Draco Malfoy stál rozpačitě v obyčejně zařízeném pokoji a hleděl z okna na zářivě zelené pastviny. Jakožto podřízený svého šéfa na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory měl za úkol jednat s chovateli kouzelných zvířat z celého světa. V Rumunsku, kde byl největší chov draků v celé Evropě, byl po pěti letech práce na Ministerstvu kouzel poprvé a moc nevěděl, co očekávat. Už jen to, že ho tady ten obtloustlý žvanil, který na něj čekal hned, co se nedaleko odtud přemístil, nechal samotného, se mu vůbec nelíbilo. A jak dlouho tu má čekat, než se někdo uráčí přijít a alespoň ty papíry podepsat, aby se mohl co nejrychleji vrátit domů?

Netrpělivě se podíval na hodinky na levém zápěstí a povolil si knoflík na límečku u košile. Dotyčný měl už sedm minut zpoždění. A s kým že to měl vlastně jednat? Měl by to rychle zjistit, dokud má čas, aby před ním - nebo před ní, nechtěl diskriminovat ženy, ale pochyboval, že by tu některá byla tak silná, aby zvládla zkrotit divoké draky - nevypadal jako idiot. Zmateně nahlédl do pergamenů zrovna ve chvíli, kdy se hlasitě rozrazily dveře a dovnitř vešel svalnatý muž asi tak kolem třicítky. Dobrosrdečně se na Draca usmíval a za chůze si sundaval tvrdé tmavé rukavice.

Malfoy zvedl hlavu a otevřel ústa, že příchozího pozdraví, když náhle ustrnul v úžasu a překvapeně na muže hleděl. Byl pihatý, na obličeji i na pažích měl spoustu jizev i popálenin, na hlavě mu rostly zrzavé rozcuchané vlasy... Nebylo pochyb, jeho jméno si ani nemusel zjišťovat, musel to být -

„Charlie Weasley, těší mne,“ řekl bodře a než si s Dracem potřásl rukou, otřel si ji do kalhot. Stisk měl pevný, jeho dlaň byla plná mozolů a hrubá na dotek, přesto příjemně teplá. „Omlouvám se, že jste musel tak dlouho čekat, ale před chvílí nám akorát přivezli nové draky a jeden se vzbudil, tak nám způsobil maličké komplikace... Ostatně, nechtěl byste se na ně jít podívat?“ zeptal se ho zvesela, jako kdyby rozmlouval se svým dávným přítelem. Draco na něj jen nevěřícně zíral. Weasley... je k němu... milý?!

„Já... já jsem Malfoy. Draco Malfoy,“ odkašlal si a pak se důležitě napřímil. Charlie ani nezakolísal, jeho oči byly plné upřímnosti a byly hravé a veselé, ani úsměv mu nezmizel, což Malfoye docela překvapilo. „Pan Werther mě posílá s nějakými papíry, které musíte podepsat -“

„Pomocí sov to nešlo? Ušetřil byste si dlouhou cestu, jistě nejsem jediný, koho musíte takhle složitě hledat a čekat, až se uráčí přijít,“ zasmál se dobrosrdečně Charlie. Draca tím mile překvapil, a tak trochu roztál, přesto zůstával ještě obezřetný.

„Musí to být podepsané co nejdříve a pan Werther tak nechce riskovat, že se sovy zatoulají a nebo ta lejstra dotyční chovatelé někam odhodí a najdou je až za deset let. Věřte mi, i já z toho nejsem nadšený, ale šéfovi se nesmí odmlouvat,“ zabručel. Charlie pobaveně přikývl.

„Jistě, jistě, tomu rozumím. Zrovna jsem vám ale chtěl navrhnout, abyste je ledabyle odhodil tamhle na stůl, projdu si je později, musel jsem od té divoké dračice narychlo odběhnout, abych vás zastihl, a ostatní krotitelé na mne čekají. Dáte si čaj? Kávu? Nebo něco jiného? Pošlu sem za vámi Agathu a můžete tu na mě počkat, dokud se nevrátím, pokud tedy nechcete jít se mnou,“ nabídl mu velkoryse. Draco zaváhal. Nechtělo se mu tu sedět a čekat kdovíjak dlouho, protože Merlin ví kdy toho draka zvládnou uspat... na druhou stranu, nebyl si jistý, jestli jít s Weasleym je dobrý nápad... ačkoliv... zase by mohl doma Teddymu a matce co vyprávět a to malé škvrně by to jistě zajímalo...

