Šestnáctiletý Remus Lupin stál s rukama v kapsách na Astronomické věži, zasněně pozoroval, jak se z nebe snášejí malé ledové vločky a přikrývají bradavické pozemky. Uplynulo jen pár dní ode dne, kdy se zase jako každý měsíc o úplňku změnil v krvelačnou bestii, která se skrývala v Chroptící chýši, aby nikomu neublížila. Ty noci jej ničily. A tenhle úplněk si nejspíš bude pamatovat do konce svého mizerného života.

Málem zabil člověka. Co na tom, že to byl největší nepřítel jejich slavné čtveřice, jíž znal v bradavické škole každý a s níž profesoři už ztráceli nervy při každém dalším průšvihu, do něhož se namočili.

Severus Snape byl možná nepříjemný člověk a podivín, který zkoumal hlubiny černé magie a snažil se Jamese i Siriuse dostat ze školy, a, jak ti dva s oblibou tvrdili, do všeho strkal svůj dlouhý orlí nos, Remus by si ale nikdy nepřál mu ublížit. Bohužel, při úplňku ve své vlkodlačí podobě vždy zapomněl na to, kým je, a plně se nechal ovládnout svými vlkodlačími pudy. Kdyby se před něj při úplňku postavili Sirius, Peter nebo James, zabil by je.

S tichým povzdechem si dlaní přejel po unavené zjizvené tváři. Jak jen mu to Sirius mohl udělat? Tvrdil mu, že to byl jen nevinný žertík... který se ale mohl zvrtnout v obrovskou tragédii. Co by se stalo, kdyby Severuse James včas nezastavil? Roztrhal by ho na kusy... A jak by se k tomu asi vyjádřil Sirius? Řekl by něco v tom smyslu, že si to zasloužil...? Ten idiot, jak - jak mohl?! Cožpak vůbec nepřemýšlel? Ani na chvilku se nezamyslel nad tím, co špatného by se mohlo stát, nezajímalo ho, jak by se druhý den cítil Remus, když by zjistil, že zabil svého spolužáka! Hlavně že se dobře pobavil, bylo mu to všechno úplně jedno, jako vždycky to bral jen na lehkou váhu...

„Ahoj, Reme," ozvalo se za ním opatrně. Oslovený se neotočil, trochu se ale napjal a hleděl stále na tmavou oblohu, čekaje, zda příchozí přijde blíž. „Je ti lépe?"

„Bylo mi i líp," odtušil příkře. Jeho nejlepší přítel k němu pomalu došel a do dlaně mu nejistě vtiskl alobal, v němž byla zabalená čokoláda.

„Zašli jsme dneska do Prasinek. Tohle je od Péti," řekl mu. Remus tiše zamumlal slova díků a konečně se na Siriuse podíval. Překvapilo ho, když zjistil, jak bledý je, že jeho bouřkově šedivé oči jsou vyhaslé a smutné, až mu na okamžik připomínal malé štěně, a pod nimi měl tmavé kruhy z nevyspání. „Remusi, já..." Remus ale zavrtěl hlavou dřív, než svou myšlenku stihl doříct, a tím ho na okamžik umlčel.

„Já tomu nerozumím, Siriusi. Proč jsi to udělal? Nebyl... nebyl k tomu důvod. I kdyby ti udělal cokoliv strašného, poslat ho vstříc hladovému vlkodlakovi... to prostě nejde. Jak jsi mohl? Pomyslel jsi vůbec na mě? Na to, jak bych se cítil?" dostal ze sebe zlomeně Remus a přestože byl ještě před pár dny na Siriuse naštvaný, teď už na to neměl sílu. Stalo se to, nic se nedalo změnit.

Teprve dnes ho madame Pomfreyová pustila z ošetřovny, protože tvrdila, že je rozrušený, že potřebuje spoustu klidu a odpočinek. Nechtěl mluvit s nikým kromě Lily, která se ho na nic neptala, hovořila s ním o naprosto banálních věcech, aby ho přivedla na jiné myšlenky, za což jí byl vděčný, a také mu přinesla nějaké knihy. Ani Jamese nebo Petera k sobě nepustil, přestože věděl, že se na Siriusově žertíku nepodíleli. Nevěděl, co by jim řekl, a potřeboval být prostě nějakou dobu sám.

„Mohl jsem ho zabít, Siriusi. Tohle bych si nikdy neodpustil. Ty víš přece moc dobře, jak nesnáším, když se musím každý měsíc měnit v takovouhle bestii. Pokaždé se bojím, abych někomu neublížil - vám abych neublížil - a ty... ty prostě uděláš tohle," vrtěl hlavou a do hlasu mu vnikl zklamaný podtón, jenž se do Siriusova srdce zabodával jako ostrá dýka.

