! Ti, kteří neviděli Grindelwaldovy zločiny; jednodílovka může obsahovat maličké spoilery !

Mlok a Tina seděli za kulatým stolem, rukama objímali své hrnečky s vychladlým čajem a tu a tam na sebe rozpačitě pohlédli, jelikož nevěděli, co říct, přestože byla k rozhovoru spousta témat. Jenže ty, které by bývali s někým potřebovali probrat nejvíc, raději odsouvali do pozadí svých myslí a snažili se nad tím nepřemýšlet, jelikož v poslední době nad tím většinou přemýšleli až moc.

„Jacob... Jacob je tady, kdyby sis s ním chtěla... promluvit,“ řekl po dlouhé odmlce opatrně Mlok a nejistě na Tinu pohlédl. Když se jejich oči střetly, oba dva zrudli a honem se od sebe zase odvrátili, přestože o pár vteřin později k tomu druhému zase nenápadně zabruslili očima.

„Ano, to jsi mi už říkal,“ odvětila jemně Tina a zlehka si usrkla ze svého čaje. Mlok se začervenal ještě víc a bříšky prstů začal bubnovat do keramického hrnku.

„Ach. Ano, máš pravdu, já jen... nějak mi to vypadlo z hlavy,“ zamumlal rozpačitě a promnul si spánky, načež si zkroušeně povzdechl. „Tak rád bych mu pomohl, ale nemám tušení jak. Prakticky celou dobu je zavřený ve svém pokoji a co mi dělá starosti, je to, že ani nejí. Nejsem si jistý, jestli mu i to připomíná... připomíná...“ zaváhal a nejistě po Tině loupl očima. V obličeji se jí nepohnul jediný sval, jen naprázdno polkla a sevřela hrnek ve svých dlaních o něco pevněji.

„Queenie. Ano, já vím. Vlastně... tomu i docela rozumím. Moje sestra... byla to úžasná kuchařka. Já...“ zlomil se jí hlas a rychle sklopila hlavu, aby Mlok neviděl, jak se jí do očí derou slzy. Raději už větu dál nerozvíjela, protože si byla jistá, že by se jí zlomil hlas a tím by se stoprocentně prozradila.

„Vím, jak se cítíš,“ řekl tiše Mlok a váhavě se natáhl pro její ruku, po jejímž hřbetu nejdřív opatrně přejel bříšky prstů, jako by zjišťoval, zda to Tině nevadí. Když neprokázala žádné známky nesouhlasu, jemně jí hrnek vyprostil z rukou a obě je pevně stiskl ve svých dlaních. Překvapeně se na něj podívala, znovu se zahleděl do jejích očí, tak krásných, tak jedinečných, do očí stejných jaké má i salamandr...

„Ztratila jsi svou sestru. Já... jsem ztratil svou nejlepší přítelkyni. Theseus svou snoubenku. Už navždy. Nic nám ji nikdy nevrátí. Ale Queenie... pořád je šance, že se vrátí. Grindelwald ji zmanipuloval. Zachráníme ji. Pomůžeme jí,“ odvětil odhodlaně Mlok a věnoval Tině povzbuzující úsměv, přestože sám nevěděl, jak své sliby přemění v činy. Bude to dlouhá cesta, o jejímž konci nemá nikdo zdání... „Vrátí se, určitě ano. Grindelwald se nemůže zvládat kontrolovat věčně. Někdy udělá chybu, která Queenie otevře oči.“

„Když o tom takhle mluvíš, skoro bys mě i dokázal přesvědčit,“ pousmála se Porpentina a vděčně mu stiskla ruce. „Chybí mi, Mloku. Já... já tomu nerozumím. Co se stalo? Proč přešla... k němu? Proč nezůstala s námi? S Jacobem? A měla... měla přece mě!“

Mlok si tiše povzdechl. „Já nevím, Tino. Kéž bych tak byl stejně dobrý nitrozpytec jako ona a směl si přečíst její myšlenky... Odpusť mi, že to řeknu, a zadrž mě včas, když to, co řeknu, bude znít nevhodně... Myslím si, že Queenie si nikdy nezvolila stranu. Vždycky byla taková... neutrální. Samozřejmě, že zpočátku proti Grindelwaldovi bojovala, ale to proto, že stála po tvém boku a bila se za stejné věci jako ty. Zamilovala se do Jacoba, který zase zůstal se mnou, a tak se prozatím nemusela rozhodovat. Jenže teď... ty ses jí ztratila v Paříži... Jacob váhal se svatbou, jelikož nechtěl, aby Queenie zatkli, kdyby se přišlo na to, že se provdala za mudlu... a v tu chvíli možná v Grindelwaldovi viděla muže, jehož by byla ochotna následovat. Lživě sliboval všem zamilovaným, že až si podmaní svět, budou si moci vzít toho, koho budou chtít, a nikdo jim do toho nebude mluvit. Byla... byla zaslepená. Zmanipulovaná.“

Tina si setřela slzy, které jí tekly po tváři. Mlok náhle zatoužil po tom se zvednout, pevně ji obejmout a dovolit jí, aby se mu vypovídala a nebo se mu alespoň vyplakala na rameni. Nic z toho samozřejmě neudělal.

