Steve

Než jsem si stačil uvědomit, co se děje, byl jsem táhnut pryč do tmy sledován zmateným pohledem v Adamových očích. A pak mi došlo, kdo že mě to vlastně táhne pryč.

"Ericu!" Zasyčel jsem. "Co to kurva děláš?! Okamžitě mě pusť!" Ale nepustil. Táhnul mě až dozadu k sadu, kam už nedosahovala světla domu a ani lamp tu a tam zavěšených někde na zahradě a tam mi teprve dovolil oprostit se od jeho sevření. Prudce jsem se mu vytrhl a zuřivě se na něj podíval.

"Co ti sakra je!? Neviděl si snad, že jsem vedl rozhovor?!!"

Eric

Bojovně se na mě obořil a já se nenechal pobízet, abych se taky nepřidal.

"To jsem viděl! To nebyl rozhovor to byla rovnou předehra! Seš nametenej tak, jak jsem tě ještě nikdy neviděl a děláš blbosti..." Chtěl jsem mu v nich zabránit, musel jsem! Protože Steve mi nikdy nepřišel jako děvka, byl vždycky jinej, tohle k němu nepasovalo. Potřeboval jsem vědět, že se nic nezměnilo, že to, co se stalo minulej víkend ho nevžene do náruče někoho jiného, protože představa toho, že ho píchá někdo jinej mě dováděla k šílenství!

Steve

Zamračil jsem se. "Jaký blbosti sakra! Jaká předehra?!! Já vím, že mám trochu upito, ale to je nic oproti tobě! Co to kurva meleš!! Jasně, chtěl jsem se s ním vyspat, je hezkej a chce mě, ale nechápu, proč by to měla být tvoje věc!" Zamračil jsem se na něj. Co si ten chlap sakra myslí?! Blbosti! Je snad blbost vyspat s někým?! No dobře, někdy to byla pořádná blbost, ale Adam mi přišel jako slušnej kluk. Možná... by z toho mohlo být něco víc. Jo, protože jinak by ho nezajímalo, jestli mám holku. Když chcete někoho opíchat, většinou vás nezajímají jeho vztahy, protože nemáte v plánu s ním strávit víc času, než je potřeba k onomu aktu.

Znovu jsem na Erica vrhl vražedný pohled a otočil se, abych zamířil zpátky. "Nech mě být, není tvoje věc, co dělám!"

Eric

Poslouchal jsem jeho námitky a zmínka o tom, že se s ním chtěl vyspat mi vehnala do krve oheň. Žhnul a spaloval mě přímo na místě. Mé tělo se třáslo zlostí a tím, jak se ve mě vše pralo. Snažil jsem se všechny pocity držet na uzdě, ale to, že chtěl odejít a nejspíš se k němu vrátit s tím, že jeho zadek je volný, má ruka samovolně vystřelila po té jeho.

"Steve, počkej!" Chytil jsem ho za loket a přitáhl si ho sobě k drtivému polibku. Líbal jsem ho ze vším, co ve mě bylo a nedokázal jsem přestat.

Steve

Chytil mě za ruku a prudce k sobě přitáhl. Stačil jsem jen otevřít pusu, nadechnout se a už jsem v ní měl Ericův jazyk. Začal mě líbat vášnivě, neústupně, téměř zoufale. V tom polibku toho bylo tolik, ale to se mi muselo jen zdát. Vždyť mě odstrčil, nechal mě být. A přesto jsem nebyl schopný mu odporovat. Zavřel jsem oči a poddal se mu. Začal jsem mu polibek oplácet a úplně zapomněl na to, že jsem si řekl, že s ním už nikdy víc. Líbal jsem ho stejně vroucně, jako on mě a teprve když jsem vydal tichý sten, uvědomil jsem si, co dělám.

Prudce jsem se od něj odtrhl, a protože se ve mně mísilo lehké zoufalství se vztekem, chtíčem a ještě něčím, co jsem se neodvažoval pojmenovat, ztratil jsem nervy. Moje pravačka vylétla a já mu vrazil pěstí do obličeje.

