„Haló - Harry!“

Byl to Cedric Diggory. Harry uviděl Cho, která na svého tanečníka čekala dole ve vstupní síni.

„Co je?“ zeptal se chladně, když Cedric vyběhl po schodech až k němu. Ať už ale chtěl sdělit Harrymu cokoli, zřejmě to nehodlal vyslovit před Ronem, který jen
nerudně pokrčil rameny a pak se pustil po schodech vzhůru sám.

„Poslyš...“ Cedric ztišil hlas, když Ron konečně zmizel. „Jsem ti ještě dlužen za to, žes mi řekl o dracích. Víš, s tím zlatým vejcem... to tvoje taky ječí, když ho otevřeš?“

„Hmm,“ přisvědčil Harry.

„To souhlasí... tak se jdi vykoupat, dobře?“

„Cože?“

„Jdi se vykoupat a - ehm - vezmi si to vejce s sebou - ehm - a prostě nad ním v té horké
vodě pořádně zapřemýšlej. Ta koupel ti pomůže... dej na mě,“ mrkl na něj s červenými tvářemi. Harry na něho vyvalil oči.

„A ještě něco,“ pokračoval Cedric. „Jdi do koupelny prefektů, páté patro, čtvrté dveře vlevo od sochy Borise Bezradného. Heslo Lesní vůně. Už musím jít... dej na mě, Harry,“ kývl na něj s mírným úsměvem a poté se vrátil zpátky k Cho, která na něj čekala. Zmatený Harry od nich odvrátil pohled a rychle vyběhl schody nahoru, míře k nebelvírské věži, a přemýšlel nad tou zvláštní radou, již mu dal Cedric.

•••

Jelikož Harry neměl tušení, jak dlouhou koupel bude potřebovat, aby rozluštil tajemství zlatého vejce, rozhodl se, že si ji dá v noci, kdy tomu může věnovat tolik času, kolik bude chtít. Neváhal nad tou možností uposlechnout Cedricovu radu dlouho; věřil mu. Navíc tam smělo mnohem míň lidí, takže nehrozilo takové nebezpečí,
že ho někdo vyruší.

Hned druhý večer po Vánočním plese se rozhodl to vyzkoušet, jednak proto, aby se ujistil, že si z něj Cedric nevystřelil, protože před ním ze sebe pitomce opravdu dělat nechtěl, a druhak proto, že pak by mu už Hermiona mohla dát pokoj. Od hádky s Ronem byla nepříjemná i na něj.

Vzal si s sebou neviditelný plášť a i Pobertův plánek, který zachycoval celé Bradavice, nevyjímaje početné zkratky a tajné chodby, a co bylo ze všeho nejdůležitější, lidé na hradě na něm byli vidět jako maličké body se jmenovkami, které se pohybovaly po chodbách, takže Harryho mohl předem varovat, kdyby se někdo blížil ke
koupelně.

Tentokrát na něj čekal Ron, aby řekl Buclaté dámě heslo Lívanečky s banány. „Zlom vaz,“ zamumlal, když se Harry proplížil, a sám prolezl do společenské místnosti.

Toho večera se Harrymu šlo v plášti dost těžko: pod paží nesl těžké vejce a v druhé ruce si přidržoval pod nosem plánek. Chodby zalité měsíčním světlem byly však tiché a prázdné.

Když dorazil k soše Borise Bezradného, kouzelníka, který vypadal tak zoufale ztraceně s rukavicemi navlečenými opačně, našel ty správné dveře. Opřel se o ně a zamumlal heslo Lesní vůně, jak mu poradil Cedric.

Dveře se skřípavě otevřely. Harry vklouzl dovnitř, zavřel za sebou na zástrčku, sundal
si neviditelný plášť a rozhlédl se.

