Nechal jsem mobil ležet na gauči a rychle odpochodoval do kuchyně. Nepřemýšlel jsem pořádně nad tím, co dělám. Otevřel jsem v záchvatu vzteku ledničku, popadl první lahev alkoholu, kterou jsem našel a hltavě se napil. Nenáviděl jsem se za ten nápad už po pár vteřinách, ale stejně jsem nepřestával. Rychle jsem polykal a oči držel pevně zavřené. Rum nejspíš nikdy nebude něco, co bych pil s chutí. Prudce jsem vydechl, zašrouboval lahev a vrátil ji na původní místo. Troye by zešílel, kdyby mě takhle viděl. Určitě ano. Byl jsem rád za to, že se odebral do pracovny a já měl teď chvilku jen pro sebe. Zavřel jsem ledničku, hloupě udělal otočku kolem vlastní osy a vrátil se do obývacího pokoje. S tichým, broukáním a přiblblým úšklebkem jsem oddělal zadní kryt telefonu a nadšeně vyndal baterku a následně i sim kartu.

Sbohem, Andy.

Zahodil jsem tu maličkou věc někam za sebe a nadšeně se uculil. Vypadalo to všechno najednou tolik jednoduše. Nevěřil jsem tomu, že by Andy opravdu rozeslal moje fotky. Bylo by to něco, což už by možná mohla řešit policie. A i kdyby ne, tak jsem se tím alespoň uklidňoval a prozatím to docela fungovalo. Navíc tomu trochu pomáhal alkohol, který začal zahřívat moje tělo. Vsunul jsem do mobilu novou sim kartu, vrátil baterku a kryt a nechal ležet mobil na stolku. Jediný, kdo by mě teď mohl shánět, byl Pán a ten byl nahoře v pracovně. Dlouze jsem se protáhl a vyhrabal se na nohy. Možná bych mu mohl udělat společnost. Začínal jsem se těšit na večer u Harryho a měl jsem pocit, že čas vůbec neubíhá.

Bral jsem schody zbrkle po dvou a pro jistotu se držel u zábradlí. Rozbít si tlamu bylo to poslední, co jsem potřeboval. Pousmál jsem se, když jsem našel dveře do pracovny pootevřené a jen do nich trochu strčil. Pán si toho nevšimnul, takže jsem klidně mohl několik minut stát opřený o futra a užívat si ten pohled. Líbala se mi ta uvolněnost a pohoda. V práci takový nebýval. Jenže teď seděl na židli jen v teplákách a černém triku, navíc trochu shrbený. To by v kanceláři neudělal. Nikdy.

„V kolik pojedeme?" zamručel jsem se zájmem a zůstal bez hnutí mezi dveřmi. Možná jsem měl ještě nějakou dobu mlčet. Příště už za sebou jistě zavře. Pitomý.

„Máš už hlad?" prohodil tiše a krátce ke mně otočil hlavu. „Ještě jsem nestihl ani tu sprchu. Chtěl jsem si sem sednout jen na chvilku, ale mám pocit, že teď jsem k té židli přilepený," povzdechl si.

„Ne, to ne. Jen jsem nedočkavý," přiznal jsem tiše a pomalu za ním došel. „Mohl bych ti připravit vanu, kdybys chtěl. Udělat taky něco pro tebe," pousmál jsem se a vyskočil si opatrně na desku stolu.

„Těšíš se na Harryho, hm?"

„Snad bys nežárlil," protočil jsem oči a zadíval se na monitor. Černá díra. Jak zajímavé. „Aaronova práce?"

„Na Harryho žárlí všichni, tím si buď jistý," zasmál se uvolněně a lehce zavrtěl hlavou. „A Gus je ohledně psaní vážně dobrý, i když ho nemáš rád, tak tohle mu neodpářeme."

„Je mi ukradený, i když je otravný. Už vím, že to nebyl on," pokrčil jsem lehce rameny. „Co ta vana? Mám v kufru ještě nějakou koupelovou sůl. Žádná teda není černá, ale na příště nějakou seženu, slibuju."

„Jak najednou víš, že s tím ten kluk nemá nic společného?" zamrkal zvědavě, uložil poznámky v Aaronově článku a vypnul notebook.

„Ptal jsem se na tu vanu," zabroukal jsem trpělivě a seskočil ze stolu. „A odpovídej rychle, nebo ti zaberu koupelnu a pojedeš k Harrymu nevykoupaný," zavrněl jsem a radostně mu rozcuchal vlasy. Věděl jsem, že tohle by jeho ego nepřežilo. Koupal se každé ráno před prací a stejně tak večer před tím, než šel do postele. Byl jsem si jistý, že do klubu nikdy nepřišel, aniž by nebyl vykoupaný a dokonale oholený.

„Jo, pořád ten otravný Connor," zasmál se tiše.

„Toho už se nezbavíš," pokýval jsem hlavou a následně si protřel ztuhlý krk. Nečekal jsem na to, jak bude dál reagovat. S úsměvem na rtech jsem odešel do koupelny, zašpuntoval vanu a začal ji napouštět. Pak jsem se odebral do pokoje, našel v mém kufru schovanou lahvičkou s pěnou a koupelovou solí a vrátil se zpátky do koupelny.  Chvíli jsem se bál, aby třeba Troye nebyl rychlejší a nenašel jsem ho v koupelně nahého, ale naštěstí se teprve coural z pracovny. Přemýšlel jsem nad tím, že mu udělám další kávu. Takhle k Harrymu nemohl. Zbláznil by se ze mě. A já si opravdu přál jen to, aby tam šlo všechno parádně.

