„Dneska je velký den, Cissy. Matka říkala, že si na dnešním večírku smíš vybrat manžela,“ podotkla Bellatrix trochu závistivě, když své sestře utahovala korzet. „Řeknu otci, ať ty služebné vyhodí! Nejsou schopné ti ani pomoct do šatů!“

„Och! Ne tak silně, nemůžu dýchat!“ sykla Narcissa a zalapala po dechu.

„Na to jsou korzety dělané, sestřičko,“ ušklíbla se Bellatrix. Zatímco si Narcissa upravovala elegantní sněhově bílé šaty, jež jí splývaly až na zem, její starší sestra ji pozorovala. „Tak co mi k tomu řekneš, povídej! Matka a otec pořádali spoustu večírků a plesů jen kvůli tobě, protože jsi jejich milovaná malá dceruška. Už ti nějaký muž padl do oka? Třeba ten Lucius Malfoy, do něhož jsi byla zakoukaná už na škole?“ Narcissa se začervenala. „Och! Že se ti pořád líbí! Nuž, pohledný on je. A taky šarmantní. Dokázal si každou holku obmotat kolem prstu.“

„Ach ano, je to ten nejšarmantnější muž na světě! Ach, Bello, kéž by tu byl! Neváhala bych ani vteřinu a snažila bych se mu zalíbit co nejvíce!“ vzdychla nešťastně Narcissa.

Bellatrix se tajemně usmála. „Vlastně bych ti to neměla říkat, sestřičko, ale Lucius se tu dnes skutečně objeví spolu se svým otcem a matkou. Znají se s našimi rodiči už dlouhá léta, takže se docela divím, že tě s Luciusem už dávno nezasnoubili.“

Narcissa zalapala po dechu a zakryla si dlaněmi ústa. „Ach, Bello, Bellinko! Já jsem tak šťastná, přešťastná!“ prohlásila zpěvavě Narcissa, která celá jen zářila. „Nemohu uvěřit svému štěstí! Zdá se mi to? Ach, u slavné Morgany! Lucius je tak dokonalý! Má tak úžasné vystupování, chová se jako dokonalý gentleman, a, u Merlina, vypadá, jako kdyby ho stvořili andělé! Neděláš si ze mě legraci, viď, že ne?“

„Samozřejmě že ne, Cissy. A neboj se, určitě se mu zalíbíš. Vy dva jste pro sebe stvořeni,“ řekla Bellatrix znuděně a kriticky si prohlížela své dlouhé špičaté nehty. Narcissa se na sebe zamračeně dívala do zrcadla a kontrolovala si slušivý drdol, v němž měla zapletené malé bílé kvítky.

„Co myslíš, budu se mu líbit? Bello! Jsem v tom moc tlustá! U Morgany, Lucius mne ani pohledem neobdaří! Utáhni mi ten korzet ještě! Ach, já jsem tak ohavná, jak by si mne Lucius mohl chtít vzít?“ zanaříkala.

„Narcisso, drahoušku, jsi překrásná. Jestli se za tebou neotočí každý muž v sále, tak je buď hloupý nebo slepý,“ podotkla Bellatrix a zadívala se z okna. „Podívej! Tolik lidí! Tak který z nich se ti líbí? Nebo budeš mít dnes oči jen pro Luciuse?“ zajímala se a dychtivě otevřela okno, aby na příchozí lépe viděly. Narcissa jen znuděně vykoukla, protože v hrudi jí hořel mocný cit jen pro jediného muže, který se dnešního večírku měl zúčastnit. Bellatrix naproti tomu, přestože už byla vdaná za Rodolphuse Lestrange, si všechny muže se zájmem prohlížela.

Náhle se ozvalo zaklepání na dveře a obě ženy se ohlédly, elegantně se narovnaly, jak je to odmalička učili. Dovnitř vstoupila jejich matka Druella Blacková a zářivě se na svou nejmladší dceru usmála. „Narcisso, miláčku, vypadáš překrásně! Pojď, už je čas jít. Bellatrix, měla by ses připojit ke svému manželovi,“ řekla Belle přísně, ale ta jen zakoulela očima a pohodila svými bujnými černými kadeřemi. Narcissa se zlehka zavěsila do své matky a společně se rozešly do salonku, kde se večírek konal.

