Kdyby mě před tebou někdo varoval, pravděpodobně bych si dával větší pozor. Byla jsi jako víla. Sníval jsem o tobě ještě než jsi přišla. Chtěl jsem dívku,...
A nevěděl jsem jakou.
Nejspíš tu, o které se mi zdávalo a tu, co by prosvětlila mé dny.

Líbila ses mi už od začátku, kdy jsem tě poprvé viděl. Padl bych před tebou na kolena a prosil tě, ať neodcházíš. Jo, bože dal bych ti cokoliv.

Moje srdce je stejné jako to tvé a věci, které jsem udělal...
Jak bych jich mohl litovat, když mě přivedly k tobě?

Odstrčila si mě od sebe nesčetněkrát.
Pokaždé jsem...
Vrátil jsem se...
Pro tebe...
Vždycky bych se vrátil...

„Dobrý den, co si dáte?"

„Opravdu chceš dělat, že mě neznáš?"

„Taky že neznám."

Přišel jsem, abych ji konečně viděl.
Slýchával jsem, že je kouzelná.
Proč se snažila, abych prohrál?
Proč mě zabíjela?

„Ale no tak, princezno..."

„Chodím s tvým bratrem! Řekla jsem to dost jasně? Už to chápeš? Jdi pryč, musím pracovat a ty mě jen zdržuješ."

Přišel tam a vypadal zlomeně.
Prosila jsem ho ať odejde a nechá mě být. Křičela jsem do prázdna.
Prostě nešlo nenávidět...ten jeho výsměšný úsměv, když mi říkal princezno. Sedl si tam ke stolu. Pokaždé, když dopil, objednal si další. Čekal tam na mě a já si na konci sedla naproti němu.

„Co ode mě vlastně chceš?"

„Nic"

„Nemůžeš mi psát."

„Tak mi to zakaž."

„Zakazuji ti to."

„Dobře"

„Teď už mi psát nebudeš?"

„Budu"

„Ale vždyť-"

„Já přeci neslíbil, že tvůj požadavek splním."

„Jsi hrozný..."

„Jsem Theodor."

„Mia"

„Já vím"

„Jistě, že ano. Jsi komplikovaný."

„Kdybych nebyl, umřela bys nudou."

„Přestaň s tím."

„S čím?"

„Se vším."

„Oba víme, že chceš přesný opak, princezno."