ALTERNATIVNÍ KONEC Č. 5

Autor: luhalina

XXX

Opět se mu povedlo dostat do jeho hlavy.

Tentokrát originálně. Přes jeho nastávajícího. MacQuoid.

Příliš neobvyklé jméno na to, aby to mohla být náhoda. Nedalo mu to a udělal si proto menší průzkum.

Asi má to špehování vrozené v krvi.

Každopádně se mu potvrdilo, že se jedná o synovce věrného Smrtijeda. Ze starobylé čistokrevné rodiny. Nedalo příliš práce zjistit, že jeho otec sice nikdy znamení nepřijal, netajil se však svými názory podporující myšlenky Voldemorta. Proto jeho syn chodil do Kruvalu. O pár let starší než Potter.

A teď už několik týdnů nemůže dostat Pottera a jeho vyvoleného téměřsmrtijeda z hlavy. Co to má sakra znamenat? Kde se ti dva našli? Nějaká podivná náhoda? Ironie osudu? Ne, nic takového jako náhoda ani osud neexistuje.

Potterovi samozřejmě nejspíš při vší té jeho tuposti nic z toho vůbec nedošlo. Asi má v krvi vrozené přitahování problémů. Pitomej naivní dutohlavej spratek. Zkrátka Nebelvír. Dobře mu tak.

Sakra.

Musí být postižen solidní nemocí z povolání.

Bude muset celou situaci obhlédnout pěkně zblízka, jinak mu exploduje hlava.

Asi by měl vynalézt lektvar s názvem „elixír proti nutkání zachraňovat Potterovi jeho vychrtlou prdel".

Možná by se měl nechat vyšetřit u sv. Munga, když už bude v Británii.

***

Do Británie přijel pod záminkou návštěvy místního ústředí bystrozorů. To nadšení z jeho přítomnosti stálo skutečně za všechny prachy. Koutky úst mu cukaly ještě o hodinu později.

Když se dozvěděl, že pozvánku na svatbu mu ve skutečnosti neposlal Potter, ale Minerva, kterou požádal o předání pozvánek učitelskému sboru, musel se smát nahlas. Napadlo Pottera vůbec, že jednu obdrží i Severus?

Takže žádná past. Nebohá Minerva, nemá ani tušení.

To začíná být zábavné.

Svatba má být velkolepá. MacQuoid je z bohaté rodiny, která si potrpí na okázalost. A Potterovi to podtrhne punc celebrity. Jak příhodné.

***

Přijal pozvání na výroční večírek bystrozorů. Tato náhoda mu nakonec přišla vhod, i když je samozřejmě více než jasné, že ho pozvali jen ze zdvořilosti a ve skutečnosti o jeho přítomnost nikdo nestojí, ani s ní nepočítá. Za poslední roky se mu dařilo všem večírkům vyhýbat. Ttrauma z toho posledního, kde mu Potter vyznal lásku, bylo zřejmě příliš hluboké. Nyní mu však jeden takový přijde vhod, právě proto, aby měl příležitost zjistit, co má MacQuoid za lubem.

Jestli byl Potter zaskočen, budiž mu ke cti, že nedal najevo prakticky žádné emoce. Vlastnost, kterou dříve zoufale postrádal.

Bože, jak tyto akce nesnáší. Po hodině a půl se už musel na Pottera významně zahledět, protože ten se rozhodně neměl ani k tomu, aby ho přišel pozdravit. Jako by mu snad udělal něco zlého. Zlomené srdce se příliš přeceňuje.

„Nečekal bych, že Vás tu uvidím." Opravdu velmi zdvořilý pozdrav. Opovažuje se ho snad Potter obviňovat z toho, že je v jeho teritoriu?

„Přece bych si nenechal ujít akci s hektolitry alkoholu, díky kterému můžu získat spoustu kompromitujícího materiálu na všechny své potenciální budoucí kolegy."

„Ach, málem jsem zapomněl, jaký jste ve skutečnosti bastard."

„Jaké milé přivítání. Ale šetřete si lichotky pro svého nastávajícího, pane Pottere." Zdálo se, jako by se tomu klukovi z tváří vytratila naprosto veškeré barva. „Takže už se to k vám doneslo?"

Cože? „Je to jen těžko uvěřitelné, ale i k nám na konec světa chodí pošta. A i kdybych neobdržel pozvánku, dost pochybuji, že je v dosahu 13 000 mil jediná osoba, která by byla této radostné noviny ušetřena." Jakého odstínu bílé může jeho tvář asi dosáhnout?

„Pozvánka? Ehm? Cože? Tedy... myslím tím... já... hmm... jak to? Tedy..."