„Už přijelo několik rodin ze slavných čistokrevných rodů,“ informovala Druella obě své dcery, které šly vedle ní. „Samozřejmě Lestrangeovi, Malfoyovi, Greengrassovi, Parkinsonovi, Nottovi, zatím jsem viděla jen je. Drahoušku, byla bych moc ráda, kdyby se ti nějaký mladý muž zalíbil. Svou krásou si určitě všechny podmaníš, stačí si poté jen vybrat, bylo by ale dobré, kdyby to byl někdo z otcových známých,“ poradila jí. Narcissa roztržitě přikývla. Měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudi, tolik se nemohla dočkat toho, až Luciuse uvidí!

„Á, právě včas! Je mi ctí vám představit mou drahou choť a naše dcery. Bellatrix,“ ta udělala malé pukrlátko, „a Narcissa, ta na rozdíl od Bellatrix ještě není vdaná,“ představil svou druhou dceru Nottovým jejich otec, jelikož se vždy spolu vídaly jen hlavy rodiny. Vysoký statný mladík Narcisse políbil hřbet ruky a vypadalo to, že je její krásou očarovaný. Ta mu sice věnovala zdvořilý úsměv, její modré oči ale vzápětí začaly bloudit po dalších hostech, zda mezi příchozími někde neuvidí Luciuse.

„Malfoyovi!“ zvolal Cygnus zvesela a to už k nim přišla tříčlenná rodina; Abraxas Malfoy se svou manželkou a synem, který na všechny povýšeně shlížel. „Abraxasi, příteli můj. Moc rád vás vidím, madame, i tebe, Luciusi. Dovolte, abych vám představil mé dcery, Bellatrix, ta už se nedávno vdala za Rodolphuse Lestrange, a naše mladičká Narcissa.“

„Moc mne těší,“ řekl Lucius, nejdříve políbil ruku Belle, poté Narcisse, které navíc věnoval okouzlující úsměv, díky němuž málem omdlela. „Nějakou chvilku jsme spolu strávili v Bradavicích, nemýlím se?“

„Nemýlíte,“ vydechla Narcissa, která by mu odsouhlasila všechno; klidně i to, že je její otec orangutan se sloním chobotem a ve skutečnosti má dvě hlavy. Ten jeho pohled, naprosto ji odzbrojoval...

„Slečno Narcisso, má drahá Bellatrix!“ zvolal potěšeně mladík přibližně starý jako Cissa. Byl to Rabastan Lestrange, který po nejmladší Blackové pokukoval už od té doby, co se Rodolphus a Bella zasnoubili. Nejspíš doufal, že u ní díky jejich manželství má větší šanci. „Rád vás zase vidím, Narcisso, dnes vám to velice sluší, vypadáte přímo kouzelně!“ Lucius si krátce odkašlal, čímž na sebe upoutal pozornost, a Rabastanovi okamžitě zmizel úsměv z tváře.

„Pane Blacku, nebude vám, doufám, vadit, když vaši mladší dceru vyzvu k tanci?“ otázal se Lucius Cygnuse, který se zatvářil potěšeně a Abraxas na něj spiklenecky mrkl. Narcisse zrůžověla líčka, Bellatrix zalapala po dechu. Rabastan se zatvářil zklamaně a než stihl vyzvat k tanci Bellu, objevil se u ní její manžel a odtáhl ji na parket.

Lucius vzal Narcissinu hubenou ručku do své dlaně a pomalu ji odvedl na parket. Opodál už hrála příjemná hudba a když Malfoy uchopil Cissu jednou rukou kolem pasu a vzal ji za druhou ruku, načež začal ladně tančit, měla pocit, že je to snad jen sen. Očarovaně hleděla do Luciusových stříbrných očí, jež ji se zájmem pozorovaly.

„Tančíte ráda?“ zeptal se jí. „Ani jsem se vás nezeptal, zda máte zájem, odpusťte mi, prosím, mou troufalost.“

„Nemám vám co odpouštět, Luciusi. Miluji plesy a večírky, na nichž se sejde taková spousta lidí, a samozřejmě ráda tančím. Zvlášť když se mi poštěstí a k tanci mě vyzve takový partner, jako jste vy,“ odpověděla mu. Lucius se zasmál.

