jsem ji znovu ztratit.
„Co od nás vlastně chceš, Trico? Chceš abychom se o tebe střídali?" odvětil jsem suše.
„Chci jen, abyste spolu vycházeli a respektovali se. Můžeme se všichni tři sblížit a uvidíme, jak se to vyvrbí."
„Lásko, to snad nemyslíš vážně..." zamumlal Eth. „Prosím, buď se mnou. Buďte s Altem přátelé, tak jako dřív a já už ani neceknu. Snažně tě prosím," řekl a chytil ji za druhou ruku. Oba nás objala a střídavě políbila. Ethel se po ní lačně natáhl, ale ona ho jemně odstrčila.
„Zkusme to po mém a uvidíme, jak nám to bude vyhovovat, ano? Slibuji, že když to nevyjde, najdeme jiné řešení."