„Já... já vím, Remusi. Remi. Prosím, odpusť mi to. Nevím, na co jsem myslel. Co to do mě vjelo. Byl jsem tak naštvaný, matka mi poslala dopis a nutila mě přijet na Vánoce domů, že se prý ukáže i Bellatrix s Narcissou, ale tohle mě neomlouvá, já vím. Prostě... jsem si na někom asi potřeboval vybít svůj vztek a Srabus - Snape byl... ve špatný čas na špatném místě. A mně... mně to vůbec nepomohlo, naopak... mám... mám strašný výčitky a nejvíc mě bolí to, že jsem tě zklamal, že jsem zklamal tvou důvěru..." vydechl zlomeně, rychle sklopil hlavu a vjel si rukou do kapsy, z níž vytáhl krabičku cigaret a zapalovač. Jednu si vytáhl a vložil si ji mezi zuby, a pak se ji pokoušel zapálit. Když se mu to nedařilo, naštvaně zapalovačem mrskl o zem. „Do prdele!" Frustrovaně si vjel rukama do dlouhých tmavých vlasů, za něž zatahal.

„To nic," zahuhlal Remus a jedním lusknutím mu cigaretu zapálil. Tichošlápek se na něj vděčně podíval, dlouze si popotáhl a potom kouř spokojeně vyfoukl. Posadil se na zem do tureckého sedu, a tak ho Remus napodobil a zatímco Sirius kouřil, jako to míval ve zvyku, když se potřeboval uklidnit, on si chvíli hrál s tkaničkami u svých bot, než se rozhodl rozbalit čokoládu. „Myslím, že tohle bude naše jediná večeře, pokud se nechceš proplížit do kuchyně," pousmál se mírně a odlomil si jednu kostičku, již si vložil do úst a pomalu si vychutnával její sladkou chuť.

„Jsem idiot," řekl Sirius zachmuřeně a típl nedopalek.

„Jsi idiot," souhlasil Remus. Sirius se na něj podíval zamlženýma očima a usmál se. „Nevím, jak tě to mohlo napadnout. Mohl jsem ho zabít. Nevinného člověka. Prostě... jen tak. Zničehonic. Jak říká James, ric pic a bylo by to."

Sirius zavrtěl hlavou. „Já vím, že bys to neudělal. Uvědomil by sis, že jsi člověk. Jsi dobrý člověk. Neublížil bys mu."

„Ne, Siriusi, nemůžeš vědět, co bych udělal a neudělal, tohle se nedá předvídat. Jsem vlkodlak, tomu je o úplňku jedno, jestli se vrhne na nejlepšího přítele a nebo na někoho, kdo jej ohrožuje. Jsem monstrum a -"

„Ne, ne, ne, přestaň. Kazíš Vánoce," odporoval mu Sirius a taky si ulomil kousek čokolády. Remus se zarazil.

„Neměl jsi být na Vánoce u rodičů?"

„Vysral jsem se na ně. Co bych tam asi tak dělal? Stejně mě pozvali jen proto, aby měli koho peskovat. Ne, ty jsi důležitější, Remusi. Chtěl jsem se - musel jsem se s tebou usmířit. I kdyby to znamenalo, že budu stepovat nahej před McGonagallovou ve tři ráno." Remus se nad tou představou tiše zasmál. Sirius vydechl. „Ty se směješ. Směješ se!" Tichošlápek ho náhle pevně objal a zabořil mu tvář do ramene. Remus kolem něj obtočil svou paži a druhou rukou mu prohrábl vlasy.

„Idiote," zašeptal mu. „Ale víš co? Chci vidět, jak budeš stepovat nahej před McGonagallovou." Sirius zvedl hlavu a v jeho očích bylo jasně vidět zděšení.

„Ne! Já jsem to plácnul jen tak! To... to nejde! Vyhodí mě ze školy a... nemůžu před ní tancovat nahej! Dostala by infarkt, Remusi, přemýšlej, sakra!"

„Zrovna ty mě budeš nabádat k tomu, abych přemýšlel," ušklíbl se Remus. Sirius se mu vážně zahleděl do očí.

„Tak fajn. Udělám to. Ale ty mě musíš políbit," zašeptal, jako kdyby mu svěřoval nějaké tajemství. Remus překvapeně zamrkal, ale než se nadál, už na svých rtech ucítil ty Siriusovy a srdce mu skotačilo radostí.

🎄🎄🎄

Můj milovaný Wolfstar!❤ jak se vám líbil? Shipujete je/neshipujete?😅
Za dva týdny jsou Vánoce, páni, skoro tomu nemůžu uvěřit! A už jenom devět dní školy (s víkendem 11 xd) a budou prázdniny, konečně! Cítím, že si je zasloužím, fakt xd
Millie🍪