„Asi máš pravdu, Mloku. Možná... možná byla tolik poblázněná tou ideou, že by konečně směla mít to, co si vždy přála... mohla se vdát a založit rodinu s mužem, jehož milovala... Možná tu svou představu milovala víc než Jacoba, a v tu chvíli myslela jen na ni, a ne na něho nebo na mne...“

„Najdeme ji a přivedeme ji zpět, Tino,“ zopakoval znovu naléhavě Mlok. „Slibuji ti to.“

„A Credence,“ povzdechla si Tina a pomalu vyklouzla rukama z jeho dlaní. Mlok pocítil zklamání, ale nedal ho na sobě znát. „Musíme zachránit Credence dřív, než bude pozdě.“

„Dnes ale ne,“ řekl pobaveně Mlok a vstal, poupravil si svou bílou košili a krátce zatáhl za kšandy jako vždycky, když byl nervózní. „Co bys řekla na to, kdybychom si zašli někam na večeři? Jacob... možná bude rád, že bude moci být chvíli sám, a nám dvěma taky prospěje, když se pokusíme trochu se... odreagovat. Kdybych měl z čeho uvařit, tak bych tě samozřejmě nikam uprostřed noci netahal, ale -“ zarazil se, když se Tina rychle zvedla a zrudla. Tiše si odkašlala.

„Pane Scamandere, já -“

„Mloku,“ přerušil ji důrazně a poté se zlehka zasmál, načež se zase začal tahat za kšandy. „Říkáš mi pane Scamandere vždycky, když jsi nervózní.“

Tina na to raději neřekla nic, čímž Mlokovi potvrdila, že je jeho domněnka správná. Místo toho poznamenala: „Už je pozdě, Mloku. Měla bych jít.“

„Jsi z New Yorku, Tino. Pochybuji, že by ses takhle pozdě večer a v takovémhle stavu dokázala bez problémů přemístit z Londýna do New Yorku. Nebo snad,“ kousl se zlehka do rtu a radši od ní odvrátil pohled, „nebo snad spěcháš za svým... přítelem bystrozorem?“

Překvapeně na něj pohlédla a potom se tiše zasmála. „Možná bych s tím divadlem měla přestat. Já... nikoho jsem neměla. Vymyslela jsem si to, protože všichni kolem mě vedle sebe měli někoho, koho milovali. Queenie byla s Jacobem, tys byl podle novin čerstvě zasnoubený... Byla jsem na tebe naštvaná a málem jsem tu tvou knihu o fantastických tvorech zničila.“

Mlok povytáhl obočí a pootevřel ústa. „Takže ty jsi... žádný bystrozor... vymyslela sis to...? Tys na mě byla... moje kniha... ach... četla jsi ji,“ vydechl a Tina s úsměvem přikývla. „Já... chtěl jsem se s tebou setkat. Psal jsem ti dopisy. A pak mi po tobě zbyly... jen vzpomínky a... a ta fotografie z novin.“

Tentokrát byla příjemně překvapená Tina. Přestože o tomhle už zběžně hovořili pár hodin před tím, než přišli na Grindelwaldovo svolání, rychle se jim to vytratilo z myslí. „Ty... ty máš... moji fotografii?“

Oba dva se na sebe zadívali a naráz se začervenali. Chvíli bylo ticho, jež narušovalo jen pravidelné tikání hodin, a pak Mlok sebral odvahu a zlehka se dotkl Tinina předloktí. Když se na něj podívala, věnoval jí úsměv.

„Tak... nepůjdeme tedy na tu večeři?“

🎄🎄🎄

Moje milovaná Newtina. Tolik jsem doufala, že se v CoG konečně dají dohromady!☹😄
Tak pořád ještě jsou nadějí tři další díly, že...😏
Jak se vám jednodílovka líbila? A jaký máte názor na Grindelwaldovy zločiny? Spousta lidí i v mém okolí to považuje za zklamání a nemá na to moc kladný názor... já jsem ale nadšená a líbilo se mi to víc než jednička, protože to bylo víc temné, víc akce, víc zvratů a tajemství, Grindelwalda a samozřejmě sexy Brumbála v podání Jude Lawa...😏
Millie🍪