Mám pocit, že jsme přestali postupně dýchat oba dva. Nevím přesně, jak bych se měla cítit. Každé ráno stojím u okna se šálkem horké kávy a ptám se, jestli je to už opravdu všechno. Jen jednou jedinkrát jsem se tě pustila a koukni. Mizíš pomalu beze slov nebo vysvětlení. Pořád tady ale čekám. Jako největší blázen a doufám, že čas něco změní.

Příchozí hovor od uživatele Theodor

„Princezno?“

„Ahoj...“

„Myslel jsem, že přijdeš na můj zápas, ale nikde tě tu nevidím.“

„No, ohledně toho. Volali z práce a potřebovali, abych za někoho zaskočila.“ nemohla mu přiznat, že ve skutečnosti v práci není. Chtěla být sama. Přemýšlet.

„Aha no....to nevadí. Vždyť o nic nešlo.“ zamumlal raněně. Mrzelo ho to, určitě ano.

„Jsi sám?“ slyšela v pozadí něčí hlasy.

„Ne s kamarády, myslel jsem, že jim tě představím.“

Tím ji zaskočil. Musela se zhluboka nadechnout. Nedokázala potlačit ten nepříjemný pocit, který se jí najednou rozlil v hrudi. Nesnesitelně ji to dráždilo a flustrovalo.

„Představíš? Třeba Amber?“ neudržela se.

„Co...Amber?“ slyšela, jak se vedle něho zasmál nějaký dívčí hlas a zopakoval to jméno také. Jistě ona!

„Dnes vám to spolu slušelo.“ uvědomila si, že on se jí nijak zvlášť nikdy nedotýkal. Jen letmě, jakoby si dával pozor, ale s Amber vypadal naprosto uvolněně.

„Mio, poslouchej...“

„Mám moc práce, Dory. Promiň, musím jít.“ zašeptala.

Uživatel Mia ukončila hovor s uživatelem Theodor

Theodor: Okamžitě mi to zvedni!

Theodor: Mio

Theodor: Neštvi mě

Theodor: Nevím o co tu jde

Theodor: Ale zvedni to!!

Theodor: Jak chceš

Theodor: Když po zlém

Theodor: Tak po zlém!

Odstrkovala jsem od sebe lidi, když jsem se bála, že mi bude ublíženo.
Odstrkovala jsem je, protože představa další prohry nebo zklamání byla nepředstavitelná.