Neslyšel jsem vůbec nic. Obě uši mi zalehly a nedostával se ke mně jiný zvuk než nepříjemné pískání. Jinak se mi jako zázrakem nic nestalo. Neměl jsem na sobě ani jediné škrábnutí.

Chata kolem mě se zřítila k zemi a nezbylo z ní nic než poválená ztrouchnivělá prkna a hromada listů. Výbuch vznesl všechny králíčí kožíšky a ty se teď válely všude kolem. Na místě, kde původně stála Drussila s falešným Eolhem, ležely zpřetrhané končetiny, ze kterých se valily potoky krve. Střeva a orgány byly pohozené na pár metrů od končetin. Přímo před mýma nohama přistála Drussilina utržená hlava. Oči měla zapadlé hluboko do hlavy a z pootevřených úst vytékal proužek krve. Ošil jsem se zhnusením a otočil se zády k tomu zlovolnému místu. Chtěl jsem za sebou co nejdřív nechat smrad, který z ostatků vycházel.

Děkuji, ozvalo se z místa, kde ti dva původně stáli. Otočil jsem se. Na malou chvíli jsem si myslel, že vidím siluetu vznášejícího Eolha. Párkrát jsem zamrkal, ale obraz zmizel tak rychle jako se objevil.

Otočil jsem se a rychlým během dohonil ostatní. V myšlenkách jsem se stále vracel k zapadlým očím v Drussilině hlavě. Věděl jsem, že ten výjev z hlavy jentak nevyženu.

V pohodě, Alto? ptala se Tri, když jsem skupinu doběhl. Stromy se otřásly až tady, když jsi tu chatu vyhodil do povětří. Bála jsem se o tebe, řekla a křídlem mi přejela po huňaté srsti.
Myslím, že už se můžeme proměnit zpátky. Po smrti Drussily by mělo kouzlo přestat působit, řekl jsem.

Bez problémů jsme se proměnili nazpátek a já si musel přiznat, že se mi ulevilo. Sám jsem doufal, že je má teorie správná. Naštěstí, zdá se, smrt čaroděje přeruší veškerá kouzla. I Eolh přece zmizel. Nebylo tam dost ostatků na dvě těla. A pak ten výjev, zamyslel jsem se.
Trico mi hned po proměně vpadla do náručí a já se chvíli bál, aby mě nerozmačkala. Z plic mi zmizel veškerý vzduch. „Miluju tě," zašeptala mi do ramene. „Jsem tak ráda, že se ti nic nestalo."

S Yngvi a Sigelem jsme si vyměnili jen úlevné pohledy. Nikomu se naštěstí nic nestalo.
Vydali jsme se směrem pryč od bábiny chatky, co nejdál to šlo. Konec hor zdál se být už za pár dní na dosah. V dohlednu byly opět vidět vzrostlé koruny zelených stromů.
Naposledy jsme se zastavili a utábořili k jedné z posledních nocí v magickém mezihoří. Přístřešek jsme vztyčili kousek od říčky, mezi barevnými stromky a obrovským množstvím květin.
„Nakonec je to tady docela romantické ne?" nadhodil jsem a podíval se z Trico na Sigela s Yngvi.
„Ehm, myslím, že vám necháme trochu soukromí, viď ty moje kočičko?" zahleděl se zamilovaně Sigel na svou milou. „Projdeme se zatím při tom neviditelném měsíčku," řekl, chytil Yngvi za ruku, políbil ji na tvář a společně odešli.

Trico se zdrženlivě zadívala do mých očí a chvíli trvalo, než se na mě kouzelně usmála. Došel jsem až k ní a chytil ji za obě tváře a přitáhl si ji blíž k sobě. Políbil jsem ji. „Pořád ti to nepřijde romantické?" zeptal jsem se znovu. Přikývla a polibek mi vrátila. Její ruce vyhledaly mé vlasy, které jsem od ní měl do pár minut celé zacuchané. Nepřestávala mě líbat a její teplý dech mě hřál na krku. „Tohle bys chtěl?" zašeptala mi do ucha. Nezmohl jsem se na slova, a tak jsem jen němě přikývl. Chytil jsem ji v pase a přitáhl ji k sobě ještě blíž. Ruce mi pomalu sjely na její pevný zadek a z úst ji uniklo povzdechnutí. Obratně jsme se dopotáceli až na samý okraj deky, kam jsem ji opatrně položil, aniž bych ji přestal laskat na krku.
„Alto," zašeptala a povzdechla. Vyhrnul jsem o kousek výš její plátěnou košili a měkkým bříškem prstu opisoval linky jejích dokonalých boků. Jemnost mých dotyků ji asi šimrala, protože ji mezi steny unikl smích. „Pojď ke mně," zaprosila a přitáhla si mě ještě blíž k sobě. Naše těla byla tak sehraná, že jsem si ani neuvědomil, že jsme ještě pořád oblečení. Trico jako by mé zjištění vycítila a začala mě z něj pomalu vysvobozovat. Stáhl jsem ji okraj kalhot a polaskal ji prsty. Vzdychla a shrnula si i zbytek kalhot. Svlékl jsem si košili, která mě jako poslední zahalovala a vrátil se k roztoužené Trico. Líbnul jsem ji naposledy na pootevřené rty a za potichého vzdychu naše těla splynula v jedno.