V první chvíli si řekl, že by nebylo špatné být prefektem už jenom kvůli tomu, že by mohl chodit do téhle koupelny. Tlumeně ji osvětloval nádherný lustr se spoustou svící a všechno tu bylo z bílého mramoru, včetně jakéhosi prázdného obdélníkového plaveckého bazénu, zapuštěného do podlahy. Po jeho okrajích bylo rozmístěno na sto zlatých kohoutků a každý z
nich měl v rukojeti zasazen drahokam jiné barvy. Bylo tam i skákací prkno. Na oknech visely dlouhé bílé lněné záclony, v koutě ležela veliká hromada načechraných bílých ručníků a na stěně visel jediný obraz ve zlatém rámu. Byla na něm plavovlasá jezerní panna hluboce spící
na útesu, jejíž dlouhé vlasy jí zavlály po tváři pokaždé, když hlasitě zachrápala.

Harry si odložil plášť, vejce i mapu, vykročil k bazénu a rozhlédl se. Koupelna byla skutečně nádherná - lákalo ho vyzkoušet si aspoň několik ze všech těch kohoutků; zároveň se však nemohl zbavit hlodavé myšlenky, jestli si z něj Cedric nevystřelil. Jak mu to všechno proboha mohlo pomoci, aby rozluštil tajemství zlatého vejce? Přesto si položil na okraj vany, veliké jako plavecký bazén, jeden z načechraných ručníků, klekl si a otevřel několik kohoutků.

Okamžitě zjistil, že každý z nich obsahuje cosi jako bublinkovou koupel smíšenou s vodou. Z jednoho kohoutku
vyletovaly růžové a modré bubliny veliké jako fotbalové míče; z dalšího proudila ledově bílá pěna, tak hustá, až to vypadalo, že by ho snad unesla, kdyby si to chtěl vyzkoušet. Ze třetího se řinuly voňavé tmavorudé mraky, které se vznášely nad hladinou.

Když už byl hluboký bazén plný horké vody, pěny a bublinek (při jeho velikosti to šlo velice rychle), Harry všechny kohoutky
zavřel, sundal si župan, trepky i pyžamo a vklouzl do vody.

Bazén byl tak hluboký, že sotva dosáhl nohama na dno, a opravdu udělal několik temp, než zase doplaval zpátky k okraji, kde šlapal vodu a upřeně zíral na vejce. Jakkoli bylo příjemné plavat v horké, pěnivé vodě a mezi obláčky různobarevné páry, nic oslnivého jej nenapadalo, žádný výšleh poznání se nedostavil.

Natáhl paže, vlhkýma rukama vejce zvedl a otevřel je. Koupelnu okamžitě naplnil známý skřípavý jekot a odrážel se od mramorových stěn, zněl však stejně nepochopitelně jako vždy, jen snad byl v ozvěnách ještě silnější. Honem vejce opět zavřel, aby jekot nepřivolal Filche, a
napadlo ho, zda Cedric nesledoval právě tohle, když ho sem poslal - a potom zničehonic kdosi promluvil. Harry nadskočil, až vejce upustil a to se rachotivě odkutálelo po podlaze.

„Možná by bylo lepší ponořit ho do vody, nemyslíš?“

Harry z úleku spolkl pořádnou dávku bublinek. S prskáním se postavil - a dech se mu zadrhl v krku a tváře mu zrůžověly, když zjistil, že opodál stojí Cedric s bílým ručníkem omotaným kolem beder, ležérně se opírá o zeď a se šibalským úsměvem ho pozoruje.

„Ced - Cedricu!“ vyjekl zděšeně Harry. „Co - co tady děláš? Vždyť já - já nemám nic na sobě!“ Pěna byla tak hustá, že na tom sotva záleželo, ale jak se Cedricovi podařilo se sem tak nepozorovaně dostat?!

„Zavřel jsem oči, když jsi lezl do vody,“ řekl líně a zamrkal na něj. „No dobrá, možná jsem se chvilku díval,“ opravil sve tvrzení laškovně a přiblížil se k bazénu. Harry by se studem nejraději propadl do země a pokrčil se v kolenou, aby z něj Cedric viděl nanejvýš hlavu.