„Vyjadřovací schopnosti a slovní zásoba Vám vskutku nechybí." Potter na něj zůstal zírat jako naprostý dement. Bude muset začít být milejší, pokud chce zjistit nějaké informace. Být hodný je taková otrava. Ještě větší nuda než Brumbálovy slavnostní proslovy. Raději by ho v tom nechal pořádně vykoupat. Aby příště použil tu kulatou věc, co má na krku.

„Obdržel jsem svatební oznámení stejně jako všichni ostatní členové učitelského sboru, kteří měli tu smůlu Vás v průběhu Vašeho studia učit." To nebylo tak hrozné ne? Milejší už opravdu být nemůže.

„To jsem zjevně nedomyslel."

„Nic nového pod sluncem." Sakra. Potter se však pouze ušklíbl. Skoro jako náznak úsměvu. „Nebojte, pozvání jsem odmítl. Přece si nemyslíte, že bych vážil tak dlouho cestu jen kvůli svatební šaškařici zlatého chlapce."

„Tak jsem to nemyslel. A neříkejte mi tak. Už nejsem chlapec. A ze zlata už vůbec ne. Co Vás sem tedy přivádí? Bystrozorský večírek to rozhodně nebude. A jak se vlastně daří u tajné služby? Slyšel jsem, že seržanta Moora povýšili."

Dobře, Potter chce změnit téma. Tak mu pro tuto chvíli vyhoví a bude do něj muset dostat více alkoholu.

Nakonec se z toho vyklubala skoro hodina docela příjemného rozhovoru. Jak se stalo, že si zrovna on užíval konverzaci zrovna s Potterem? Dokonce tak, že zapomněl na svůj cíl, se kterým sem přišel? Asi už senilní. Vzpomněl si na jejich spolupráci před několika měsíci a s hrůzou si uvědomil, že se mu od té doby s nikým tak dobře nepracovalo. A co hůř, že si užívá způsob, jakým spolu mluví. Potter odráží jeho štiplavé komentáře a vrací mu je stejnou měrou. Žádný respekt před tím, že je starší nebo že je jeho bývalý profesor. Nedotýkají se ho jeho drobné urážky, spíš jako by se jimi bavil. Nezvyklé. Nevzpomínal si, jestli s ním takto přirozeně někdo kdy jednal. Ani Brumbál ne. Ten jeho poznámky ignoroval, shovívavě se usmíval nebo ho napomínal. S Potterem to bylo, jako by hráli nějakou hru. Ale žádná prkenná přetvářka. Zdálo se to naprosto přirozené. A to toho ani příliš nevypili.

„Harry, zlato. Tady jsi." A ejhle, hora svalů, o které za dvě a půl hodiny na večírku nestihl nic zjistit. „Promiň, zápas se trochu protáhl."

„V pořádku Macu. Tohle je Severus Snape, určitě už jsem ti o něm říkal."

„Ani si nevzpomínám, že bys o někom takovém mluvil. Ale vím, kdo to je." Významně se na Severuse podíval: „Vaše pověst Vás předchází." Tím jsem si jistý. Jak se daří strýci? „Těší mě, jsem MacQuoid." Alespoň si snaží zachovat nějaké vychování. Pottera si však odvedl Merlinví kam, aniž by od něj Severus stihnul něco zjistit. Zatracený Potter, takhle odvést jeho pozornost.

Mezi již značně podnapilými hosty se mu nenápadně povedlo zjistit pouze to, že MacQuoid je šarmantní, pohledný, galantní, dobře vychovaný, milý, bohatý, úspěšný, slavný, talentovaný, nadějný bla bla bla bla bla mladý muž, který se k Harrymu Potterovi skvěle hodí. Nikdo se o něm nezmínil ani slůvkem špatně. Že by v tom přece jen skutečně nebylo nic nekalého? Jeho intuice mu ale říká něco jiného, a ta ho ještě nikdy nezklamala.

Každopádně Potter a MacQuoid na sebe hleděli asi tak zamilovaně, jako Snape s Blackem po tom, co ho málem roztrhal vlkodlak.

***

Paráda, během jednoho týdne dožene léta vyhýbání se společenským událostem. Do smrti se žádné nechce zúčastnit. Rozlučka se svobodou dvou zazobaných snobských gayů totiž vystačí na několik životů. Přišel sem v přestrojení. Mnoholičný lektvar, jehož účinky trvají pět hodin, je poklad jeho soukromé sbírky lektvarů a recept na něj si pravděpodobně vezme s sebou do hrobu.

Z celého večera byly nejzajímavější dva rozhovory. První z nich vedl značně podnapilý MacQuoid v hloučku svých famfrpálových kumpánů a jasně zachytil jeho stěžejní útržky.