Eric

Líbal se se mnou a já si to co nabízel bral, jak nejvíc jsem mohl. Moje pocity byly tak zvláštní, ale intenzivní, že jsem své předsevzetí prostě nedokázal vyplnit. Chtěl jsem ho tak šíleně moc a představa Steva s někým jiným mě doháněla k zuřivosti. Jenže se najednou odtáhl a já na svém nose ucítil pořádnou pecku. Dostal jsem od Steva tak, že se mi vyvalila krev a já cítil, jak to křuplo. Zlomil mi nos. Chytil jsem se za něj a bolestivě sykl.

"Kurva, Steve!" Vykřikl jsem. S tím jsem ho zkoumavě pozoroval.

„Tohle bylo za co?" Ptal jsem se ho naléhavě

Steve

Ozvalo se křupnutí a vzápětí Ericova ústa a bradu zalila krev. Asi jsem mu zlomil nos. Na okamžik jsem se k němu chtěl přihrnout a omlouvat se mu, ale potlačil jsem to, vyzdvihl svůj vztek a zlostně se na něj podíval. Nechtěl jsem mu zlomit nos, ale když už, tak už. Jednou rukou jsem si držel pěst, kterou jsem měl taky pěkně pohmožděnou a vztekle na něj zasyčel.

"Za co to bylo?! Vykopnul si mě, řekl si, že končíme a pak mě odvedeš od chlapa, kterej o mě má evidentně zájem, já mám zájem o něj a políbíš mě?! Kdo si kurva myslíš, že seš?!"

Eric

Steve si držel ruku a mě bylo jasné, že ho taky bolí, jenže slova co následovala byla usvědčující a já se jen těžko mohl bránit. Mluvil jsem přes nos a nalomeně.

"Já tě přece nevyhodil! Vždyť já... sakra! Řekls mi večer, že se mnou stejně nechceš být. Tak v čem je problém? Co ode mě chceš?" Byl jsem zoufalý, ze sebe a z toho co se teď dělo, chtěl jsem s ním být a zároveň jsem nechtěl...

Steve

Překvapeně jsem zamrkal. "Co od tebe chci?! Já od tebe nechci nic?! Nebo ti snad přišlo, že bych za tebou dolejzal, o něco tě prosil. A ano, to přesně jsem řekl! Nechci s tebou být, takže se tě ptám o co ti do prdele jde?! Máš holku kurva, tak běž za ní a mě nech být!!"

Pravdou bylo, že všechno, co jsem řekl, jsem v hlavě znegoval. Bože, chtěl jsem, aby se mnou zůstal, chtěl jsem, aby se mnou byl, ale řekl, že se mnou už být nechce a to jsme ani nebyli ve vztahu a jen spolu spali. Nevěděl jsem, jestli chci riskovat, že mě to bude bolet mnohem víc, než mě bolelo to první odmítnutí.

Eric

Krev se mi z nosu pořád valila a já začínal cítit menší slabost, ale v téhle chvíli jsem prostě nechtěl a odmítal nechat věci jen tak.

"Nikdo přece netvrdí, že si po mě něco chtěl, spíš to, že jsem dostal pěstí, čím jsi mi zlomil nos jen kvůli tomu, že jsem tě políbil." O Monice jsem se odmítal bavit!

Steve

"Ty nemáš žádný právo mě líbat! Jasně, že jsem ti vrazil! Jsem nasranej! Nejdřív mi řekneš, že už se mnou spát nechceš, protože nejsi teplej a máš holku a o pár dní později se na mě vrhneš, když balím někoho jinýho se svojí holkou tancující jen několik metrů od nás! Jsi snad úplně pošahanej?!" Vztekle jsem na něj syčel. Byl jsem tak frustrovaný a naštvaný, že jsem pomalu ani nedokázal přemýšlet.

Eric

Chtěl jsem se s ním dál hádat, chtěl jsem ho zadržet, ale krev stále tekla a mě se najednou podlomila kolena tak, že jsem si nedobrovolně klekl.

