„Harry!“ vyhrkl Ron hned, co svého nejlepšího přítele uviděl, a skočil mu kolem krku. Tmavovlasý mladík povytáhl obočí a zaraženě ho poplácal po zádech, očima vyhledávaje Hermionu, která stála za zrzkem a potěšeně se culila. „Chm hmch hmh hmhch.“

„Eh, co jsi říkal?“ zeptal se ho Harry, protože Ron měl svou tvář zabořenou v jeho rameni tak pevně, že ho Potter vůbec neslyšel.

Ron si zhluboka povzdechl a trochu zvedl hlavu. „Co když jsem gay?“

„Proč bys měl být? Teda... i kdybys byl, tak na tom přece není nic špatného, ne?“ řekl zvesela Harry. „Já jsem přece taky gay a zůstal jsem pořád stejný.“

„No jo, jenže co když přece,“ řekl nešťastně zrzek. Hermiona se zachichotala a Harry se na ni podíval, dožaduje se vysvětlení, jak k tomu Ron přišel.

„Blaise Zabini Rona políbil,“ vysvětlila mu tlumeným hlasem a nepřestávala se culit. Harry tiše vypískl a uznale pokýval hlavou.

„Jo, ten je dobrej. Dracův nejlepší kamarád. No vidíš, super volba, chlape, to vypadá nadějně,“ poplácal ho spokojeně po zádech. Jenže Ron se pořád tvářil jako hromádka neštěstí. „Tak co je s tebou?“

„Když mně... já... Harry. Já si myslím, že se mi jako to... no... líbí,“ dostal ze sebe opatrně. Harry se tiše zasmál.

„Vždyť to je jedině dobře, Rone!“ společně vyšli z kupé vlaku do chodbičky a Harry, který šel jako první, nedaleko před nimi zpozoroval zmijozelskou trojici; Draca Malfoye, svého přítele, Pansy Parkinsonovou a Blaise Zabiniho. Harry si poupravil vlasy i oblečení, které bylo z jeho divokého setkání s Dracem v prázdném kupé celé pomačkané, a v tu chvíli se Blaise otočil. Ron se za Harryho rychle schoval, mumlal si pod nos nadávky a nebelvírský chytač si uvědomil, že se mu v podbřišku rozletělo hejno motýlů, kteří jej svými křidélky příjemně lechtaly, když mu zmijozel s tmavou pletí věnoval ležérní úsměv.

•••

„Blaisi, počkej - hmm, och, ano - tohle... tohle nesmí - ahhh - nesmíme, tak počkej - oh, Merline - no tak!“ Harrymu dělalo potíže dát dohromady souvislou větu, když jej rozptyloval Blaise tím, že se s velkou dávkou vášně a nedočkavosti věnoval jeho krku, jenž hladově okusoval, sál a líbal, zatímco rukama bloudil po jeho těle. Jako vždycky se sešli v pátek odpoledne v Komnatě Nejvyšší potřeby, když Hermiona, Ron a Draco odešli na schůzku prefektů.

„Celý týden... čekám na to... až zase... budeš můj,“ šeptal vzrušeně Blaise a zadýchaně se snažil zbavit se jeho školní uniformy. Harry zasténal slastí, když se zmijozel otřel svým stehnem o jeho klín, a pevně mu zaryl nehty do zad.

„U Merlina... Blaisi...“ zavzdychal Harry a zaklonil hlavu, aby měl Zabini lepší přístup k jeho krku, čehož samozřejmě využil. „Draco... a Ron... nás zabijou... až se to dozví... ahhh, ano!“

„Nedozví,“ ujišťoval ho Blaise a rozhalil jeho košili, přisávaje své rty k jeho růžové bradavce. Harry zakňučel, když ji Blaise olízl a jemně skousl, načež v dlaních sevřel jeho tvář a hned poté si ho přitáhl k vášnivému polibku. „A tobě... se tohle... přece... líbí... a vyhovuje... to nám... oběma,“ šeptal mu zmijozel mezi polibky, jež si vzájemně kradli a darovali. Jazykem nedočkavě bloudil v jeho ústech, rukama zkoumal jeho svalnaté tělo a když rukou zajel do jeho kalhot a přes látku boxerek stiskl jeho erekci, Harry ho silně kousl do spodního rtu.

„Vyhovuje, ale... není to správné,“ zašeptal, odlepil se od jeho rtů a když otevřel své zelené oči, zadíval se na něj.

„Salazar vem Draca. Je oba! Chci jenom tebe, Harry,“ řekl mu s tichým zavrčením, tiskl své tělo k tomu jeho a jednou rukou mu vjel do vlasů, za něž zatahal, zatímco tou druhou jej pomalu hladil v rozkroku. „A přestaň už žvanit, nebo si vůbec neužijeme. Za chvíli se máme sejít v knihovně,“ připomněl mu Blaise a znovu ho políbil.