„Tak dobrá, půjdu tedy s vámi, pane Weasley,“ souhlasil nakonec opatrně, čímž Charlieho nejspíš potěšil. „Dáváte takové nabídky každému, kdo přijde?“

Weasley se rozesmál, vzal mu štos pergamenů z rukou a položil je na stůl. Pak ho pobídl, aby jej následoval, a bok po boku vyšli z nevelké budovy ven. „Věřte mi, to opravdu ne. Jen když se objeví... někdo s tak vysokým postavením,“ odpověděl a v očích mu zajiskřilo. Když se náhle zastavil, Draco se na něj nechápavě otočil a pozvedl obočí. „Prosím, tykejte mi. Připadám si staře a tykání navrhuju hned prakticky každýmu, kdo sem přijde...“ uchechtl se a napřáhl k němu ruku, již Draco překvapeně přijal. „Ahoj, já jsem Charlie.“

„Draco,“ zamumlal blonďák a na chvíli se mu zadíval do světle modrých očí, které měly odstín letní oblohy. Kdyby Charlie nezavelel, aby šli dál, nejspíš by tam zůstal stát a zíral by na něj. Charlie Weasley byl rozhodně zajímavý člověk, s tím nemohl nesouhlasit.

Cestou k očarovaným ohradám, v níž draci trávili pěkné letní odpoledne, naslouchal Charlieho chraplavému hlasu, když mu vyprávěl o dracích, jež tu chovali. Skoro nevnímal, co všechno říká, jen vnímal blízkost jeho těla, z něhož sálalo teplo a příjemná vůně. Připadal si jako očarovaný.

„Á, vidím, že náš nový přírůstek už spokojeně spí. Nu, nevadí, původně jsem ti chtěl ukázat právě jeho, ale draků tu samozřejmě máme spoustu. Když vylezeme tamhle na tu skalku, budeme mít výhled na draky jako na dlani. Tamhle opodál žijí trochu volněji a pohled na ně je opravdu impozantní,“ poznamenal s úsměvem Charlie, když si prohlédli spícího čínského ohniváče. Několik zpocených mužů na Charlieho a Draca mírně kývlo, a Malfoy jim pozdrav krátce oplatil. „Tak co myslíš?“

„Ale jo, klidně,“ pokrčil rameny Draco. Charlie se rozpačitě uculil. „Hm?“

„No, možná by sis měl odložit,“ odvětil opatrně a prstem ukázal na jeho černé sako. Draco zrůžověl, ale poslechl ho; svlékl si sako, zmenšil jeho velikost a strčil si ho do kapsy. Charlie kývl a rozešel se vpřed, následován Dracem, který si nervózně strčil ruce do kapsy.

„Podívej. To je nádhera,“ vydechl fascinovaně Charlie, když vylezli nahoru, a ukázal na nekonečné pastviny, na nichž se na sluníčku vyhřívalo několik draků. Draco musel souhlasit, pohled to byl impozantní, a z takové dálky i bezpečný.

„Nebojíte se, že se ti draci do sebe pustí? Přece jenom, jsou to jiné druhy, tak je to o něco větší riziko, ne?“ zajímal se Draco. Charlie se na něj ohromeně podíval.