„Máš pravdu, ale... mohli bychom to dořešit později?" Motala se mi hlava a ten nos nejspíš potřeboval ošetřit. Opřel jsem se o kmen jednoho ze stromů a zaklonil hlavu dozadu. Ironicky jsem se ve slabé chvilce ušklíbl na Steva.

„Byla to vážně pecka..."

Steve

Eric se náhle zakymácel, až si musel kleknout a opřít se o strom. Přestože jsem na něj měl stále vztek, rychle jsem k němu přiskočil a trochu omluvně se na něj zadíval.

"Jo, promiň. Nechtěl jsem ti zlomit nos." Naklonil jsem se, opatrně mu odendal ruku a prohlídl si zranění. Bohužel jsem toho moc neviděl, protože byla tma a skoro celý obličej měl zamazaný od krve.

Povzdechl jsem si. "Máš tady auto? Tohle by měl vidět doktor. A nebo radši peníze na taxíka, ty řídit nemůžeš a já toho vypil až příliš."

Eric

Najednou byl u mě a já cítil, jak se ve mě rozlívá příjemný pocit. Jen jsem se ironicky zasmál.

"Myslím si, že chtěl a možná i víc, jsem rád, že to odnesl jen nos...." Začal mluvit o doktorech a prohlížet mě. Chtěl jsem mu říct, že když mě znovu políbí bude vše v pohodě, ale nebudu riskovat jeho naštvanost. Trochu jsem se nadzvedl a položil Stevovi svoji peněženku ze zadní kapsy do ruky společně s mobilem.

"Dělej, co umíš..." vybídl jsem ho vstřícně. Mě bylo slabo a tak jsem se nějakého pokusu ze sebe udělat hrdinu vzdal.

Steve

Zavolal jsem nám taxíka a pak pomohl Ericovi vstát a dovedl ho před dům, aby tam počkal, až pro nás taxík přijede. Pak jsem skočil zpátky a vyhledal Toma, který sice měl trochu upitu, ale jinak byl ještě vcelku střízlivý a poprosil ho, aby se postaral o Ev.

Vrátil jsem se k Ericovi a společně jsme počkali, až taxík přijede, nastoupili a já mu nadiktoval adresu nejbližší kliniky, která měla takhle pozdě otevřeno. Při této příležitosti jsem si znovu uvědomil, jak internet v mobilu člověku dokáže usnadnit život.

Po chvilce jízdy jsem se podíval na Erica, který si stále držel nos a tiše se ho zeptal: "Dobry? A napíšu zprávu Monice, aby neměla strach, dobře?"

Eric

Staral se o mě a já byl nakonec i rád, že jsme do nosu dostal. Odvedl mě přes dům, zařídil taxíka a i odvoz na správnou kliniku. Po očku jsem ho pozoroval a vážně jsem se nemohl nasytit jeho přítomnosti.

Když začal mluvit o Monice, zamračil jsem se.

"Vážně se už dneska nechci hádat, takže nic nepiš. Podle mě bych si měl sundat triko, aby se to tou látkou trochu zastavilo." Navrhl jsem mu a trochu se předklonil, abych se oddálil od sedačky a za jeho případné pomoci to zvládnout.

Steve

Zaváhal jsem, ale nakonec jsem pokrčil rameny. Konec konců, moje věc to nebyla. Eric si začal sundávat z tričko, tak jsem odložil mobil, abych mu pomohl. Opatrně jsem mu přetáhl tričko přes hlavu, aby se nedotklo nosu a pak mu ho podal.

"Jo, drž si to u toho. Taxikář by asi nebyl rád, kdybychom mu zaneřádily potahy.

Eric

Pomohl mi z trička a já si přiložil látku k nosu. Když Steve prohodil poznámku o zaneřáděných potazích jen jsem se usmál.