•••

„- musíš to vařit pořád při stejné teplotě a pak tam pomalu přidávat ty nadrcené drápy hipogryfa a jedno salamandří oko -“

„Dojdu si pro další padesáti kilovou knížku, dobře?“ přerušil Hermionu při opakování Harry. Draco se na něj zářivě usmál a zamrkal, jenže Harry nebyl schopný mu to oplatit. Poslední dny se necítil dobře. Možná na něj něco lezlo...

S povzdechem došel k regálům opodál, aby na něj ostatní neviděli. Odejít pro knihu byla jen záminka, aby mohl být alespoň chvíli sám. Zničeně se čelem opřel o polici ve výši své hlavy a začal se o ni tlouct.

„Idiote, idiote, idiote, idiote,“ opakoval šeptem pořád dokola. Moc dlouho sám nebyl. O pár vteřin později totiž ucítil, jak se k jeho zádům přitisklo čísi tělo.

„Snad si nechceš vymlátit mozek z hlavy,“ zašeptal mu Blaise do ucha a něžně ho políbil na šíji, až Harryho zamrazilo a zachvěl se po celém těle. Zmijozel mu stiskl boky, jež palci pohladil, a Harry litoval, že nejsou sami v nějakém přístěnku na košťata.

„Blaisi, tady ne,“ zašeptal mu naléhavě, ale do hlasu mu vniklo vzrušení, jež začal pociťovat. Blaise se proti jeho kůži spokojeně usmál, než ho otočil k sobě. Hluboce se mu zadíval do zelených očí.

„Jsem tebou úplně poblázněný. Nechci, aby sis myslel, že tě využívám jen na sex, protože to není pravda. Nemůžu bez tebe být. Potřebuju tě,“ vydechl naléhavě proti jeho rtům a natiskl ho na regály s knihami. Harry zalapal po dechu, ale v tu chvíli ho Blaise naléhavě políbil a když jej chtěl nebelvír obejmout kolem krku, popadl ho za zápěstí a ruce mu přišpendlil nad hlavou.

V tu chvíli nedaleko od nich na zem hlasitě spadla kniha a oni se od sebe rychle odtáhli. Jenže už bylo pozdě. Stál tam Draco, s vytřeštěnýma očima na ně hleděl a vypadalo to, že snad zapomněl i dýchat.

„Draco,“ zašeptal Harry a ucítil maličký osten provinilosti. Blaise stiskl rty do úzké linky. „Já... totiž my... tohle...“

„Co? Co mi chceš říct? Že to není tak, jak to vypadá?“ řekl slabým hlasem Draco a očividně měl co dělat, aby se nerozplakal. Hlas se mu třásl. „To povídej někomu jinému, nejsem blbej. Děláte si ze mě srandu? Takže tys... tys to nemyslel vážně? Byl jsi se mnou jen tak, pro pobavení? Pro rozptýlení? Málo jsem tě miloval nebo co? Jsem blbej v posteli a Blaise je lepší?“

„Draco -“

„Víš co? Radši mi nic nevysvětluj. Já... já... už mi nelezte na oči! Tohle... tohle jsem si o tobě teda nemyslel, Harry... Myslel jsem, že jsi kámoš, Blaisi... ale tohle...“ vrtěl hlavou a první slzy opustily jeho oči. Byl zlomený. Zničený. Zítra byly Vánoce a on doufal, že je stráví s Harrym. A místo toho bude brečet v posteli jako malé mimino.

„Nemluvte na mě. Nechte mě bejt. Jak dlouho už to trvá? Několik týdnů? Měsíců?“ Harry zlehka přikývl. Draco zatnul ruce v pěst. „Bezva. To je vážně paráda. Víte co? Pro mě za mě si to rozdejte třeba i u mě v posteli!“ křikl na ně, zbytek věty zanikl v hlasitém vzlyku. Jeho křik samozřejmě přilákal nejen Rona a Hermionu, kteří na dvojici nevěřícně zírali, (i Ronovi se začaly mlžit oči) ale i ostatní studenty, kteří se v knihovně učili.

Blaise Harrymu stiskl ruku. Nebelvírský mladík si připadal jako největší hajzl pod sluncem a cítil se provinile, když si uvědomil, že se mu vlastně ulevilo. Přišel sice o Draca a o Rona, možná i o Hermionu, pořád ale měl Blaise, jehož miloval víc, než kdy miloval Draca, Cedrica nebo Olivera.

🎄🎄🎄

Chuďátko Draco, bylo mi ho vážně líto. Ale Blarry zbožňuju🤷🏽‍♀️ (na Draca bude čekat s otevřenou náručí Theo. Nebo Pansy, hih)
Snad jsem nějaké Blarry shipery potěšila🙈
Zítra zase Fantastická zvířata, mám takový pocit, že to bude poslední jednodílovka na ně🤔
Millie🍪