„Zajímáš se o draky, Draco? A ne, vždycky je necháme, aby si na sebe nejdříve zvykli, a pokaždé je několik krotitelů poblíž, kdyby se něco přece jenom přihodilo. Občas po sobě ale vyjedou, to ano, ale je to přirozené. Nemůžeme z nich přece udělat vycvičené poslušné psy. Hele, podívej, Norberta si nás všimla!“ zvolal potěšeně a zapískal na dračici, jako kdyby psem opravdu byla. Ta otevřela tlamu, hlasitě zařvala, zamávala křídly a vznesla se vzhůru. Draco vyděšeně odstoupil o několik kroků vzad a s hrůzou se díval, jak Charlie dračici hází velký kus syrového masa, jenž ve vzduchu chytila a na jedno polknutí snědla. Když těžce dosedla na kraj skály, aby se s ní Charlie mohl pozdravit, Draco málem omdlel. Jednak kvůli takové blízkosti, a druhak z toho, jak na Charlieho hravě dorážela, div ho neshodila dolů. Byla... byla tak obrovská, a on si proti ní připadal jako malý bezvýznamný kůrolez.

Sedl si na zem, protože hrozilo, že mu nohy vypovědí službu. Srdce mu bušilo až v krku ze strachu, že jej dračice každou chvilku slupne jako sirupový košíček.

Charlie si všiml, že je Draco pobledlý a vyděšený, a cosi Norbertě zašeptal. Ta si smutně povzdechla, až jí z nozder vyšlehl kouř, a zase odletěla pryč, čímž rozvířila všechen prach na zemi. Zrzavý muž došel k blonďatému aristokratovi, klekl si před něj a chlácholivě mu položil ruku na rameno.

„To nic, nejsi první ani poslední, kdo trochu zpanikařil v blízkosti draka,“ usmál se na něj, když Draco zvedl své vyděšené šedomodré oči. Charlie mu bezmyšlenkovitě prohrábl větrem rozcuchané blonďaté vlasy. „Nevěděl jsem, že se draků bojíš. Měl jsi mi to říct.“

„Mám... mám před takovým zvířetem zkrátka... respekt,“ odpověděl mu váhavě a zorničky se mu rozšířily z neočekávaného, ale příjemného doteku. „Je to... docela vtipné, nepřijde ti? Jmenuji se Draco a bojím se draků...“ Charlie se zasmál, posadil se vedle něj a nabídl mu ochranu pod svým křídlem - nebo spíš pod svou paží, kterou Draco ke svému i k jeho překvapení přijal. Nejspíš mu ten strach zatemnil mozek a nepřemýšlel nad tím, co dělá, ačkoliv přítomnost Charlieho mu vůbec nebyla nepříjemná, ba naopak... „Ty... nevadí ti, že jsem Malfoy? Znáš Pottera, ne?“

„Samozřejmě, že Harryho znám, a samozřejmě že jsem občas slyšel jeho i Ronovy stížnosti na tebe. Ale já si o lidech dělám svůj vlastní názor, víš?“ zašeptal mu. Draco úlevně přivřel oči. Nebyla to přetvářka.

„To je dobře,“ řekl prostě.

•••

„Omlouvám se,“ zahuhlal, když do někoho vrazil ramenem, jelikož nedával pozor na cestu. Zvedl hlavu a tvář se mu rozzářila překvapením. Charlie se na něj zazubil.

„Ahoj, Draco. Nejspíš na sebe v poslední době máme dost štěstí, viď?“ zasmál se a mrkl na něj.

„No... ano. Co tu děláš?“ zajímal se a srdce se mu rozbušilo jako pokaždé, když jej viděl. Charlie si nervózně prohrábl své zrzavé vlasy.

„Vlastně jsem se nabídl, že něco zařídím na Ministerstvu. A při té příležitosti... napadlo mě, že bych... tě tu mohl najít. No a... mám takový... nápad. Nechtěl bys... dnes večer někam zajít?“ usmál se rozpačitě. Draco  pootevřel ústa, a když mu došlo, že vypadá jako osel, honem je zavřel. Samým překvapením a radostí skoro nemohl dýchat. A tak se na něj zářivě usmál.

„To bych moc rád.“

🎄🎄🎄

Charlie a Draco. Nejspíš trochu neobvyklý ship, ale já je miluju💛 shipujete je nebo ne? Jak se vám líbila jednodílovka?😋
Zítra se můžete těšit na staršího Malfoye...🤤😏
Millie🍪