„No, přinejmenším to zvládáme zaneřádit i něčím jiným, u mě v posteli se to celkem povedlo..." Až pozdě jsem si uvědomil, že tu opět mluvím o sexu s ním a to mohlo vyvolat další hádku. Opatrně jsem se na něj podíval, abych zjistil jeho reakci.

Steve

Ostře jsem na něj podíval a varovně si ho změřil, než jsem řekl: "Už jsem ti zlomil nos, nechtěj po mně, abych ti zlomil i čelist."

Nechal jsem svoje slova doznít, načež si hluboce povzdechl. "Podívej, nechal si mě, že už se mnou být nechceš, protože to prostě nejde. Takže mě laskavě nech být, abych si mohl najít jinýho, pořádnýho chlapa, dobře? Věřím, že nedostatkem sexu trpět nebudeš."

Ne, rozhodně nebude. A já budu při pohledu na každou holku, se kterou bude chodit, cítit trpkou bolest. 

Eric

Věděl jsem, že bych to měl nechat být, že má pravdu a já ho odkopl, jenže jsem se s tím nedokázal poprat, myšlenky na to , že by si opravdu našel nějakého pořádného chlapa, třeba Toma a spal sním mě připravovalo o zdravý rozum.

Bylo mi jasné, že si ho už nemůžu k sobě upoutat, ale já chtěl, sakra hodně jsem chtěl!

"Nechci toho mít víc zlomeného, jen bych byl rád, kdybychom se k sobě chovali aspoň jako kámoši, tak jak to bylo před tím vším. Nerad bych se hádal. Mohli bychom uzavřít mír?"

Steve

Vydal jsem nevěřícné odfrknutí. "Takže si mi chtěl na znamení přátelství strčit jazyk do pusy. Jo, takhle přesně se to dělá." Věnoval jsem mu sarkastický škleb, ale pak si povzdechl. "Dobře, budu rád, když budeme kamarádi."

Jo, aspoň nějak s tebou budu moct být. Pomyslel jsem si. Přestože jsem se choval, jak jsem se choval, moje srdce bolelo a svíralo se. Chtěl jsem být s ním. A zároveň jsem k němu tohle nechtěl cítit. Bylo by to o tolik jednodušší, kdybych zkrátka dokázal oddělovat sex a city. Ale jak už Ev několikrát řekla, na tohle nejsem stavěný a akorát mi to zlomí srdce. A soudě podle bolesti, kterou jsem cítil, měla možná pravdu.

Eric

Díval se na mě zvláštně smutným pohledem a já jeho škleb mírně napodobil.

"Vím, že se takhle asi přátelství neprojevuje, já jen... nemůžu prostě odolat..." Jediné štěstí, že jsem neřekl, že mu nemůžu odolat. I když to byla pravda, těžko bych mu pak vysvětloval, proč jsem ho teda poslal k vodě. Přímo jsem v té chvíli hypnotizoval jeho rty a vybavoval si ten syrový chtíč, ty vášnivé až drtivé polibky... Tohle kamarádství bude kurevsky těžký!

Steve

Obrátil jsem oči v sloup. "Malá rada. Když nebudeš moc odolat, ty nymfomane, otoč se ke svý přítelkyni a ne na svůj zálet, kterej jsi týden předtím odkopnul. Mohlo by to totiž vést ke zlomenému nosu."

Zašklebil jsem se a podíval se z okýnka, abych zjistil, že právě přijíždíme ke klinice. "Ach, už jsme tady." Zkonstatoval jsem zjevný a počkal, než nám taxikář zastaví a pak vylezl. Požádal jsem, jestli by na nás chvilku nepočkal a zamířil ke dveřím budovy.

"No tak pojď!" Otočil jsem se na Erica.

Eric

Jeho slova o tom, co mám udělat mě přesvědčila o tom, že pro něj tohle už skončilo, že to bere jako uzavřenou záležitost... Aby taky ne... Vždyť jsem ho odkopl! Měl jsem chuť do něčeho praštit. Vystoupili jsme z auta a já počkal, až Steve domluví s tím mužem a pak jsem ho ještě před vchodem zastavil.

