Název: Masek rej

Počet kapitol: 1

Status: Dokončený (k 9.11.2019)

Žánr: Povídka

Autorka: @FemmeFragile

Pokud otevřete autorčin profil, naleznete vkusně udržované místo, zdobené už spoustou děl, převážně s HP tématikou. Děl už je tu celkem 13, takže je rozhodně z čeho vybírat.

Název a cover: Cover samotný prokazuje opravdu kvalitu. Grafik, ať už jím byl kdokoliv, si rozhodně potrpěl na detail a vykreslení atmosféry. Oceňuji, že je na coveru i maska, která je jedním ze symbolů povídky.

Název je vlastně souslovím vystihujícím to, co nás za coverem očekává, opět jde o symboliku, nejedná se o stěžejní informaci, ale o rys díla. Proto už opravdu od úvodu víme, co vlastně v knize je a přece nevíme nic a musíme dílo otevřít. Název mi navíc ještě kromě všeho ostatního prozrazuje, že si autorka potrpí na specifický styl jazyka, což je něco, co zvlášť u povídky rád vidím.

Anotace: Anotaci bych po přečtení hodnotil asi slovem funkční. Zatímco povídka samotná, jak budu probírat později, je hodně emoční a spíše popisná, právě zde, v anotaci, je ten prostor proto, abychom byli uvedeni do děje. Jinde bych možná vytýkal, že se tohle spíš nedozvídáme až v příběhu, zde to však má své místo, a navíc je anotace stále psána velmi poutavě.

Postavy: O postavách není třeba zde úplně hovořit, povídka je hodně lyrická, o děj se v podstatě ani moc neopírá, a tak se ani postavy moc nevyvíjí, nemají prostor a nepotřebují ho. Jsou to navíc známé postavy z HP, které bude čtenář stejně pravděpodobně znát, a pokud ne, není to na škodu, není to úplně třeba k tomu, aby si i přesto dílo užil.

Úvod do děje: -

Čtivost: Zde je první z kategorií, ve kterých se můžeme opravdu do hloubky podívat na to, s jakým dílem máme tu čest. Co tu vlastně najdeme? Děj, akci, cokoliv takového tu opravdu nečekejte. Když jsem dílo četl, skoro jsem si až říkal, že se jedná o popis obrazu, a ono to tak v podstatě je. Jistá dějová linka je v povídce jen velmi krátká, v podstatě až neexistující, a nehraje nijak zásadní roli, na co je tu však kladen důraz, jsou popis a emoce. Spousty a spousty, setkáme se se skvěle vykresleným prostředím, v každém „obraze" dílo uvede do tématiky, ukáže, o co vlastně jde a potom plynule přechází dál. Po celou dobu se tak vlastně zabýváme pocity postav vykreslenými na čisté čtvrtce atmosférického prostředí a sledujeme příběh vytvořený spíše několika obrazy za sebou. Moc se mi taková kompozice líbí, i když mě samotného jako čtenáře tato tématika spíše míjí, dílo jsem si rád přečetl, protože práce autorky se stylem, který pro dílo zvolila, je famózní. Promlouvá tu osobitý styl toho, kdo ony řádky psal.

Gramatika: Jak už bylo i zmíněno, dílo je psáno osobitým stylem autorky, k čemuž patří i bezchybný pravopis. Mluvíme zde zhruba o 2 000 slov, šance udělat chybu je tedy přeci jen nižší, i přesto je však dílo snad bez jediné chyby, alespoň já jsem žádnou nenašel. Když k tomu připočtete širokou slovní zásobu a styl, který rozhodně nezůstává u vět typu „Máma mele maso", mohu jenom chválit.

Stylistika: Jazyk díla je velmi propracovaný, a právě na složitosti vět jsou vystavěny všechny ty emoce a atmosféra, kterou v knize najdeme. Rozvětvený jazyk, široká slovní zásoba a často dlouhé věty, které dílo rozhodně nevlečou, právě naopak. Jak jinak popsat onen „obraz", než spoustou kreativních slov a zajímavými větami? Opět musím jen chválit.

Zhodnocení: V průběhu všech kategorií bylo dílo chváleno, jedná se o skvělý kousek, podle kterého soudím, že se autorka v češtině opravdu pohybuje a bude mít i dost načteno a napsáno. Přesto bych toto dílo nedoporučil každému. Můj názor je takový, že si dílo rádi přečtou hlavně fanoušci HP, kterým bohužel nemohu, jako ne úplně znalý, nic moc víc prozradit, a tak budou muset posoudit sami. Ale i jako čtenář, který zná HP jen skromně, jsem si celou povídku užil hlavně díky stylu, jaký jí autorka vdechla.

S potěšením mohu udělit vysokých 90 %, další skvělé dílo v almanachu. A k tomu patří i Tichý zabiják!