„A-ale... co tady děláš? Vždyť - ty už jsi tu... tu... ehm...“ Harrymu se z mysli ztrácela všechna slova, jež chtěl říct, když se před ním promenádoval Cedric a vystavoval na obdiv své úžasné vypracované tělo. Když se sklonil pro Harryho vejce ležící opodál, nebelvírský hoch zabruslil očima k jeho pozadí, jež stále ještě zakrýval ručník. Kousl se do rtu a zrudnul, když si uvědomil, jak a nad čím to přemýšlí.

„Napadlo mě,“ začal Cedric a když se narovnal, usmál se na něj, „že bys možná stál o společnost. Nebo by se ti hodil někdo, kdo ti poradí, ačkoliv i já jsem nad tím strávil několik hodin... Copak, je ti horko?“

„No jo, ta voda je docela horká,“ souhlasil překotně Harry. Cedric mu podal vejce a Harry trochu naivně doufal, že už odejde, proto se vyděsil, když zjistil, že míří ke skákacímu prknu. S rudými tvářemi se zatvrzele zahleděl na spící jezerní pannu, aby neviděl Cedrica nahého. Teprve když se ozvalo šplouchnutí, které bylo znamením, že skočil, dovolil si očima zabloudit i jinam.

„Ahoj,“ zašeptal mu Cedric nebezpečně blízko, když se náhle vynořil vedle něj. Harry se úlekem přestal přidržovat okraje a znovu zajel pod vodu. Ucítil na svých bocích Cedricovy silné dlaně, které ho hladce vytáhly nahoru a zatímco Harry kašlal vodu, mrzimorský mladík si ho přitáhl k sobě na vlhkou hruď.

„Jsi nějaký vyděšený,“ podotkl pobaveně a stále mu svíral boky. Harry, přestože se jedna jeho část chtěla odtáhnout a plavat od něj pryč, se k němu tiskl a užíval si teplo vycházející z jeho těla.

„Divíš se mi? Najednou se tady tak zjevíš... a objímáš mě... vždyť... se vůbec neznáme...“ zahuhlal Harry trapně a napjal se, když na svém stehni ucítil jeho tyčící se erekci. Znamená to, že...? „Pusť mě, Cedricu,“ požádal ho tiše a kousl se do rtu, aby nezasténal.

„Neříkej mi, že se ti to nelíbí,“ šeptl Cedric a rty se něžně dotýkal jeho spánku. „Myslíš, že nevidím, jak se na mě díváš? To není kvůli Cho, jak si myslí všichni ostatní, viď?“

„Cedricu, tohle... nemůžeme...“ vydechl Harry a tentokrát další sten nezadržel, když Cedric sjel oběma rukama na jeho zadek a zmáčkl jej.

„Malfoy ať se jde vycpat, Merlin ví, že už po tobě já i on pokukujeme nějakou dobu,“ zasténal Cedric vzrušeně a přirazil ho k okraji bazénu, natiskl se na něj a hladově ho políbil.

„Malfoy? - Aaah,“ zavzdychal Harry toužebně, když se jejich vztyčené penisy otřely o sebe. Cedric dál svým jazykem plenil jeho ústa a Harry, škrábaje mu nehty záda, mu ochotně vycházel vstříc. „Panebože... hmm, ano... Malfoy ať... se jde... vycpat,“ souhlasil a zaklonil hlavu, aby měl Cedric lepší přístup k jeho krku, jenž laskal ústy i jazykem a kousal Harryho hebkou kůži. „Chci... chci jen... tebe...“

🎄🎄🎄

Můj milovaný Hedric! Shipujete je nebo ne?😃🤔
Hedric se nám tu vyskytne ještě jednou spolu s dalším shipem, a já přemýšlím, jestli to vydat už zítra a nebo si od Hedric trochu odpočinout...😂
Mimochodem, včera jsem úspěšně tenhle adventní kalendář dopsala a jsem moc spokojená, tak snad budete i vy:3
Millie🍪