„Skládat komplimenty bych spíš měl já vám. I muž, který obvykle netančí, by vás o tanec požádal, jelikož jsem si jist, že jste všechny v sále okouzlila svou krásou. Včetně mě,“ dodal s potutelným úsměvem. Narcissa málem zapomněla dýchat. „Nemohu uvěřit svému štěstí, že jsem první, kdo s vámi tančí. Nejraději bych s vámi zůstal celý večer, slečno Narcisso. O vaší sestře jsem si myslel, že je tou nejnádhernější ženou na světě, ale jak jsem se mýlil, jelikož jsem ještě nepotkal vás!“

„Odpusťte, že se ptám, ale vy jste přibližně starý jako má sestra Bella, nemám pravdu? Myslela jsem, že už jste vstoupil do manželství,“ poznamenala Narcissa. Lucius si ji přitiskl blíže k sobě a jí se v podbřišku rozletělo hejno motýlků.

„Bál jsem se, že nikdy nenajdu ženu, která bude splňovat všechny mé požadavky. Ale vy, slečno Narcisso... vy je splňujete více než dokonale! Prosím, pojďme se projít do zahrady. Pokud mi tedy tentokrát nedáte košem a nepůjdete tančit s někým dalším,“ dodal rychle. Narcissa se na něj ale zářivě usmála a vklouzla do jeho nabízeného rámě.

„Půjdu s vámi moc ráda, Luciusi. Ach, jak jen bych mohla tančit s někým jiným, když jsem objevila tak úžasného tanečníka, jako jste vy! Navíc jste tak elegantní, vaše vystupování je naprosto dokonalé, jste opravdový gentleman! Takoví se už moc nenajdou,“ řekla ohromeně, když spolu kráčeli do zahrady. Bellatrix si jich všimla, zatímco tančila se svým manželem, a cosi mu zašeptala do ucha. I Abraxas s Cygnusem se tvářili nadmíru potěšeně a přiťukli si na spojení svých rodů.

„Je zde opravdu nádherně,“ poznamenal Lucius obdivně, zatímco se pomalu procházeli po úzké pěšince mezi upravenými keři a měsíc jim svítil na cestu.

„Ano, ráda se tudy procházím,“ přitakala Narcissa a víc se k Luciusovi přitiskla. Ten si toho samozřejmě všiml.

„Ach, promiňte mi. Je vám zima, viďte?“ Nečekal na její odpověď, svlékl si své bílé sako a něžně jí ho přehodil přes ramena. Narcissa přivřela oči a zhluboka se nadechla jeho vůně, která ji dokonale ochromila. Lucius vzal její útlou ručku do dlaní a políbil ji, než se jí hluboce zadíval do očí. „Narcisso,“ vydechl, z čehož se jí rozbušilo srdce. „Jsem si jistý, že cítíte to samé jako já. Dnešní večer... očarovala jste mne. A jsem si jistý, že i kdybych poznal všechny ženy světa, žádná se nebude rovnat vám. Už teď vím, že bez vás nemohu žít. Okouzlila jste mou mysl, mé smysly, mne celého. Věřím tomu, že naše rodiny budou souhlasit, když jim oznámím, že si vás chci vzít.“

Narcissa zalapala po dechu a přiložila si ruku na srdce. „Luciusi... to...“

„Pochopím, když mi teď zlomíte srdce a řeknete mi, že jsem příliš nedočkavý a horlivý a vy budete hrát nedostupnou jako všechny mladé dámy vašeho věku, jejichž sňatek není dohodnutý,“ usmál se. Narcissa mu rychle přiložila ukazováček na rty, jako by se bála, že si to rozmyslí.

„Luciusi, už nic neříkejte. Miluji vás, ach, je to tak dlouho! A chci si vás vzít, nic jiného si ani nepřeju!“ odpověděla mu nadšeně a když ji jemně vzal kolem pasu a vášnivě ji políbil, měla pocit, že je tou nejšťastnější ženou na světě.