„Ale notak, Stevie, vždyť víš, jak už jen zasnoubení s ním mý rodině pomohlo. Pořád to ale máme dost nahlý. - „Štěstí, že jsem vůbec moh být v týmu." -„Vůbec není můj typ. Musím se fakticky hodně přemáhat, přísahám. Takovej vychrtlej chudáček." - „Takovej uťáplej." - „Nesebevědomej." - „Poddajnej." - „Naštěstí nakonec neodolal mýmu osobnímu kouzlu. Je do mě úplně udělanej." - „Ať už byl zabouchlej do kohokoliv, těžko by se mi mohl rovnat." - „Bude mi zobat z ruky a já si budu moct dělat, co chci." - „Ne, vůbec mě nepodezírá. Ale stejně musíme bejt vopatrní." - „Poďme se bavit, je to skvělá párty. Musíme takový akce podnikat častějc."

Potter mezitím seděl v protějším rohu místnosti, vypadal, že chce být kdekoliv jinde a společnost mu dělal pouze Ronald Weasley.

„Proč sem do háje přijel zrovna teď?" - „Myslel jsem, že už jsem se přes to dostal a pak si sem prostě nakráčí..." - „Ne Rone, neunáhlil jsem se." - „Nemá smysl hledat nikoho jiného." - „Jdi do háje s láskou. Zamiloval jsem se jednou, a co mi to přineslo?" - „Když jsem se snažil zapomenout, najít si někoho jiného, nebyl jsem nakonec o nic víc než nějaká promiskuitní děvka. Ovšem děvka, která platila některým svým úžasným milencům nemalé peníze za to, že se druhý den neobjeví nějaké pikantnosti v novinách." - „Vím, že to ode mě bude znít hrozně, ale nedovedu si představit být s mudlou." - „Už takhle nechci pokračovat dál." - „Mac o mě usiloval dlouho." - „Nepotřebuje mě kvůli penězům ani slávě. Obojího má dostatek." - „Samozřejmě jsem si toho vědom, nejsem úplný idiot! Vím, že díky mě se zlepšilo postavení ve společnosti celé jeho rodině." - „Je ke mně pozorný, milý, stará se. Celkem nám to klape v posteli, i když bývá často unavený po tréninzích. Nic víc si v této chvíli nepřeji." - „Jenže já toho umaštěnýho netopíra nemohl dostat z hlavy několik let. Proč si myslíš, že jsem se tak angažoval v tom případu na Novém Zélandu. Chtěl jsem zjistit, zda tam není alespoň nějaká jiskra naděje." - „Ne, řekl to zcela jasně." - „Věř mi, kdybych cítil, že je tam alespoň nějaká, byť jen nepatrná šance." - „Stačilo by, aby řekl jen slovo, jedna jediná blbá věta „neber si ho, možná tě k sobě jednou pustím." - „Třeba navždy, Rone." - „Já vím, že jsem marnej případ." - „Mac tvrdí, že po svatbě se konečně vymaní z vlivu své rodiny a pak nebudeme muset podstupovat všechny tady ty společenský události." - „Nemám důvod mu nevěřit." - „Vím, že ho nemáš rád, ale neříkej mi, že bys byl raději, kdybych byl se Snapem." - „Já vím, jsi fakt kámoš." - „Zítra se žením, pojďme si to zkusit aspoň trochu užít."

Toho večera pak Severus nemohl usnout. Potter a poddajný? Nesebevědomý? Submisivní? Takového ho vůbec nezná. Potter byl vždycky až protivně sebevědomý. Drzý spratek, co nehledí na autority, předpisy, dělá, co si zamane, a i když plní rozkazy druhých, najde si svou vlastní cestu. Dalo by se připustit, ale opravdu jen velmi neochotně, že je odhodlaný, silný, neohrožený. A teď to vypadá, že z něj bude puťka v domácnosti. Nakonec se ukázalo, že MacQuoid chce Pottera pouze využít, aby se jeho rodina vyhrabala z té žumpy, do které se vlastní vinou dostala. A co víc, Potter si je toho do jisté míry vědom. Takže prostě vše při starém, je jenom idiot. Nejde tu o pomstu. Nejde mu o život. Jeho duševní zdraví už není Severusova starost. Je přece svéprávný.

Dnes večer vypadal tak ztraceně. A ne, Severus za to vážně nemůže. Kdo se ho kdy prosil, aby se do něj zamiloval? Celý život dělal, co mohl, aby ho všichni nenáviděli, ale ne, pan Potter musí být vždycky něco extra, on se do něj rovnou zamiluje. A to až přímo fanaticky. Až na to, že když neuspěl, rozhodl se vzít si prvního nabušenýho negramatu, co se k němu bude chovat slušně. Ehm, pomineme-li nějaké to využití, zneužití, nevěru, opovržení, shazování... A pak že Severus je ten zlý.