„Já bych tohle opravdu zvládl sám, Connore," zabroukal a zastavil se jen kousek ode mě. Na chvíli jsem se zamyslel nad tím, jestli se někdy dám natolik dohromady, abych si mohl dát vanu s ním. Andy o tohle nikdy nestál, i když v ostatních věcech byl docela romantický. U Troye jsem si byl ale tak nějak jistý, že by mě neodmítl, ani kdyby to nebylo něco, po čem touží.

„Miluju, jak to voní," pousmál jsem se a ustoupil od vany. „Ta vůně je uklidňující, tak se v té vodě koukej nakládat pěkně dlouho, ať se ti cestou nezblázním nervozitou," ušklíbl jsem se a připravil mu vedle vany nový černý ručník.

„Mazej už, provokatére," zasmál se a přetáhnul si triko přes hlavu. Využil jsem té malé chvilky, kdy nic neviděl a plácnul ho dlaní po zadku. Nechápal jsem, co to do mě vjelo, ale naštěstí jsem si uvědomil, že musím pěkně rychle zmizet. Kousl jsem se silně do rtu, udělal několik dlouhých kroků a hbitě za sebou dveře. Bál jsem se, že z toho bude průšvih, ale když jsem z koupelny slyšel jen hlasitý smích, tak se mi dost ulevilo. Taky jsem se sám pro sebe tiše zasmál a rozhodl se jít obléknout.

Ve volbě oblečení jsem zpočátku neviděl žádnou zradu. Po několika minutách jsem měl ale vyházený celý kufr i pár hadrů, které jsem si stihl uklidit do skříně a jen po všech těch věcech nešťastně těkal pohledem. Neměl jsem nejmenší ponětí, co si vzít na sebe, abych vypadal dobře. Chtěl jsem, abych udělal dojem. Aby se za mě Pán nemusel stydět. Jenže nic z toho nebylo ideální. Využil jsem toho, že byl Tryoe ve vaně a proplížil se do jeho ložnice. Pánova košile, to byl ten nejlepší nápad vůbec.

-

„Nemysli si, že to nechám jen tak," zahučel Troye a odsunul mi v restauraci židli, abych se mohl posadit.

„Nemám nejmenší ponětí, o čem mluvíš," usmál jsem se a posadil se. Měl jsem dobrou náladu a cítil jsem se víc, než dobře. Pánova přítomnost mi dodávala odvahu. Navíc vypadal perfektně. Ani jsem nevěděl, kdy se mi ten chlap začal opravdu líbit, ale nezírat na něj v jednom kuse bylo najednou poměrně nemožné.

„Modrý věci jsou tvoje, černý moje. Čemu přesně jsi na tom nerozuměl?" pozvedl zvědavě obočí a zadíval se do jídelního lístku.

„No a co ten svetr? Ten byl přece taky tvůj," usmál jsem se a objednal nám oběma víno dříve, než stihl Troye cokoliv říct. Chtěl jsem dnešek uvolněný. Netušil jsem, zda to byl ten rum nebo jsem opravdu začínal být v Pánově společnosti tolik klidný.

„Connore," zamračil se. „Jsme tu autem."

„Tak si pak domu vezmeme taxi. Prosím," zamrkal jsem a snažil se tvářit co nejvíc nevinně. Chtěl jsem víno a chtěl jsem ho s ním.

„Víš, že na mě tyhle tvoje oči neplatí," zašklebil se.

„Ale to víno si dáš, viď? Nevyznám se v něm, ale ten název zněl dobře, pojďme to zkusit, prosím," zamrkal jsem a vítězně se usmál, když Troye rezignovaně přikývl a mávnul na číšníka, aby odešel a donesl nám to, co jsem objednal.

„Skleničku. Maximálně. Rozumíš?" prohodil vážně. Užíval jsem si ten způsob, jakým na mě teď koukal. Propadal jsem mu. Nebezpečně moc.

„Samozřejmě," zavrněl jsem a lehce naklonil hlavu. „Vybereš nám jídlo? K červenému je myslím dobrá zvěřina nebo tak."

„A ty víš, že jsi objednal červené?" zasmál se a přetočil stránku.

„Nemám nejmenší ponětí," zavrtěl jsem hlavou a silně se kousal do rtu. Bylo mi krásně. Nepamatoval jsem si, kdy naposledy jsem byl tolik v pohodě.

Troye nám nakonec vybral kombinaci různých druhů masa, o kterou jsme se společně dělili. Nevadilo mi to. Naopak to vlastně bylo prima. Oba jsme se pořádně nacpali, vypili každý skleničku vína a pak se pěšky odebrali do Harryho klubu. Celou cestu jsem byl v klidu, nestresoval mě ani Pán ani místo, kam jsme měli namířeno. Až když ale Troye otevřel mně moc dobře známé dveře, strnul jsem v pohybu. Nikdy jsem na tom místě s žádným Pánem nebyl. Andy by tam nikdy nešel a s Harrym to vždy bylo jen uvolnění v herně. Neměl jsem ponětí, jak se chovat. Měl jsem si kleknout? Chodit vedle Pána po čtyřech? Několik takových jsem u Harryho viděl. Nešlo o to, že by mi vadilo něco takového udělat. Spíš jsem si nebyl jistý a o to trapnější to bylo. Harry na nás oba zíral a Troye do mě zezadu lehce šťouchal, abych se pohnul. A já nebyl schopný jediného pohybu. Úplně jsem zkameněl.