•••

Uplynulo už mnoho let od té doby, co Narcissina láska k Luciusovi vychladla. První roky manželství byly dokonalé a patřily k jejím nejšťastnějším vzpomínkám. Vzpomínala na ten pocit čirého štěstí, když se probudila vedle svého nádherného manžela, jenž spával v saténovém pyžamu, jež mu obkreslovalo svaly. Vždycky obdivovala jeho aristokratickou bezchybnou tvář a milovala, když směla hladit jeho vlasy, které měl vždy po ránu rozprostřené na polštáři. Vzpomínala na všechny úsměvy, pohlazení, dotyky a polibky, o nichž si myslela, že jsou z lásky. Na jeho čistý smích, bezchybné vystupování, jeho hřejivou náruč a vůni, jež jí mátla smysly.

Všechno to ale zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku, když mu Narcissa porodila syna. Už od té doby, kdy se stal služebníkem Temného pána, nebyl tím Luciusem, jehož poznala, často byl myšlenkami jinde, býval nevrlý a podrážděný, přesto dokázal být pořád milujícím manželem. Jakmile ale přišel na svět Draco, její jediný světlý bod v temnotě, Lucius se stal chladným a odtažitým, Narcisse se skoro nevěnoval a soustředil se jen na správnou výchovu svého jediného syna.

Tehdy ji to strašlivě zarmoutilo, proplakala tolik dní a nocí, ta bolest ji rvala zevnitř i zvenčí, měla pocit, jako by její srdce zadupal do prachu, když jí došlo, že od samého začátku byla vše jen přetvářka. Lucius chtěl manželku, která by mu vyhovovala, s níž by se dalo lehko manipulovat, jelikož by byla zaslepená láskou k němu, a k nezaniknutí vznešeného čistokrevného rodu potřeboval čistokrevnou ženu, která mu dá syna.

O nějakou dobu později se ale Narcissa vzpamatovala, všechnu lásku k Luciusovi pohřbila do nejtemnějšího kouta srdce a středobodem jejího vesmíru se stal její syn Draco, jehož nesmírně milovala.

Když se ale Lucius po dlouhém roce vrátil z Azkabanu, málem ho nepoznala a při pohledu na tu ubohou hromádku neštěstí, která se z něj stala, v ní přece jen alespoň probudil jakési slitování. Lucius byl vyhublý, vlasy měl špinavé, oči propadlé a bezvýrazné, vypadal jako chodící kostra. Když jej spatřila stát ve dveřích, vstoupily jí do očí slzy. Co se stalo s tím mužem, jehož znala?

Tehdy rozpřáhla náruč, srdce ji bolelo. Lucius, překvapen, do ní přece jenom vděčně vklouzl a nechal se obejmout. Nemluvili. Objímali se. Plakali. Ani po letech tuto vzpomínku nevyřkli nahlas, přesto oba tušili, že na ni ten druhý stále pamatuje a má ji v živé paměti.

Narcissa se do Luciuse ani po definitivním pádu Pána Zla znovu nezamilovala. Měla ho ráda, velmi ráda, ale už nikdy v ní neprobudil tu lásku, jíž k němu tehdy cítila. Proč, pochopila až později.

Nikdy nemilovala Luciuse takového, jaký byl. Zamilovala se do toho Luciuse, jakého si vysnila, do Luciuse, jímž nebyl, když se jí dvořil a zahrnoval ji falešnou láskou.

🎄🎄🎄

Upřímně, tahle jednodílovka patří k mým nejoblíbenějším a hrozně jsem si její psaní užívala, nejspíš proto je ze všech nejdelší. Až při korekcích mi došlo, že Cissy se chová jako sladká Jane z Pýchy a předsudku, bezmezně zamilovaná do miláčka Bingleyho. (Nutno podotknout, že Lucius takovej andílek jako Bingley není.) Ještě chybí pan Darcy, kterého by si střihnul Severus, a já se dobrovolně hlásím na roli Elizabeth😏
Snad se vám jednodílovka líbila. Zítra je Štědrý den, pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. A taky mám pro vás malé překvapení🐘
Millie🍪