Stál si tam. Uprostřed bavící se party s flaškou piva a mobilem v ruce. Dělilo nás sotva pár metrů a ve chvíli, kdy jsem tě uviděla... věděla jsem, že jsi to ty koho hledám.
Měl si na sobě obyčejnou kostkovanou košili, holky tam po tobě přímo šílely, ale ty jsi se díval jen na mě.
Došlo mi to až později. Kdo doopravdy jsi.

Ta holka, do které ses zamiloval chodila s tvým bratrem a mě to připadalo ještě zvrácenější.
Miloval si někoho, koho si v podstatě nikdy nemohl mít.
Proč sis nevybral jinou? Proč si... neodešel, jak jsem tě o to žádala.

Neznámé číslo: Nedívej se tak

Mia: Ty jsi, arghhh

Mia: Končím

Mia: Končím s tebou

Neznámé číslo: Jaký je v tom rozdíl? Předtím jsi nevěděla vůbec, kdo jsem a teď chceš najednou utíkat?

Mia: Neutíkám

Mia: Ale nechci ublížit tvému bratrovi

Neznámé číslo: Tím jen dokazuješ, že ti na něm záleží

Mia: A o to jde!

Neznámé číslo: Ale to neznamená, že ho miluješ tak, jak si celou dobu namlouváš

Mia: Sbohem

Srazil si ji tím k zemi. Došlo jí, proč si toho tolik věděl.
To psaní trvalo dva týdny. Stal si se součástí jejího každodenního dne a pak, když tě jednoduše vymazala...

Našel sis zkrátka jiný způsob.