O několik měsíců později

„Bereš si ty, Alto, za svou právoplatnou manželku Alaeu a staneš se tak jejím mužem, opatrovníkem a po smrti jejího otce i králem naší říše?" ptal se kněz, držíc v ruce knihu, ze které slova celý obřad předčítal.
„Ano, beru," řekl jsem a usmál se na svou krásnou snoubenku, které už se na bělostných šatech rýsovalo kulaté bříško.
„Táži se i tebe, princezno. Bereš si Alta za svého muže? Budeš mu dobrou manželkou v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci?" Ali přikývla a pak vypískla své ano.
„Prohlašuji vás tedy mužem a ženou. Můžete se políbit," řekl s úsměvem a zaklapl knihu. Políbili jsme se a dav v kostele vstal a tleskal nám. Král se usmíval od ucha k uchu a královna tleskala a otírala si slzy. Trico, která stála kousek od Yngvi plakala štěstím a snažila se nedat to najevo. Já to na ní stejně ale poznal. Na to jsem ji znal až moc dlouho. Na Yngvi už se těhotenství projevovalo víc než na Ali, proto se brzy posadila k Sigelovi, který ji po bříšku pohladil. Do porodu jim zbývalo už jen málo.
„Příště to budete vy," křikl jsem na Trico. „Až bude malá Freya na světě, bude mít ty nejroztomilejší šatičky ze všech," řekl jsem a usmál se na ni. Aspoň doufám, že to bude Freya. Kluka se tak hrozným jménem jako je Gilbert, po Alině otci, bych asi nesnesl. Trico bude jako kmotra úžasná. S Ethelem se jim zatím nedařilo, ale jim to nevadilo. Neměli už kam spěchat. Nikdo jsme neměli už kam spěchat. Měli jsme všechno, co jsme potřebovali, a tak je to v pořádku.