Nemohl dost z hlavy obraz Pottera, kterého vůbec nepoznával. Jako by z něj vyprchal život. To, co Pottera dělalo Potterem. A rozhodně nevypadal jako šťastný ženich. Jestli takhle vypadá už teď, co z něj asi zbyde, až se ukáže pravá MacQuoidova tvář naplno? A při tom na bystrozorském večírku, když spolu mluvili, byl to ten starý dobrý Potter.

Dvě hodiny ráno a furt nemůže zabrat. Nemůže vypnout hlavu. Bohužel nemá po ruce žádný bezesný spánek. Chce to nějaké uvolnění.

Že by? Už celkem dlouho neměl žádný sex a neužil si ani pořádné ruční práce. Mohl by myslet na konstábla Ryana, svého posledního milence. Bylo to těsně před tím, než odešel na jinou služebnu, a tudíž už technicky nebyli kolegové. Měl pěkné svalnaté tělo. Ve skutečnosti více svalů než bylo zřetelné pod bystrozorským hábitem. Jeho pokožka byla velmi bledá, téměř jako jeho vlastní. Ne jako Potterovy svaly, které vystupují zřetelně i pod košilí a pokožku má příjemně snědou. Rozhodně není žádný vychrtlý chudáček. Je tak akorát. Nelíbali se, jen pár letmých polibků na krk v zápalu vášně a tvrdé kousání bradavek. Pottera by donutil konečně pořádně využít jeho nevymáchanou pusu k něčemu užitečnému. Stáhl by si jeho hlavu do klína a vrazil mu svůj penis až do krku. Prý měl v posteli spoustu mužů, ale jak moc je Potter zkušený v kouření? Dokázal by pojmout celou jeho délku? Mohl by to být zajímavý experiment. Nenechal by ho to ale dotáhnout až do konce. Jeho zadek sice je hubený, ale pěkně zaoblený a pevný, takže musí být pořádně těsný. Ponořil by se do něj až po koule a šukal ho tvrdě a vášnivě. Potter by pod ním sténal, prosil o víc: „Oh ano, Severusi, ano, jsem jenom tvůj, jen tvůj".

Ano, kurva, ano!

Páni, to byl ale orgasmus.

Počkat! Co?

Co??

Doprdele! Co to mělo kurva znamenat?

***

Fakt skvělé uvolnění. Tak dokonalé že díky němu definitivně nespal celou noc a od svítání brouzdal londýnskými ulicemi. U Merlinova chlupatého zadku, co tady ještě dělá? Měl se dávno sbalit a vrátit se na Nový Zéland, ke svému spokojenému životu. Místo toho se proplétá mezi všemi těmi zamilovanými páry, co se vodí za ručičku a využívají výjimečně jasného východu slunce jako záminku k tomu, proč si vyměňovat sliny na břehu Temže. Dělalo se mu z toho zle. Potter takové věci taky určitě dělá rád.

Proč ho nemůže dostat z hlavy? Proč při představě Pottera se i to ocicmávání na veřejnosti a procházky při východu slunce nezdají tak nechutné. Ne, nemožné. K tomu by se nikdy nesnížil. A přesto ho ta představa neděsila tolik, jak by měla.

A vědomí, že se Potter za chvíli chystá podepsat svoji cestu k pomalé, ale jisté duševní záhubě, mu naopak podivně svíralo žaludek. Zvláštní.

Potřebuje ho ještě vidět.

Špatný nápad. Opravdu špatný.

Nemůže si pomoct.

Dorazil k hotelu, kde se má celá ta velká sláva odehrávat. A ejhle, kdo to právě vyšel zadním vchodem. Že by přece jen něco jako náhoda nebo osud existovalo? Každopádně co rarach nechtěl, Potter se opřel jednou nohou o zeď a... zapálil si cigaretu? Zajímavé. Zjevně ho má čím překvapit.

„Co tu děláš? Neříkal jsi, že jsi pozvání odmítl? Proč mi to musíš dělat ještě těžší? Baví tě mě prostě mučit?" Jeho hlas byl sotva hlasitější než šepot.

Jak to, že o něm věděl? Sledoval ho přece tiše ze zákrytu.

Dohajzlu, proč musí Potter vždycky vyhrát? Jak to dělá, že je vždy po jeho?

„Neber si ho."

Potter pomalu vzhlédl a po chvíli upřeného zkoumání Severusovy tváře se jeho levý koutek zvedl do drobného úšklebku.