,,Dominicu, vše v pořádku?" podíval jsem se na postavu stojící v chodbě u otevřených dveří na jejím konci.

,,Ano, jen jsem se zamyslel," pousmál se, ,,je to zvláštní najednou odjet..."

,,Dvacet pět let je podle tebe najednou?" zarazil jsem se s pozvednutými koutky.

,,Utíkalo to tu celkem rychle, jen jsem nikdy netušil, že si budu muset balit abych odjel. Shodou okolností, do té samé tašky, se kterou jsem přijel," vydal se zpět směrem za mnou.

Mně ihned zrak spadnul na jeho zavazadlo v podobě žluté tašky s hlavou Pikachua.

,,Doufám, že nezačneš šlehat blesky," podíval jsem se na něj s ironií v hlase.

,,Musel bych se hodně snažit," ušklíbl se.

,,Posádka je připravena kapitáne, kdy můžeme vyrazit?" objevila se vedle mě Rachael společně s Rosie a dvěma kufry - jedním větším a jedním menším.

,,Všichni na palubu, odplouváme do neznáma zvaného civilizace," otočil jsem se a vydal jsem se směrem k východu, kde hrad osvětloval východ slunce.

Rosie vyběhla na nádvoří jako první, za ní Rachael společně se mnou a poslední Dominic, který chvíli stál ve stínu, než udělal první krok, aby ho obklopilo světlo a teplo slunce, které už tak dlouho neviděl.

,,Mám pocit, jako bych se měl každou chvíli uvařit," oklepal se s přimhouřenýma očima

,,Na to si zvykneš," podíval jsem se na jeho stále zmatený výraz z venkovního prostředí, ,,každopádně, měl by sis umýt ruce, protože takhle tě do letadla nikdo nepustí."

,,To je vedlejší problém," uchecht se nad stále rudým předloktím, ,,teď si musím užít život, který jsem promarnil zavřený ve sklepě."

Se štěstím v obličeji okolo mě a Rachael prošel a vydal se k bráně, která vedla k bývalému parkovišti, kde se ze všech černých Audi stalo pár kamenných hroud, a odtud se vydal rovnou ven na silnici.

,,Jacobe, máš ty duše?" podívala se na mě bruneta po chvíli chůze.

,,Ano mám. Jen pak musíme vymyslet, kam je schovat, aby je nenašel další čaroděj lačnící po ovládnutí světa," usmál jsem se při pohledu na Dominica, kterého jsem za tu dobu, co ho znám, tak šťastného neviděl.

Kůže už mu konečně začala získávat lidskou barvu a jeho únava již také pomalu pomíjela.

,,Vlastně jsem se ani nezeptal, kam pojedete vy dvě," podíval jsem se na Rosie, která neustále běhala okolo Dominica před námi.

,,Sama nevím. Naposledy jsem bydlela na koleji, takže moje oficiální adresa je pravděpodobně u rodičů v Ohiu."

,,Mě napadlo, že byste mohly jet se mnou a Dominicem. Pro čtyři je můj byt sice trochu menší, ale postačí, než bychom koupili něco většího," podíval jsem se na ni trochu s ostychem za stále chůze.

,,To tvoje plánování do budoucna se mi začíná líbit. Ráda přijmu a myslím i Rosie bude souhlasit," usmála se.

Po chvíli jsme se zastavili a já se ohlédl za sebe. Hradby hradu se tyčily do výšky, když je neustále popínal zelený břečťan až na samý vrchol věží a věžiček.

,,Víš, vzpomněl jsem si na tu jednu Lockhartovu větu, kterou tehdá řekl," podíval jsem se na Rachael.

,,Myslíš tu ,možná ale začnu vámi, alespoň si to vyzkouším?'"

,,Ne, myslel jsem ,více otravného člověka než jste vy a vaše přítelkyně jsem v životě neviděl.' Líbí se mi tam totiž to jedno slovo," usmál jsem se.

,,Jacobe Harrisone, o co se tady pokoušíš? podívala se na něj s podezřením a úšklebkem přítomná.

,,Já že bych se o něco pokoušel? Jen cituji, to přece není hrdelní zločin," ušklíbl jsem se.

,,Ještě si to spolu vyříkáme, to si nemysli," zasmála se a chytla mě za ruku.

~

O pár dní později:
Dlouhá chodba jednoho z minnesotských činžáků, která měla po svých stranách bílé dveře bytů s čísly a jmény.

,,Hlavně se chovej jako člověk," podíval jsem se na Dominica, který si neustále upravoval límec na košili a následně na Rachael a Rosie, které šly za ním.

,,Jako bych se tak nechoval," ušklíbl se.

Během okamžiku jsem zazvonil na domovní zvonek, zatímco Dominic jen tiše stál a pozoroval.

,,Proboha Jacobe," padla mi kolem krku babička, ,,bála jsem se, že se ti něco stalo, nebo že jsi zapomněl."

,,Já bych nikdy nezapomněl," usmál jsem se, ,,ale někoho jsem ti přivedl."

Ona ode mě trochu odstoupila a letmo se podívala na Rachael, Rosie a následně se zarazila na Dominicovi, který k ní o pár kroků přistoupil. Zarazila se dokud nepromluvil.

,,Jsem zpátky," usmál se.

,,D-Dominicu," padla mu kolem krku, ,,myslela jsem si, že už tě nikdy neuvidím."

Po chvíli od něj odstoupila a prohlédla si ho.

,,Neskutečně si vyrostl, když pomyslím na to, že jsem tě naposledy viděla a byl jsi mi sotva do pasu," otřela si uslzené tváře.

,,Časy se holt mění," zasmál se.

,,Ah, a my se ještě neznáme," podívala se s úsměvem na Rachael a Rosie.

,,To je Rachael, potkali jsme se, když jsem byl u Dominica," dodal jsem, ,,a tohle je její sestra Rosie."

,,Těší mě," podaly si ruce a babička se na mě s úšklebkem podívala.

,,Sluší vám to spolu," přejela po nás obou pohledem, ,,no nic, pojďte už dovnitř. Kdybych věděla, že přijedete, tak bych upekla koláč," povzdechla si, ,,alespoň postavím na čaj. Chovejte se tu jako doma."