"Ještě než vlezeme dovnitř. Chci tě zítra pozvat na chatu, kde se chodím koupat a rybařím, takovej klidnej den, v neděli ráno budeš zpět. Co ty na to? V rámci utužení přátelských vztahů." Doufal jsem, že mě neodmítne, moc jsem si přál s ním jet.

Steve

Zůstal jsem na něj koukat a v hlavě mi to šrotovalo. Jestli s ním pojedu na chatu, bude to jako dobrovolně se uvrhnout do malého, krutého, osobního pekla. Budu si moct hrdě říkat masochista a nikdo to nebude moci vyvrátit. Protože jestli tam budeme jen my dva, jen já a on, bude to znamenat, že budu muset odolávat touze se ho dotknout bez nejmenšího vyrušení jiným člověkem. Tohle bylo snad poprvé, co bych kdy uvítal Moničinu přítomnost.

A taky bude těžší na něj zapomenout. Těžší nechat ho být. Měl bych to odmítnout, nasednout do taxíku a jet zpátky za Adamem, což by rozhodně bylo to nejbezpečnější řešení.

Přemýšlivě jsem se zamračil a raději si zeptal. "Jen my dva? Nikdo další?"

Eric

Překvapeně jsem pozvedl jedno obočí a trochu si zase utřel nos, ze kterého už se naštěstí krev nevalila tak jako před tím.

"To je snad jasné, že jen my dva... Koho dalšího bys tam chtěl?" Trochu otráveně jsem se ho zeptal, protože jsem s ním opravdu chtěl být sám, zkusit s ním být bez sexu, bavit se a poznat se trochu víc.

Steve

Pokrčil jsem rameny. "No, na takovýhle místa se většinou jezdí s víc než jedním člověkem, nebo se svojí holkou, tak jsem se jen ptal. Hele, nevím, ještě uvidím."

Vlastně jsem už byl rozhodnutý, ale doufal jsem, že mi nějak přesvědčí sebe sama přesvědčit, že jet s ním opravdu není dobrý nápad.

Pohlédl jsem na něj a povzdechl si. "Dobře pojď, než ztratíš ještě víc krve a taxikář se zblázní. Musí tě to bolet jako čert."

Eric

"Chci tam s tebou jet... Sere mě, jak to všechno dopadlo a tak si myslím, že když se ráno brzy sbalíme, tak si můžeme udělat super den." Když řekl, že mě to musí bolet, nějak jsem se asi soustředil na něj a nos vůbec nevnímal. Bylo to pro mě asi důležitý...

Vlezli jsme dovnitř a já si hned vzal od sestřičky ony lejstra, který jsem hned začal vyplňovat. Jakmile jsem to všechno napsal, sedli jsme si do čekárny a museli nějakou dobu čekat, protože přede mnou tam byli horší případy. To byla příležitost se na Steva otočit.

"Nechci slyšet žádný nevím, prostě pojedeš, kvůli tomu zlomenýmu nosu!" Přemlouval jsem ho.

Steve

Zamračil jsem se. "Nos na mě netahej. Nechtěl jsem ti ho zlomit, ale stejně si si to zasloužil."

Zadíval jsem na recepci, kde jsme čekali a ještě chvilku popřemýšlel o všem svých dilematech, než jsem nakonec poraženecky sklonil hlavu. "Dobře, pojedu s tebou. Ale vyzvedni mě tak v devět, chci se aspoň trochu vyspat. Možná v deset."

Eric

Spokojeně jsem se usmál, když souhlasil.

"Dobře, v půl desáté. Jsem rád, že pojedeš." Hodil jsem po něm pohledem, ale zrovna jsem přišel na řadu, takže jsem se vydal na milost doktorovi, který se netvářil nijak nadšeně. Vše mi vyšetřili a překvapivě zjistili zlomeninu. Vše dali do pořádku a za hodinu jsem byl rád, že jsem vypadl. Steveho jsem na jeho místě nenašel a tak jsem se rozhodl zeptat na recepci, jestli odešel.