,,Tuhle hru nedokážeš hrát věčně, Dominicu," uchecht se muž procházející jednou z užších chodbiček hradu, ,,pojď to už dokončit."

Dominic seděl za nedalekým rohem, kde opřený o zeď lapal po dechu, přičemž si pravou ruku držel na hrudníku, který mu světle modře zářil. Celou dobu slyšel pomalé kroky druhého přítomného, v hlavě se mu ozývaly mnohem hlasitěji, než ve skutečnosti byly, ale ani přesto se nehnul z místa a zůstal sedět. S jeho dlouhým oddechováním se zatřásl a po tom, co strnul v jedné poloze, ze zad mu vystoupil stín podobný tomu Lockhartovu, jen byl bledě modrý. Muž se ihned zarazil a také strnul, zatímco nad ním černý stín přebral kontrolu a dostal se mimo jeho tělo.

,,My jsme ty duše nevypouštěli jen tak," řekla Dominicova postava ženským hlasem, ,,proč chceš vůbec něco, co je pro tebe moc velké sousto?"

Druhý stín nic neřekl, jen si sundal kápi a neustával v pohledu z očí do očí.

,,Vždy jsem si šílenství představovala jinak, rozhodně ne jako někoho, kdo se chce pomstít světu, který mu nic neudělal."

,,Vy jste se za mě styděli. Už od samého začátku, co jste zjistili, co vaše zbrklost vytvořila. Chtěl jsem něco dokázat, abyste si mě vážili."

,,Nikdo si nikdy nedokázal vážit svého nepřítele," odpověděla mu, zatímco se opět zatřásla zem.

,,D-Dominicu, jsi v pořádku?" vběhl jsem do postraní uličky, díky které jsem se dostal až k bledému sedícímu, místy poslouchajíc nedaleký rozhovor.

Už když jsem se ho dotknul, měl studenou a bledou kůži, tak jako Rosie. Když jsem si všimnul postavy, která mu vystupuje z levého ramene, pokusil jsem se s ním zatřást, přičemž jsem si všim, že mi praskla sádra na ruce. Rychlým pohybem jsem ji přitiskl zase zpět a pokoušel se Dominica probrat přes jeho stále otevřené oči, ale nereagující smysly. Postava vedle něj během pár okamžiků zmizela a já uslyšel kroky, které však nepatřily Lockhartovy.

,,Jacobe, nestalo se ti nic?" ozvaly se z obou stran dva totožné, ženské hlasy.

,,R-Rachael, co tady děláš..." podíval jsem se na jednu stranu a následně na druhou.

Dvě identicky stejné postavy Rachael se stejným výrazem, které si navzájem vjenovaly naštvaný výraz. Dominic mezitím začal získávat na vědomí a já se postavil a opět se rozhlédl, abych se přesvědčil, že dvě stejné přítomné se mi jen nezdály.

,,Vždy a všude, nemám pravdu, pane Harrisone?" ušklíbl se Lockhart ve své normální podobě, když jsem s ním střetl pohled poté, co se naklonil za roh, ,,inu, možná bychom si nakonec mohli zahrát menší hru, když jste získal vědomí tak rychle."

Já k němu udělal jeden nejistý krok, zatímco on se podíval na zbylé dvě přítomné.

,,Máte padesátiprocentní šanci, že si vyberete špatně, nebo že si dáte poslední sbohem než... zameteme stopy, protože svědci by mám byli na obtíž."

Obě dvě přítomné teď stály přede mnou, obě na sebe házely naštvané pohledy a já ztratil poslední naději a vsadil na selský rozum. Ten mi však nepomáhal a já si tak zkoušel najít jediný detail, který však bylo těžší najít než se zdálo.

,,Takže?" ozval se muž vedle mě, když už jsem dobrých několik minut přemýšlel.

Stále bych jen hádal, a i když mám poloviční šanci úspěchu, špatný výběr mi koloval hlavou a já se nedokázal odhodlat udělat další krok.

,,J-J-Jacobe," zaskuhral tiše Dominic, na kterého Lockhart v momentální chvíli přes roh neviděl.

Já se na něj letmo podíval, když nepatrně zvedl ukazováček a ukázal na Rachael blíž k němu.

,,To je ona," podíval jsem se na ni.

,,Jste si jistý?"

,,Kdybych nebyl, tak bych neodpověděl," podíval jsem se na něj.

,,Jistě, sebevědomí a kuráž vám rozhodně nechybí," uchecht se a obešel mě a postavil se za obě Rachael, ,,nicméně, už jsem vám řekl, že jsem dost nerozhodný člověk, který rád mění to co kdysi slíbil?"

Naprázdno jsem polknul a sledoval každý jeho pohyb.

,,Za těch pět set let jsem toho slíbil opravdu hodně. Vždy to však byly nesmyslné prkotiny, jen nedůležitosti. Až na jednu," přejel pohledem přes ženy před sebou, ,,získání moci, síly, o které se lidem ani nezdálo a hlavně nesmrtelnosti."

Oboum přítomným položil ruku na rameno od kud pomalým pohybem pokračoval přes krk až na tvář.

,,Všechno však jednou přejde, tak jako neustálé sliby na zlatém podnose, které ostatním dávají, ale vám berou," řekl s až moc velkou vážností.

Neustále jsem sledoval jak jeho tak obě verze Rachael. Ta na pravo, na kterou ukázal Dominic sebou během okamžiku zaraženě cukla a druhá zůstala v křeči stát.

,,Proto je na čase si vzít zpět to, co jsem obětoval pro svůj úspěch," zahnul zuby a postavou nalevo projela jeho ruka v jejíž dlani držel červeně zářící kamínek.

Postava se během okamžiku změnila z Rachael na Rebeccu, která se od sebe pokoušela se šokem a bolestí v očích Lockharta odstrčit, ale marně. Přerušovaně dýchala, dokud už jsem si nemyslel, že mu jeho ruka z jejího hrudníku konečně nezmizí, ale on jen zvýšil stisk dlaně a kamínek se mu v ruce rozsypal. Rozpadl se na prach a žena měla v pár vteřinách bílé oči.

,,D-Davide," vydechla než se skácela k zemi.

Okolo prstů se mu obmotávaly pramínky červené energie, které se mu po chvíli vsákly z její duše do kůže a projely celým tělem. Rachael těžce polkla, když jí muž za ní začal obepínat prsty okolo krku.

,,S domněnkou být nejsilnější bytost ve vesmíru se to lépe táhne, i když jen hlídala mou sílu," nepatrně se pousmál, když se podíval na místo, kde seděl Dominic.

Nebyl tam. Sám jsem si nevšiml, že odešel, nebo se spíše doplazil s jeho zdravotním stavem.

,,Ach ano, ani nedokáže posedět," povzdechl si Lockhart, ,,přeci jen si ale musí užít poslední chvilky života."

,,J-Jacobe," špitla Rachael se strachem v hlase, když se jí sevření na krku konečně uvolnilo poté, co Lockhart zmizel a zbyl po něm jen obláček tmavého kouře.

,,R-Rachael jsi v pořádku?" ihned jsem se vydal za ní.

,,Nic mi není," promnula si otlačený krk, ,,to se ale asi nedá říct úplně o všech," podívala se na zem za mě.

Bílá kůže, bílé oči s tváří bez výrazu. Naprázdno jsem polknul tak jako žena vedle mě, která mi celou dobu mačkala paži.